František Marek

František Marek se narodil 3. září 1904 v Praze. Shlédl se v divadle a odešel ke kočovným divadelním společnostem. Ve dvacátých letech prošel jako herec Českými Budějovicemi, Opavou a Kladnem. Ve 30. letech a za okupace hrál na pražských jevištích Uranie, Osvobozeného divadla, nuselského Tylova divadla. V roce 1939 hrál v Lidové scéně a Divadle u Karlova mostu (1939 – 1940). Roku 1938 dokonce devětkrát hostoval na scéně pražského Národního divadla v úlohách třetího kazaňského běžence a sedmého československého dobrovolníka v Medkově dramatu „Plukovník Švec“ pod režií Karla Dostala. Těsně po válce se vrátil do Tylova divadla v Nuslích (1945 – 1948).

Poté následovalo Divadlo státního filmu (1948 – 1951), Alahambra, Pražská estráda. A v 60. letech (do svého definitivního odchodu na odpočinek roku 1965) jednou hostoval v titulní postavě Filipa Dubského v „Našich furiantech“ (režie Zdeněk Štěpánek) Ladislava Stroupežnického znova na scéně Národního divadla a stal se členem oblastních scén v Hořovicích (Městské oblastní divadlo), Příbrami, Klatovech a Chebu. Několikrát se postavil i k divadelní režii. Uplatnil se v charakterních úlohách, kde vyvstala jeho menší podsaditá postava, kulatý obličej olemovaný částečnou pleší (často zakrytá parukou), hluboký hlas.

V českém filmu debutoval ještě při němém období jako dobrovolník v Binovcově dramatu ZA SVOBODU NÁRODA (1920) s V. Ch. Vladimírovem a Suzanne Marwille v titulních úlohách a následně jako lékař ve sportovním melodramatu O VELKOU CENU (1922) Vladimíra Slavínského. Po dlouhých osmnácti letech se na začátku okupace do filmových ateliérů jednou vrátil. Po intermezzu lékárníka v životopisném filmu Vladimíra Slavínského o skladateli a učiteli Františku Kmochovi (Otomar Korbelář) TO BYL ČESKÝ MUZIKANT (1940) se jeho filmová dráha naplno rozhořela až po znárodnění českého filmu.

Nejplodnější období své kariéry zažil ve 40. a 50. letech (jako zaměstnanec státního filmu): rakovnický měšťan (NEZBEDNÝ BAKALÁŘ), kapitán Wolf (NADLIDÉ), gestapák (MUŽI BEZ KŘÍDEL a DALEKÁ CESTA), recepční (NIKDO NIC NEVÍ), dozorce (MUZIKANT), měšťan (JAN ROHÁČ Z DUBÉ), dělmistr (ŽELEZNÝ DĚDEK), strážník (ČAPKOVY POVÍDKY), strážce (KRAKATIT), obchodník (HOSTINEC „U KAMENNÉHO STOLU“), strážmistr (DVAASEDMDESÁTKA), převozník (ČERVENÁ JEŠTĚRKA), rada (VELIKÁ PŘÍLEŽITOST), žadatel o byt (RODINNÉ TRAMPOTY OFICIÁLA TŘÍŠKY), německý velitel vlaku (NĚMÁ BARIKÁDA), pořadatel (REVOLUČNÍ ROK 1848), hostinský (DIVÁ BÁRA), stavitel (DVA OHNĚ a ZVONY Z RÁKOSU), páter (TEMNO), řezník Dundr (ZOCELENÍ), závodní stráž (PAST), pán na výstavě (MIKOLÁŠ ALEŠ), pan starosta (HAŠKOVY POVÍDKY ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ), JUDr. Alfréd Meissner (ANNA PROLETÁŘKA), konšel (JAN HUS a JAN ŽIŽKA), kutnohorský měšťan (PROTI VŠEM), četník (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), přednosta stanice (POSLUŠNĚ HLÁSÍM) atd. atd.

Kvůli svým mimopražským angažmá v pozdějších dobách se už zjevoval na plátně celkem v omezené míře ve snímcích STRAKATÍ ANDĚLÉ (železničář) Pavla Blumenfelda, 7 ZABITÝCH (vrchní Pleštil) Pavla Kohouta, Vávrova ZLATÁ RENETA (vrátný v porodnici), OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY (četnický strážmistr) Jiřího Menzela, Valáškova KDYŽ MÁ SVÁTEK DOMINIKA (chovatel), Novákův MARATÓN (starší muž provolávající slávu), SLASTI OTCE VLASTI (purkrabí) Karla Steklého, Tomanovy CESTY MUŽŮ (pan Motyčka), DNY ZRADY (poslanec Jožka David) Otakara Vávry a zcela poslední, Kachlíkův ZLOČIN V MODRÉ HVĚZDĚ (starý majitel obchodu).

Spolupracoval též s rozhlasem a ojediněle i s televizí. Několikrát se z jeho pera zrodily divadelní hry, překlady některých zahraničních her („Rostliny Dr. Cinderelly“), úpravy několika českých her („Paličova dcera“) a odborné divadelní příručky „Praktické divadelní líčení“ (1946) či „Divadelní kostým“ (1947). Ze dvou manželství s Irenou Markovou a Ludvikou Ťalskou – Markovou měl tři dcery. Jeho vnukem je herec Michal Milbauer (*1975). I když se jednalo o celkem výrazného českého herce, řadu let bylo jeho datum úmrtí neznámé. František Marek zemřel 2. října 1981 v Praze ve věku vysokých sedmdesáti sedmi let. Tento herec má na svém kontě desítky divadelních rolích, divadelních režií a přes šedesát filmových postav, jimiž se už navždy zapsal do historie české kinematografie.

Jaroslav "krib" Lopour