Cesta ke štěstí

Vazeni normalizacni sudruhovia, nasrane militantne feministky, klobaskovi ynzinieri, moralne autority, mentalni invalidi, pravidelni -i menej pravidelni citatelia Leninovych Aprilovych tez, uspesni -i menej uspesni absolventi VUMLu, zakomplexovane a zamindrakovane nuly, prechytrale tlchuby, mentalne dezorientovane osoby, dementali, spiny tlste dementne, mentali, blazni, pozerski dementalni artovi ufoni a ezotericki autisti. Je mi naprosto jasne, ze automaticky davate odpad aj budovatelskym filmom z byvaleho Ceskoslovenska z 50. rokov, no ale ja sa s tunajsimi odpadistami jaxi nemozem stotoznit. Nie preto, zeby som holdoval komunizmu alebo nedajRamzes nejakemu dalsiemu -izmu, ale proste preto, lebo tieto stare budovatelske agitky 50. rokov mali v sebe zabudovany zivotny optimizmus a vieru v krajsie zajtrajsky. Nejdem tu vypisovat odborne kecy ohladom technickej stranky filmu - tuna rad prenecham priestor filmovym yntelygentom, aby mohli najmenej 25 -izmami opisat velku cerstvu teplu sracku. Ja si tiez zijem svetskym zivotom, preto mne stacil xpokojnosti optimisticky duch a viera v dobro a v to, ze na kazde riesenie sa najde problem, teda pardon, na kazdy problem sa najde riesenie. V tomto duchu tuna vystupuje aj pani Svorcova, ktora si sadla za volant traktoru rozoravat domace - ceskoslovenske - polia. Vo filme su pritomne aj silnejsie sceny /konflikt otec -dcera/, ale film ma slusne tempo, nuda dostala len minimum priestoru a nejedneho diviaka potesi optimisticky zaver. 40 % (14.11.2015)

Jméno Jiřího Sequense, jakožto jednoho z nejservilnějších stoupenců komunistického režimu, není třeba dlouho představovat. Byť měl tento autor jako jeden z mála alespoň pár světlých chvilek v podobě Hříšných lidí města pražského, do povědomí diváků se zapsal především jako tvůrce ukázkových balastů oslavujících socialismus vždy a všude. Již svým debutem z roku 1951 s názvem „Cesta ke štěstí“ dal plně najevo, kudy se jeho tvorba bude ubírat. Film je zasazen do zemědělského prostředí a má nám ukázat, že rolníci, kteří svůj grunt odevzdali do správy JZD, jsou o mnoho kroků napřed než Ti, kteří (dnes již pochopitelně) hájili svůj majetek do posledních chvil. Zároveň nám snímek představuje budoucí komunistickou hereckou ikonu Jiřinu Švorcovou (jde o její druhou roli, první byla ve Steklého Temnu o rok dříve) v neodolatelné roli traktoristky. Je s podivem, že později v 70. letech některé režimní publikace tento Sequensův debut označují za nevyzrálý a málo propracovaný a dávají přednost v pořadí druhému Sequensově skvostu „Olověný chléb“ (1953). Po zhlédnutí filmu však je nad slunce jasné, že ona kvazipropracovanost je více než dostatečná, neboť dílo obsahuje veškerou debilitu, kterou do něj objektivně šlo zahrnout. (23.11.2012)

„Holka je jen samá politika, samý školení a práce doma stojí.“ – málos jí řezal. „Vlasto, jak ses měla na brigádě v Ostravě?“ (asi v dolech) „Nádherně!“ Jelikož na západě socialismus nikdy nebudovali, tak tam meze nezorali a stále tam musí používat minitraktůrky typu Zetor 25, či koňské potahy. Pěkná komediální role Deyla. Politiky hodně hlavně v písních. Naštěstí slovům není často rozumět, tak se to dá přežít. Rekordní počet rozesmátých Stalinů a zadumaných Gottwaldů všude po stěnách. A kterýpak soudruh to visí Vlastě nad postelí? Před spaním čte Fučíka. Nepovedené rozloučení s Nollovou a výchovný trest pro Hlavatého, který trpí s o 21 let starší manželkou. Usměvaví budovatelé šíří pozitivní atmosféru. Záporák málo záporný. Hezké smíření Vlasty s otcem. Šikovné zapojení až třech traktorů za sebou, aby nepoddajná mez snáze povolila. Na to na západě nikdy nepřišli, tak tam dodnes jezdí s kravama. (16.04.2021)

„Zlomila se mi páka od pluhu." Krásné to časy, kdy emancipované dívky snily o tom, že budou rozorávat meze traktorem a ve volných chvílích se s úsměvem od ucha k uchu procházely po stráni a zpívaly o mládí, krajině (a traktorech). Cesta ke štěstí a zrovnoprávnění vede přes STS. Ta je nadřazena soukromému prostoru, nenabízejícímu srovnatelnou satisfakci. Uklizená kuchyň boji za mír a socialismus nepomůže. Práce na poli ano. Osedlávání neselhávajících Zetorů (namísto bujných ořů) nahrazuje veškeré slasti, které by se mohly odehrávat v soukromí, jehož neexistence je zde přijímána za normu. Mladí milenci jsou ze svého intimního sbližování vyrušeni bdělým soudruhem a prakticky jim nezbývá, než coby největší odměnu a prostředek k uvolnění potlačené sexuality přijmout jízdu ve fetišizovaných traktorech („Tak si ho nahoď"), symbolech všeho nového a progresivního. Zpátečníky upřednostňující individuální zájmy před kolektivním a lpící na tradiční dělbě rolí (a práce) je třeba naočkovat pokrokovými myšlenkami, protože v socialismu, jak jej zobrazují podobné budovatelské kýče, nakonec nesejde na tom, zda jste muž nebo žena, ale jestli si myslíte totéž, co předseda družstva. 15% (26.01.2021)

Ať už chceme nebo nechceme, tak kolektivizace je součástí naší historie. Dokážu pochopit duch doby, ale i mě příjde směšné, co se točilo v roce 1951. Jako nechtěná fraška to působí dobře. Horší je však práva podstata snímku. Snaží se ukázat JZD jako sympatickou organizaci pro lidi. Je to samozřejmě nechutná lež. Jak to bylo skutečně ukazuje tento seriál: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/409235100221006-tajne-akce-stb/ . Velmi mě pobavil Rudolf Deyl ml., hrál hrozného hňupa. Jiřina Švorcová je produkt své doby - je to perfektní! :) . 25%. (27.11.2009)