verbal

Protivná, zapšklá bába s komunikační poruchou proti zbytku světa plného zmrdů, morálních pokřivenců a podivných neschopných existencí aneb když se sere, tak se sere. Dramaturgicky až účelově černě tísnivé, ad absurdum vyhoněné, ovšem intenzivní a kulantně odsejpající, přičemž bába Melíšková je ve své fantastické kreaci naprosto dokonalý Terminátor a mokrý sen všech příznivců citlivého nemocničního cévkování. Úžasně vystřižený charakter, který by snad každý, s kým by se dostal do jakýchkoliv sociálních interakcí, nejradši okamžitě zadusil polštářem. Veřejnoprotiprávní bandita si zase na moment zasloužil výpalné.

Nejzábavnější a nejgenitálnější revue světa (pro lopaty a vězně) dospělo (snad už konečně) ke své dementiéře, a je to vskutku labutí plíseň partičky dost hnusných vymaštěnců, trestanců a nesvéprávných jednomuněk, co se pro 15 minut slávy urputně pokoušejí před kamerou sebemrzačit a fekálně sebeponižovat. Každopádně si to kluci zjevně dost užili a nemohli se na place skoro ani na chvíli přestat blahoslaveně upřímně chichotat při všech těch svých furtdokolových intelektuálních lapáliích vesměs v podobě rozličných traumat koulí, deformování si přirození, metání spermatu a hoven na sebe i na své bratry ve sraní či bezelstných snah o kontuze, fraktury a hematomy. Prostě čiročirá královská zábava pro největší mozkouny, neurovegetativní výhřez společnosti a spodních deset tisíc, a já se opět děsím světa i zdejších müslitelů, kteří takový sqost plně prostoduše docení a jsou navíc schopni tyhle mentály sqěle živit dlouhodobým udržováním na výsluní popularity.

Neškodná klišovitá časoturistická kokotinka na jedno použití s rutinně jednopolohovým Gájenem Gejnoldsem, odporně instáčově přebalzamovanou Saldanovic Zojou (fujtajxl) a prkennou nesympatickou slonoušaticí Jenovéfou Zahraníkovou, vybavená solidním množstvím vydařených tumorných bonbonmotů, ale i řádnou porcí dávivých rodinných hovnot. Tudíž se to tak nějak vzájemně vyneguje a výsledkem je taková neesteticky povislá trojka a okamžité zapomnění v hlubinách filmových análů.

Rozkokozsny utwórek kinematografii ogólnoabsurdalnej dla wszystkich, którzy kiedykolwiek marzyli rozjebać irytujących emerytów w supermarkecie młotkiem, wpierdolić gigantycznego fajerwerka w dupę idiotycznego sąsiada, pokazać kutasa głupkowatej szczelinie lub rozgniatać aroganckich skurwielów ze skarbowego. Serdecznie polecam.

Takový cigánský film prostě. Veškerý výtěžek ze sběru barevných kovů, byť pevně spojených se zemí či budovou, za který to bylo natočeno, okamžitě padl na úvodní záběr ze zákopů první světové, sice solidní, ovšem vzhledem k dalšímu ději zcela k hovnu, načež následuje až sockovsky laciný, dost nudný a behaviorálně i kauzálně naprosto kokotský příběh vykotlané zubní protézy Gity Deméterové, mantákovitého lovce cigánských chimér a ňafavého moreanimáka á la retardovaný Glum, načmáraného v Malování, jež terorizují velkobritskou gádžovskou famílii scénářem, za který by se nemusel stydět ani oligofrenní Milan Žiga, promovaný to několikanásobný absolvent 4. třídy zvláštní školy. Což je dost divné, protože Ellis dosud patlal vcelku zábavné a sysluplné pohyblivé obrázky. Mám obavu, jestli náhodou nepřistihl nějakou partičku kulturně tolik obohacujících pandžábských kočovníků, jak mu prozíravě estetizují barák odstraňováním těch nevkusných měděných okapů a nevyjádřil ostrou nelibost, načež ho, na sociálních dávkách živořící, zlatem ověšená a na 110 kilo vyžraná, matrona smečky strašlivě navěky proklela slovy: „Char miro kar, dilino, same dilo pyčoviny teť budeš točyt, dokuť tě rakovyna nezežere!“.

Film především pro ty, kteří xmrti rádi čumí na to, jak Sábliková otravně sáhodlouze a na chlup stejně obkružuje ovál, načež těsně před cílem hodí těžkou držku a medaile po vší té prudě v hajzlu. I nynější hlavní závodnice, Ňouma Rampičová, je neméně přitažlivá mužena, čili je zjevné, že má odborná, filmově teoretická komparace tohoto unylého rychlobruslení s plytce retardovaným dějem a pateticky přitroublou pointou opět sedí jako pitkáče na disproporčně mastodontních stehnech libovolné očepelované larvy s brýlemi. A ne, milí zdejší falešně altruističtí šulínci, už je jaro, tudíž se na Ukrajině fuckt nebruslí. Stejně jako se třeba v Iráku neběhalo po džungli, když dávali Avatara, a nikdo tu procítěně neskučel. Navíc Švédsko se na přirozenou solidaritu s Ukrajinou připravovalo už od 16. století, kdy si schválně načmáralo modrožlutou státní vlajku, tudíž demonstrativní patetické cajdáky opravdu točit nemusí.

