Reklama

Reklama

Jan Svěrák

Jan Svěrák

nar. 06.02.1965 (59 rokov)
Žatec, Československo

Zaujímavosti (120)

Akumulátor 1 (1994)

  • V čase premiéry filmu Jan Svěrák komentoval svůj vztah k populárním bedýnkám: "Nemám televizi rád! Spotřebuje tísíce hodin programů, které se vyrábějí za málo peněz, aby jich mohlo být hodně. Obrazně řečeno, je jedno, co tam najelete, hlavně když to teče. Přesto, kdykoliv jdu kolem puštěné televize, zastavím se a začne mi pomalu klesat čelist. Dívám se na ni tak dlouho, dokud mě někdo neodtáhne. Ten pořad může být o čemkoliv, třeba o housenkách, které mění barvu nebo o nové metodě obrábění kovů... hypnotizován obrazovkou zůstanu stát a mírně řečeno civím. Mnoho lidí tímto způsobem pomalu umírá. Od té doby, co bylo vynalezeno rádio, stojí svět za hovno. Lidé už se nescházejí a nepovídají si. Nežijí svůj vlastní život a pouze pasivně přihlížejí, jak někdo žije za ně. Bydlím na sídlištěi a večer vidím z okna stovky pokojů, osvícených televizní obrazovkou. Při střihu ze světlého na tmavý záběr všechny obrazovky společně 'mrknou'. To je úžasný pohled. Za všemi těmi okny sedí lidé, zhroucení ve svých sedačkách. Skeptik by to mohl považovat za dokonalý obraz naší civilizace." (NIRO)

Akumulátor 1 (1994)

  • Na základě diváckého dotazu popsal Jan Svěrák záběr se žárovkou, kterou Zdeněk Svěrák (Fišárek) rozsvěcí pouhým dotykem ruky: "Tím jsme se trápili hodně dlouho. Táta trénoval rozsvěcení žárovky pod dohledem člověka nadaného skutečně mimořádnými schopnostmi. Po několika týdnech dokázal vlákno žárovky natolik zahřát, že slabě žhnulo. Když jsme to ale natočili, na plátně nebylo vidět nic. Pro filmový materiál to svítilo málo, tak jsme si museli pomoct trikem. Použili jsme žárovku na 24 voltů, jaké se používají z bezpečnostních důvodů třeba ve výtazích, protože takhle nízké napětí vám neublíží. Táta měl nalepené dráty s oholenými konci na bříšku ukazováku a prsteníčku. Když trik předvedl a měl ukázat holou dlaň na kameru, někdo ležící na podlaze mu za dráty rychle zatáhl. Ty se utrhly z dlaně a zajely do rukávu." (NIRO)

Akumulátor 1 (1994)

  • Režisér Jan Svěrák povedal: „Ten film sme so scenáristom Janom Slovákom vymýšľali dosť netradične. Ľahli sme si u nás doma na koberec a so zavretými očami sme si predstavovali, čo všetko by sme vo filme chceli vidieť. So zapísaných nápadov sme potom splietali príbeh. Tých nápadov je tam nakoniec toľko, že by vystačili na dva takéto filmy. A to je možno dôvod, prečo sa na Akumulátor tak rád pozriem aj po rokoch.“ (Raccoon.city)

Jízda (1994)

  • Režisér Jan Svěrák reflektoval, že "Jízda je reakcí organismu dvou lidí, kameramana Franty Brabce a mého. Přes rok jsme se patlali s filmem Akumulátor 1 a opravdu čekali, že to bude skvělý, vtipný a obrovský film a ono... Lidi na něj sice chodili, dokonce to byl snad nejnavštěvovanější film roku, ale přiznejme si, taková bomba to zase nebyla a zklamání, frustrace z toho, že jsme po roce stvořili namísto slona myš, na nás zapůsobilo tak, že jsme se pustili do Jízdy jako protiléku. Po filmu, který dal tolik práce a dělali jsme ho tak pečlivě, udělat pravý opak - něco nepečlivého, nenáročného, ne za rok, ale za čtrnáct dní... Byla to vlastně hysterie." (NIRO)

Obecná škola (1991)

  • Režisér Jan Svěrák na otázku čtenáře časopisu Premiere, ke kterému žákovi by se sám přirovnal (a zda by to byl Rosenheim) odpověděl: "To určitě ne. I když mě tyhle typy přitahují. S jedním takovým jsem kamarádil ve třetí třídě. Měl trojku z chování a byl jsem pyšný, že jsem takovému pašákovi rozbil hlavu, když jsme házeli cihly do Botiče. V Obecné škole bych se neviděl ani jako tichošlápek Eda, ani jako jeho kamarád Tonda... ten byl zase už moc divoký - skákat z mostu nebo lézt pod katedru bych si asi netroufl. Našli byste mne asi v řadě u dveří někde kolem Lakatoše. Něco bych si tam maloval, cvrnkal spolužákům do uší, házel vlaštovky, občas něco vykřikl, aby se třída zasmála, ale to by bylo asi tak všechno." (NIRO)

