verbal

Je docela škoda, že když už se v těch bambusových hlavách vylíhne opravdu originální a kulantní námět s výbornou pointou, musí to opět alespoň trochu zprasit poťouchlým, ťamanským čurákováním a debilní, antifyzikální akcí alá Džekí Čen. Nebo se možná pletu a ti rýžožrouti jsou opravdu natolik viskózní, že se dokáží v pohodě přisát na kapotu stopadesátkou jedoucího Hyundaye, dělat na něm půl hodiny piruety a ještě sem tam přeskakovat z ítřicítky na ípětačtyřicítku, aby moc nepodřeli lak? No nic, v nejbližší době si zkusím skáknout z fotrovy Oktávie na bráchovu Kiu a o výsledcích testu vás budu informovat, poběží li na chirurgii internet. Nicméně, Ďábla jsem sice znovu neviděl, až na ty opičí poťouchlosti, které z thrilleru o masounovi dělají tak trochu Božskou relikvii, je to opravdu excelentně natočeno a ústřední idea s vyústěním je rozhodně lepší, než špatně uvařený pes. Tudíž se jedná o historicky třetí korejsky film, který se nebojím s přimhouřenýma, šikmýma očima s klidným svědomím očtyřkovat a ten lidoop, co mi to doporučil, si u mě alespoň trochu spravil kredit za Izo..

Kdo se těšil na další District 9, bude si po závěrečných titulcích otírat pláčem rozmazané oční stíny a přepudrovávat nos. Nejl se v Holyvůdu nakazil akutním patosem a je z toho, byť skvěle natočené, tuctové a neoriginální předvolební video ČSSD, vyteplené jako přízvuk Šarlta Koplyho, ve kterém se Matt Mnemonic bez jakékoliv invence snaží setřít povýšenecký škleb zkorumpované ministryně Miss Fretčí xicht a ve spravedlivém boji o bezplatnou zdravotní péči zachraňuje holčičky s leukémií. Závěru chybělo už jen to, aby si uzdravená předškolačka skákla s maminkou do útulku pro nějakého toho opuštěného labradora se smutnýma očima a obě se vydaly proti zapadajícímu slunci položit kytku k soše Nelsona Mandely.

Pozor!! Tento komentář může obsahovat několik až hodně nevybíravých výrazů explicitního charakteru, od kterých se autor předem distancuje, neboť byly zapříčiněny enormním afektem, vyvolaným sledováním tohoto audiovizuálního zvratku! Zkurgůglvenci vyjegůglbaní, gůgllizační! Jako by jim nestačilo, že za každým internetovým bukem už číhá džímejl, aby pečlivě uložil navěky vaše emaily, bez chrómu si může jeden nechat akorát tak pozlatit pevnou linku, z téměř každého zasragůglného mobilu na vás čumí android, co se jen třepe na to zaznamenávat vaší polohu a stahovat soukromá data včetně inkriminujících esemesek se všemi vašimi lízátky, bez tytrubko už by se neobešel jediný úchyl produkující videoodpad a bez adwords můžete vlastní stránky hledat na nějakém zkurgůglveném 42 564 místě, a to už i u Bóbika. Ne, nestačilo! Ti zmrgůgldi vám ještě pod rouškou rádobykomedie napálí hezky podprahově a bez skrupulí pomrgůgldanou korporátní reklamu a vyplachovací náborové video v jednom, kde vám banda šprťáckých, čerstvě zletilých závisláků na spotřební elektronice a dva trapní pračuráci (tady by ten gůgl nevyzněl) naservírují, jaké je to kůl a IN být členem obří rodiny monopolních šmíráků a vykrádačů dat, co mají komunistickou kantýnu, a kde si o přestávce můžete s ostatními postiženými zahrát famfrbál. No, s tímhle táhněte do pigůglče, soudruzi! Říkejte mi Sibyl, ale tvrdím, že jednou nám to Velký bratr nablije zpátky do xichtů i s úroky. Až se děsím, co po téhle kogůglkotské gůglmédii xblití příjde příště! Namátkou třeba Vygůgli mě, když to dokážeš, Ztraceno v gůgltranslatoru, Starwars VII - Android vrací úder, James Bond 26 - Džímejly jsou věčné či snad katastrofický Den, kdy se zagůglila země?

