Než přijde noc
Just Before Nightfall
Sul far della notte
The Vice
Réžia:
Claude ChabrolScenár:
Claude ChabrolKamera:
Jean RabierHrajú:
Stéphane Audran, Michel Bouquet, François Périer, Jean Carmet, Henri Attal, Clelia Matania, Roger Lumont, Dominique Zardi, Marina Ninchi, Daniel Lecourtois (viac)Obsahy(2)
Charles Masson, úspěšný reklamní producent, udržuje poměr s mladou Laurou, kterou však v návalu vzteku zabije. Pak se vrací ke své manželce jakoby se nic nestalo. Zdá se, že spáchal dokonalý zločin, ale brzy se stává obětí vlastního svědomí… Film Než přijde noc patří k nejlepším psychologickým thrillerům z dílny slavného francouzského režiséra Claude Chabrola. Film se v mnohém podobá Chabrolovu staršímu filmu Nevěrná žena (také zde se jedná o vraždu vyplývající z manželské nevěry, stejné je také obsazení dvou hlavních rolí včetně jejich osobních jmen). Ve filmu Než přijde noc se ale režisér věnuje především boji s vlastním svědomím hlavního hrdiny, které je dlouho jediným žalobcem jeho zločinu. V hlavní roli příběhu plného napětí exceluje Michel Bouquet. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (32)
Veliké pochutnání. Napětí a spád nepostrádající hluboká psychologická drobnokresba, která krůček po krůčku sleduje nastupující tíži svědomí po zpočátku vcelku lehkomyslně až téměř nechtěně spáchané vraždě. Michel Bouquet svým úsporným herectvím postrádajícím téměř mimiku a gesta podtrhuje sílu bouře, která se v tomhle člověku musí odehrávat uvnitř. ()
Tak můžu si odškrtnout další Chabrolův film ze seznamu. Nevim, jestli je to tim, že jsem v poslední době Chabrolem už poněkud přesycen, nebo jsem ty jeho nejlepší filmy už viděl a teď se postupně dostávám k těm slabším kouskům, ale tohle bylo celý takový divný. Michel Bouquet je teda výbornej a člověk mu to všechno věří, ale to, jak se chovaj ostatní, to je trochu mimo moje chápání. Dialogy ve stylu "Tvou ženu jsem zabil já. - Hmm, no jo to se stává. - Co mám dělat? Mám se jít udat? - Ne, to nedělej. Lepší bude, když se budeme tvářit, že se nic nestalo." mi připadaly dost těžko uvěřitelný. Jinak se jedná o typický Chabrolovo dílo, který v ničem moc nepřekvapí. Jak je u jeho filmů zvykem, tak to celý stojí hlavně na atmosféře a na hercích. Michela Bouqueta už jsem zmiňoval, samozřejmě nesmim vynechat Stéphane Audran v roli jeho manželky nebo Henriho Attala v roli fízla. Hodnotim to průměrně a dodávám, že od Chabrola jsem rozhodně viděl lepší filmy na podobný téma. ()
Po pochvalném přijetí Nevěrné ženy filmovou kritikou a příznivých reakcích publika se Chabrol rozhodl vrátit k osvědčené herecké sestavě, žánru a vlastně i námětu. Michel Bouquet se snad jako vrah už narodil a pro role nesympatických chlapíků byl přímo předurčený; zde mu ale scénář předepsal psychologicky náročnější roli muže, který se nedokáže vyrovnat se špatným svědomím. Jeden nekontrolovaný výbuch emocí mu navždy změní život a odsoudí ho do role psychické trosky zmítané pochybnostmi. Tradičně chladný, psychologicky přesvědčivý Chabrol snímek tentokrát obohatil o groteskní rozměr a rafinovaně pojatou společenskou kritiku, kterou známe např. z Buňuelových snímků. Pocit viny dovede Massona až k přiznání, o které ale, jak se záhy ukáže, jeho okolí vůbec nestojí. Společenský skandál je v očích jeho blízkých zjevně méně přijatelný než vražda. Není důležité, jaké věci objektivně jsou, ale jak vypadají navenek. Tam, kde by jiný režisér natočil kriminální drama, Chabrol předvádí psychologickou studii tradičního měšťáctví lepších vrstev, kde morální dilema (anti)hrdiny narazí na tvrdý pragmatismus a až k patologickému rozměru dovedenou přetvářku. Celkový dojem: 75 %. ()