Obecná škola (1991)

  • V čase premiéry filmu režisér Jan Svěrák odpověděl na otázku, zda necítili potřebu naznačit blížící se nástup komunistické totality: "Zdálo se mi to velice podbízívé a hlavně - ono je to teď všude, skoro v každém českém filmu z tohoto pobdobí. Samozřejmě tohle téma nabízelo nepřebernou škálu možností a způsobů vysmát se komunistům, ale já si myslím, že už je po boji, že už to nemá cenu. Snažili jsme se s otcem vytvořit spíše něco, co by bylo založené především na té neopakovatelné poválečné atmosféře. Chtěli jsme vystihnout ono poválečné nadšení, kdy si lidé řekli: 'Tak, už je všechno špatné za námi a teď ukážeme světu, co dokáže malý, pracovitý národ, když mu do jeho osudu nikdo nezasahuje.' Myslím, že tehdejší atmosféra se výrazně podobala polistopadové euforii. Když otec psal tento scénář, uvědomil si, že vlastně za celých 55 let svého života poznal pouze tři roky svobody. Narodil se totiž v roce 1936, když začal vnímat, byl už protektorát, potom přišlo ono krátké tříleté mezidobí plné nadějí a pak už následoval únor, padesátá léta... Snad ještě zažil malý okamžik svobody v roce 1968. Ale to je všechno. A taky si uvědomte, že poválečná léta prožival jako deseti až dvanáctiletý kluk, tedy v období, kdy člověk všechno, co se děje kolem, vnímá velice zjitřeně. Obecná škola - to je spíše taková vzpomínka na to, co bylo tehdy krásné, nežli úvaha o tom, čím toto období posléze skončilo." (NIRO)

Obecná škola (1991)

  • "Úpravu" třídy nechal režisér Jan Svěrák částečně na svém mládežnickém obsazení, což se mu tak docela nevyplatilo: "Představoval jsem si poválečnou třídu s ošoupaným nábytkem, jenže když přivezli školní lavice, byly úplně nové. Tak jsem dětem rozdal hřebíky a dal jim hodinu, aby lavice poškrábaly - s tím, že na ně můžou vyrýt i něco proti fašismu, když se film odehrává v září 1945. Načež tam jeden kluk napsal: KSČ jsou fašisti. A museli jsme to předělat." (NIRO)

Obecná škola (1991)

  • Režisér Jan Svěrák vzpomínal na zážitek spolupráce s Janem Třískou (Igor Hnízdo): "Táta říká, že jeho skutečný učitel byl opravdu takový, jak ho Tříska hraje, jen ještě psal knížky pro děti. (...) Chtěli jsme pro roli učitele Hnízda někoho s prvky světáctví, což Tříska díky své emigraci měl. Navíc vnesl do toho našeho Zapadákova, kde jsme ještě neuměli moc pracovat, vrcholnou profesionalitu, připravenost a nasazení. Každé ráno běhal kolem hotelu, aby byl v kondici, a žasl, že si osvětlovač na place klidně čte noviny. Dokonce chodil tři měsíce do houslí, aby na ně věrohodně zahrál Hranice vzplála tam na břehu Rýna." (NIRO)

Obecná škola (1991)

  • Až na změněná jména odpovídá většina příhod a situací dětství Zdeňka Svěráka. V dokumentu Tatínek (2004) režiséra Jana Svěráka mimo jiné popisuje Zdeněk Svěrák scénu z filmu, v níž přijde Rosenheim (Marek Endal) pozdě do školy. Ve skutečnosti to byl právě Zdeněk Svěrák, kdo přišel pozdě, nikoliv jeho spolužák. (šerminator)

Služební cesta podporučíka Svěráka (1989)

  • Psal se rok 1989 a soudruh podporučík absolvent Jan Svěrák si měl jet do lůna našeho třídního nepřítele pro studentského Oscara. Sám to o tom bizarním zážitku řekl: „Byl jsem předvolán k politickému náčelníkovi útvaru a veliteli kontrašpionáže, kteří mě kladli na srdce, že nesmím v USA mluvit o žádných vojenských tajemstvích. Sdělil jsem jim, že ale žádná neznám.“ „Dobrá, po návratu nám tedy aspoň nahlásíte vše, co jste v USA zažil a viděl.“ (sator)

