Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Horor
  • Krimi

Recenzie (2 435)

plagát

Oloturé (2019) 

Reálná Wakanda! Společenství altruistických astrofyziků, humanistických kardiochirurgů, filantropických filosofů, nesobeckých nukleárních vědkyň, světospásných molekulárních mikrobioložek a dalších renesančních vzdělanců na nebývalém stupni civilizačního vývoje, kteří netouží po ničem jiném, než jet do Evropy a zdarma nám předat všechnu tu neskonalou moudrost, k dokonalosti vyspělou kulturní úroveň, mírumilovnou religiozitu, laskavý naturel, perfektní hygienické návyky, špičkové technologie, lásku k bližnímu a další převratné výdobytky v potu tváře po staletí budovaného, lidstvu prospěšného pokroku. A já radostně volám „Ámen, svatý Soroši, přesně tohle diverzitní osvícení tak strašně potřebujeme!!!“ a žehnám Netflusu, že v tomto strašlivě xenofobním světě neváhá otrávit zkurvené bílé rasisty kusem poctivé nigerijské filmařiny! Jen je trochu škoda, že do africké scenáristiky ještě nedorazila kauzální logika a behaviorální vzorce všech těch až komicky přehrávajících Australopitéků jsou přinejmenším pičózní, přičemž ochotnický spolek Beringei Beringei ty primáty tenkrát před Sygurny dával miliónkrát přesvědčivěji. A k tomu všetkému je to tak brutálne a krvavé, že si budete želať, aby ste boli z Óloturéj za dvadsať minút v Trnave.

plagát

Králi videa (2020) 

V dobách, kdy začínaly uhelnatět plavuně, kdy si jeden mohl být stoprocentně jistý svým pohlavím, kdy negři byli ještě na řetězu, kdy mezilidský kontakt probíhal výhradně v reálné realitě a striktně přes analogové konektory, kdy se Aston teprve dostával k jádru pudla a kdy nás tu všechny manipuloval pouze jediný rudý korporát, se zrodila ďábelská magnetická páska, umožňující letmo nahlédnout do dekadentního bahna prohnilé imperialistické kultury. Náhle jitra přestala být až tak tichá, TASS ztrácel plnou moc cokoliv prohlašovat, z Elektronka se přes noc stal slizký buzerant a po zrnících Rubínech v leskymem potažených maloměstských socialistických obývácích se v dýmu deseti až třiceti najednou zapálených klejek začaly prohánět ikony kapitalistického úpadku jako Onan, Rambo, Rocky, Dux a Niňja, narušenci všeho druhu typu Krúgr, Forhís nebo Majer či pestrá plejáda rozličných nežádoucích copů, například Robo, Psycho, Maniac, Beverly hills, The, Karate atp. Ovšem mělo to jeden podstatný háček. Kromě základních zdvořilostních frází jako ¨"fick mich", "ich komme" nebo "spritz in mich rein" rozuměla většina zdejších násilně porušťovaných lingvistů leda tak velký zevní genitál a byly to pro ně akorát pohyblivé obrázky. A tak se náhle vyrojila partička nadaných simultánních překladatelů (Ondřejové, baba Hábová) či tragických simultánních prznitelů (většina ostatních), aby zprostředkovala všem těm lačným socialistickým divákům alespoň trochu toho porozumění v podobě mnohdy bizarního a intonačně retardovaného tlumočení do mikrofonu, narychlo spájeného nad sporákem z růžice konve a zvonkáče. No, co si budem. Žádný disent to rozhodně nebyl, naopak, byl to angažovaný třídní boj proti vran, supů hejnům kroužícím, odporné vykořisťovatelské nadhodnotě mrzkých kapitalistických distributorů pokleslé degenerativní zábavy a prachsprostý veksl, při kterém se frajeři slušně pakovali. Ovšem zasloužili si každou korunu! Ty jedinečné a neopakovatelné zážitky ze zpitých videokvartýrů a prvních blízkých setkání se Slájem nebo Árnym, které kokotavě parodoval ňáké huhňavé Brňák či karviňski gřus, už osmdesátkové (či dříve potracené) generaci prostě nikdo nikdy nevezme. My, bi až trilinguální a jinak jazykově čiperní seveřané, jsme navíc tenkrát měli oproti ostatnímu póvlu obrovskou konkurenční výhodu. Stačilo natočit anténu na Opole, Telewizja polska se nesrala nikdy a legendarne Kina nocne nám polovinu těch slavných filmow fabularnych už tehdy vzduchem smerfowala s dokonale profesionálním čteným dabingem Lucjana Szołajskiego czy Tomasza Knapika. A to byla kurwa inna kawa, jak ve qalitě, tak v překladu. Ale i tak je třeba takový Rambo v polštině pořád velmi obskurním a až kultovním zážitkem! Obywatel Bulawa nám z velmi nadějného tvůrce amatérského porna vyrostl v naprosto profesionálního a nápaditého dokundmentaristu a splácal téměř dojivý spektákl, který nejednoho obstarožního otyloně či právě přecházející samici donutí zamáčknout slzu nostalgie a později potracené degeneraci snad odhalí i kus téměř zapomenuté historie, kdy nás ještě neprogramovaly Tytrubka a Netflusy, ale stará dobrá analogová Studená válka.