Chabrol a kriticko analyzujúce príbehy vyšších stredných vrstiev spoločnosti patria tak akosi k sebe. Aj tu. V popredí je prenasledovanie výčitkami svedomia vraha, ktorý nedokáže udržať vedomie viny v samom sebe a postupne sa zverí okoliu. To však namiesto odsúdenia chápavo prikyvuje priznaniu. Vylučuje a odmieta možnosť, aby sa vrah priznal na polícii. Motívom správania najbližších je zrejme snaha za každú cenu udržať všetko pod pokrievkou, len aby náhodou čosi v premazanom súkolí slušnej povesti rodiny, prostredia a firmy neprasklo a aby zdanie fungovania na úrovni ostalo zachované. Ďalšia skvelá analýza rozožierania svedomia vinníka a vysporadúvania sa okolia s otázkou zhrešenia ich blížneho limitovaná spoločenským prostredím. ()
Tíživé psychologické drama muže, který se stal snad nechtenym vrahem z chtice, jehož svědomí, tolikrate opomíjené jeho nejbližším okolím prosadí svou a konec nemůže být jiný.. bravurní Chabrol v nejlepší formě. ()
Film, který nezapře Chabrolův typický tvůrčí rukopis, k němuž mj. patří opakovaná spolupráce se stejnými herci. Děj zde působí poněkud nepravděpodobně - chladnokrevnost až lhostejnost, s níž Hélène a François přijímají Charlesovo přiznání viny, se zdají jen těžko uvěřitelné - alespoň z dnešního pohledu. Jako možné vysvětlení se mi jeví Chabrolova skrytá kritika pokrytectví vyšších vrstev, pro něž je vnější zdání spořádanosti nadevše - minimálně v případě Hélène mi to objasňuje i motivaci jejího závěrečného činu. (U Françoise se lze naopak domnívat, že mu přátelství s Charlesem bylo nadevše, a navíc jeho vztah s manželkou nebyl ke konci příliš vřelý, proto si dovedu představit, že ho její smrt zas až tak nezasáhla). Btw. přijde mi zajímavé tento film srovnat s Allenovými Zločiny a poklesky, které se rovněž zabývají otázkou svědomí vraha z lepší společnosti (a které Chabrola dle mého soudu překonávají). UPDATE 30.4.2020 - Musím říct, že na podruhé mě to už moc nebavilo, a snižuji původní hodnocení o jednu hvězdu dolů. Jednak si myslím, že obecně všechny krimi filmy, v nichž je pachatel známý od začátku, nejsou moc napínavé. A za druhé mi i to celkové zpracování přijde docela nezáživné. Celou dobu vlastně jen člověk čeká, jestli se Charles dočká nějakého trestu nebo ne, a to mi na těch 100 minut přijde poněkud málo (byť je tam ještě ta krátká vedlejší linie se zlodějem, jehož krádež firemních peněz asi má vytvářet nějaký kontrast se zločinem, který pro změnu spáchal Charles). Myslím, že ten film je celkem zaseklý ve své době a pro dnešního diváka pomalu ztrácí na zajímavosti, bohužel. ()