Ropáci (1988)

  • Ekologie v té době v socialistickém Československu, kde bylo všechno v pořádku, byla tabu. Jan Svěrák si proto nastudoval závěry posledního sjezdu KSČ, kde našel větu „o ekologii by se mělo hovořit“. To udělal proto, že kdyby snímek chtěli zakázat, mohl argumentovat „ale v závěrech strany je, že je o ní třeba hovořit“. (sator)

Svedok (1985)

  • Film patří mezi oblíbené kousky režiséra Jana Svěráka - dokonce pro něj sloužil jako inspirační zdroj: "Ukradl jsem odtamtud několik věcí, které jsem použil v Obecné škole a v Koljovi. I ve Svědkovi je totiž chlapeček, který zkoumá svět dospělých. Je tam scéna, kdy zůstane sám ve dvoraně nádraží ve Filadelfii, podívá se nahoru, kde je obrovská socha archanděla, který se na něj přísně dívá. Pak je pohled od té sochy na chlapečka ztraceného dole - a to je najednou propojení dvou světů, které my dospělí nevnímáme. My se díváme po cedulích, kam máme jet a co nám hrozí za nebezpečí... ale nenapadne nás podívat se nahoru a říct si: co na mě kouká ten anděl... Dítě to dělá, zkoumá prostor jako mimozemšťan, naše znaky mu nic neříkají. Tak tuhle scénu jsem si chtěl zopakovat." (NIRO)

Votrelec (1979)

  • Režisér Jan Svěrák komentoval vliv, který měl snímek na jeho slavný studentský film Ropáci (1988): "Při natáčení jsem byl pod vlivem prvního Vetřelce, ve kterém jsou vysloveně použity principy, kterými ve filmu chcete vzbudit napětí... a strach. To je princip 'neukazovat'. Neukazovat to, čeho se máte bát. Máte to tušit, máte vidět stín, stopy, sliz. A máte vědět, že je někde blízko. Uvidíte ho až v závěru, v tom světle a obnažení fantazie dává divákovi mnohem větší rozměry hrůzy, než když je vidět. Tímhle principem my jsme pak zacházeli i s ropáky. Byli vidět jen zezadu, roztřesenou kamerou, nebo se jen mihli... Jednu scénu z Vetřelce jsme zopakovali v Ropácích - když spouštějí kameramana do dolu, kde je plno dýmu. My ho slyšíme přes vysílačku a vidíme jeho záznam z kamery, na kterém ovšem nevidíme skoro nic, protože je tam kouř. Podobně byla natočena ve Vetřelci jedna z úvodních scén - průzkum neznámé planety: nevidíme skoro nic a bojíme se o to víc." (NIRO)

Čeľuste (1975)

  • Jeden z nejúspěšnějších českých režisérů Jan Svěrák vzpomínal: "Tatínek mě brával do kina, když byo něco zajímavého - třeba na Čelisti. Přesvědčil uvaděčku v kině Libuše, že až mi bude osmnáct, film už nepoběží v kinech a že ho musím vidět. Já tam byl mezi samými dospělými a bylo to neuvěřitelný. Bavili se jako děti - já znal jenom dětská představení, ale ti dospěláci vyváděli úplně stejně, báli se jako malí. Ve scéně, kdy se žralok najednou vynoří a ženě se po návnadě, se všichni lekli tak, že se zaklonili a jedna řada dřevěných sedadel celá praskla a svalila se s nimi na zem. Tam jsem viděl, jak obrovskou moc kino má..." (NIRO)

Atentát (1964)

  • Scény z vojenského výcviku v Anglii se natáčely na zámku Hrádek u Nechanic. Exteriéry zámku si vybral pro natáčení výcviku pilotů v Anglii též Jan Svěrák ve filmu Tmavomodrý svět (2001). (skudiblik)

Kája Saudek

  • Jeden z nejúspěšnějších českých režisérů Jan Svěrák k němu řekl: "Ten mě dost ovlivnil - svoje comicsy totiž vypráví ve filmových záběrech. Použvá celek a detail a taky pohyb - často je tam takové to... zooom... nebo jsou to obrázky v několika fázích jako nájezdy. To, co dělá, to jsou úplné filmové storyboardy. A používá i světlo - jeho comicsy byly trojrozměrné. Tak se u filmu dělá třetí rozměr - světlem. Jeho čerobílé comicsy vycházely ve starých Mladých světech. Naši je schovávali v haldách na chalupě, a já když jsem byl nemocný, tak jsem to sjížděl. A ty ženský, co kreslil, to byla těla..." (NIRO)

