Muž s kinoaparátom

Audio-vizuální masterpiece Dzigy Vertova! Vymazlené nadčasové záběry podtržené doprovodem The Cinematic orchestra se vám vryjí pod kůži.. (21.06.2008)

"Muž s kinoaparátem" je bezkonkurenčně to nejlepší, co jsem měla možnost vidět z němé sovětské avangardy. Stydím se, že mi film tak dlouho ležel doma a já si ho nepustila. Dokonalý soulad hudební složky, sřihu a kamery. Dokument, co má rytmus, vtip a hloubku. Film o filmu, film o diváctví, film o vývoji, hravá výpověď o všednodenním životě. Všechno ve všem. Bomba. (25.06.2010)

Jak hodnotit film, který pozbývá všech klasických filmových znáků? Žádný příběh, scénář, herci... Ale přesto to po více než 80 letech dokáže nadzvednout ze židle a to se počítá. (09.11.2011)

Bol som primerane zvedavý na film, o ktorom sa v superlatívoch píše v každej knihe o dejinách kinematografie. Prekvapovalo ma i vysoké hodnotenie v ČSFD, pretože tu už prevažuje mladšia generácia a pre nich sú nepozerateľné aj čiernobiele filmy, nieto nemé alebo iba ozvučené. Film ma výrazne nudil, i keď uznávam, že pred deväťdesiatimi rokmi mohla byť hra Dzigu Vertova s kamerou, svetlom, strihmi, trikmi atď. celkom zaujímavá a objavná pre diváka, ktorý sa s ničím podobným nemal možnosť stretnúť. Len neviem, prečo by som mal dnes híkať nadšením nad niečím, čo má miesto iba vo filmovej histórii. (24.06.2018)

Tak to byl opravdu mazec! :-) Na svou dobu úžasné kamerové záběry, neskutečně nápadité experimenty, propracované triky a montáže (nejvíc mne pobavilo vycházení muže s kinoaparátem z pivní sklenky). Ale pokud jde o můj osobní přínos, žádnou další hodnotu, než rozšíření obzorů a vzdělávání, to pro mne nemá, případně ještě okouzlení těmi triky. Po 90ti letech se to nehodnotí snadno, v posledních minutách už mi opravdu lítala hlava kolem z veškerých experimentů a zběsilého střihu. Jako encyklopedický a přelomový snímek se originální experiment Dzigy Vertova může těšit opravdu záslužným místem ve filmové historii, ale toť vše. Umím si to velmi živě představit jako součást exkurze do technického muzea, mnohem hůře jako film, na který bych se chtěl sám od sebe znovu podívat. Tři hvězdičky jsou dle mého názoru dostačujícím vyjádřením respektu a obdivu z pozice současného diváka. (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (22.12.2019)

Miluju to...s hudbou od Tomáše Vondry na LFŠ <3 (05.08.2019)

Jedno z najzásadnejších diel svetovej kinematografie, manifest ruskej montážnej školy a dokonalý filmársky experiment, ktorého natočenie a "poskladanie" musela byť strašná fuška, ale plný počet nedávam "len" preto. 10+ / 10 si to zaslúži aj preto, lebo aj dnes, 80 rokov po natočení, je to ešte stále NESKUTOČNÁ PECKA! (02.08.2009)

Mistrovské a nadčasové dokumentární dílo němé éry s geniálním novodobým hudebním doprovodem. (07.04.2010)

Viděno v rámci semináře kurzu Televizní dokument I. a II., přednášející Pavel Aujezdský. (12.05.2014)

Prosím, sedněte si, vezměte místo. Orchestr si jen naladí nástroje. Těch lidí ve filmu si nevšímejte, budou Vám dělat společnost. V našem novém, bombastickém představení. Jen se pohodlně usaďte, za chvíli můžeme začít. Okno do jiného světa, spící žena. Filmové plakáty vždy něco říkají. Sledujte pozorně a buďte tiše, abyste se mohli ponořit do sladkého snění. Vždyť vše začíná v nevědomí, v nebdělém, abstraktním světě představ. Asociace, prázdnota i plnost. Kontrast. Ve světě snové krajiny mají i spáči své místo. Jste snílci? Dívejte se. Pohledy kamery, pohledy věcí, pohledy lidí. Vitríny. Postupný pohyb, pomalé protírání očí. Přítomná chvíle zabalena v kostce ledu. Kameraman přijíždí. Představení může začít. Probuzení! (11.04.2016)

