Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Horor
  • Krimi

Recenzie (2 426)

plagát

Zóna záujmu (2023) 

Nápad vytunit malebnou domácí idylku Hössovic famílie zvuky z Judassic parku je vskutku děsivě působivý, originální až geniální! Ovšem s lartpurlartistickými ambicemi artového hnědopicha Jonatána Polévače má tato vskutku neotřelá idea výtěžnost tak na desetiminutovou reklamu na židy a 105 minut koncentrované příkoncentrační nudy prostě neutáhne. A tak tu máme plíživou, rádoby civilní otravu, složenou z půl hodiny rutin Hössovic služebnictva, dvaceti minut chlubení se zahradou obskurně odporné Brunhildy Hössové, pětadvaceti minut čumění Rudy do zdi, patnácti minut negativní holčičky, rozhazující krmení pro židy, a zcela strhujících závěrečných patnácti minut, kdy jde workoholik Ruda ze schodů a chvílemi zvrací. Prostě takovou artovou hnědku fuckt nevytrhne ani dokonale atmosférická zvuková stopa ani čiré Jonatánovy fabulace na téma „Co jsou to ty zrůdy vlastně za lidi?“, nebo chcete-li po bolševicku - „Zrůdy jsou taky lidi.“. Strašně nápadně to celé navíc koncepčně i exekučně připomíná Endrzónovu manýristickou prudu pro olupené sračkofágní ufony – Nit z hoven.

plagát

Zimné prázdniny (2023) 

Prostě takový příjemný a pohodový film o vzájemném foukání bebínek dvou zakomplexovaných životních prohrávačů, kteří probuzněně přibrali do ukňučeného mlýnu ještě patologicky obézní černošku, taky s traumatem. Je to rovněž milý historicky exkurz do dob, kdy i mindráci ještě byli svým způsobem silní, dokázali se se svou mizérií srovnat, nepotřebovali veřejně ventilovat, a ani aby je banda anonymních pseudoaltruistických bolševiků falešně xoxovala na asociálních sítích a neomarxistické neziskovky za ně bojovaly až do roztrhání sponzorů, obhajujíc své mzdy. Hodně a okatě to nakupovalo v Hledání Lesoně, který je ovšem ještě o třídu výš. Pavlík Džemař jako vždy naprosto vynikající!

plagát

Temný prípad - Nočná krajina (2024) (séria) 

Nejpřeceňovanější a nejprudivější seroš všech dob - Opravdová nuda – mimo naprosto vynikající druhou řadu opět neutěšeně pokračuje Nočním dekubitem, a to zcela v souladu se svou hlavní markantou, tedy nekompromisně unudit diváka xmrti. Tentokráte za pomocí plíživých mindráků obskurně odporných ekofašistických inuitských feministek, zaštiťovaných sice herecky výbornou agentkou Fretčí xicht, ovšem ve zcela marné roli, způsobující akutní proleženiny a obrůstání mechem. Úsměvně neumětelská snaha narkoleptické patvůrkyně hrát si na Tvin Píx, ovšem zcela bez jakéhokoliv tvinu, a o píxes ani nemluvě, kde je 59 minut každého dílu naplněno naprosto nezáživnými až otravnými jakože mysteriózními etudami silných, avšak nehostinným prostředím i vesnickými burany řádně frustrovaných aljašských mužen, a jednou minutou nadějného taháku na příštích 59 minut zábavu mrzačící kundí prudy, načež celé to martýrium vyvrcholí notně mongoloidním orientexpresním myslomrdem. Prostě jen další nudofily a artovými rozumbradáči brutálně přebušená ukrutná sračka, kterou jsem však patrně z nějakých masochistických pohnutek jako obvykle nespláchl do hajzlu po třetím dílu, což musím spravedlivě ohodnotit jedním nudou do krve rozškrábaným strupem.

plagát

Aquaman a stratené kráľovstvo (2023) 

Aquaman versus Aquanegr je prüdce aquabelí dobrodrüžství pro ty nejretardovanější aquaristy. Momoušššův alespoň nějaký dřívější heterošarm tentokrát üzce obepnüli velmi teplým brněním a bez gelu toho vyhřátého chudáka protáhli übohým festivalem pásové scénáristické impotence s mimořádně hnusným a levným digitálním aquamrdníkem na pozadí. Jak vidno, naprosto do sucha vyždímaný trh retardovaných omalovánek pro dyslektiky už prostě nemá kde brát, a je patrně už i po nejvyšším čase začít ty supergeje konečníkově používat výhradně k tomu, k čemu byli stvořeni. A sice jako dekoraci na jemný třívrstvý papír s heřmánkovým extraktem, mile motivující qocientně atrofované děti i mnohé dospělé k pravidelnému vyprazdňování.

