verbal

Když jsem viděl místní kafiléristy krvavou rukou onanovat, žvanit o pekle, psychickém teroru a ukrutném megamasakru, neodolal jsem a také zabrousil do tvorby Valentýna Belzebuba, abych zjistil, co jim vlastně způsobilo to pnutí v psychopatologických tyčích. A v něčem měli pravdu! Viděl jsem neskutečně hnusnou obludu s pseudonymem Čelzí Řetězovka, z níž se mi totálně zvedal kufr, jak osmnáct minut z jednadvaceti žvaní do amatérské kamery assbookové pičoviny, načež se objeví internetový milovník, který ji zbývající tři minuty trochu přidusí a omlátí jí držku o dlaždičky v koupelně. Čumět na tu blbou, užvaněnou krávu bylo opravdu PEKLO a byl jsem rád, že to dobře skončilo, a ten úchyl jí tu hubu zavřel. A ty kalhotky ji zpátky asi natáh proto, aby mu svou ohyzdnou, celulitickou, poďobanou prdelí nekazila finální záběr.Takže další Sen noci svatojánské, tedy pardon, chtěl jsem říct Mnoho povyku pro nic, jako memento internetových seznamek možná dobrý, ale jinak prachobyčejný, slabý videoodpad nějakého narušeného dementa.

Tak se krutopřísný ultradrsoň vrátil do Černé pitche v nejlepší formě a vlil opět do žil diváků, kteří po vyteplené Kronice temna zvažovali změnu orientace, trochu toho neředěného, machistického testosteronu. U odborně reparované, otevřené zlomeniny holení kosti mu panáčkuje přítel nejvěrnější, ochočená šavlozubá hyena, která zvládá i ty nejkrvavější agility, a s grácií filetuje všechno, co mu přijde pod pazourkovou mačetu, od nemazlivých škorpiohadů, přes létající pteroraptory, až po partičku hustobrutálních žoldáků, jež chtějí jeho preparovanou hlavu vystavit v antropologickém muzeu. Nuže, pane Nafto, tohle vám sluší daleko víc, než se skupinkou Barbín a vyfintěných gayů rozbíjet vytuněné Mustangy, tak doufám, že zase brzy přeleštíte rohovky a znovu rychle a zběsile vyčistíte nějakou tu nehostinnou planetu!