Kde jsou ty časy, kdy stál ještě Džerry Skálopevně na nohou a produkoval kulantní bourače bloků? Abych vás dlouho nenechal tápat, tak vám to teda povím. Nenávratně v prdeli! Od té doby to totiž začalo řádně cinkat v kategorii 12-, Mikymauzovo studio skoupilo kde co, a na paškál přišly Dyznylendovské taškařice pro náctileté debily. Díky mediální masáži je z toho ale zábava pro celou, mentálně postiženou rodinu, která má sice rozpočet velikosti HDP slušně prosperující středoafrické kolonie a ze všech těch digitálních duperelí si všichni ti fakani slintají do pokornu, nicméně natočit to s třetinovým rozpočtem a bez pitvořící se Deppky, co náramně žertovně krmí chcíplou vránu, čtu si tu teď místo těch trikově zpotvořených, nadšených výstřiků něco o narychlo splácané, pirátské, slaboduché kokotině, jejíž hlavní hrdina byl nepochybně na vojně u růžových baretů.

Možná znáte ten pocit, když vám někdo dá tutové echo, že rostou, a vy pak lítáte hodinu a půl po lese jak čurák, aniž byste zakopli byť o prašivku. Pak totálně zchvácený a nasraný narazíte na rodinku zkurvených pražáků alá Homolkovi, kompletní těžká jízda včetně dědka, babky, tří fakanů a psa a slyšíte je ječet jako na lesy: „Ježííííš, Pepóóó, to je macééék! No to mě teda vomej, tady další. No to snad není ani možnýýý, to jsou žně, to snad ani nebudeme mít kde sušit! Týýýý vole, to je pravák jako kráááva……“. Zoufale si pomyslíte jen něco o prdeli a otráveně zamíříte k autu. Tak přesně takový pocit mám poté, co jsem zhlédl tuhle pomatenou, nudnou a vleklou sračku o otravném fakanovi, jemuž jsem měl celý film akorát tak chuť jednu fláknout malíkovou hranou, s naprosto debilní pointou, a teď si tady čtu ty komentáře „erudovaných kritiků“, jak to bylo úžasné a žužu.

Všichni to víme. Když blahoslavený seniljor uvidí na letáku rohlík v Kauflandu za osmdesátník, odhazuje francouzské hole a kardiostimulátor nekardiostimulátor si udělá osobák v nákupním trojboji - pajdání na sto metrů, přeskakování vozíků a box s ostatními vyžilými mentály u pečivového boxu. Dvacetník sleva, no neriskujte mrtvičku, když za deset kusů ušetříte dvě koruny, které si můžete přidat do fondu na rakev! Vnutit pak něčemu takovému čínský parní čistič za třicet litrů, co sice nečistí, ale zato si s ním můžete tak týden doma zvlhčovat vzduch než dojde pára, je jako vyměnit s domorodci na úrovni doby kamenné korálky za hroudu zlata. Ti dýleři jsou nepochybně zkurvené hyeny a tématické zájezdy pro Jedličkův ústav nepořádají jen proto, že jsou chovanci zbavení svéprávnosti a kupní smlouva by nebyla směroplatná. Jinak by to byl zlatý důl. Být teď důchodce, najdu si tu kikinu, co splácala tento tendenční dokument a minimálně ji kousnu do prdele svými umělými zuby, než se pokusím jí ho tam vášnivě nadrobit, protože se ze mě snažila udělat impotentního debila! Má mi být teď jako líto ubohé babičky, která s cigánsko - maďarským přízvukem není schopna vypotit kloudnou větu, protože její íkvé osciluje někde mezi gibonem a šimpanzem, a šla by do toho po hlavě i ve třiceti, kvůli tomu, že ve své svaté prostatě promrdala důchod i s pohřebním fondem a musí se teď chudinka sama zpopelnit na indukční plotně za osmičku zabalená do deky z pravé, syntetické ovce za patnáct? Ani hovno! Zbavil bych jí svéprávnosti a zabavil jí veškerý zbývající majetek, z něhož bych zvedl plat pár policajtům, aby ty zasrané supy dostali tam, kam patří. Propadal bych teď panice panice (je to schválně dvakrát, aby to bylo žertovné), kdybych neznal výhradně důchodce, co mají pod chepicí a ten mixér za třicet si koupí raději za litr v Elektroworldu. Nedostanou k tomu sice jako dárek prošláplou termosku, ale zato pak nemusí někde v televizi nesrozumitelně skučet!