plagát

Monarch: Odkaz monster (2023) (seriál) 

Luksusně promr(d/h)aných téměř 8 hodin enormně vatěné monstrózní i-nudy, v níž namísto očekávané devastace měst kajdžu monstry převažuje devastastace diváckých očekávání a trpělivosti otravnými rodinnými hovnotami slizkého párečku instáčových kajdžudžaponců a násilně bolšovmontované, zcela nadbytečné čokohakerky, jakož i tentokrát unylými hereckými ambicemi Raslovic famílie. Celé to narkoleptické martýrium, jehož každý díl jsem měl po dvaceti minutách neodolatelnou chuť vypnout a mnohem lépe se raději zabavit například akčním počítáním hrbolů v omítce či osvěžujícím zíráním na kapající kohoutek v kuchyňském dřezu, nevytrhl ani Kurt, tudíž jsem z ampajru slézal pěkně zpruzený a litoval, že jsem se na to naivní očekávání nějaké pořádně obludné akce raději nevysral.

plagát

Prišla v noci (2023) 

Svěží závan naděje, že v našich lůzrech a hnojích nemusejí nutně vznikat jen přetrapné pásové opary v podobě třeskutých lobotomií s Prachařem, Langmajerem, Kokotkem, Hřebíčkovou, Kostkovou a dalšími akulturními zaprodanci, určené výhradně pro yntelechtuální výtěr těch nejzářnějších členů Klubu Platety opic. Dialogově i exekučně vymazlené zjevení s dokonalou jedubábou, které budiž mementem každému, kdo se do toho chystá praštit, aniž by si předem neomrkl matku své drahé polovičky či polovičníka. Doufám, že kluci mají nejen obludné matky / tchýně, ale i další bandu obskurních příbuzných a budou v nastoleném trendu stejně talentovaně pokračovat, abychom záhy nezačali pod vlivem té naší tolik qetoucí kinematografie všichni žrát banány i se slupkou a házet z klecí po návštěvnících hovna. Velká (a brutálně iritující) paráda, ovšem s jednou stejně velkou výtkou. Když už jste to tak originálně vymysleli a parádně vytunili, měli jste to i adeqátně vypointovat, a ne jen bezradně nechat sklouznout do vyhulené prdele, což závěrem trochu způsobí takový ten neurčitý pocit, jako když se vám tchýně zabije ve vašem novém mercedesu.

plagát

Bratia (2023) 

Hrdinní bojovníci za (výhradně vlastní) svobodu a proti rudému útlaku nebo sobečtí a vypatlaní animální zmrdečci?  Takový animální zmrdeček se myslím dá zcela objektivně definovat jako někdo, kdo zcela vědomě svými činy vystaví nejbližší rodinu (včetně dětí) bez jejího souhlasu smrtelnému nebezpečí nebo dlouholetým mukám, či někdo, kdo s gustem podřeže omámeného a zcela bezbranného figuranta, kterého mohl klidně mnohem humánněji bodnout, střelit či prostě jen nechat spát. Domnívám se, že si to Radeček hodně užil a dozajista nad tím pak za velkou louží ještě dlouho honíval. Že to byl gauner od pohledu a že kosí bratři ve všech rozhovorech kolem nejkontroverznějších momentů jejich „boje proti totalitě“ jen tak mlhavě blábolili a žádný z přizdisráčských moderátorů nikdy neměl koule dostrkat je k přímé odpovědi, to taky vcelku hezky přispěje k formování vlastního názoru. No, ať to s těmi vrahy nevrahy bylo, jak chce, ve všeobecně známých kontroverzních momentech mlží i samotný film, popřípadě tyto momenty zcela ignoruje a strká hlavu do pysků. Nasraně druhé, pokud by o nich jeden věděl úplné hovno, vyklouzl by z toho Epštajn docela alibisticky a neutrálně, aniž by se viditelně přikláněl na tu či tu stranu oněch dvou nesmiřitelných táborů funoušků podprůměrných kapel Rage against the Mašín a Mašín head. A ani režisér se kupodivu nesnažil své příbuzné nějak zvlášť glorifikovat, což není divu, když se nám ten socialismus právě tak hezky vrací! Tudíž tu máme zručně natočené a sympaticky zahrané, zdánlivě nestranné retro s nadějným bulvárně výživným podkladem, jehož dramaturg je zcela prokazatelně impotentní chuj, a i ten Epštajn se tentokrát mohl trochu utrhnout ze svého konzervativního řetězu, oprostit se od obvyklých sterilních klišé, jít na krev a trochu si to po sobě i přečíst a opravit vskutku diskutadebilní návaznost některých scén. Každopádně žádné nanebevzetí, jak tu dští síru někteří strojoví nenávistníci, se rozhodně nekonalo, tak tu apoliticky zanechávám po vzoru tvůrců připosranou trojku a odcházím budovat ten novokomunismus s mou milovanou plísní Damn the Mašín na rtech…