Ač se jedná o dokument veskrze zábavný, zelené děti veganů si u něj nepochybně nadšeně sežerou kýbl napukané kukuřice a antiglobalizační smažky budou mít další důvod zkušeně potěžkávat před výlohou s velkým M dlažební kostky, jedná se o tendenční škvár. Nesnáším, když si někdo dělá legraci z mých oblíbených potravin, a proto jsem se rozhodl provést svůj vlastní experiment a několik týdnů žral chleba s paštikou a zapíjel ho koncentrovanou cukrovou vodou. S průběhem bych si vás dovolil seznámit: Týden 1. Mňam, Májka! I Poblífka nad ní vlnil prstem, je bez konzervantů a chutná skvěle. Taxi namažu dva! Xnídani, obědu i večeři. Jsem v úžasné kondici, na břichu si strouhám mrkev, kterou samozřejmě hážu králikům, aby brzo chcípli a mohl jsem je napaštikovat. Týden 2. Už tři dny jsem nesral! Asi lenivím. Nafouklý pupek mi převisnul přes pásek, trochu funím do schodů, mrkev se mi drolí o pneumatiku, králíci jsou kapku vychrtlí. Bude to tím, že se obaluju na zimu. Májka pořád skvělá, ale ten chleba zřejmě trochu škodí. Týden 3. Dnes se mi zdálo o mletí masokostní moučky. A taky volal můj kardiolog. Prý mám náběh na nějakou anginu klitoris, nebo tak, a měl bych okamžitě změnit stravovací návyky. Co ale může nějaký zasraný lapiduch vědět, že? Prý na škole z anatomie tak tak prolez. Ze mě hladovou piču nikdo dělat nebude! Ale opatření jsem raději provedl. Zkusím to chvíli bez lepku. Ubral jsem chleba, přidal Májky. Sraním stále pohrdám. Týden 4. Právě jsem s funěním doinstaloval na podlahu hajzlu zrcadlo. Přestal jsem si na něj vidět a vadily mi ty furt mokré ponožky. Králíci chcípli hlady, kůži a kosti jsem pomlel do Májky. Necítím se moc dobře, něco na mě leze, asi chřipka. No nic, dám si Májku, zaprdím si a půjdu spát. Musím už jen na zádech, na břichu se strašně kolíbám, mlátím hlavou do pelesti a budí mě to. Týden 5. Zasraná Májka. Už jí mám plnou prdel. Tak strašně rád bych si skáknul do Meka na něco dobrého, ale bojím se, že by mi to zkurvilo výsledky experimentu. A taky nemám co na sebe, už se nenarvu ani do XXL šusťáků se čtyřmi pruhy. Chřipka je nějaká vleklá, buší mi v uších, jsem kapku brunátný a taky mi z těch virů narostlo vole. Dnes mi na záznamník vyhrožoval i můj proktolog, ať se na to okamžitě vyseru, jinak prý budu prdět do hlíny. Zasmál jsem se tomu a zaprděl si do peřiny, ze které mi vylézaly mé otylé kotníky. Týden 6. Xnídani jsem si namazal Májku na Májku a hodil jsem kosu. Zasraná chřipka. Je mi zle zrovna když mě oslovil Myšelín, jestli jim nechci dělat Bibendum. Pak mi ale můj instalatér došel prošťouchnou hajzl, protože jsem omylem spláchnul pár obalu od paštik a dost mě vyděsil! Povídal, že to není žádná chřipka a mám to prý z toho, že furt žeru to svinstvo. Poblívka údajně lže za prachy a Májka není zdaleka tak zdravá a výživná, jak mi tvrdili! Jemu věřím, dokázal úplně sám vystudovat dvouletý obor bez maturity! Hajzli jsou to! Týden 7. Nacpal jsem se laxativem a týden sral. Jsem naštvaný! Jen, co si budu schopen přes to panděro zavázat tkaničky, skáknu si do Meka na zdravou snídani a pak se odpotácím s pytlem dlažebních kostek na demonstraci do Babic! Podívejte se, co se mnou provedli! Potáhnu to až do Assburgu, hned po Stojkových prý přijdu na řadu. Doufám, že mě podpoříte! Ty svině globalizační prý už pronikají i na zahraniční trhy a dokonce začínají cpát své závadné potraviny i do škol. Rozmlátíme jim fabriku a budeme jimi strašně pohrdat a bojkokotovat je, co říkáte, idioti?

Předem bych chtěl upozornit své čtyřprocentní funoušky, že jsem dokument Gay Erection: This is Ass zhlédl výhradně z rodičovských důvodů. Chtěl jsem totiž vědět, proč po nocích slýchávám z pokojíčku své desetileté dcery přerývané vzdechy doprovázené výkřiky jako "Hery" a "Lájem" (Podotýkám, že místo "veledíla" paní Rohlíkové jsem ji podsunul daleko kvalitnější literaturu a Šindlerův seznam ještě neviděla.) , a proč si pak přes den zkomolenou angličtinou, z níž lze i trénovaným uchem pochytit pouze neustále se opakující "láv, bejbééé, hááárt a túúúgedrrrr", mátožně pobroukává dvouakordové kolotočářské cajdáky, ze kterých by blil i Honza Nedvěd. No povím vám, jsem zděšen! Naivně jsem se totiž domníval, že éra komerčně vyhajpovaných, kokotích homokvintetů skončila, když se "fenomény" jako Beast 17 nebo Take Death odebraly do nezaslouženého popového důchodu, protože jim začaly růst panděra a chlupy v uších a v extázi strhané spodní prádlo ječících čtyřicítek by na pódiích mohlo spustit požární poplach. Satanžel to mezi prebubescentními kikinami a hošššýky s účesem Džastýna Bíbra neustále cinká a všichni ostatní s jakýms takýms hudebním vkusem musí holt zase zatáhnout prdel, zacpat si uši a doufat, že se to brzy přežene. Ale abych to zkrátil, trnuly mi u toho bradavky, několikrát jsem se pokusil hodit těm hošanům na pódium kalhotky zbrocené první menstruační krví a dokonce jsem málem obětoval i svého plyšového tchoře, bez nějž se na krok nehnu. Naštěstí se mi ho nepodařilo svou Sonkou prohodit, a tak skončil jen pod televizním stolkem a já se mám i nadále v noci k čemu tulit. Jediné zoufale pozitivum spatřuji v tom, že si má dcera vybrala z té pětice ke zbožňování opravdu žužu ťutíny a ne třeba toho pakistánského morgoše. A na závěr vám nechám zahrát nějakou pěknou opravdovou pissničku.

