verbal

Slunce, seno a propíchnutá šprcka je dokonalým studijním materiálem pro Trošku vytepleného rádoby režiséra, aby věděl, jak má vypadat opravdová, svěží letní komedie, a poučením pro všechny "řízkáče", že by se měli na dovolené v jakékoliv prdeli kolem Dubrovníku omezit výhradně na lízání a prstění, nechtějí li si jako suvenýr přivézt nějakou řvoucí infekci. Nádherný příklad toho, jak lze ze zdánlivé kokotinky velmi hravě naplnit kotel netrapného (Ano, Zdeňku, NE-TRAP-NÉ-HO!) humoru, suchého jako klín katolické světice.

Moc hezky natočená a slušně obsazená britská krimi, jejíž scénář psal patrně čichač toluenu a režírovala to klapka, která jej v rámci zachování duševní rovnováhy snad ani nečetla. Nedá mi to, a musím kapku zabrousit do konzistence děje, proto bude tento zvratek plný brojlerů, jež vám ale ve finále vykokrhají stejně úplné hovno, jakož i film samotný. Ale třeba mi to pak nějaký hloubavý chytrolín vysvětlí. Na začátku chlap koupí puftole a očumuje v garáži diamanty. Na to se někde na ulici objeví tři zkorumpovaní policajti, zatknou nějakého Arabáše, co je syn jakéhosi vataře. Vatař, policajti a ještě pár nevysvětlitelných postav chtějí něco šlohnout a je to bůh ví co. Potřebují k tomu kódy. Ještě předtím chtějí, aby vatař najmul na tu čorku toho chlapa, co prvně očumoval ty diamanty. Kdo ví, proč. Nakonec tedy kódy získají a něco někde šlohnou, vypadá to jako banda fialově potištěných áčtyřek a je toho prý víc, než čekali. Pak najednou gorila toho vataře chce zabít toho očumovače diamantů a jeden ze zkorumpovaných policajtů chce zabít dalšího, toho, co seděl celý film na zadním sedadle a blbě čuměl. Nepovede se ani jedno, a tak se sejdou v nějakém sklepě, kde se navzájem postřílejí. Tedy až na toho korupčníka, co seděl na tom zadním sedadle a blbě čuměl. Toho nakonec ta partička nevysvětlitelných postav podrbe za uchem. Nic víc, nic míň. Velmi dada! Okamžitě bych vyhlásil zákaz jakýchkoliv drog ve filmovém průmyslu, protože něco takového může donutit i abstinujícího diváka začít fetovat, jen aby získal nějaké odpovědi a dopídil se toho, o čem to vlastně bylo. Asi si to nechám patentovat i jako obsah, protože jsem to shrnul stručně, výstižně a nic jsem nevynechal. Po smaženici z lysohlávek si to pustím znovu a jsem moc zvědav, dopídím li se sysla.

Zafučela Kateřina a zanechala zoufalého otce s čerstvým potratem ve vybitém inkubátoru napospas. Napospas téměř vypitému sudu laciné břečky z kukuřičného odpadu. Satanžel je k tomu všemu tím zdrceným rodičem výkvět charakterního herectva, Pavlík Chodec, a vás čeká naprosto strhujících téměř sto minut o tom, jak čurákuje v rozfoukaném, potemnělém špitále a co dvě minuty točí rychle a zběsile dynamem, aby dobil svou nedorýhovanou zygotu. Tudíž, pokud se zrovna nechystáte takhle večer například spočítat, kolik je zrnek v kile předvařené rýže, zjistit, kolikrát přejdete za hodinu a půl váš maloměstský obývák ode zdi ke zdi, nakreslit na čtverečkovaný papír asi tak dva tisíce stejně velkých kosočtverců či snad zkusit nepřerušovaným škrábáním nehtem udělat díru do kožené sedačky, bude to pro vás dozajista adekvátním rozptýlením! Přeji příjemnou a ničím nerušenou zábavu. A těm šikulům, co si po této ultraadrenalinové jízdě nepustí ze zoufalství plyn, pošlu přihlášku do Klubu obsedantních narkoleptiků, kde mezi přestávkami na spaní mohou poslouchat z rádia barometrická data.

Mimo Homosworta juniora, kterého jsem měl celý film chuť mrdnout pánví přes držku, aby získal alespoň trochu přijatelný herecký výraz, se jedná o skvěle obsazený a zábavný napínač, který místní klika poďobaných, umaštěných přívrženců predikátové logiky opět nechala krutodrsně v modrých číslech. No, ani se jim nedivím, kdejaký mentálně retardovaný homix, co tady pak erudovaně pětkují, je totiž aristotelovsky tolik precizní. I přes ten krutý castingový error to neváhám oroštovat plnou palbou, jednak proto, abych ty šachisty trochu vyvážil a druhak, protože si Starýmuž mohl na to čórování nejnovějšího, ukrutně chytrého Samsungu u Ševroletu najmout třeba Lautnera nebo Patyzóna, a opět by to skončilo obludným, ochotnickým fiaskem.