Súvisiace novinky

Ocenění 55. ročníku MFF Karlovy Vary

Ocenění 55. ročníku MFF Karlovy Vary

28.08.2021

Dnes večer proběhlo slavností zakončení 55. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Hlavní cenu letošního festivalu si vysloužil snímek v koprodukci Srbska, Francie, Lucemburska… (viac)

Karlovarský festival startuje se Zátopkem

Karlovarský festival startuje se Zátopkem

19.08.2021

55. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary začíná již zítra. Odstartuje světovou premiérou nového českého filmu režiséra Davida Ondříčka Zátopek, který je věnován legendárnímu atletovi… (viac)

Zemřela Libuše Šafránková

Zemřela Libuše Šafránková

09.06.2021

Z Prahy přichází velmi smutná zpráva. Svět českého filmu dnes opustila filmová, televizní a divadelní herečka Libuše Šafránková. Před pouhými dvěma dny přitom oslavila své 68. narozeniny. O úmrtí… (viac)

Ceny české filmové kritiky – výsledky

Ceny české filmové kritiky – výsledky

02.02.2020

Nejlepším filmem roku 2019 byl českými kritiky zvolen road movie Staříci. Hraný debut Ondřeje Provazníka a Martina Duška o pomstě a spravedlnosti získal kromě nejvyššího ocenění na 10. Cenách české… (viac)

14. Festival krátkých filmů Praha se blíží

14. Festival krátkých filmů Praha se blíží

21.01.2019

Příběhy nepoddajných žen z oblasti Amazonie, filmy oslavující a reflektující tvorbu fenomenálního švédského režiséra Ingmara Bergmana, kraťasy sekce La Quinzaine z Cannes, enfant terrible… (viac)

Režisér

Filmy
2022

Betlehemské svetlo

2017

Po strnisku bosý

2014

Traja bratia

2010

Kuky se vrací

2007

Vratné lahve

2001

Tmavomodrý svět

1996

Kolja

1994

Akumulátor 1

 

Jízda

Reklama

Reklama

1991

Obecná škola

Dokumentárne
2013

Proso - opereta DJC (koncert)

2010

Film o filmu: Mamas & Papas II - Jak se točily velryby (TV film)

2004

Tatínek

1986

Vesmírná Odysea II (študentský film)

1985

Však su vinař (študentský film)

1984

Sbohem, nádražíčko (študentský film)

Relácie
1992

Písničky divadla Sklep

Divadelný záznam
2012

České nebe: Cimrmanův dramatický kšaft

Krátkometrážny
1988

Ropáci (študentský film)

Producent

Scenárista

Filmy
2022

Betlehemské svetlo

2017

Po strnisku bosý

2010

Kuky se vrací

1994

Akumulátor 1

 

Jízda

Dokumentárne
2004

Tatínek

1985

Však su vinař (študentský film)

Krátkometrážny
1988

Ropáci (študentský film)

Herec

Hosť

Kameraman

Súvisiace novinky

Ocenění 55. ročníku MFF Karlovy Vary

Ocenění 55. ročníku MFF Karlovy Vary

28.08.2021

Dnes večer proběhlo slavností zakončení 55. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Hlavní cenu letošního festivalu si vysloužil snímek v koprodukci Srbska, Francie, Lucemburska… (viac)

Karlovarský festival startuje se Zátopkem

Karlovarský festival startuje se Zátopkem

19.08.2021

55. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary začíná již zítra. Odstartuje světovou premiérou nového českého filmu režiséra Davida Ondříčka Zátopek, který je věnován legendárnímu atletovi… (viac)

Zemřela Libuše Šafránková

Zemřela Libuše Šafránková

09.06.2021

Z Prahy přichází velmi smutná zpráva. Svět českého filmu dnes opustila filmová, televizní a divadelní herečka Libuše Šafránková. Před pouhými dvěma dny přitom oslavila své 68. narozeniny. O úmrtí… (viac)

Ceny české filmové kritiky – výsledky

Ceny české filmové kritiky – výsledky

02.02.2020

Nejlepším filmem roku 2019 byl českými kritiky zvolen road movie Staříci. Hraný debut Ondřeje Provazníka a Martina Duška o pomstě a spravedlnosti získal kromě nejvyššího ocenění na 10. Cenách české… (viac)

14. Festival krátkých filmů Praha se blíží

14. Festival krátkých filmů Praha se blíží

21.01.2019

Příběhy nepoddajných žen z oblasti Amazonie, filmy oslavující a reflektující tvorbu fenomenálního švédského režiséra Ingmara Bergmana, kraťasy sekce La Quinzaine z Cannes, enfant terrible… (viac)

Reklama

Reklama