Hlídač č. 47

Herci nejsou špatní, ale celé je to takové přepjaté. Především ten konec je nesnesitelně patetický. A ta hudba...kdyby se na ni Renč vykašlal, udělal by líp. Syrovost by Hlídačovi sekla mnohem víc. Takto je to takové melodramatické rozjímání postrádající psychologickou hloubku. Slabší průměr, ale Vánoce se blíží, tak budu hodná. (16.12.2008)

Renč ako režisér dokázal tentokrát vytvoriť film európskeho kino štandartu. Hlídač má tú správnu atmosféru, je celistvý a vďaka zvratom dokáže udržať po celý čas pozornosť. Teraz už len k jeho a Haasovej verzii pridať ešte tú najstaršiu a prečítať si niekedy v budúcnosti knihu. Takto to vyzerá, keď sa v zapadákove objaví krásna žena, vlastne sa tu nikomu nečudujete a ani nebudete nikoho jednostranne odsudzovať. Na druhú stranu si ale ani nikoho zvlášť neobľúbite, čo osobne považujem viac za klad ako zápor. (07.07.2017)

Česká kinematografie se dostává z krize stejným způsobem, jakým se z ní vzpamatovala ta hollywoodská: natáčením adaptací slavných knih, pokračování a předělávek i přiváděním starých známých hrdinů do nové doby. HLÍDAČ Č. 47 je toho jako adaptace oceňovaného psychologického románu Josefa Kopty, představitele legionářské literatury, a předělávka Rovenského a Svitákova filmu z roku 1937 ukázkovým příkladem._____ Přestože se jedná o nejlepší Renčův film, nejsem si jistý, komu je vůbec určen a kdo z diváků může (d)occenit, nakolik důsledně je adaptace románu z 20. let a předělávka filmu z 30. natočena za užití formálních prvků oněch dob. Téměř neexistující práce s hloubkou ostrosti, snímání v polocelcích v několikasekundových záběrech, nadužívaním flashbacků motivovaných nájezdem na hrdinovu tvář, neustále se opakující hudební motiv a nadbytečné užití voice-overu, vypravěčská doslovnost a stylistická jednota, divadelně přepjaté herecké výkony s deklamativními dialogy... to vše se dá brát buď jako velice důmyslná nápodoba charakteristických formálních znaků filmů z 30. let, nebo jako rušivá nepatřičnost, která dává za pravdu těm obviňující HLÍDAČE Č. 47 z televiznosti._____ Osobně mám ale problém s tím, že Filip Renč nedovede natočit povedený žánrový film, protože z muzikálu mu vzejde výborná vizuální složka, která je zajímavější a poutavějśí než ta hudební, z romantické komedie pro ženy mu vyjde misogynní a hloupá podívaná a z dobrodružné akce na vodě nechtěně (?) vtipný hixploitation bez akčních scén. Jeho nejnovější počin je tak psychologickým dramatem, ve kterém po psychologii není stopy, protože postavy nejsou dostatečně prokreslené, jejich motivace jsou jednorozměrné a povrchní, a na drama chybí nosný konflikt a jeho pořádnější propracování. Ale oceňuji, že neustále zkouší nové věci a čeří vody české kinematografie. (02.12.2008)

U kanónu stál a pořád ládo ládo ládoval, ponuré zvonění bizarní postavy hned od začátku filmu působí stísněnou atmosférou a lesklé vodní krůpěje bičovali v nečase přijíždějícího vysloužilého vojáka z první světové války, který přichází se svou ženou na osamělou nádražní stanici číslo 47, obzvlášť vynikající jsou záběry přitažlivě krásné přírody Krušných hor. Jediná postava chtě nechtě, která mě zaujala a má tu svoje vyvolené místo je skvělý Karel Roden nejmladší, který umí i zahrát potmě. Vlastně mi ani nevadila tolik zvláštní nejednotnost herců, ale čeho je moc, toho je příliš. Takřka neustále se vracející rušivé momenty scén prolínajících se obrazů vzpomínek z války, to mi tedy vadilo. Závěrem malá připomínka, je nesporné, že vůbec největší přínos režiséra Filipa Renče je, že ve svých filmech umí slušně navodit silnou až pitoreskní evokaci prostředí a hlavních postav. (18.04.2009)

Copak nemám právo prožít věci jako všichni ostatní? Mezi českými filmy poslední doby věc, kterou nemůžu shodit se stolu se slovy další! Z kina jsem odcházela poměrně uchvácena, nicméně po nastudování knižní předlohy mé nadšení ochladlo. Došlo ke zlimonádovění celého příběhu a také k podstatné změně pointy. Ne že by ovšem poselství knihy nějak ovlivňovalo kvalitu filmu, to ne, nicméně film možná právě kvůli tomu vyznívá trochu banálněji a tuctověji, což jsem věděla i bez znalosti předlohy, ale neuměla jsem si říct proč. Příběh manželské (ne)věry by mohl být i naléhavější než tohle. Roden a Dlouhý jsou dobří herci, Siposová a Jiráček jsou pohlední lidé, u tohoto rozvržení bohužel zůstává. Samozřejmě bych to brala raději tak, aby byli míň manekýni a víc herci. (14.01.2009)