Judd Apatow

Apatow, čtyřicetiletý, šťastně ženatý otec dvou dětí, nemůže být v souladu se zákony přírody panicem, přesto to byl právě čtyřicetiletý panic, jimž v roce 2005 prorazil jako režisér na poli celovečerních filmů. Jeho hollywoodská kariéra však začala o několik let dříve. Pro lepší povědomí o vlivech, které ho během ní ovlivňovaly a nadále ovlivňují, budeme muset zavítat do ještě vzdálenější minulosti: Příběh Judda Apatowa započal 6. prosince 1967 v Syossetu (New York). Těžko říct, nakolik se jeho židovská rodina shodovala se židovskými rodinami známými z komedií Woodyho Allena, Apatow každopádně také již od dětství inklinoval ke dráze komika. Právě díky smyslu pro humor i při své nuzné výšce značně povyrostl v očích kamarádů. Když mu bylo dvanáct, jeho rodiče již nadále nenacházeli společnou řeč a nechali se rozvést. Jeho bratr Robert odjel bydlet k prarodičům, sestra Mia se nastěhovala k matce a Judd byl osudem i soudem svěřen do péče otce. Byla to však matka, jejíž kontakty v Southamptonském komediálním klubu tomuto velkému obdivovateli Stevea Martina otevřely dveře mezi pozdější komediální elitu.

Již v sedmnácti začal vystupovat „na stojáka“ (účinkující by měl převážně mluveným slovem pobavit obecenstvo), v Americe je tato nesmírně populární forma vystoupení nazývána stand-up comedy. V roce 1985, po absolvování střední školy, Apatow zamířil do Los Angeles, kde se zapsal do kurzu pro budoucí scénáristy na University of Southern California. Nedlouho poté začal spolupracovat s komediálně-charitativní organizací Comic Relief a uvádět komiky ve slavném klubu The Improv. Zde potkal Adama Sandlera, s nímž nějakou dobu sdílel apartmá a dodnes patří k jeho nejlepším kámošům z branže. Z osobností, pro něž v počátcích psal vtipné hlášky, zmiňme alespoň Bena Stillera a ve Státech populární Roseanne Barr. Klíčové bylo pro Apatowa pravděpodobně setkání s komikem Garrym Shandlingem, který ho v roce 1993 zaangažoval jako producenta a scénáristu THE LARRY SENDERS SHOW. Pět let práce na tomto televizním sitkomu svému autorovi vyneslo šest nominací na cenu Emmy. Apatow později prohlásil, že to byl právě Garry Shandling, kdo mu objasnil scénáristické know-how (čili jak psát).

Tuzemskému divákovi nepoměrně známější seriály MACHŘI A ŠPRTI (1999) a KOLEJ, ZÁKLAD ŽIVOTA (2001), které Apatow zaštítil také jako producent, byly pro nízkou sledovanost záhy ukončeny. Více pozornosti vzbudila komedie ZPRÁVAŘ: PŘÍBĚH RONA BURGUNDYHO (2004), první větší příležitost pro Willa Ferrella. Apatowův scénář k ní překypuje specifickým humorem, jenž nesedne každému, totéž platí o jeho režijním debutu 40 LET PANIC (2005), kde mohl dát průchod svému výraznému talentu jiný slavný komik, Steve Carell. Obrovský a tvůrci vskutku nečekaný divácký úspěch Panice podpořily kladné ohlasy kritiků, jenom potvrzující, jak relativní může být hranice mezi komedií obhroublou a inteligentní. Během natáčení jeho dalšího scénáře, RICKY BOBBY: NEJRYCHLEJŠÍ JEZDEC (2006), napsal Apatow ZBOUCHNUTOU (2007). Ratingem R (do sedmnácti let jen v doprovodu dospělého) ocejchované překvapení loňského roku definitivně stvrdilo, jak výrazný talent rozčeřil zakalené vody amerických komedií.
.
Nejen herecká trojka Jonah Hill, Seth Rogen, Paul Rudd uvedla mnohé diváky SUPERBAD (2007) v omyl. Ne, tuto svěží a odvážnou zábavu pro byvší teenagery vážně nerežíroval Judd Apatow, dokonce k ní nenapsal scénář, přesto se těžko bude zbavovat nálepky „film Judda Apatowa“. Sotva opadlo nadšení z dvou výše uvedených, kina vzala útokem další mimořádně sprostá a (pro mnohé, byť ne pro každého) mimořádně vtipná komedie, přesněji parodie na životopisné filmy o hudebnících WALK HARD: THE DEWEY COX STORY (2007). Apatowůc scénář tentokrát nabídl (asi vůbec první) hlavní roli Johnu C. Reillymu. Připravované počiny Judda Apatowa, talentovaného žida, který se nebojí nazývat věci pravým jménem, slibují tuny či jiné vysoké měřitelné jednotky smíchu. Thrillerem říznutý PINEAPLLE EXPRESS i (doufejme, že „jiná“) sandlerovka DON'T MESS WITH ZOLTAN snad některé puritány přesvědčí, že ani sebevětší množství vulgarismů nemusí nutně znamenat necitelnou sprosťárnu pro hrstku výstředních individuí. Vždyť Judd řadí mezi své oblíbené filmy například léty osvědčenou Cenu za něžnost, Harolda a Maude nebo Tootsie. Představa, že jedno z jeho filmových dítek časem stane po jejich boku, mi vůbec nepřijde nereálná.

Martin "Matty" Šrajer