Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dokumentární mystérium Víta Janečka a Petra Marka, jež je ponorem pod hladinu oficiálně zaznamenávaného dění 32. ročníku karlovarského filmového festivalu... Tvář i průběh mediální události, jakou je mezinárodní filmový festival, určují zde přítomná média možná do takové míry, do jaké jsme si schopni podobu a průběh takové události vůbec představit. Jenže, jak se říká v jednom filmu, který je zde ústy překladatelky citován: „na něco se podíváš a hned to změníš." Jaký tedy může být obraz události, jejíž nejbytostnější část se odehrává ve tmě, za zavřenými dveřmi kinosálů?

V malém, tříčlenném štábu s malou kamerou se tehdy začínající filmaři a dnes uznávaní režiséři Petr Marek a Vít Janeček pokusili hledat podstatné momenty, jejichž skladba dle jejich názoru vypovídala o podobě a charakteru celé události intenzivněji než přímočaré zachycení oficiálně organizovaných mediálních příležitostí. Navzdory poetickému rozptylu se ve své osobité reportáži snaží sledovat dvě roviny. První je tekutost filmového média a všemožné analogie, které se právě během jeho „svátku" v lázeňském městě spontánně vynořují. Druhou rovinu představuje důležitost motivu skla, které odděluje tekuté médium od našeho suchozemského světa a dalších živlů, v duchu parafráze citátu filosofa Miroslava Petříčka: „Zlikvidoval objektiv objektivitu? Objev za sklem: nový svět."

Unikátní ponor do neopakovatelné festivalové atmosféry je zároveň poctou všem režisérům české nové vlny, kteří se před kamerou osobně objevili, či byli přítomni alespoň nepřímo, skrze své stále živoucí filmy. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (4)

Slarque 

všetky recenzie používateľa

Všichni nějak začínali, takže ani Marek a Janeček netočili vždycky filmy, na které stojí za to koukat. Prochodili s kamerou 32. ročník karlovarského festivalu a rozhodli se výsledek předložit jako test divácké trpělivosti: kolik jich na to asi vydrží koukat až do konce? Já to dal (30%). ()

Kunderion 

všetky recenzie používateľa

Pro nás, co jsme uvedeni v titulcích filmu (já se v něm mihl coby společník Marka Skláře), opravdový dokument s velkým "D". Ano, takhle to tam (na MFF v Karlových Varech v roce 1997) onoho roku probíhalo a "takoví jsme byli" (coby studenti FAMU). Dodnes některé pasáže z filmu (nejen) doma citujeme... ()

Mates Hradecky 

všetky recenzie používateľa

Pro pamětníka/účastníka tohoto ročníku festivalu materiál k nostalgickému vzpomínání. Ale dokumentární hodnota snímku veškerá žádná. A že se tam tehdy děly věci! ()

Reklama

Reklama