Dostaň ho tam!

Krok (a kousek) zpátky.. Asi každý bude nový snímek Nicholase Stollera srovnávat s předchozími Kopačkami. Může za to logicky Russell Brand ve vedlejší roli excentrického zpěváka s dokonale úchylnými pohyby a nechutně dlouhým jazykem. Coby Aldous Snow se objevuje i tady a k němu tvůrci přihodili podržtašku Aarona z nahrávacího studia. A hlavně dosud i Aldousova skalního fandu. Tenhle tlouštík musí pološíleného zpěváka dostat z kolébky fotbalu na výroční koncert do Ameriky. Stihnou se solidně vylít, několikrát poblít, leckoho zurážet a ještě si pokecat o životních pravdách. Těšil jsem se, a to moc. Ale tohle šlo místy úplně mimo mě. Zklamala mě totální nevyrovnanost snímku. Někdy se divák popadá smíchy za břicho, jindy jen čeká co přijde, a ono nic nepřichází. A to jsou třeba i desetiminutové pasáže. A to už je sakra problém. Chemie mezi nimi ústřední dvojicí sice jakž takž funguje, ale co naplat, když mě scénář humorem i tím pověstným feelingem prostě minul. Vážné momenty navíc nefungují. Herecky bez větších výhrad, překvapí Rose Byrne k ní netypické roli. (02.11.2010)

Další vydatný Segel. Sergio je definitivně jedna z nejlepších postav celého filmu a katalizátorem několika nejzábavnějších scén (Jeffrey, chlupatá stěna, honička v Kubrickově chodbě, Sergiova psychedilická hlava pronásledující Hillovi opilecké průsery). Má to podobnou atmosféru jako HANGOVER. Doporučuju. (24.08.2010)

Komedie a hodně tragédie. Ten film je tak nevyrovnaný, rozblázněný a většinou dění podivně prchavý, jako (hádám) život rockové hvězdy závislé na fetu - za to bravo. K natahované nudě tu dojde, ale nakonec je všechno jak má - když člověk skončí s dobrým pocitem, tak jako já. Uhrančivě charismatický a překvapivě výtečně hrající Brand (ona hvězdná fetka v kariérní krizi), k němu dobře pasující natroublo-natloustlý hodňák Jonah Hill, geniálně odlehčující P. Diddy a řada potěšujících cameí. Nečekaně zvláštní, pěkný. (30.09.2010)

Get Him to the Greek bych nejlépe přirovnal k třídenní pařbě - člověku se sem tam udělá špatně, sem tam se směje, aniž by věděl proč, ale převážně je to skvělý pocit, i když jste na konci "trošičku" žíznivý a vyčerpaný… Za mě napíšu jen tolik, že kdyby tenhle film měl více momentů, jako byl ten s "Jeffreym" a poté s "infarktem", šel bych nekompromisně na pět, protože to jsem se mohl smíchy potrhat. 80 %. (23.10.2010)

Mám s ‚apatowkami‘, svébytnou větví komediálního subžánru, jeden malý problém. Buď mě královsky pobaví, anebo jdou absolutně mimo mě. Humorem, pohledem na život, fellingem. A Get him to the Greek tu druhou škatuli vyplňuje bezezbytku. Netvrdím, že jsem se nesmál. Ani jsem se nenudil. Jen mi to celé přišlo ukrutně zbytečné, když si každých pět minut uvědomujete, že film přešlapuje na místě a děj se vlastně nikam moc nehrne. Hilla nebrat, Branda možná… Stoeller udělal krok zpět. (15.10.2010)