Jste li citlivý a kultivovaný intelektuál, co si dvakrát týdně prostě musí s „Vesthem pyčo!“ na rtech minimálně kopnout do nějakého podobně smýšlejícího, kulturního a inteligentního müslitele, nesmíte se divit, když se najde nějaké stejně vypatlané, agresivní hovado, co vám s gustem a bez mrknutí oka rozšlape hlavu. Váš vyteplený bratr pak musí sebrat všechny homosíly, aby vás pomstil. Vědět předem, že film pojednává o drsném kataristovi, kterého hraje žužu transvestití princezna, co vytrénuje partičku čtyřicetiletých, otylých fotrů, aby vyhráli kung-fu ligu anglických roudís, vypálím ho na CD-CIGÁNA a pustím akorát z okna. Takhle však musím překvapivě konstatovat, že kromě toho, že mi Scott Asskins zase dráždil svou přítomností konečník a mnohem více by mu slušely role, kde by oblečený v šatech sexy komorné a chlupatou štětkou na prach v ruce hrál třeba drsného vyhazovače na swingrspárty análních dobrodruhů, se jedná o příjemně, staromilsky klišovitý a zábavný krosouvr mezi arénovkou a hovadím fanděním! Až jsem z toho dostal zase chuť zrušit před Bazalama nějakému zkurvenému sparťanovi s ovarovým krkem zubní kartu jako v dobách, kdy jsem ještě býval mladý a neklidný knihomol.

Švédové vrací úder. Po zaoceánském zprznění Mužů, co nenávidí pipiny se rozhodli pomstít. A vybrali si k tomu klasiku světového hororu, Zlé mrtvé. Ano, ti z Göteborgu umí být také zlí, nicméně chybí jim dva podstatné prvky, a to nasraný Brús s motorovkou a Raimiho psychopatologický talent! A tak si Olaf, Gunde, Helga a pár dalších porážkových Švédů jen hodinu a půl unyle vyhryzávají z těl masové kuličky zcákaní kečupem a bezostyšný, nudný plagiát bez chuti a zápachu je na světě. Už jen čekám, až nám začne Ikea servírovat v bufáči hamburgery ze sobího masa z nuceného výseku.

Ano, ano. Kurvení řecké mytologie á la Hery Potrat pokračuje ještě bestiálnějším způsobem, až jsem měl zhnuseně chuť pochcat oheň, chytit pod krkem nějakého vypelichaného orla a okousanými nehty mu vytrhat játra. A tak tu opět máme ultranesympatického jelimana, negrosatyra a homokyklopa, jak už tak vymaštěné MTV degeneraci vyplachuji mozky báchorkou natolik dementní a Nasírací Titány, že kdybych byl Cojs, okamžitě bych ztrestal toho grafomanského patlala, co tyhle sračky plodí jako Rosamunde Harlekýny, tím, že by musel navěky válet do příkrého kopce bradavičnatou Roulingovou po přechodu, přičemž by vždy těsně pod vrcholem dostala nával, převalila se přes něj a skutálela se s hysterickým kurvováním dolů. A každé druhé válení by navíc musel absolvovat se srolovanou Iliadou v rektu.

Ten Rodrigéz musí mít fuckt brutální játro! Přechlastat totiž Sádrového Mela do stavu, aby se upsal do takové idiotské ba až dementní kokotiny, navíc po boku vyhlášených hereckých es jako hispánský mukl s rozoraným xichtem či odporná transka Lejdybůůbůů, to chtělo minimálně koma z Kaktusovice. K tomu všemu mu to agáve prohnané trubkama evidentně sežralo i ty zbytky soudnosti, lehkosti a kůl scenáristického talentu, které ještě z posledních sil vypotil v první Mačetě. V Mačetě druhé pouze předvedl, jak se dá i s vyhlášenými herci a bývalým nesporným talentem na režisérské židli natočit dokonale přiblblý bliják, určený výhradně pro mentálně postižené fanoušky Špiónovic paznehtů.

Uplácat ze zajímavé, poměrně drsné a psychologicky namakané předlohy Hostitelské Stmívání v Bradavicích může jen naprosté, nekulturní hovado. A povedlo se! Dvanáctiletí smradi zase mohou do kina bez dozoru, Majer s Metrem a Godvynem si namažou macatější vrstvu jeseteřích jiker na macesy, protože skvěle zacílili, já jen hodím kosu z Májky a už teď hrůzou nespím, až začnou restartovat a přizpůsobovat assbookové mentalitě třeba Vetřelce. Taková náctiletá Riplyjová, osudově zamilovaná do vetřelčí matky, co se množí tak, že rozsévá mezi lidmi Amorovy čípky a pak jim z pupíků vylétávají růžové bublinky s ňuňu mimozemskými štěňátky, to bude čtvrtý jezdec filmové apokalypsy, já se na to vyseru úplně a půjdu raději zamořit nějaký knižní web.

Za mých studií na SOU hornickém, kdy válka ještě nezteplala, jsme se pravidelně účastnili branných kurzů. Zde jsme získali cenné instrukce, jak přežít jaderný výbuch v jeho epicentru pouze v pláštěnce a s balíkem IPCHO (pro ty později potracené - Individuální protichemická ochrana). Běhali jsme jako čuráci v plynové masce a igelitovými sáčky utaženými gumami od zavařeniny na končetinách, dokud jsme neměli dušnost a opruzené xichty a při výkřiku instruktora "BUM" jsme vyděšeně lehali patami k výbuchu. No jo, no, jediným homixem tehdy byly Otazníky detektiva Štiky a nikdo tedy neměl ani tušení, že se sto metrů od Nagasaki stačí přikrýt kanálovým poklopem, kapku pohrdat radiačním spadem, a ťaman se v pohodě dožije devadesáti a stihne založit i nějakou tu Macušitu, aby pak mohl Rosomráky nutit pravidelně se koupat, stříhat, holit a chodit na pedikůru. Každopádně, až na těch pár nepodstatných pičovin jde o veskrze zábavnou záležitost, po které vám na rozdíl od všech těch Homothorů, Spajdrgejů a Superbukvic nevyraší akné a nezačnou se viklat horní jedničky.