Ržev

Ve vesmíru východní fronty nikdo neuslyší váš Ržev.. Pár dnů z Velké vlastenecké války, kdy rudoarmějce střídavě tlačí do mlýnku na maso jednotky Třetí říše, důstojníci NKVD i armádní velení podřizující cenu lidského života pragmatickým cílům. Civilnost, syrovost i vykreslení stavů od dětinského hlupáctví, přes strach živený nezkušeností i očekáváním, až po bodrost otupující to předchozí bojovým duchem z láhve, to všechno funguje, ale někdy od chvíle, kdy se na scéně objeví odpůrce zateplení uniforem, se Ržev vydává vstříc žánrovým zvyklostem a na vlastní cestě k „filmovosti“ (včetně obrazových kompozic sněhu, tmy a ohně) začne promlouvat jazykem, který u mě ztrácí na opravdovosti. Nevím, jestli to byl záměr, ale ty melancholické kytarové tóny docela připomínaly Morriconeho „Padre Ramirez“.. (24.11.2020)

No, Rusové šli evidentně do sebe, dříve útočily celé fronty, armády, sbory nebo alespoň divize, tentokrát nasadili pouhou rotu a udělali moc dobře. Kromě realisticky natočených bojových scén se otevírala i témata, která byla dříve tabu, a téměř dvouhodinová stopáž nepředstavovala žádnou překážku. Přemotivovaný politruk Rykov na mě sice působil jako karikatura, ale chápu to tak, že tady reprezentoval určitou sortu sovětských politických důstojníků (a nebylo jich málo), kterým to takto chtěli tvůrci spočítat. Líbilo se mi ale, jak pojali postavu politruka roty Žurkina, jeho rozpolcenost mezi stranou a lidskostí byla až lehce schizofrenická. Ve výsledku jsem byl až nečekaně spokojen. (25.11.2020)

Kto má rád čistokrvné vojnové filmy s hektolitrami krvi a tonami použitej munície, tak prosím, máte možnosť.... je tu Ržev. Napríklad tá prvá scéna bola úplne brutálna, šokujúca. Škoda, že sa to vojnové šialenstvo nedokázalo dostatočne napojiť na dramatickú rovinu v ponímaní nejakého vojaka, či vojakov. Vlastne ku nikomu si tu nezískate nijak zvlášť vrelý vzťah. To je ale asi tak všetko to menej pozitívne. A páčil sa mi aj záverečný doslov pána titulkára, bolo to presne tak... S krajcom chleba v ranci, otepom slamy na spanie, zbraňou, s politrukami a odchytávacími oddielmi NKVD za chrbtom a predsa ruský vojak dokázal oslobodiť polovicu Európy. A to si zasluhuje hlbokú úctu a rešpekt nehladiac na dnešnú politiku. Stálo to nemalé obete. Slušný nadpriemer. 80/100 (23.07.2020)

Trošku to vybočuje z běžného vykreslení sovětských hrdinů, přinejmenším tedy sovětskými filmaři, že? A ano, Rusák je jen Sovět jinak. Co jsem to....jo. Hodnocení čtyřmima hvězdičkamami jasně ukazuje, že se mi dílko líbilo velmi. Jen - a to bude asi patřit k mým věčným steskům - zde zase řada mužiků pronáší během běžných hovorů ultimátní nesmysly, pitvoří se více, než japka v mangách a některé charaktery psal Dostojevského nevlastní prapravnuk po lobotomii rýčem. Ovšem, jak jsem již sdělil národu výše - jinak pecička. (05.10.2020)

Tak toto sa podarilo. Po všetkých stránkach veľmi odvážny film, ktorý sa nebojí násilných scén ( dobre natočených ), ale aj zobrazeniu nátlaku na vlastných ruských vojakov v prvej línii od sovietskeho politického komisariátu. Práve tieto udalosti posúvajú snímok od heroických udalostí k človečenstvu a živočíšnosti. Parádny film. (22.09.2020)