We Are What We Are
We Are What We Are
We Are What We Are
Réžia:
Jim MickleKamera:
Ryan SamulHrajú:
Bill Sage, Kelly McGillis, Nick Damici, Odeya Rush, Julia Garner, Michael Parks, Ambyr Childers, Wyatt Russell, Jack Gore, Jack Turner, Vonia ArslanianObsahy(2)
Zdánlivě spokojená a laskavá rodina Parkerových byla vždy uzavřenější, než je zdrávo. A má k tomu dobrý důvod. Za zavřenými dveřmi totiž vládne svým potomkům patriarcha Frank pevnou rukou a je odhodlán udržovat starobylé rodinné tradice stůj co stůj. Když jejich oblast zasáhnou přívalové deště, tragédie na sebe nenechá dlouho čekat a Frankovy dcery Iris a Rose jsou nuceny převzít povinnosti, které nejsou pro jejich rodinu úplně běžné. Nejdůležitější úkol, s nímž se dívky musejí vypořádat, spočívá v servírování masa – ovšem nikoli takového, které je v místním obchodě běžně k dostání. A protože neúprosný liják nepřestává zaplavovat jejich městečko, místní úřady začínají odkrývat stopy, které vedou k tajemství, jež se Parkerovi snaží dlouhá léta držet v tajnosti. (Cinemax)
(viac)Videá (3)
Recenzie (105)
V Desateru evidentně zapomněli na "Nežer bližního svého" a chtělo by to reformu! Klidně bych tím nahradil to o těch manželkách, aby se na mě kudlanky nedívaly skrz prsty. No nic, v neděli při mši brnknu Řediteli, jestli nechce znovu nakopat Mojžíše na Sinai a trochu to přehodnotit. Jo, a ještě bych zakázal Assbooky. Třeba místo toho omezujícího "Nesesmilníš", protože už mě nebaví šukat v alobalu, aby to Generální manager neviděl. Ač film hezky ukazuje, že i v Bibli lze najít pár príma receptů, říkejme jim třeba "Ježíšovy dobroty", co upravují stravovací návyky křesťanů a zpestřují jim jídelníček například o guláš z ječící dvacítky, jedná se o nudnou, plíživou blbost, která osloví snad jen pár židovských šéfkuchařů několika odbornými nápady, jak připravit košer večeři. ()
Mne sa zdal teatrálny len ten koniec. Inak keď pominiem pár nelogizmov, kanibalizmus mi nevadí. Prečo by sme sa nežrali vzájomne, keď nám nevadí požierať mláďatá zvierat? Od toho je k požieraniu vlastného druhu už len nepatrný krok, ktorý, ako história dokazuje, už vykonal nejeden "človek". Radšej by som zjedla takého bigotného taťku, než dajme tomu prasa, i keď neverím, že by mi jedno, alebo druhé urobilo dobre. Keď sa chováme ako vypatlaní nenažratí chudáci bez špetky morálky či súcitu, tak už se vším všudy, no nie? ()
Tematicky nie príliš výživný materiál bez vitamínov, predhodený dnešnému, ťažko odskúšaného a v prebytku podobných pokusov sa bahniacemu divákovi. Prvopot ma nezaujímal a tu som narazila na zrkadlovku, ktorou sa živí režisér s inovačnou neschopnosťou. Pár atmosferických " fototapiet" celkový účinok neposilní. Psycho-dráma a táto teda na povzbudenie žánru nechýbala. ()
Na podobné úrovni jako Stake Land, což byla pro mne jen průměrná upířina. Mickleho novinka je zase průměrnou "kanibalštinou", která nespoléhá na gore výjevy, nýbrž brnká spíš na psychologickou strunu. Snímek má opět pomalejší tempo, i ta Graceho hudba je tentokrát méně výrazná. Na druhou stranu je to hezky natočené, herecky správně trefené (Michael Parks asi vede) a posledních dvacet minut nabídne jak napětí, kosti v řece (jediná trošku zábavná scéna), tak i nějaké to kanibalské požírání v detailních záběrech. Jo a Wyatt Russell je vážně celej fotřík. (50%) ()
Poněkud ponurá a poklidná záležitost, méně akční než režisérova předchozí upířina. Snímek je to velice jednoduchý, pohodlný a absolutně ničím mi nedrásal nervy, což beru jako velké plus. Po celou stopáž si udržel moji pozornost a až na trochu tahaný závěr, jsem si ho užila jako pěkně průměrně zpracované béčko. I v tomto případě šlo vše v mém oblíbeném pomalém tempu. Naneštěstí pro mě, explicity bylo málo. Rozhodně jsem si We Are What We Are užila víc než Stake Land. ()
Galéria (20)
Fotka © Entertainment One
Zaujímavosti (5)
- V čase 0:51:50 drží Iris (Ambyr Childers) v levé ruce řetěz, ale v dalším záběru drží oběma rukama svoji sestru Rose (Julia Garner). (SniperG1)
- Režisér Jim Mickle zmiňuje jako hlavní 3 filmařské inspirace snímky Martha Marcy May Marlene (2011), 3 Women (1977) a Blue Velvet (1986) (Rob Roy)
- V 83. minúte, keď otec číta v Andersovom (Wyatt Russell) mobile SMS od doktora (Michael Parks), nečíta žiadnu SMS, ale dopredu napísanú poznámku v pripomienkovači. Zároveň si je možné všimnúť, že telefón je bez signálu. (gfrusvk)
Reklama