plagát

No Safe Spaces (2019) 

Nemáš rád negry? Myslíš si, že homosexualita je úchylka? Domníváš se, že slepice by měly držet hubu a kojit u plotny? Nesnášíš „nadřazené a privilegované“ bílé zkurvence? Máš za to, že celý svět by si měl upřímně myslet, že je buzerantství naprosto přirozené a normální? Chtěla bys chcát ve stoje a přeješ si, aby zasraní šovinističtí maskulíni v bolestech rodili a rozfoukávali doma oheň, zatímco ty je budeš živit? No, máš na to v moderní civilizaci, kurva, rozhodně právo, a nikdo, ABSOLUTNĚ NIKDO, by ti nikdy neměl bránit v tom, říct nahlas co si myslíš! A pokud začne, začínáš žít, nebo už žiješ v některé z pojebaných diktatur. Problém samozřejmě nastává, pokud začneš o svých patonázorech přesvědčovat ostatní, prohlásíš se za největšího rozumbradáče v galaxii, zburcuješ tebou viktimizované debily a naroste ti východoněmecký pornoknírek či mužikovská pleš a bradka. Poučeni z historických fucktů již víme, že každá taková pojebaná diktatura (ať už zprava či z leva) vždy zásadně začíná jediným – potlačováním svobody slova, individuality, inteligence, cenzurováním a ostrakizováním všech nebučících s kolektivně smýšlejícím zmanipulovaným stádem. Fáze dvě je pak násilí místo argumentace, protože ta pičoidní dogmata mezitím zaxiomovatí a racionálně se již odargumentovat nedají. Toto je naprosto děsivý dokument o tom, že nám po necelých třiceti letech zjevně začalo ve druhé dekádě 21. století další kolo. Devastujícím zlem jsou nyní korporátní zmrdi, monopolně sedící na nebývale rozkvetlých a světotočných informačních technologiích, jejichž prostřednictvím si několik let cílevědomě stavěli cestu k tomu, aby se patomorálka, demagogie a dezinformace k jejich vlastnímu finálnímu prospěchu šířila rychleji než korona ve starobinci. A ta jasně zřetelná hrstka pamrdů nyní nedělá nic jiného, než že spolu s tou armádou uměle vytvořených rádoby utlačovaných obětí a ze squatů vylezlých levicových smažek, které sice neví, co chtějí, ale hlavně, že se angažují a je chaos, sveřepě globálně bojuje proti všem těm odporným ismům a iím, co tak strašlivě deformují svět, v podstatě starým, dobrým a léty praxe osvědčeným fašismem. Čímž optikou informační demagogie nyní civilizovaný svět vypadá, jako by se tu posledních pár dekád jen urputně lynčovali negři, vraždily buzničky, týrali vozíčkáři a lidé s jizvami a bily a ponižovaly samostatné a cílevědomé samice. A jestli si náhodou myslíš něco jiného, byť ti to potvrzují empirická pozorování, tvé vzdělání i nepostižené informační zdroje, jsi zkurvený rasista, šovinista, xenofob, homofob a misogyn a brzy s tebou zatočíme. Po nacibolševicku! Ve Spojených sráčích už pomalu trháme první dodatek, a to byl nějaký velkohubý pilíř! A nejdekadentnější na tom všem je, když zjistíte, že v té žumpě současného mediálního tmářství, cílené manipulace, tupé agresivity a obracení světa v prdel opravdu nejracionálněji, nejvěcněji a nejkultivovaněji argumentuje partička bigotních židů. Takže se na tohle pěkně podívejte, vyděste se a pak i nadále držte huby, přizdisráči, budete pro Nové pořádky ideální masou. Masou plnou kýžené vizuální diverzity, ovšem s dokonale uniformním myšlením. Pro sichr se ještě můžete schválně zmrzačit, začít píchat stejná pohlaví, popřípadě se naučte rapovat, zapadnete do Matrixu mnohem hladčeji.

plagát

Enola Holmesová (2020) 

