verbal

Před nedávnem jsem vážně onemocněl. Diagnostikovali mi zhoubný optimizmus. Naštěstí jej můj proktolog odhalil včas, dříve než by začal metastázovat až do terminální euforie. Tudíž mi předepsal velmi silná depresiva, doporučil mi chodit často na pohřby, jatka a dětské onkologické kliniky, a taky intenzivně čumět na novodobé ruské válečné filmy, protože prý u nich zaručeně budu ječet zoufalstvím z těch škaredých digitálních mrdníků a z přiblblého telenovelizačního propagandistického Putinpatosu, snad horšího než od komančů či od Spielberga s Gibsonem dohromady. A věru pravdu děl, lapiduch jeden. Po medikaci Stalingradem, Zachránit Leningrad, Bitvou o Sevastopol a Koridorem života mi konečně svitla alespoň trocha beznaděje, začal jsem pociťovat mírný pesimismus a dokonce i jemné náznaky počínající klinické deprese. Čili má neradostná diagnóza směřovala ke kýžené remisi. A taxem si k dalšímu posílení své rekonvalescence naordinoval Ržev. A to jsem, kurva, neměl dělat! Vůbec jsem u toho neržval, hlavou se mi zase honily patologické myšlenky, že ten ruský válečný film zas ještě možná až tak v prdeli nebude, a vůbec celá ta tak pracně potlačovaná pozitivita se vrátila v plné síle nemilosrdné recidivy. Dvouletá terapie v hajzlu, jsem teď akorát tak závislý na depresivech a vypadá to, že pokud si ihned nepustím nejméně dvakrát za sebou výše zmíněnou sračkočtveřici a nedoplním ji jako akutní první pomoc ještě o stoprocentně účinné Hacksaw Ridge a Válečného koně, taxe záhy asi terminálně ujásám. Ty dvě bojové scény byly fuckt skvěle udělané a hodina a půl mezi nimi vyplněna solidně naturalistickým vykreslením charakterů sběře a vypatlanců v řadách Rudé armády, jakož i bezohlednosti a propagandistického a důstojnického zmrdství stalinistické válečné mašinérie, porážející Ádu jen kvůli osvědčené strategii „Jebať ljuděj, nas mnogo“.

Jednoho dne vyplavil Dunaj nečtitelný popsaný hajzlpapír. Naštěstí jej neobjevil třeba takový Dušan Pakoš a neudělal z toho Amnestii pro Vejmělkovou s Ibrahimem Maigou v roli nejhnusnějšího leopoldovského cigoše. Tenhle kreativní Jonáš z té stylistické hrůzy spatlal jeden z nejlepších maďarských filmů posledních let o dobách, kdy bezvýhradně platilo, že žádný disident prostě nikdy nemůže být amorální hrabivá kurva, protože je přece disident, a rudými zrůdami náhle uvolněná koryta se rozdělovala sviním z opačného konce spektra. Kdyby se tenkrát stal prezidentem Mejla Hlavsa, vyšlo by to nastejno, akorát bychom teď už měli psychicky natrénováno na tu současnou hradní oživlou mrtvolu. Řemeslně perfektní, dramatizačně i scénáristicky zcela bez výhrad, obsazením skoro taky (skvělý výtěr morgošů i bílé spodiny), jen místo toho pydlookého donchujaského homoše, co parodoval Kňažka, mohli vybrat nějakého skutečného herce. Gajslerka bravurně zmákla svou obvyklou polohu mrazivé dominy z BDSM salónu pro zoufale impotenty, dokonce i Vašut Čarnokurvský byl docela snesitelný, i když mluvil maďarsky jako mentálně zaostalý Papuánec, ovšem třešničkou na dortu byla jednoznačně Iridiová Natálka, která vystřihla tu morálně pokřivenou kurvu tak dokonale, že jsem měl místy chuť jednu vypálit monitoru. Doufám, že ji záhy potkají další pořádné role a nebude se muset ponižovat a plýtvat talentem v plagiátorských sračkopohádkách Prímy HNOOJ se slizce toporným buznohlavem. Dobře, Jonáši! Je rozhodně přínosem, že někdo tu, účelovou amnézií zastřenou, amnestii vytáhl ještě před Ódou na ráčkujícího pravdoláskaře z análů temných včerejšků zase na světlo ateistické, a navíc v takovéto exekučně excelentní a zábavné formě.