Je to skoro úplně jako Pán prstenu! Tedy kdyby jej napsal náctiletý narkoman, natočila banda bezdomovců z výtěžku týdenního somrování a osadili jej tolik talentovanými, slizkými neherci, kteří ještě nedávno hrdě vypínali svá enormní pohlaví a jiné otvory v nějaké Hustlerovské, lechtivé parodii s názvem The Fuckership of the pink. Vynikající doplněk k bitchování se ostnatým drátem. Co se ale musí fuckt nechat, je, že ti orkové dělali túze krásně "vrrrrrr".

Na začátku bylo hovno. To šplouchlo do hajzlu, hajzl odtekl do žumpy a hovno dopadlo na hromadu předešlých sraček. Pak přijel Zdeněk s hovnocucem, vysál žumpu do dna a s obrovským gustem ji vychrstl do maloměstských obýváků všem členům Klubu planety opic. A tak táta horník vyprskl na sedačku lahváč, máma uklízečka pochcala smíchy leskymový potah evokující tygří kůži, jejich dvě polomongoloidní děti se nemohou dočkat, až si budou ty "nesmrtelné hlášky" ráno vyměňovat se spolužáky ve zvláštní škole a všichni dohromady nad tím fantastickým syslem pro tumor kvičeli tak nahlas, až jim ten inžynýr pod nimi musel mlátit trubkou do radiátoru. Táta horník jen zesílil zvuk, prohodil něco o namyšlených, študovaných buzerantech, máma skákla pro další lahváče a mísu slaninových krekrů a všichni se blahoslaveně, upřímně radovali z té vy-ni-ka-jí-cí komedie pro celou rodinu. Fekální porno dosáhlo opravdového extrému a národ, který za to vyhodil v kinech pět mega by zasloužil genocidu nebo útulný, šimpanzí výběh.

Opravdová od Mattela je sice zpět v nejlepší osmdesátkové formě, s Grímou Červivcem uvnitř vypičovává blonďaté americké holčičky a vraždí jim rodiče, kteří opět nejsou, kdo ví proč, schopni nakopnout kus čínského plastu proti zdi a nechají se raději z deseti centimetrů ubodat pitvořící se Bárbínou, nicméně doby, kdy někoho děsily psychopatické hračky či křupavý Freddy jsou nenávratně v prdeli. Dneska by ti fakani akorát tak ukroutili ubohé panence hlavu, orvali jí končetiny a brutálně s nimi umlátili sousedovic famílii včetně domácích mazlíčků dřív, než by se chudák Gríma vyplazil po lince ke kuchyňskému noži. V téhle atmosféře už ty klasiky působí až příliš žertovně.

Co já jsem jenom schopen kvůli té Emilce všechno vytrpět! Dokonce i žvanivé fňukdrama o vyhořelém padesátníkovi, co si vymění občanku, narazí si feťáckou štětku, jedou spolu někam do prdele a sto minut melou pičoviny o ničem. No, scénáristka si patrně léčila mindrák z nadváhy, možná, že jí dokonce pošla její nejoblíbenější kočka nebo jí manžel zdrhl s ovcí, a až bude Mistrovství světa v urputném nudění, natuty získá některou z medailí! Ač je Emilka stále prudce píchatelná, tohle rozhodně nevytrhla a několikrát jsem měl dokonce neodolatelné nutkání zastrčit ho a pustit si raději něco o Džastýnu Bíbrovi. Kolín měl ve scénáři unylou chcíplou tresku s komplexy, takže se celou dobu tvářil děsně ublíženě, ale pokud rádi sledujete ultranudného chlapa, co musí sežrat feferonku, aby mu holka řvala u orálu, vyložte si můj odpad zase jako trapné pozérství.