A je to. Neomarxistická inkluzní LGBT+DDPPP televize demagogicky i obsahově dokurvila po čtyřech parádních sezónách i jeden z nejlepších serošů posledních let a ostentativně si vytřela prdel skvostným dílem jednoho z nejlepších současných spisovatelů historických románů - Bernýho Dobrozrnáče. Ten, chudák, zjevně podepsal smlouvu v dobách, kdy byl svět ještě dvojpohlavní a kanály bolševicky nemanipulativní, aby v roce 2022 zjistil, že vlastně napsal utahanou multikulti hysterickou telenovelu o rakovině prsu s pateticky ukňouraným homokládem Uthredem Sanavauthredem, jehož se, zjevně marně, snažil knižně popisovat jako drsného, cynického Sanavabiče a mámtovpičistu. Také se v knihách vždy pedantsky pokoušel o co nejvěrnější vykreslování prokazatelných historických reálií a postav Anglie přelomu 9. a 10. století, mezi které zasadil svého fiktivního hrdinu, takže si myslím, že když teď uviděl afrosaskou šlechtu i ve Skotsku, mezi kterou naprosto přirozeně, a aniž by se kdokoliv zděsil stvůr pekelných, pobíhají negrokněží, nejprve praštil hlavou do zdi, pak hořce zaplakal nad svými rasistickými historickými předsudky, načež dozajista od srdce zajásal nad tou skvostnou inkluzí, aby ho kancelační kulturisté ještě nechali něco vydat a nedopadl jako Rohlíková se svou naprosto odpornou a společensky patologickou teorií, že co menstruuje, v žádném případě nemůže mít pestík, kloaku nebo dokonce čuráka! Svině jedna transkofobní. Tudíž tu máme další zrůdně podprahové překrucování za účelem výchovy nastupující sluníčkářské degenerace do nových demagogických světopořádků probuzeného stáda, a já se opravdu děsím, jak tu ti nevzdělaní, ignorantští a nevkusní pičusové pro formu nevidí obsah a opět si pochvalují, jak je manipulativní kokotporát účelově pase, přičemž plive na jejich kulturu i historii.

Přitroublá fantasy historka ze života audiovizuálně krajně nesympatické nordické báby, tahající tehdy, jakožto přesilná mužena a vzor středověké emancipace pro ty dnešní tolik utiskované slepice, za nitky všech skandinávských zkurvených šovinistů, co jakože nepozná vlastního fuckana, jehož vlatnolopatně pohřbila v klásteře v Soro. Exteriéry to místy sice má jako z porna pro masturbanty nad Nešnl Džeografic, ovšem co na tom, když je to na hovnech postavená narkoleptická nuda k posrání s dramatizací i dějem libovolné Troškovy homopohádky, účelový vibrátor a napařovačka žehliček všech pohlavně strádajících feministek, angažovaně a hystericky meloucích emancipantem ze svých maskulinním sponzorem zakoupených luxusních kuchyní, udržovaných služkou.

Je to prostě krása, když se vražedná debilita scénáře, jehož předlohu snad napsala samotná Žena a život, hravě snoubí s nekrózní dramatizací, zabijáckou topornou strojeností, terminálně degenerujícími dialogy a smrtícím strukturálním kýčem na úrovni slohu třináctiletého oligofrenika. Paní asi nejdřív chtěla „napsat“ Padesát odstínů žluklé rybiny, jenže pak ji pošla nejoblíbenější kočka, a otřesena tou nespravedlivou, nekompromisní pomíjivostí života ztratila chuť na protahování karpálních tunelů a začala fantazmagorizovat směrem k lobotomizovanému napínači pro hospodyňky v přechodu. Tohle by qůli obav z rakoviny prdele snad normálně nikdo nepoužil ani jako hajzlpapír, ovšem „autorce“ se zřejmě povedlo zručně vycévkovat senilnějícího vetchého soudruha Svobodu, jenž to hovno akorát rozmazal a osadil do něj prkenného Vetchého neherce na pěst, Vašutův mimický zánět prostaty a další vyčpělé archiválie, které ke vší té podkladové hrůze ještě povodil s retardovanými replikami na dikčně bizarních rtech téměř k dokonalosti terapeutického dramatického kroužku léčebny pro drogové závislé. Kurva, Bubáku, kde jsi? Začínám mít Strach pustit i veřejnoprotiprávní televizi!

Och. Po dlouhé době konečně opět svěží závan, tentokrát z luxusní kuchyně vysoké gastronomie. Podávají se s láskou a péčí připravované krůty, husy a slepice, všechny samozřejmě moderně bio, halal, a korektně multikultikulinářsky nediskriminované, a stačí si jen vybrat, jestli chcete sous-vide prso, stehno, prdel nebo karboše.  Vskutku originální, kapku bizarní, osvěžující a chytře sestavená receptura, která potěší nejen deviantní jedlíky či funoušky gastroporna, ale především všechny ty zamindrákované pipinky, které něco užírá. Historicky první banket, který mi skoro neznechutil ani ten prkenný neumětelský cigánský slizák Šebestián Stan. Čtyři plnotučné myšulínské hvězdičky!