Režie: Úweho potrat s jedním „el“ / Scénář: Mozková dysfunkce / Hudba: Z porna / Produkce: Svaz bulharsko – rumunských bezdomovců / Hrají: Prkenně přiteplený baleťák, slizký fracek s účesem na debila, odporná vyhaslá hvězda secondhandového rumunského BDSM porna, odporná vyhaslá hvězda secondhandového ukrajinského shemale porna, dva dědci s obličejovou obrnou a banda tetanicky pózujících kožobundových ovarových krků. / Stručný obsah: Přiblblá přestřelka, přiblblé antré do Labutího jezera s ovarovými krky, neumětelské lkaní traumatizovaného baleťáka, defilé imbecilů z tajných služeb, neherecká etuda pornoherečky, hloupé žvanění přechytřelého smrada, přiblblá přestřelka 2, přiblblé antré do Labutího jezera s ovarovými krky 2, neumětelské lkaní traumatizovaného baleťáka 2, defilé imbecilů z tajných služeb 2, přiblblé antré do Labutího jezera s ovarovými krky 3 a 4, neherecká etuda pornoherečky 2, hloupé žvanění přechytřelého smrada 2, neumětelské lkaní traumatizovaného baleťáka 3, přiblblá přestřelka 3, přiblblé antré do Labutího jezera s ovarovými krky 5 a 6, závěrečné defilé imbecilů z tajných služeb, konečník. / Nejlepší scéna: Odporná nehrající pornoherečka předstupuje před rotu na ni mířících imbecilů z tajných služeb a přikládá si k hlavě pistoli se slovy „Odhoďte zbraně, nebo se zabiju“. Načež je imbecilové z tajných služeb fuckt odhodí. / Verdikt: Pokoutní lobotomie zrezlou jehlou na špízy.

Inspektorka Soňa Čonkova její tým CSI Chánov pátrají po vítězích indické ligy v tamějším nejpopulárnějším národním sportu – hromadném znásilňování. Musím říct, že sledovat jejich divné čurákování v hnusné, zasmogované a cigoši se středověkou mentalitou přelidněné skládce jménem Dillí je vskutku děsivá záležitost a nutí to jednoho až k drobnému přehodnocení situace, protože zjevně na světě existují ještě i o trošililinku horší a depresivnější svraby k žití než Česká Agrofertilní s.r.o. včele s bezskrupulózní hrabivou kundou - agentem Burešem. Ale nejásejme předčasně. Pokud ta většina dosud mlčících přizdisráčů záhy nedá najevo nelibost a podřídí se anarchokapitalistickému diktátu pseudomorálky zmrdů z globalizačních korporátů, stavějících se pomalu ale jistě nad stát a jeho zákony, jsme ve středověkém Pandžábu natoTata. Prostě lehce manipulovatelné stádo unifikovaných spotřebitelů a laciných výrobních prostředků, pasené hrstkou privilegovaných zkurvysynů, majících k dispozici tolik kusů dobytka, že je jim úplně u prdele, v jakých podmínkách a v jakém bezpečí ta hovada živoří. Hlavně že pokojně přežvykují a na požádání tupě táhnou povozy s plánovanými zisky. Perverzně zajímavý, přiměřeně zábavný a kulturně kroutihlavý spektákl a mrazivé memento, kam až na stromy se může i relativní civilizace klidně vrátit, když nechá živelně rozrůstat Luník IX a nadnárodní nenažrance a levicové smažky budovat nové světopořádky.

