Réžia:
Dziga VertovScenár:
Dziga VertovKamera:
Michail KaufmanHrajú:
Michail KaufmanVOD (1)
Obsahy(2)
Na začiatku filmu vychádza kameraman z "hlavy" kamery. Film potom diváka zavedie na humornú, kaleidoskopickú jazdu po sovietskych mestách, pričom ukazuje paralely medzi filmárom a robotníkom v továrni a odhaľuje proces tvorby filmu. V jednom momente nám Vertov predstaví muža jazdiaceho na motorke, potom prekvapivo ukáže zábery kameramana, ktorý motorku natáča, a následne zábery strihača, ktorý tieto zábery strihá. Sčasti dokument a sčasti umelecký film sleduje mesto v Sovietskom zväze 20. rokov 20. storočia počas celého dňa, od rána do večera. Režisér Dziga Vertov v sérii zložitých a inovatívnych záberov kamery zachytáva scény z každodenného života v Rusku a oslavuje tak modernosť mesta s jeho rozľahlými budovami, hustým osídlením a rušným priemyslom. Hoci vo filme nie sú žiadne titulky ani rozprávanie, Vertov prirodzeným spôsobom sprostredkúva zázraky moderného mesta. (Film Europe)
(viac)Videá (1)
Recenzie (241)
Poznat historickou filmovou tvorbu tak zásadní a vyčnívající, jako Muž s kinoaparátem, je do jisté míry vzrušující a fascinující. Některé hrátky s kamerou byly originální a působivé i na dnešní dobu, změny tempa filmu a tedy i tempa vyprávění (obraz u tohoto filmu = vyprávění) zabraňují upadnutí do monotónnosti, ale přesto jsem byl onoho "běžného života zachyceného okem a nikoliv kamerou" nasycen dřív, než film skončil. Z vědeckého hlediska je to jiná, nemusíme si to někde přečíst, abychom mohli sami odvodit, že Muž s kinoaparátem ve své době značně dopomohl k tvorbě filmového jazyka, ale můj osobní filmový prožitek se v dnešní době rovnal 6/10 ()
Zábery najbežnejších činností strednej spoločenskej triedy, od industriálnych "hrátok" (prác) cez rekreáciu až po sledovanie milostného vzťahu, zmenené pomocou invenčného strihu a kamery na nadmieru zaujímavé vizuálne sekvencie, poskladané do dychberúcej koláže, systematického chaosu mesta a života v ňom, skĺzavajúc až k hranici psychedelickosti (rýchly strih dynamických obrazov). Ukážka toho, aké zaujímavé a okúzľujúce môžu byť všednosti v šikovne artovom zachytení a následnom zobrazení, v tomto prípade zachytení a zobrazení práve prostredníctvom kamery.Už to tu zaznelo, zopakujem to aj ja - MANIFEST filmových techník a zručnosti, bez akejkoľvek verbálnej komunikácie postáv - s o to väčším priestorom pre rozmach fantastického hudobného sprievodu (Cinematic orchestra), experimentálneho/avantgardného odéru, ktorému sa nedá odolať - nesmierne podmanivá záležitosť. Podmanivá a čo je ešte dôležitejšie - výrazne NADČASOVÁ. ()
Zde je v několika komentářích zmíněno asi vše co činí tento film legendárním (střih, montáž atp.). O revolučnosti samozřejmě není pochyb, film totiž působí i po 90 letech velice svěže a čerstvě, což je zásluhou právě střihu. Co se mi ale obzvlášť líbílo je estetika a kompozice jednotlivých záběrů, jíž považuji za stejně geniální jako ostatní filmařské metody tohoto filmu. I když asi je to právě střih, který záběrům umožní vyniknout, což jen potvrzuje jeho význam. Rozhodně se jedná o velmi působivé a ryze umělecké dílo, které si zasluhuje být nedílnou součástí filmových dějin. Viděl jsem verzi s hudebním doprovodem Cinematic Orchestra a musím říci, že si film bez této složky ani neumím představit, protože tato hudba skvěle podtrhuje to jak je film nestárnoucí a nadčasový, i přesto, že se jedná o významný zásah do původního filmového záměru. ()
Tuhle kinematogracky-sebereflexivní lahůdku narozdíl od většiny ostatních sovětských "perel" dvacátých a ranně třicátých let s klidem doporučím všem. Dodnes svěží Film, z nějž čiší nadšení z nového možného vnímání světa, z technických možností a kouzel kamery a střihu. V několika kapitolách se nám Vertov postupně vyznává ze svého okouzlení z technického zázraku, kterým je pro něj kinoaparát. Z tohoto nadšení vyšel snad největší filmový dokumentární film všech dob, který, i když samozřejmě ideologicky vyhraněný (hollywoodské hrané filmy či alkohol tady dostávají kartáč), je zároveň asi největší oslavou samotného technického zázraku zvaného kinematografie. Pro někoho, kdo se o film zajímá trochu do hloubky povinnost. ()
Neskutečný! Myslim, že to byl Godard, který kdysi prohlásil, že natáčet film v podstatě znamená skládat hudbu obrazem. Vertov tímto svým metafilmem o filmu položil základy veškeré elektronické hudbě a industriálu, čímž předstihl dobu víc než o padesát let... Vrcholy: poprvé vlak a pak střihová sekvence lidí v různých továrnách - to je prostě genialita. ()
Galéria (18)
Fotka © VUFKU
Zaujímavosti (10)
- Film byl natočen v Kyjevě a v Oděse na Ukrajině a v Moskvě v Rusku. Natáčelo se 3 roky. (rafix)
- Původní ukrajinské mezititulky byly ztraceny, nahraneny byly ruskými mezititulky v polovině roku 1930. (rafix)
- Film do značnej miery kritizuje alkoholizmus vo vtedajšom Sovietskom zväze. Prvé zábery zobrazujú ľudské trosky spiace na uliciach a tento záber sa strieda so záberom na obrovskú fľašku propagujúcu reštauráciu. Reklamy v snímke propagujú aj víno a vodku. Neskôr v snímke kameraman navštívi bar. Počas 20. rokov 20. storočia komunisti zaviedli politiku, ktorej cieľom bolo využiť kinematografiu a robotnícke kluby k odstráneniu krčiem i kostolov zo života občanov. Najväčší zdroj príjmov bol z monopolu na vodku, no zámer bol urobiť aj z kinematografie dôležitý finančný zdroj. Film túto politiku podporuje keď využíva neopozerané postupy čo sa týka použitia kamery, aby sa kinematografia i robotnícke kluby stali atraktívnymi pre bežný ľud. (Biopler)
Reklama