Šerlok a Sufraštětky. Enola Gay vrhlo na Hirošimu nálož štěpícího se uranu, která během chvilky vyhladila nejméně osmdesát tisíc lidí. Enola Holmes vrhla na obrazovky nálož přiblblé, sterilní, povrchní a nenápadité korektní debility, která během chvilky zdementizovala nejméně osmdesát miliónů předplatitelů Netflusu. Až to pomalu vede k polemice, co je vlastně větší zlo. O Holmesech juniorech se dají natáčet i inventivní, zábavné a plnotučné filmy s výborným příběhem a napínavým dějem. Ovšem literární patotvorba otylé a zoufale nemrdané chovatelky koček za zenitem zjevně skvěle zapadla do současných anglosaských fašistických trendů obrácení světa v prdel pomocí demagogického šíření dezinformací a překrucování historie. A tak nudná sračka o ničem, brutálně dehonestující odkaz Ártýho Dojla a degenerující děti, avšak plná idiotsky přeemancipované drůbeže, sebevědomých džiu-džitsu černošek Anglie 19. století a homokládního Šerloka, bojujícího za práva nikde neholených babochlapů chcát vestoje, rubat uhlí, tavit železo a nechat se píchat výhradně do dvojky, aby se ve všem vyrovnaly těm zkurveným šovinistům, s nadšením dostala audiovizuální zelenou. Ačkoliv mi to celé, a zejména závěrečné zřetelně paralelizované motivační prohlášení buzničkovského Gaylorda z Cullingusu „Teď nastávají nové pořádky“, způsobovalo dávení a husí předkožku, jednu téhle zvrácenosti i přes absolutní odpor napálit musím. Milka Hnědá totiž od Neznámých věcí vyrostla v naprosto fantasticky hrající, přirozené a mimořádné sympatické občerstvení pro pedofily a má před sebou hvězdnou kariéru. Jen doufám, že nikoliv v podobných vymašťujících femidemagBLM hnisavých strupech.

plagát

Roh Gondoru (2020) 

Nad komplikovaně promyšleným příběhem o tom, jak mastňák vyjel na sever, zadul si tam na roh, opíchal tři počmárané otyloně z fitka, přijela partička koňomrdů a společně odjeli zase na jih, by asi DžejÁrÁr neuroticky zlomil péro a Příběhy raději nedokončil. Nicméně na poměry amatérského porna je to opět těžký nadstandard s pozoruhodnou choreografií soubojů, skvělou kamerou a maximální epickou atmosférou, jakou jen šlo vyždímat z encefalitických křivoklátských lesů a huhňavě přitroublé gondorgličtiny vypravěče. Už ve svém Řáholeckém žaludovém snajprovi Šimon ukázal, že umí velmi zručně plést z hoven biče a pomalu by zasloužil nějakého toho hodného strýčka, co by mu dal na hraní pár míčů a pořídil práva na nějaké to larpové svingrpárty, třeba od Gemmela. Držím všechny tělesné výčnělky!

plagát

Demolátor (1993) 