Když se nějaký fundamentalistický orangutan rozhodne parodovat severskou mytologii, výsledek je téměř stejný, jako by se na Islandu rozhodli zfilmovat Opičího krále obsazeného samými Laponci a pár negry kvůli multikulturalitě. Vzniká tak tupé, digitální homosvinstvo, v němž starší Scofield s rozkošnicky odhaleným, vyholeným hrudníčkem opouští Homohallu, aby na sveřepé výpravě z Trotlheimu do Kokotborgu naklepal půlky přestrašlivému Thorovi s mahagonovo - purpurovou cirkusovou parukou a polystyrénovým Mjolnirem. Doprovází jej při tom dva tuponi z fitka, plochá pipka, aby mohl předstírat, že je heterák, a samozřejmě nechybí ani kung-fu ťaman, protože nevnutit mezi Vikingy šikmookého taj-či bijce by byla krutá, fucktografická chyba! A k tomu všemu všichni zúčatnění dozajista studovali charakterní herectví na Oxford Količ. No řeknu vám, tohle opravdu bolelo.

V Desateru evidentně zapomněli na "Nežer bližního svého" a chtělo by to reformu! Klidně bych tím nahradil to o těch manželkách, aby se na mě kudlanky nedívaly skrz prsty. No nic, v neděli při mši brnknu Řediteli, jestli nechce znovu nakopat Mojžíše na Sinai a trochu to přehodnotit. Jo, a ještě bych zakázal Assbooky. Třeba místo toho omezujícího "Nesesmilníš", protože už mě nebaví šukat v alobalu, aby to Generální manager neviděl. Ač film hezky ukazuje, že i v Bibli lze najít pár príma receptů, říkejme jim třeba "Ježíšovy dobroty", co upravují stravovací návyky křesťanů a zpestřují jim jídelníček například o guláš z ječící dvacítky, jedná se o nudnou, plíživou blbost, která osloví snad jen pár židovských šéfkuchařů několika odbornými nápady, jak připravit košer večeři.

Islandský Ridly se opět dostal na pálku a s lehkostí sobě vlastní to místo nějakého trapného bruckhajmrovského houmranu zase napálil rovnou do Mannových koulí. Přesně takhle totiž mají vypadat reminiscence devadesátkových akčňáků, aniž by se jeden musel úchylit k debilním, zfetovaným pirátům, u nichž dvanáctiletí otyloni lepí žvýkačky pod sedačky, aby je z toho nadšeného kvičení nevdechli, nebo brutálně znudit všechny kromě masturbujících artových hnědopichů dvě hodiny mlčícím Goslingem. Tak to má prostě být! Film musí především bavit a ne vás nutit mačkat si otráveně jebáky či se třepat na to, jaký že skrytý jinotaj, o němž nemá tušení ani sám režisér, tu pak ve svém grafomanském zvratku zase odhalím, aby ostatní mastňáci ze šachového kroužku padli na prdel! Tenhle Komár Bajkonur mi rozhodně krev nepije, už podruhé mi rozhýbal koule a doufám, že jej Island brzy vyhostí, aby musel zůstat v Holyúdu a ukázal těm zkostnatělým židákům, že lze pořád páchat zábavné filmy bez epileptických střihů, supergayů, robomrdek a filosofických přesahů.