Muž s kinoaparátom, je v dokumentárno - experimentálnom SVETE, to isté, čo CITIZEN KANE, v hranom, len každý podľa svojho gusta ! (09.07.2017)

Viděl jsem s hudbou Cinematic orchestra. Všimněte si, že autor neustále tematizuje, že všechen děj pozoruje oko kamery, které občas zahlédneme (Vertovův koncept "kamera jako oko hmoty") . Mimochodem vlastní jméno jednoho ze zakladatelů dokumentárních filmů Dzigy Vertova bylo Kaufman. Dziga vyjadřuje zvuk střihu (dzig dzig...) a slovo Vertov je z ruského slova natáčení kličkou kamery. (23.11.2017)

Na jedné straně nebojácní kameramani, kteří se snaží zachytit velmi originálně život ruského lidu a občas se natočí i navzájem. :D Na druhé straně otravná hudba a nulová atmosféra doby, která je přece tak krásná. Ale jsem rád, že jsem takto starý film viděl, určitě sem si rozšířil zase obzory. 60% (05.03.2012)

Spousta úžasných nápadů, spousta vtipných věcí, možná moc dlouhá stopáž. Společně s hudbou Moimira Papalescu jedinečný zážitek, který se ale asi nebude opakovat. Otázka času, hudby, duševního rozpoložení. (02.08.2009)

Nevšedné dielo svetovej kinematografie rozpráva o ľuďoch a ich živote v meste. Dynamika s akou sa divák stretáva, bez pomoci titulkov, scenára či hercov, je obdivuhodná. Srší z každého centimetru filmu, je poskladaná s matematickou presnosťou. Obrazy, ktoré nám tvorca poskytuje pomocou svojho "oka" t. j. kamery, sú umne vyberané, aby čo najpresnejšie vyjadrili život v novej proletárskej krajine. Práve tento intelektuálny prístup mu bol na domácej pôde najčastejšie vyčítaný, hoci v zahraničí prijala kritika jeho dielo bezvýhradne. Oslava filmu ako takého pomocou technickej práce s kamerou je obdivuhodná - režisér pracuje so zoomom, nájazdami, nadhľadmi, trikmi, používa veľké celky, veľké detaily a všetko je to geniálne zostrihané. Film som videl s hudobným doprovodom The Cinematic Orchestra a môžem povedať, že celý zážitok len umocňuje. (10.08.2009)

Nevím, jak bych hodnotil, kdybych si Muže s kinoaparátem pustil bez moderního hudebního doprovodu, nicméně v kombinaci s hudbou od The Cinematic Orchestra je to naprosto úžasná podívaná. Ty různé střihové postupy, asociace, provázání, práce s tempem a vizuálními liniemi, to vše dává dohromady intenzivní a přímo hypnotický zážitek. Po delší době mě opět dojímá síla historie kinematografie. 9/10 (10.11.2018)

První půlhodinka je úžasné spojení filmu s hudbou, potom je to na mě nějaké divoké, až část se sportem je opět to pravé. Sledovat tento film bez hudby, nevím, jak by uspěl. (10.04.2010)

Bezprostředně poté, co film skončil, vypadlo ze mě akorát neovládnutelné "Ach." U filmů z první poloviny 20. století mám obvykle problémy je nějak hodnotit, protože většinou pracují s postupy a motivy, které jsou zajímavé spíše z historického, muzejního hlediska, než že by mě mohly nějak osobně oslovit. Člověk s kinoparátem ale přesahuje jakékoli dobové určení. Během jeho sledování jsem byl prakticky permanentně dojatý s jakou péčí, zájmem a pochopením sleduje všednost. Dokazuje tak nakolik samotný akt přizpůsobování se svému okolí, aby jej bylo možné nějak zaznamenat, buduje vůči viděnému citlivost. Ukazuje nám fascinujícím způsobem nadšení a disciplínu pozorovatele a demonstruje jak silná láska může být k analogovému materiálu. Ach. (13.04.2023)

Dovolím si citovať autora: "киночество je umením organizácie nutných pohybov vecí v priestore, odpovedajúcim - s použitím rytmického umeleckého celku - vlastnostiam materiálu i vnútornému rytmu každej veci." Dziga Vertov nepoužíva slovo film, ale ním vytvorený skvostný novotvar "киночество", aby sa tak jasne vymedzil voči dominantnej kinematografii. (07.08.2016)

Takovou pálku jsem nečekala ani v nejbujnější fantazii... Pohyb! Pohyb! Hluk! (02.01.2010)