(Šepot) “Dobrý deň, vážení diváci, volám sa akože Dejfyt Naturesorrow a vítam vás u sledovania ďalšieho dielu zo série National Retardgraphic, tentoraz s názvom Nebezpečné primáty. Nachádzam sa kdesi v juhomaďarskej džungli popri pralesnom meste Dunaszerda a je tu so mnou populárny domorodý sprievodca Sickambitious Nbuzna Nagelharo Pitcholabembe. Zložité meno, však? Preto ho ja aj celý štáb radšej voláme Szeles, lebo keby sme ho zakaždým mali nazývať celým menom, má táto sračka tri dni. Pozdrav divákov, Szeles. „Helééé, tak čauky mňauky diváááácy.“ „Viete, tento Szeles od prirodzenia hovorí takým čudným západniarskym dialektom. No aby sme ho nemuseli zložito dabovať, sľúbil, že sa pokúsi hovoriť iba po maďarsky. Čiže dnes sme tu preto, aby sme sa vydali po stopách vzácnych, psychiatrickým ústavom v Prešporku prísne chránených Goríl Tupohlavých a nakrútili životopis obávaného najagresívnejšieho lokálneho samca, pridunajskými kmeňmi nazývaného Attila, hovado Boží. A na Attilu by sme podľa stopárov mali naraziť už za touto húštinou.“ “Au, bazsik, kérmidretvár!“ „Míntenkér, ty chujko nagélovaný. A jasne sme si povedali, že budeme hovoriť iba hornouhorsky!“ „Dobre, dobre, len sa neposer, Dejfyt! Ha, pozri, máme šťastie, tamto v tým oktagóne akurát serie do rohu! To je, čo, vidieť takéto prírodné čudo správať sa prirodzene v jeho prirodzenom prostredí!“ „No ty kokso, to je kreatúra! Ale chrbát si oholil, asi budú inteligentné!“ „Hlavne potichu, Dejfyt, nech si nás nevšimne. Mohol by nám rozšliapať hlavy. Nikdy nevieš, čo môže taký vygumovaný kokot spraviť, keď chytí amok.“ „Pozri, pozri Szeles, tamto sa prediera ďalší! A vyzerá nasrato! A ako sa s vrčaním bije po kozách! Vážení diváci, hádam sa schyľuje akejsi teritoriálnej bitke o to, kto bude najvypatľanejší alfaodkundes celého Naďmárošu!“ „Jaj, Dejfyt, ja myslím, že to je samotný Karol Mentálny Výmol!!! Možno si už o ňom počuj. Pred pár rokmi zdrhol z olomouckej ZOO a doteraz sa nepodarilo zahnať ho späť do výbehu. Tak toto bude ozaj ostré, dojebú sa ako dva besní animálni retardi, robí im to dobre. Vlastne počkaj, oni to sú besní animálni retardi, čiže normálka.“ „Ty, Szeles, a čo tam ta partička pištiacich atrofovaných kravaťákov, to sú čo za kokoti?“ „To sú safari turisti a korporační sponzori. Tí celý ten cirkus platia a spolu s ďalšími agresívnymi poloopicami s ovarovými krkmi, čo trénujú na šampióna Mentally Malformed Aggressors, tvorí aj majoritnú časť publika. To vieš, keď celý deň predávaš poistky, zízaš v ofise do grafov a lížeš riť generálnemu managerovi, dvakrát ti potom nestojí. Ale večer dáš štyri litre za lístok, kukneš, ako si dvaja vymastenci rozomelú ksichty, preškrtajú si zubné karty a vzájomne sa prizabijú, hneď sa ti ako čarom prekrví ego a narastú ti virtuálne ramená, že aj smelo primrdáš tej inokedy hrozivej päťdesiatkilovej kurve, čo máš doma, pretože jebe suseda, keďže ty si impotent. Pozri, Karol práve dostal na piču! Teraz je v riti. Pri svojej kvalifikácii a vzdelaniu už asi nebude kopať za Ultimately Fatuous Cocotnuts, ale spadne nižšie. Tipujem do TSL – Technické Služby League.“ „A myslíš, Szeles, že až tento akože nový šampión s radostným revom poskáče klietku, pobije sa po kozách a prestane sa pritierať ku tomu dvojmetrovému homošovi v kvádre, môžeme mu hodiť banánik a pokúsiť sa pomocou škrekov a posunkov o rozhovor?