Nedávno, když jsem prožíval jedno z těch trpělivých odpolední, rozhodl jsem se pozorovat šukání šneků. Začalo to dvouhodinovým sprintem na osmdesát cenťáků, kdy ten nadrženější honil toho chudáka, kterého ten den zrovna bolela hlava. Kanec byl ale rychlejší, u pankejtu jej po strhujícím běhu dostihl a začal z něj asi tak hodinu vášnivě strhávat ulitu, protože dostal chuť na misionáře. Když zjistil, že ji má přirostlou, nevrle to vzdal, a vrhl se na to pěkně po šnečím. Dalo mu to ovšem fušku, než toho druhého ukecal, aby nedělal drahoty jako slečinka a postavil se na ocas. Po další hodině ho zlomil a oba se do toho s lascivně vyvalenýma očima na šťopkách naprudko dali. Ten nadrženec ovšem jen tak frajeřil a sliboval, za další dvě hodiny pouze dvakrát prudce a freneticky přirazil, oběť dlouze a táhle hekla, znechuceně zatáhla bulvy a odplazila se hledat nějakého pořádného obšousta, co by ji dorazil. Seběhlo se to všechno tak strašně rychle, že mi u toho porostly nehty snad jen o tři milimetry. To po téhle zabijácké nudě jsem se probral s třídenním strništěm a vlasy po pás, přičemž vím jistě, že jsem to pouštěl hladce oholen a plešat! Takže ti z vás, kteří xmrti rádi štrykují třímetrové, růžové šály nebo milují kontinuálně sledovat, jak jim v obýváku roste fíkus, ať si to tady klidně nadhodnocují, avšak já to strhující tempo a přiblblou pointu prostě nedával, a tak to s klidným svědomím odstřelím, i když Volverín konečně prokázal, že když zrovna nemá adamantiovou pedikůru, je z něj docela slušný ochotník. Škoda, že si k tomu herectví vybral zrovna takovouhle užvaněnou sračku.

Já vím, jsem špatný, oni za to nemohou! Nicméně nemůžu si pomoct, vozíčkářům s gustem nabízím walkmany, němým házím banán, jen co začnou artikulovat, slepcům se raději klidím z uší, u epileptiků si měřím čas, jak dlouho se na nich udržím při záchvatu a agresivních babek v tramvaji se neváhám zeptat, proč si chtějí sednout, když se zanedlouho naleží do alelujá. Jo, a ze všeho nejvíc mě serou autisti. Ty bych poslal do prdele dřív, než by mi stihli spočítat, kolik je zrnek rýže v mém rizotu. Obzvláště bývám otrávený, musím li čumět dvě hodiny na film, který velmi malebně začíná vyšetřováním dětského porna, aby pedofilního diváka nalákal, během pěti minut je píchání týnejdžrů to tam a zvrhne se to v umorousanou žvanivku o tom, kdo komu nasmrkal nějakého toho vraždícího degena, plnou autistického vycukávání, naprosto debilních dějových situací a s pointou, po které jeden jen zívne a pustí si na doražení Rejnmena, aby měl ty sračky odbyté už za čtvrtek a v pátek konečně mohl zhlédnout nějaký dobrý film.

Ač filmy, které jsem viděl před svou virtuální existencí, většinou nekomentuju, tento pětihvězdičkový resort pro unijní negromily si zaslouží zvláštní pozornost. Je vidět, že chopí li se bitche ostřílený režisér, lze i v televizní produkci vykoncentrákovat dokonale tísnivé tři hodiny strhujícího bahna, špíny, hladu, vší, bezútěšnosti, kurdějí, hyenismu a zoufalství, ze kterých se jednomu opravdu stáhne prdel. Jediné, co bych tomuto klenotu drsné filmařiny vytkl, je, že jsem si u toho kapku zadřel krutě přehrávající Třísku, kterého by v žádné případě neměli pouštět z divadla, protože před kamerou se to snažil všemožně zkurvit afektovaným Hamletem. Takže neváhejte a zavítejte do Andrsoňvil, té depky nebudete litovat!