Kňazove deti

Divadelní drama plné archetypických figur zasazené do prosluněné středomořské vesničky. Vinko Brešan opět nechává promlouvat postavy do kamer, pohrává si s perspektivou a neotřele propojuje dvě příběhové roviny. K rozdmýchání děje mu slouží banální, ale poměrně originální zápletka, kterou s pomocí nadaného dramatika Matišiće rozvíjí logickým, avšak z žánrového hlediska nečekaně tragickým směrem. (06.11.2013)

Je zjevné, že tenhle snímek z Balkánu vzbuzuje dost rozporuplné a v mnoha případech rozpačité až výrazně negativní reakce. Podle mého vychází ze dvou faktů. Za prvé: po dlouhou dobu se Knězovy děti tváří jako odlehčená letní komedie s poněkud lechtivým tématem. Jenže v druhé polovině se nenápadně začnou vkrádat vážné tóny, které v závěru ústí až do tragických poloh. Zkrátka máte co do činění s tragikomedií, která se v určitém smyslu může připodobnit k českému Farářovu konci. A to pochopitelně příslušně naladěný divák těžko rozdýchává. Za druhé: snímek si otevřeně pohrává s lidskou sexualitou a otevírá tabuizovaná témata za pomocí lidového humoru, který ctitelům velkého umění připadá poněkud svatokrádežný. Za mě jsou to poctivé 4 hvězdičky a 85 % celkového dojmu. Nezklamalo, ale k dokonalosti ještě pořád něco znatelně schází. (23.06.2019)

Nadprůměrným hodnocením na csfd kolem sebe Knězovi smradi můžou mávat jenom z toho důvodu, že chorvatština se nápadně podobá češtině a tedy akorát budí hlubokou flustraci nad tím, jak nikdo není schopný dát dohromady tady alespoň takovouto letní komedii. Jinak ale je hovno o co stát. Brešan není dobrý režisér, což nejvíce vynikne díky špatnému střihu a s tím souvisejícím nepodařeným timingem vtipů. Není schopen zvýraznit ve správný čas jednotlivé vedlejší postavy, tak si pomáhá tím, že všechny nosí během filmu stále stejné oblečení, což je poměrně směšné už jen z toho důvodu, že film se odehrává během více než roku. Právě tou časovou rozplizlostí je i odepřena malebnost a nostalgie určeného časoprostoru, což je jinak největší dominium letních komedií. Body nakonec film získává v okamžicích, kdy se tvůrcům utrhne brzda vkusu a korektnosti, nicméně zde se film vyčerpá téměř kompletně ve své první polovině. (15.10.2014)

Určite nesúhlasím s prirovnaniami k troškovinám a všeobecne ľudovým komédiám v našom česko-slovenskom ponímaní (napriek tomu, že je to najúspešnejší chorvátsky film všetkých čias). Síce si ten námet viem predstaviť aj u Trošku, to je asi tak všetko, čo majú spoločné. Hlavnou prednosťou filmu je jeho nepredvídateľnosť - tak čo sa týka deju i žánru. Komické scény sa striedajú s vážnymi a vo výsledku je film niekedy dosť smutnou satirou a dopodrobna realisticky rozoberá, čo všetko sa môže stať, ak niekto svojvoľne naruší ľuďom ich plánované rodičovstvo. A moja obľúbená postava je xenofóbny lekárnik. "Jose! Srpsko ime!" (15.06.2014)

Rámec vyprávění tvoří zpověď bývalého kněze, který mladšímu kolegovi vypráví svůj životní příběh. Ve svém nejnovějším snímku se Vinko Brešan vrací ke svému klasickému schématu: uzavřenému prostoru malého města, kde sleduje příběhy několika postav. Zápletka se točí kolem začínajícího kněze, který společně s trafikantem a lékárníkem naruší užívání spolehlivé antikoncepce. Neplánovaná těhotenství zvýší porodnost, počet svateb i turistiku, ale situace se vymkne z rukou a původní vtipně rozehraná komedie se postupně mění v drama a tragická rozuzlení seberou divákovi úsměv ze rtů definitivně. Věčně skvělý Krešimir Mikić představuje další ze svých znepokojivě ambivalentních postav. (21.06.2013)