“ „Ten homoš, to je bača Ondro, ten všetkých tých tupohlavov pasie. Spravil si živnosť na vzájomnom rozjebávaní sa agresívnych sprostých kokotov, vraví, že je to šport, ktorý buduje charaktery, a slušne na tom mrzačeniu zarába. A tiež im robí akože to PíáR, aby nevyzerali až tak ako agresívni sprostí kokoti a všetci sa im nesmiali. Kukaj, už ho polop dofajčil, ideme to skúsiť.“ „Dobrý deň, pán Attila, volám sa Dejfyt Naturesorrow a som z National Retardgraphic. Blahoželám k bezškrupulóznemu dojebaniu konkurenčného samca. Môžem otázočku?“ „Eeeeee, ja by som akože odpovedal svoj akože názor, že som taký milučký a nežnučký medvedík, vo voľnom čase rád romanticky a zasneno zízam do polí, tvárim sa múdro a môžeš ma volať Attilka. Tiež som skromnučký, pokorný fantastický opočlovek a fasa chalan, môžeš sa aj Řiťmusa opýtať, ten to potvrdí! Poobjímame sa, hej?“ „Radšej by som to nerobil, smrdíš ako Lunická žumpa, Attilka. A ešte som sa na nič nespýtal.“ „Eeeee, tak určite, aj bábätká a mačiatka milujem! Dobre som to, Ondro, povedal, však?“ (Spokojné prikývnutie pasáka) „No pekné, Attilka, ale ja by som sa chcel opýtať, prečo, keďže si taký milučký medvedík, v dokumentíku, ktorý tuná Szeles napiču prestrihal, a aj v tlači, jeden z tvojich bývalých a budúcich krotiteľov v podstate vyhlásil, že si namachrované arogantné tupé hovado?“ „Eeeeee, nuž, ja by som akože svoj názor odpovedal ...“ (zmätený pohlaď na pasáka, ktorý si s panickým výrazom napnutými prstami pravej ruky kmitavo prechádza cez krk) „... aha. Čo ty do mňa jebeš, ty kokot vyjebaný! Najprv ti ten mikrofón vopchám do riti, potom ti odorvem hlavu a našťam ti do krku. Ja ti ukážem sa na mňa povyšovať, ty intelechtuálny chuj!!!“ „Teraz si ho rozbesnil, Dejfyt. Pracme sa odtiaľto, než ti ten nesvojprávny kokot pomliaždi gebuľu!“ „Okej, okej, ale ešte by som rád vyspovedal nejakých divákov. Čo tam ten hlúčik nadšene jasajúcich a do vzduchu boxujúcich detí? Choď tu, chlapček, ako sa voláš?“ „Zidan Deméter, more.“ „A koľkože máš rokov?“ „Deväť, more.“ „No pekne, a povedz divákom, čím by si chcel byť, až vyrastieš?“ „Deväť! Zidan!“ „Hej, koľko máš rokov a ako sa voláš už vieme, teraz prezraď, čím by si chcel byť, až skončíš školu!“ „Chcel som byť Rytmusom, more, ale teraz už chcem byť ako Attila, lebo Ritmus je len priposratý cigoš, čo sa hrá na drsniaka! Čiže až dokončím zvláštnu školu, všetkých skurvencov dookola rozjebem, lebo budem ememej! Aj ujo Horváth povedal, že zarobím viac ako zo sociálky a že sú to aj lepšie love, než kopať kanále! Pozri, ako už viem vajcia rozjebávať, ty starý pičus ...“ (BUM) „Au, kurva, sopliak poondiaty. Bolo mi to treba? Že som radšej nezobral to nakrúcanie gueréz v Ugande! Vypni už tu kameru, ty kokot, a zožeň mi nejaký ľad!!!“ Mentál Moulinex Agresivita rozhodně není sport, natož bojové umění. Je to jen devastační způsob, jak z vypatlaných agresivních pičusů udělat bez jakéhokoliv volního, morálního či etického vedení nebezpečné vypatlané agresivní pičusy tím, že je skvěle naučíte rozšlapávat jiným vypatlaným agresivním pičusům hlavy a odstřelíte jim jakékoliv zbytky humánních zábran někoho přizabít, s velmi pravděpodobnou následnou aplikací i na psychicky nenarušené lidi v jejich okolí. Jakákoliv glorifikace těchto dementálů, jakož i dávání je za vzor dosud nevyhraněným a jakž takž stabilním potratům dělnické třídy, je přinejmenším společensky patologická.

