Tankový prápor

Niektoré scénky legendárne, no to bolo ale kriku. Našťastie som to na svojej koži zažiť nemusel, ale mať veliteľov predbiehajúcich sa v tom, komu praskne žilka prvému, to by bolo na smiech. Taký Jarko Naď s modrou knižkou by sa ako exminister obrany asi nesmial, ten bol vždy potento až za ušami. Tankový prápor zapadá medzi čiernych barónov obsadením i štýlom a tak sa niektoré situácie vo filmoch môžu aj mýliť. No a keďže scenár bol napísaný za 14 dní, tak to je jednoznačný dôkaz o tom, že vtipy i zelených mozgoch idú tak akosi prirodzene. (24.06.2023)

Josef Škvorecký se svým jemným sarkasmem a sebeironií dokázal ve vzpomínkách nenuceně vzletnou elegancí glosovat minulost a odhalit absurditu doby i života v příčinách a důsledcích. Tankový prapor ve filmové adaptaci Víta Olmera zachytil jednoznačnou rozpolcenost života padesátých let dvacátého století, kdy osudový cynismus v absurditě společenského uspořádání dosáhl jednoho z vrcholu krutosti. Čas dokáže období omezenosti reflektovat v jemných tazích, proplétat nadsázku s tragikou a strachem a v několika vrstvách uchopit a zapůsobit. Ve výpovědi doby, ve varování i v úsměvu shovívavosti a vstřícnosti. Filmová podoba Tankového praporu je oddechnutím z konce nesvobody a v nakažlivém nadšení chtěla v první řadě pobavit. Hlavní postavou krasosmutnění je rotný Daniel Smiřický alias Danny (velmi zajímavý Lukáš Vaculík) v autobiografické ozvěně dvojí tváře života, který slibuje i hrozí, odměňuje i trestá. Zpřevrácená struktura uspořádání dokáže ponížit i zlomit, ale také přináší velkolepé okamžiky, kdy je dovoleno dotknout se i vzdušných zámků. Vše má své příčiny a výsledky dostávají absurditu doprostřed všeho dění. Bezcitná tvář života je major Borovička alias Malinkatej ďábel (dobrý Roman Skamene), zlomyslný diktátor nad osudy vlastních podřízených, které se s uspokojením snaží na duchu zlomit. Přívětivější tvář rozpolceného života je Janinka Pinkasová (zajímavá Simona Chytrová), osamělá citlivá duše, která se chce přiblížit ke hvězdám. V rozverné nadsázce si atmosféra pohrává s kapitánem Matkou (dobrý Vítězslav Jandák) i nadporučíkem Růžičkou (dobrý Miroslav Donutil) a přirozená neschopnost stranického vedení je zábavně znevažována škádlivostí. Škodolibost života je Lizetka Neumanová (pozoruhodná Ivana Velichová), symbol povrchnosti dysfunkčního uspořádání. Z dalších rolí: tělesná četařka Babinčáková (sympatická Martina Adamcová), zklamaný, ostražitý a laskavý Janiččin manžel a nadporučík Pinkas (příjemný Jiří Kodeš), lehkovážně chybující podporučík Malina (zajímavý Vlastimil Zavřel), svědomitý a nadšený osvětář poručík Prouza (příjemný Martin Zounar), snaživý poručík Hospodin (sympatický Martin Hron), brumlající rotný Josef Soudek (příjemný Milan Šimáček), Dannyho spolutankista četař Žloudek (Zdeněk Vencl), ležérní řidič tanku desátník Andělín Střevlíček (příjemný Michal Kocourek), odevzdaný vojín Bamza (Bohdan Tůma), příkladně uvědomělý a angažovaný straník a neschopný rotný Maňas (Stanislav Aubrecht), přátelský vojenský lékař svobodník Mlejnek (Václav Vydra nejml.), či rozverný vojín Mengele (Michal Suchánek). Schizofrenní atmosféra doby je ve vzdušné nadsázce cynismu života přes vzepjetí absurdit vykreslena citlivě a vkusně. Baví, rozesmává, je jiskřičkou naděje a nádechem osvobozujícího uvolnění. (18.11.2017)

Rok 1953 nebyl moc k smíchu. Při měnové reformě byl národ drsně za bílého dne ožebračen o úspory a i když zaklepal bačkorama nejdříve Stalin a pak i Kléma, moc se na nové časy nesvítilo... Kdo byl v té době na vojně, tedy v době napno zuřící Studené války jistí ví své o tom jaká to byla pakárna. Dnes už se možná směje, protože čas to blbé zahlazuje. A podobnou optikou svobodného světa na fil nahlížel i Olmer se svojí grupou. Na Olmera je to film celkem povedený za což vděčí zejména nejednomu herci. Nevadil mi tu snad poprvé Luki Vaculda (tentokráte bez Itala Sagiho), výborný byl Skamene a myslím, že to byla jedna z jeho posledních slušnějších rolí a výkonů na dlouhou dobu... Kdo mi lezl krkem byla neherečka Adamcová, která tehdy byla snad ve všem a která se zde objevuje ve scéně s ,,náměsíčníkem'', který se vzdálil ze služby... Tohle je film a komedie spíše pro chlapy a ještě více pro ty co si zažili ty dva roky u ČSLA, jedno kdy, protože pakárna to byla stále stejná, byť nad ní někdo občas i slzu uroní... Za mně jsou to tři slepé náboje do T34. * * * (08.04.2017)

Taky spíš cejtím, že tři by byly málo. Každej rok aspoň jednou chytnu tenhle filmovej román v telce a každej rok aspoň jednou se zasním, jaký to vlastně na tý vojně muselo bejt. Tankovej prapor pro mě má o to větší kouzlo, že táta byl tankán a já těmhle ocelovejm monstrům tak trochu propad, ačkoliv v duši jsem odjakživa spíš blátošlap než cokoliv jinýho. No a když přičtu skvělý herecký výkony, zkultovnělý hlášky a peprnej humor, nemůže mi vzniknout míň než čtyři hvězdy. Byť Barony mám o kousek radši :) (07.01.2012)

Já toho Olmera nechci vyloženě zatracovat, protože jeho filmy z 80. let mám vesměs rád. A vlastně se mi docela líbila i třeba taková Nahota na prodej, kde se povedlo vystihnout atmosféru tehdejší doby. Co se týče Tankovýho praporu, tak mi to připadalo jako nějaká parodie na seriál Chlapci a chlapi. Akorát Vaculíkovi asi zapomněli říct, že nehraje ve vážnym filmu. Pamatuju si, že někdy v pubertě mě to bavilo víc. Teď už mě ty sexuální/fekální "vtipy" nějak neberou. Ale pár hlášek se docela povedlo a dokonce snad i zlidověly, takže ty 2 hvězdy si film asi zaslouží. (15.12.2023)