Zřídkakdy kokotmentuji filmy, které jsem viděl před svou virtuální existencí, ovšem tento musím! Jedná se totiž o třetí vizionářsky prognostické vě-fa dílo, které se postupně bezezbytku hrozivě naplňuje, nebo již naplnilo. Tím prvním je Orwellovo 1984, druhým Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita. Velký gůgl a ostatní zkurvené korporátní asociální diktatury nás již šmírují na každém kroku, diktují ovcím své pokroucené zásady pseudomorálky a pseudokultury, postupně je za pomoci demagogie a dezinformací vmanipulovávají do stádového kolektivního myšlení a stávají se děsivě nadstátními, protože sférou svého vlivu jsou již nyní schopni prakticky kohokoliv zdiskreditovat manipulací s veřejným míněním a ekonomicky jej zlikvidovat. Možná vám ve vaši blahoslavené ignoraci unikají stále častější případy, kdy zkurvený korporát odmítne spolupracovat s jiným zkurveným korporátem či firmou, budou-li tyto nadále zaměstnávat někoho, kdo projevuje odpor proti globálně nemilosrdně dicktovaným kolektivizačním patopravidlům a patonázorům, popřípadě ihned z veřejných platforem neodstraní nesouhlasící uživatele. Soukromí a právo na něj se již staly pouze takovým korporátním kameňákem, ve velkém se množí bezskrupulózně diskriminační praktiky typu „bud budeš souhlasit se šmírováním, nebo prostě nebudeš moci tamto nebo ono používat jako ostatní ovce“, demokracie už je jen kůl řecké slovo, neboť demos se změnil v dementis, krateinují tu dávno globalizační pasáci a na vlastní názor máš nárok pouze v případě, že se shoduje s cílevědomě tvořenými pravidly pro kontrolu dobytka, jinak je zřetelně odsuzován, potírán, potlačován a mnohdy i kriminalizován. Čili jsme již jen krůček od toho změnit se v technokratickými fašisty kontrolovanou sterilní společnost dobroserných nesvéprávných pičusů a otroků diktatury korporátů, zcela bezbrannou proti řádění zdivočelých negerských krimošů. A vězte, že Sláj, který by vás spasil, bývá jenom v pohádkách! V reálné realitě se vám leda tak na holoprojektorech objeví Zukrberk se Sórošem, ze svých 43+1 v árijských čtvrtích, obehnaných ostnáčem, se vám arogantně vysmějou do xichtů, nadiktují vám, co si máte tento měsíc nakoupit, abyste byli IN, a přihodí do vaší unimobuňky pár negrů na byt a na stravu, protože je vaší povinností je živit, když jste byl takový zkurvený rasista a nedovolil jim se vzdělávat a civilizačně vzkvétat. A že to umí a děsně chtějí, to vám už přeci prokázali ve Wakandě! Taxe kokoti vzpamatujte, dokud je ještě čas, nenechte se manipulovat, chraňte si soukromí, kriticky myslete a bojkotujte ty zmrdy na každém kroku, jinak budete záhy trávit život tupým přežvykováním jetele a co měsíc vás ostříhají na vlnu! A kdo tento sqost ještě neviděl, tak rychle, záhy se to totiž dozajista ocitne na Bílé listině, hned vedle rasistické Christovy Agáty, xenofobního Rhetta Butlera a toho svinského otrokáře Churchilla! „Éééééé, pokuta za tento komentář činí milión kreditů!“ „Běž do piče, zkurvená plechová hubo!“

plagát

Ďábel (2020) 

Čtivý, explicitní až zvrácený román audiovizualizovaný do rádobyumělecky vatěné prudy s přístupností a narací pro náctileté retardy, která na ně v tom hnoji jednobuněčných braků Netflusu samozřejmě působí, jako by po přeslabikování homixových omalovánek sáhli po graficky znovelizovaném Cuntovi, a vyvolává tak hysterické nadhodnocování, bo seryjozni a s fylozofyckím přesahem, ať už to znamená cokoliv. Na mě tedy to, proti knize těžce zbuznělé, panoptikum vidláckých incestních mentálů, animálních vypatlanců, fanatických kudlanek a pošahaných zmrdů všeho druhu působilo, jako by Alois Mrštík v želvovišti unyle vyprcal Karolínu Světlou za cenzorského dohledu šosáckých Koniášů z RRTV, a globálně jsem se dost nudil. Nicméně je to vcelku atmosférické, solidně obsazené i zahrané, tedy až na ochrnutého Patyzóna, který v jakékoliv roli s jediným konstantním xichtem a lopatí dickcí prostě předstírá těžce nehrajícího slizkého homopýra, a dokonce i Spájdrgej přeqapivě ukázal, že má na víc, než jen cákat pavučinky po hárajících třináctkách.

plagát

Sociální dilema (2020) 