Tomáš Visý, v další své sériově typové roli sice páprdovitého, ale skrznaskrz správňáckého, slušňáckého a morálně dokonale ukotveného Džona Vejna pro komunisty a křesťanské demokraty, hraje digitální lodě. Probíhá to asi takto: „Bože, ochraň prosím všechny ty dobré muže, vdovy, sirotky, kokakolu, hamburgery a spravedlnost pro všechny! Ámen. Tak třeba D6.“ „Nein! B Drei!“ „Ha, vedle, Bůh je s námi!!!“ (… Bohem poháněný moralizující proslov či mentorující zamyšlení nad osamělosti kapitána, na jehož rozhodnutích visí osud všech těch dobrých mužů - otců, synů, bratrů, bratranců, zeťů, strýců, švagrů, tet a sestřenic - a samozřejmě oddaných křesťanů …) „E4!“ „Einschlag, verdammt!!!“ (Motlitba 2, Proslov 2) „Bože, veď mé kroky v těchto nejtemnějších hodinách! E5!“ „Beim Hitlers Schnurrbart, wieder!“ „Díky, Bože!!! (Modlitba 3, Proslov 3) E6!“ „Einschlag, versenkt. Scheisskerl!!! Tocho snat musi fést sam Buch, oder was. So B Vier!“ „Samice prodejná,“ kurva by Tomáš neřekl, ani kdyby měl v prdeli zaražený rozžhavený pohrabáč, bylo by to totiž nekřesťanské, nemorální a nevýchovné „skotská zásobovací loď v zevním genitálu. Zásah, potopená! Bože, proč jsi se odvrátil, co všichni ti dobří muží???!!! (Motlitba 4, mentorování 4)…“ A tak to jde celých devadesát minut. Nakonec Tomáš borec a jeho torpédoborec s pomocí Boha, Klubíku baptistických matek a neochvějné instinktivní zelenáčské znalosti manévrů německých ponorek ten Atlantik přemodlí, načež za bouřlivého potlesku a hurání všech těch přeživších dobrých mužů, s nadšenou gratulací od Boha a za zvuků opulentní symfonické kantáty pomalu odplouvají k zapadající Anglii. A je z toho takový U-Boot-Dick, patetická pohádka plná křesťanských hodnot a kategorických imperativů, po níž budou dozajista všichni ti urputní honiči nad druhou světovou znechuceně dštít síru nad tím, že se německé ponorky třídy IX přece ve skutečnosti zásadně vynořovaly pouze v úterky a torpédoborce třídy Buckley nikdy nemohly při výtlaku 1100 tun kličkovat před torpédem jako nadopovaný zajíc. Už úplně vidím všechny ty zprávy v mé poště, psané rukou ulepenou od semene: „Verbale, ty debile, každý milovník masturbace nad válečnou námořní technikou přece ví, že to nebyl torpédoborec třídy Buckley, nýbrž fregata třídy Captain, která má výtlak jen 980,6549 tun. Kreténe, kriple, idiote, demente!!!“ No, každopádně já nejsem sexuálně vyšinutý, protože honím výhradně nad obrázky parních lokomotiv, čili ta patetická sračka byla veskrze hezky zdramatizovaná, vcelku zábavná a hodina a půl utekla rychleji než bílá velryba před katolicky nadrženým Achabem. Možná trochu ovlivněn koronovou decimací filmového průmyslu, kdy poslední dobou co zmáčknu Plej, to pak otráveně vyšťourávám z podrážek smrdutou hnědou hmotu, ale nádherné tři.