plagát

DogMan (2023) 

Takhle přesně to dopadne, když má jeden ambice prüdce filosofovat, psychologovat, sociologovat a kynologovat nad své yntelechtuální možnosti, milý Luku! Navíc bez pořádného nápadu i dramaturga, ovšem s nezkrotnou touhou děsně vypadat vychlazeně a v. Výsledkem je pak vcelku otravné bulvární travestišou pro mentálně atrofované pejskaře, kterou sice ta ústřední slizká brzobohatá princezna usilovně tahá z žumpy, avšak nemá moc na čem šlapat hovna. Udělal bys rozhodně mnohem lépe, kdyby ses držel svého kopyta a bylo to výhradně o válce latinského gangu se smečkou cigánských svačinek. Takhle je to místy ještě více xmíchu, než když jsi tenkrát předávkoval kdákavou Skarletku IQ stimulanty. Prostě takový další McBread od Dienstbiera.

plagát

The Beekeeper (2024) 

Pozor, bzzzzzučí tu bojler! Jasoň se těsně před důchodem převtělil do nejsmrtonosnějšího včelaře všech včelařů, aby pilně jako včelka hierarchicky vykouřil partičku slizkých kokotporátních kyberšmejdů, kteří namazali med kolem huby jeho úpa nejlepší kámošce, jež mu jako jediná v životě dovolila vespanně elektrozkřeslovat sršní hnízdo. Dojemné! Avšak hlavní Pučmeloud je nezvedená larva samotné královny Spojených sráčů, tudíž aby mu Jasoň nakonec dal žihadlo, musí rizikově opylovat samotný Fortnox, zlikvidovat polovinu vztekle se rojící tajné služby a málem i típnout Hilary Clitovou. A to se přeci v holyúdských filmech nedělá! Fuj! Je z toho taková strojová, pateticko kýčovitá a těžce lobotomizovaná Odplata, zcela bez koulí, invence, logiky i tahu na úl, která absolutně neMele. A já, už asi naivně, čekal od Vočaře něco sofistikovanějšího, co by se mi nesnažilo způsobit tumor na vkusu a demenci.

plagát

Wonka (2023) 

Docela hezky natočený, avšak tragicky přitroublý, brutálně homopřebarvičkovaný a účelově parazitický buzikál pro probuzené konzumní retardéry, okatě a marně ve své slaboduché prostotě usilující o fluidum románů Karla Ocasníka. Nenápaditá koňská dávka umělé hmoty, ke všemu tomu neštěstí prodchnutá bolševickou demagogickou manipulací velkobritských libtardů pod heslem „negr v každém záběru“, což je nejen bezskrupulózní stranické anální znásilnění autorova duševního vlastnictví a velké hnědé hovno na hrob vyhlášeného rasisty Dahla, ale také bezprecedentní diskriminace ťamanů, čmoudů, australopitéků, hadrových hlav, Indiánů i Inuitů. Úžasnému Timovi a jeho Čokotovárně to nesahá ani po úchylné kotníky a s Roaldovou nekonečnou fantazií, poetikou i nápady to má společného asi tolik co tasemnice s probiotiky. Pedošarmantní Šalamet, jakož i Dotační Hugo, nemají de fuckto co hrát, a tak jen na plátně uboze a prkenně čurákují dle vymatlaných neomarxistických not. Zaklapnout víko a spláchnout so barbiehajzlu!