Mezi Chabrolovou tvorbou je to jeden z nejlepších kousků. Ale jako všechny ostatní postrádá tu špetku charisma, která by z toho dělala dokonalý film. Zajímavé psychologické drama se sice spořádaně rozvíjí, Bouquet hraje až se z něj kouří, ale vůbec mě nenapadá důvod, proč se na tento film podívat někdy znovu. ()
Pokiaľ by ste nevedeli, že Kým príde noc natočil Chabrol, tak by vás to počas sledovania filmu určite napadlo (ak ste už niečo videli). V podstate znova tá istá variácia jeho obľúbených tém, čo je ale zase asi jedinou slabinou filmu. Psychologicky skvele vystavané, nejednoznačné v každom ohľade. Neustále rozmýšlate, prečo ľudia a aj hrdina reagujú tak, ako reagujú a najmä kde je hranica medzi skutočnou láskou, priateľstvom a pokrytectvom. Možno to nevedia ani samotné postavy, možno to vedia až príliš dobre. No a pre mňa je veľkým prekvapením, že Bouquet hrá v podstate sympatickú postavu, i keď je vrah. V jeho prípade to je obzvlášť obdivuhodný paradox. Trochu viac komorné, chladné a akademickejšie, ako jeho iné filmy čo som videl, na druhú stranu Než príde noc je až príliš dospelý. Čiže nám ukazuje, ako sme vekom schopní adaptácie na spoločenské konvencie a kam sa u nás posúva pojem morálka. ()
Je to už mnoho rokov, keď som naposledy videl Chabrolov film. Ani jeden z doteraz videných ma nesklamal, ale rovnako ani jeden nemôžem priradiť k vrcholným filmovým zážitkom. Rovnako je tomu aj u tohto filmu. Veľmi dobre sú v ňom vykreslené duševné pochody u človeka, ktorého zožierajú výčitky svedomia. Potiaľ dobre. Prekvapujúce, a pre mňa málo prijateľné, sú však reakcie jeho bezprostredného okolia, na ktoré prenáša svoj problém. Čo robiť? Veď tak nejako si pamätám Chabrolove filmy, ako plné zvláštneho správania sa, neobvyklých pokračovaní deja a niekedy aj s otvoreným koncom. Aj v tomto prípade koniec napraví mnohé, nemôže však napraviť všetko. Ešte môžem dodať, že chvíľami ma zaujala hudba k filmu a na celej čiare sklamala Stéphane Audran, ktorú som doteraz vídaval v lepšom svetle. ()
Muž, ktorý holými rukami surovo uškrtil svoju „sadomasochistickú milenku”, začne postupne trpieť akýmisi výčitkami svedomia, vyplývajúcimi z toto prostého hľadiska, že momentálne, teda počas diania tohto príbehu, väčšinou nebol vôbec (od)súdeným za svoj bohapustý čin, čo ho inakšie mimoriadne trápilo, keď s nasledovným, pribúdajúcim, iba vyslovene filmovým časom, si mimochodom začínam veľmi dôkladne všímať asi nielen len akési nelogické, správanie sa postáv, ale zároveň si snáď uvedomujem najmä i to, že sa z Chabrolovej dielne, znovu jednalo o dosť preceňovaný titul s dvomi ústrednými postavami v podobe Michela Bouqueta & Stéphane Audranovej (z jej strany som celkovo očakával oveľa strhujúcejší, herecký prejav, a to na základe jej ocenenia britskou Baftou, no nestalo sa tak), ktorí opäť stelesňujú manželský pár, čuduj sa svete, Charlesa & Hélène Massonovcov, čo už asi pomaly začína byť pre mňa akýmsi únavným, „stereotypným bremenom”, ktoré už asi ne(u)vládzem nosiť na svojej psyché! • Všetko v podstate ostáva zachované, iba sa zmenilo prostredie, ale pomery buržoáznych postáv sú zrejme rovnaké, nakoľko miesto ich trvalého pobytu, sa vyznačovalo okázalým prepychom, inými slovami, nesmrdeli peniazmi, keď si dovolili postaviť takúto modernistickú stavbu, navrhnutú