Olověný chléb

Film „Olověný chléb" zaujímá v československé filmové tvorbě pro děti a mládež zvláštní místo. Je to první politický film pro děti; jsou v něm ukázány poměry za buržoasní republiky a vysvětlena podstata boje dělníků za právo na práci. Těchto problémů se dosavadní filmy pro mládež buď vůbec nedotýkaly, nebo je zjednodušovaly (na př. „Zelená knížka" v režii Josefa Macha, natočená podle dětského románu Václava Řezáče). Autoři filmu vycházeli z konkrétních událostí: vylíčili jednu ze stávek, jimiž se dělníci bránili proti továrníkům, a vylíčili jednu ze srážek dělníků s četníky. Byla to srážka v Radotíně v dubnu 1930 při slavnosti komunistické mládeže „Rudých letnicích", kde výstřely četníků poranily dvě děti a tři komsomolce. Film nechce být ovšem historickým dokumentem této události, ani rekonstrukcí radotínského případu; je volným uměleckým zpracováním fakt, charakteristických pro buržoasní republiku. Velkou pozornost věnovali autoři filmu kresbě prostředí, ve kterém dělnické děti na periferii vyrůstaly; správně zdůraznili pozornost, s jakou komunistická strana pečovala o dorost. — Film „Olověný chléb" nejenže řekne mnoho našim dětem a pionýrům, neboť v něm poznají skutečnost, kterou sami nepřežili a o které již dnes málo slyší, ale dospělým divákům připomene období hospodářské krise, období nezaměstnanosti, stávek a krvavých srážek dělníků s policií v buržoasní republice. ... POZNÁMKY: Alena Bernášková byla za svůj první román „Cesta otevřená" vyznamenána v r. 1951 státní cenou. Druhý její román „Děti velké lásky" byl napsán pro mládež a byl současně zpracován jako filmový námět. — Jiří Sequens je prvním z generace mladých českých režisérů, který přistupuje k filmové práci připraven odborným studiem na sovětské filmové škole VGIK. Prvním jeho dlouhým hraným filmem byl příběh jedné traktoristky „Cesta ke štěstí"(1951). Filmový přehled 16/1954 (08.01.2009)

"Pamatujte, že rudá barva znamená vydržet až do konce." Tak taková oduševnělá a vyzrálá poselství si vzájemně předávala dítka školou povinná a často i bosá... být o něco málo naivnější, rovněž bych snil o chvíli, kdy by mou nenávist vůči buržoasnímu masarykovskému československu chlácholila jen rudá barva pionýrského šátku, který by mi na krku vázal osobně James Dean východního střihu - Vilém Besser. Nežil jsem v meziválečné době coby dělnické dítě, takže nemohu posoudit míru tendenčnosti a demagogie tohoto filmu. Dobrý Miloš Nedbal jakožto průmyslník a vykořisťovatel. Hudba Jiřího Šusta je nezvykle dramatická a Jiří Sequens se držel svého standardu. Prvorepublikový milovník František Vnouček si opět zahrál "záporáka". Zajímavý pohled je na Miloše Kopeckého a mladičkou Janu Brejchovou. (17.11.2011)

Olověný chléb je film z doby nejtvrdší totality v ČSL. Na rozdíl od ironické hudební komedie ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE, je tohle dramatický film o stávce proti propouštění ve fabrice. Hlavními postavami jsou náctiletá děcka, takových 12-18 let, která svými "hrdinskými" činy a slovy připomínají hrdiny z foglarových knížek. Akorát že tohle je dobová umělá přetvářka, které ty děcka ani nemohly rozumět. K tomu tahle komunistická sračka je ještě navíc točena se špatnou kamerou, všechno je to takové tmavé, a to i ty scény, které se odehrávají ve dne. Jedinou slušně zahranou scénou je ta v závěru v Rudých Letnicích, kde se střílelo do dětí (a tohle jsou právě ty filmy z 50. let, které prý ukazují pravdu...). Přitom to v 50. letech bylo přesně naopak, převážně na čsl. hranicích s Německem, kde otroci tehdejšího režimu zabíjeli agenty a rodiny prchající na západ. Za zmínku tohoto filmu tak možná leda stojí, že se jedná o filmový debut Jany Brejchové a je to jediný film, ve kterém hrál Hynek Bočan. [191. hodnocení, 15. komentář, 36%] (22.08.2019)

Na jednu stranu odstrašující případ manipulace, ať už s divákem či nevědomými dětskými herci, na druhou zase obraz něčeho, co můžeme vidět i v jednadvacátém století. Drak Fabrikancius stále nespí a proto se i v roce 2016 stávkuje za lepší pracovní podmínky, dále se vykořisťuje (korporace stahující z kůže muže, ženy i děti na dálném východě v honbě za svým ziskem) a stále hledá dělník, na kterém ve většině případech stojí každý podnik, své skutečné místo na trhu práce. Velebení sovětských partyzánů a stávková pohotovost, do které se zapojí celá rodina, hlavně děti, do kterých prvorepublikoví četníci rádi stříleli. Za skvělý debut 13tileté Brejchové, jedinou hereckou roli Hynka Bočana a jako vždy precizní režii soudruha Sequense dávám dvě. (16.08.2016)

Odporná propaganda natočena pro mladšího diváka. Ten ještě moc nerozumněl filmům s imperialistickými agenty, záškodníky atd... Téma hladu bylo snadno podatelné a hlavně řada rodičů si jej ještě dobře pamatovala. Ona třicátá léta jak si je leckdo představuje tak jak prezentují filmy třeba s O. Novým nebyla pro každého med. Ne každý měl měl prosperující obchod či dokonce továrnu. Na venkově povětšinou lidé dřeli na polích stejně jako jejich babičky za mocnářství a ve městech záleželo jak se kdo narodil. Za krize pak leckdy padla bída i na nejbohatší. V takovém podhoubí se dobře dařilo myšlence komunismu, že vše bude všech. Obzvláště se to líbilo těm co nic neměli a viděli jak toho jiní mají přesmíru. Snaha být zabezpečen na stáří s vysokou úmrtností dětí a faktem, že sex je zábavou chudých vedla k tomu, že leckdo měl i 5 dětí a tak se spirála bídy roztáčela v chudých rodinách čím dál více. V těchto časech se zrodilo mnoho kovaných komunistů, zmiňme třeba herce Moučku. Jenže domnívat se, že když mně někdo zaměstnává mám automaticky nárok na práci, když on musí kvůli krizi a neodbytu zboží snižovat výrobu, to uměli jen komunisté. Továrníci, vláda i četnictvo si toho moru bylo vědomo a tak se jej snažilo potlačovat co to šlo, rozháněním demonstrací, zatýkáním podněcovatelů a organizátorů stávek, někdy i zbraněmi a silou. Zde máme až dobrodružnou formou předveden boj dětí s četnictvem a továrníkem Kodymou. Všichni jsou pionáři a všichni jsou uvědomělí až běda. Dospělí se přes nebezpečí nestydí je do svého třídního boje zapojit, což skončí tragédií. I přes to a nebo právě proto nakonec stávkující zvítězí a vykořisťovatelský továrník přijme jejich podmínky. Nakonec filmu je šátkování zasloužilých dětských bojovníků s plameným projevem Viléma Bessera, že se osvědčili, ale boj pokračuje a strana a dělnictvo s nimi počítá! Jako velký záporák a velitel četníků se ve filmu objeví Miloš Kopecký :-). Prostě odporná propaganda komunistické myšlenky pro nejmenší. - to je soudruzi u mně - ODPAD. (14.02.2021)