Nech svět světem

Že se zhroutí internet, mám pocit už několik let. Akorát jsem si vždy myslel, že se toho nedožiju, ale poslední dobou se mi zdá, že možná ano. Jak vidno, nebylo by to úplně nejhorší, protože vyspělý svět se natolik začíná spoléhat na elektroniku, že její kolaps by měl ještě katastrofálnější následky. Postoj Amandy jistě bude zastávat větší než malé množství ehm lidí, ovšem tam je onen paradox - lidi jsou strašní, avšak zkus bez nich žít. A kdo vůbec jsou, lidi? Příbuzní, kamarádi, známí, anebo ti cizí? Dannyho postoj napovídá hodně - v jisté situaci jsou pro mě cizí i přátelé... Několikrát jsem si během filmu vzpomněl na K. Čapka s jeho vizionářskými a prorockými romány a hrami (doufám, že naplnění R.U.R. se fakt nedožiju). Zlověstný neklid se nese celým filmem a jediný moment, který ho narušil, bylo tančení s hromadou desek v pozadí. Na druhou stranu chápu, že dnešní divák si žádá většinou akci, která se jistě nabízela, ale právě jednání postav a sem tam náznak katastrofy byly naprosto dostačující, čímž snímek možná sklouzává k menšinovému divákovi. Tím více pak vynikly obě scény na pláži. Tísnivě působila zvěř už proto, že ví víc, než ti lidé... Skvělá kamera, zlověstná hudba a solidní herecké výkony. Po delší době, co se týká nových snímků, pro mě filmový zážitek, kdy mi navíc delší stopáž výjimečně nevadila. 4,5* (10.12.2023)

Postapokalyptický film ukotvený na hranici mezi vážným dramatem a satirou, která má převážně sociální rozměr. Napětí vytvářené hlavně prací s ruchy a hudbou, později i znepokojivými až surreálně vyznívajícími výjevy. Řekl bych, že se snímku podařilo celkem věrně zachytit atmosféru současných Spojených států, fatálně rozdělené společnosti, zjitřené mezinárodní situace, války visící ve vzduchu, nejednoznačnosti a nepřehlednosti složitého světa i tohoto problematického období...skvěle zakonzervovaný Zeitgeist... Takhle nějak by klidně mohla vypadat třetí světová... (10.12.2023)

Z netflixovské party Don’t Look Up a White Noise. A přesně tak dobře mířící na cíl, ale míjící ho, jak byste čekali. Poznávací dialogy s pár existenciálními myšlenkami, které ale nejsou nijak objevné. Dramatičnost filmu boostující scény narůstajícího napětí, které nám pokaždé pouze naznačí, co se “tam venku” může dít. A digitální jeleny pro dotek mystiky, ale bez smysluplného zakomponování do dějové struktury. Elegantní, o vynalézavost se snažící kamera vtahuje, ale na odvážnou kreativitu Jordana Peela nedosáhne. A konverzační rovina se pouze snaží o sociologii na evropské čí asijské scenáristické úrovni. Přesto ale film baví a dobře se na něj kouká. A taky chápu, pokud je pro někoho zajímavým alternativním příspěvkem do katastrofického žánru. Přesně takhle nějak by totiž k tomu mohlo dojít. (13.12.2023)

Chvála prvních 4 kapitol: Jakoby se tu spojily prvky z těch nejlepších katastrofických fláků posledních tří dekád. Tušení něčeho nebezpečného alias ´Take Shelter´ a pohled na globální katastrofu skrze mikrosvět obyčejných lidiček, tedy něco jako Spielbergova ´Válka světů´,  kteří na nastálou situaci nemají sebemenší vliv. Esmail fantasticky buduje tenzi jednotlivých scén (třeba tanker si budu pamatovat hodně dlouho), díky šikovným kamerovým jízdám to všechno působí velmi filmově a na napočítání ikonických scén by mi ani prsty na jedné ruce nestačily. Herci všichni do jednoho skvělí, vyjma toho mladého ucha a nejvíc si to s přehledem dává Mahershala Ali. U něho stačila jediná scéna, kdy Julii u vínečka vypráví svoji zlověstnou storku a vás u toho mrazí jak v nějakém prvotřídním hororu. Dcerčina adorace ´Přátel´ a její hlavní starost o to, jak dopadla poslední epizoda, přestože kolem ní v reálu se všechno sere, je takový trefný satirický rýpnutí do potřeby některých plytce uvažujících jedinců, kterým k naplnění života stačí i sebemenší banalita. Bohužel v poslední návodné kapitole to ztratí to dosavadní  mojo. Tajemství se vypaří a jeho vysvětlení je jak z nějaké trumpistické paranoidní brožurky o tom, jak je celý svět proti USA a že pravdu mají ti přepeři, kteří již několik roků mají připraven baťůžek s nejnutnějšími potřebami, případně vrazili celé své úspory do podzemího bunkru. Tak já se v Den soudný raději v poklidu uchlastám :o) (05.01.2024)

Počas sledovania si spomeniete na Us, Knock at the Cabin, Knowing a určite aj na svoje ďalšie obľúbené kúsky z tohto súdka. Esmail vie, čo chce povedať a hovorí to pomerne nekonvenčným spôsobom, pretože i keď sú tu inšpiračné zdroje, tak film pôsobí dosť originálne. Napriek tomu je príliš dlhý a skôr zaujme samostatnými scénami, ktoré pôsobia často akoby prišli úplne odinakiaľ, čo je ale skôr pochvala než výčitka. Nakoniec bude konečné hodnotenie závisieť od pointy a tá ma mierne minula, ale zase zopakujem, že chápem, čo chcel Esmail povedať a prečo mu na to štyri veľké hviezdy kývli. Som zvedavý na prijatie americkým publikom. A určite sa vyhnite spoilerom. Možno po rozložení v hlave, prípadne opätovnom pozretí, zvýšim hodnotenie. (08.12.2023)