Pár vyhozených a zhrzených korporátních pohůnků ze středního menežmentu největšího světového zla rádoby sebereflexivně dští síru na patologičnost asociálních sítí, které vědomě a cíleně pomáhali za nemalé mzdy budovat až k dnešní obludnosti. Jejich negativní psychologické dopady tu pak zdůrazňuje stanfordská narkopsychovložka, co se hrdě chlubí, jak její dvě hnusné děti tráví miliardy hodin na instáčích, místo aby jim polámala prsty a zavřela je zxanaxované tak na rok do sklepa strýčka Fritzla, aby si odvykly a měly alespoň nějaký kontakt s lidmi. No a nestrannými odborníky, kteří mají podtrhovat tu zrůdnou mašinérii a dodávat dokumentu punc naprosté serióznosti, jsou zde huhňavý metuzalémický hipisácký homodredař, co vypadá, jako by právě vylezl z kontejneru, a neméně přestárlá excentrická machna s modrou hlavou. Celé to zašťiťuje (slovní základ „zachcat“) jen další zmrdský korporát, jemuž rovněž nejde o nic jiného než monopolně ovládnout trh, svou patotvorbou demagogicky diktovat neotřesitelné základy globální patoetiky a pseudomorálky, načež dále formovat ideálního novodobého, dokonale kontrolovaného a dezinformovaného spotřebitele s unifikovanými konzumními zvyklostmi, trávícího život výhradně u multimediálního obsahu. Čili docela úsměvná sebereflexe prostřednictvím házení hoven do větráků. Genezace Z s mobily přišitými k držkám je již důkladně e-zkurvená a tohle bude mít totálně v thunderboltu. Generaxe X a Y byla natolik blbá, laxní a ovcoidní, že to dopustila, nad těmi fuckany už naprosto ztratila kontrolu a jakoukoliv autoritu a teď nebude mít čas se nad tím ani zamyslet, protože má tři prdele starostí s tím, za co těm korporátně vypláchlým zombičům nakoupit všechny ty předražené Eply a zbytečné „trendy“ sračky z cílených gůglreklam a placených videí tytrubkových dementizérů, aby nebyli ve škole za čuráky a těmi rodiči až tolik nepohrdali. A bude hůř! Zmanipulovaný, spokojeně přežvykující a na íá-elektronice závislý spotřebitel je teprve fáze 1, fáze 2 (již utěšeně probíhající) je naprostá ztráta soukromí, vlastního názoru i kritického myšlení s tímto sympatickým krasavcem, filantropem a empatickým altruistou jako ředitelem Zeměkoule, pánem loutek a generálním pasákem blahoslaveného stáda. Takže, coby memento dost na hovno, nicméně každá vlaštovka dobrá, byť od nepřítele, a jako bláznivě pokrytecká komedie to snad ještě ty zbytky nezmanipulovaných přinutí vytáhnout si hlavy z prdelí a zahájit bezdilematickou digitální deratizaci.

plagát

Godfather of Harlem (2019) (seriál) 

Když se koza nostra potrká z kozou nerou, tak konečně no lives matter. A asi se to záhy i octne na bílé listině, protože se to nebálo vcelku pravdivě vykreslit oblíbenou negromodlu Malkolma KS jako slizkého, kariéristického a bezpáteřního islámfašistu jednou nohou v podsvětí, co mění víru i názory podle toho, kde se zrovna může zviditelnit. Každopádně naprosto kulantní mafiánský seroš s průřezem historických milníků Spojených sráčů šedesátých let podle skoro skutečných událostí (někteří zobrazení aktéři byli v inkriminované době už mrtví, v base, nebo ještě nebyli tím, čím se zdáli být) o negrovi di tutti negri, který pošel v prvních minutách slavného Amerického gangstera a vychoval do ještě větší zkurvenosti Františka Lukáše (Denzl v AG). Seroš s jako vždy famózně odporným a veskrze prohnilým Onofriovic Vinckem a snad s jediným opravdu vynikajícím hercem, postiženým obličejovou obrnou - Hvozdem Bíloberem. Pro milovníky Smolíkovic kočky rozhodně povinnost!

plagát

Lovci (2020) 

Nasraná zpikačovaná lvice versus prkenná zbotoxovaná piča. Profesionální neumětelská celerita, slizká pozérka a ochrnutá rozkuřovačka režisérů patrně okouřila Baseta natolik, že jedním filmem spláchl do hajzlu svou dosavadní kariéru, čítající například naprosto vynikajícího Šalamouna Kejna, a bezhlavě se vrhnul do hrobu céčkových přiblblostí. A tak tu máme krutohustě přetrénovanou ředitelku speciálního multikulti komanda Barbie Seals, která drží samopal jako anální dildo a jíž byste díky jejímu ostřílenému živočišnému neherectví a precizním „bojovým“ pohybům chromé gazely na šteklích stěží uvěřili i to, kdyby „jakože velela“ teploušské guerille militantních odpůrců mumulendové kontumace potulných psů a koček v Losích Andělicích. Čili je nasnadě, že takto brutální profesionální síla hravě anihiluje i armádu těžce retardovaných mohamedánů, co si v Africe otevřela nejen pervezní sexuální trafiku s mimořádně odpornými běloškami (asi aby paní Liškové příliš nekonkurovaly), ale také vzkvétající velkoobchod s lvovinou, slonovinou, nosorožcovinou, hrochovinou a dalšími ovinami, které si na druhém konci světa producenti těchhle sraček nadšeně kupují jako dekorace interiérů do svých vil v Beverlyho kopcích. A jelikož se ti mentálně atrofovaní, ale jinak veskrze zlí islamisté, prkenně stojíc s nabitým kalašnikovem v ruce, půl hodiny nemohou rozhodnout, jestli se nechat sežrat digilvicí, uplácanou v Malování, nebo zastřelit poliopičou, uplácanou MUDr. Garthem Fisherem, skončí to celé snad ještě šťastněji než potrat Lvího krále. Tu jednu dávám za poměrně vtipný part Kena Winčestra.