Veksláckou patkou babochlapsky znetvořený Theronovic Karlík pod taktovkou militantně feministické lesby, která umí točit akční scény asi tak jako kvadruplegik veslovat, to celé pohá(a)něné sofistikovaným scénářem ambiciózního třetiřadého plagiátora přiblblých omalovánek pro dyslektiky. Výsledkem je plytký, hloupý, laciný a špatně natočený secondhandový Hájlendr pro globalizované mentály o multikulti a multisexuaálně orientované bojůvce dlouhověkostí otrávených pablbů, sveřepě chránících lidstvo, ať už o to stojí, nebo ne, kde se místo promakanosti akce či racionality a neotřelosti příběhu řeší spíše „opravdu promakaná“ pouťově filosofická moudra o úskalích nezmrdelnosti a pseudoexistenciální bolístky notně otřelých konečníků na věky partnersky zaregistrovaných bojových homoklád.

Brakovat, Plagiátořit, Vykrádat, Kopírovat, Recyklovat. Tak to je pět „P“ scenáristiky současného filmového hororu. Moment, tady něco nehraje. Aha, už vím, trochu se mi to zpětně pomatlalo, ve skutečnosti jsem po skončení akorát řekl pětkrát „Pičo“. Samozřejmě allegro a bez dramatické pauzy mezi slabikami. Tedy citoslovce zhnusení. Ono totiž takové „Pičo“, intonované lento se silným důrazem na počáteční písmena obou slabik a významnou dramatickou prodlevou mezi nimi, nabývá zcela opačného významu, a sice uznalého obdivu. Omlouvám se za tu trochu aplikované lexikologie, ale aspoň nebudete ve vyšší společnosti za úplné negramoty a dokážete precizně vyjadřovat své emoce. No, každopádně už se mi pak nechtělo vracet k první větě a napravovat ji do nějakých syslupných logických souvislostí. Čili úplně stejně, jako tahle partička kvocientně retardovaných čorkařských neumětelů, co si přišla uboze zaVřískat na Halloween. Decimační proces patlání téhle sračky nepochybně probíhal tak, že nejprve obšlehli všemožné píchací scény Míši Majera, a teprve pak začali dumat, jak z toho vlastně ven. A Vřískot už je úctyhodných 24 let stár, to se otcové tří čtvrtin dnešního degenerovaného publika, pro které to matlali, teprve chystali sbalit a vyprcat vlastní sestru, čili proč ne?! Prostě originální a kůl pointa. Akorát už se pak radši zpětně nepodívali, jakých děr v sýru a logických pičoidů se při té retardované banditské dekompozici dopustili. Ovšem White lives tam do not matter, v hlavní roli prkenný, ale děsně správňacký Hauzův mouřenín, takže to dnešní rychle postupující společenskou negrózu nepochybně přežije.

Slizká buznička řeší pičoviny. Jako obvykle. Se sveřepým výrazem přitroublého angažovaného tlučhuby a rétorikou a dickcí předsedy krajské organizace SSM se nám vydal reformovat školství v odboru výuky dějepisu. A nepochybně se mu to i podaří, když má ty milióny lajků náctiletých mentálů na Tytrubku. Celá ta velkolepá jakože reformace spočívala v tom, že mu nejprve pár nehezkých fuj fuj školaček a nádherně ztepilých šššškoláků ani trošku strojeně na kameru zapláče, jak je strašně, ale strašně na piču, že je nikdo neučí moderní dějiny. Přitom většina z nich nedá dohromady kloudnou větu bez stilystickích a gramatyckích chip a není pomalu schopna spočítat, kolik má dohromady prstů. Ale jebat, bez toho se obejdou, hlavně, když budou vědět, že za 2. světové netrpěl vůbec nikdo kromě židů a jak to tu byl za komančů strašlivý neutuchající teror a vraždění až do osmdesátého devátého. Načež si našeho rozumbradáče posadil na klín samotný ministr Mor (školství), který umí úpa nejlíp ze všech skloňovat, například slovo motýle. Mentor blahoslavených mu s vážnou uhrovitou tváří účastně zarecitoval své světospásné plačky a strýček Mor, věda, že dementizér pase na tytrubku nějakých 800 000 retardů z řad Babišjugend, tedy budoucích voličů ANO, rádoby moudře pokýval hlavou, něžně jej pohladil po přegelované kštici a povídá: „Tovíšžejo, ty můj velký reportérku, bez tebe bychom byli totálně v piči. Až ty jsi odhalil snad nejpalčivější problém všehomíra, který by, nebýt tebe, záhy způsobil kataklysma. Tohle je třeba řešit okamžitě a po agrokapitalisticku! Víš co, hned brnknu strýčkovi ministrovi obrany, ať vyhlásí mobilizaci a nažene do těch škol armádu, která to ty fakany vcukuletu doučí. Osnovy jsou připraveny! Už před rokem jsem probral se strýčkem ředitelem BISky, jak ty novodobé dějiny pořádně zkreslit, až k naprosté geopolitické korektnosti. Fuckt díky moc, všechny jsi zachránil. Až vyrosteš, dáme si tě určitě na kandidátku a osobně tě navrhnu na post ministra přitroublé kinderpropagandy!“ Po takto dokonale angažovaném píárku na tu slizkou a lepkavou epizodku dozajista ihned zapomněl a vydal se dál kurvit školství. A náš „jakoby“ rozumbradáč? Inu, ten si doteďka určitě lačně mne šulínka a samolibostí se dme tak, že si není schopen skoro nic strčit do konečníku. Vždyť to z žumpy až do kanálu dotáhnul! ČT si pod heslem „Vzděláváme veřejnoprávní rukojmí, ať chtějí, nebo ne“ odškrtla další zbytečnou položku v kolonce „Škola nudou – dickdaktika magna“ a já se už teď děsím, co bude tenhle stoprocentně mozko a vkusosmrtelný Kovy(d) rešit příště. Tělocvik? Výtvarku? Dílny? Hemoroidy? Nic z toho si to rozhodně nezaslouží. Nebo se ČT při zneužívání retardovaných sledovačů nezastaví opravdu před ničím, hrábne do análu ještě hlouběji a dočkáme se nedejsatan i něčeho jako Misha řeší hudebku? Otázky, samé otázky … Každopádně historie objektivně prokazuje, že dějepis je ryze subjektivní kategorie dle právě koryta okupující ideologie. Čili potřebný dokument! Asi jako šprcka pro papeže.

Klasický holyúdský povrchní sračkoidní rektobol a degenerativní homomédie bez jediného vtipu, určená pro celou (už tak retardovanou) rodinu, po které by měla následovat mezinárodní žaloba Islandu na toho slizkého trapáka Ferela za to, že dělá z jeho obyvatel přitroublé čuráky. Nasraně druhé je to taková vcelku neškodná, hloupá kokotinka, způsobující jen odumírání zbytku mozkových buněk, a nikoliv obvyklou maligní rakovinu vkusu, kde Ferel v další sériové roli odpudivého žinantního debila tentokrát moc neprdí ani nežere hovna, je prostě tak nějak jenom normálně slizký a uboze trapný. Kokotinka patetická, kýčovitá a plná plytkých kolotočářských cajdáků a homopissniček, podtrhující současný tytrubkový trend, že i sebevětší retard se může dočkat svých patnácti minut, že, Misho, jen proto, že je retard. Ovšem kdyby mi někdo držel u hlavy devítku s tím, že pokud se znovu nepodívám na nějakou ukrutnou buzikálovou sračku, tak mě zabije, a na menu by byli ještě Bídníci a LA LA Shit, nadšeně zvolím tohle. Tudíž nádherná dvojka, a teď mě omluvte, musím jít hladit kočky a nažehlovat si puky na riflích.