architektom Françoisom Tellierom, ktorého žena bola na úvod zavraždená, a tak tým pádom vstupuje do tohto procesu i ďalší, poväčšinou totižto flegmatický charakter, aspoň tak som ho i bezprostredne vnímal. K dispozícii síce mal i niekoľko kľúčových indícií, no ostával ku nim naprosto ľahostajným. • Našťastie do deja vstúpila aj opačná línia udalostí (ak to tak mám nazvať?), teraz ju nazvime „dvojkou”, ktorá sa pomaličky pretínala s „jednotkou”, pričom mám taký všeobecne reálny dojem, že si toho taktiež všimol i tento (anti)hrdina, ktorý mal podľa mňa úplne rovnaký pocit. • A ešte z niektorých režisérových titulov vyčnievala predvídateľnosť, ako aj práve v tomto prípade, kde som opätovne odhadol samotný, finálový koniec, ktorý ani vlastne nebolo ťažké (správne) uhádnuť, čo považujem za nie dobrú vizitku pre film ako celok! ()
Klasický Chabrol, tentokrát ovšem bez přítomnosti ironie, ale jen a jen vážný, psychologický a kritický ke středostavovským vrstvám. ()
Dobre vystavaný príbeh s dôrazom na psychologický aspekt, hoci treba pripomenúť, že v niektorých fázach sa postavy chovali nevieryhodne. Michel Bouquet v jednej svojich najlepších postáv. ()
Myslím, že reakce manželky až tak nepochopitelná nebyla, zřejmě si chtěla zachovat svůj životní standart.Ve skutečnosti by asi hodně trestů ubylo, kdyby se pachatelé přiznávali blízkým, místo policii.Spíše mi tady bylo divné jednání policie, která neprověřovala nejbližší přátelé oběti. Bouquet hrál výborně, trápil se dokonale, radost pohledět. ()
Řekneš ženě, že jsi zabil milenku. To neva, lásko, stane se. Řekneš nejlepšímu příteli, že jsi zabil jeho ženu. To neva, kámo, jedeme dál. Docela ujeté, že? Ale jako seznamovačku s Chabrolovou tvorbou to beru. Mimo jiné i díky opět nádherným bytovým interiérům a pár pěkným figurkám okolo hlavní trojice. ()
Trošku zvláštne chovanie sa postáv v určitých situáciách. Máloktorá manželka by prijala správu, že jej manžel mal milenku a že ju zabil, s tak stoickým kľudom. A to nehovorím o manželovi zabitej. Chýbalo mi tam viac emócií. ()
Chabrol si liboval v komorních psychologických sondách maloměšťáků a v kriminálních zápletkách...potud všechno fajn, ale při sledování jsem jaksi neměl pocit, že je to ono...bylo to takové nepříliš působivé, čekal bych silnější dopad, podobný pocit jsem měl i z filmu Bestie musí zemřít nebo Řezníka, i když ten se mi líbil více než toto. Není to špatný film, ale ani vynikající. Je slušný. ()
Chlápkovi ujedou nervy a pak se nedokáže srovnat s vlastním svědomím, takže svým přiznáním jakoby zatáhne svoji ženu do zločinu, což je vrchol slabošství a každému musí být ten člověk odporný. Což o to, námět zajímavý, jenže ono je to natočeno tak příšerně zívacím způsobem, že jsem každou chvíli kokukal na čas, kdy už to konečně skončí, a to není dobré. ()
Další z již k nepřehlédnutelnosti obsáhlé literatury "o zločinu a trestu", byť ve formě přímé inspirace, byť ve formě pouhé ideje, kterou F. M. Dostojevskij zhmotnil ve své slavné knize. Claude Chabrol se ve své verzi "dopouští" několika zásadních inovací, které jeho dílo výrazně aktualizují: Především odstraňuje "předvražedné úvahy", o nich nevíme nic. Šlo o okamžitý (vyprovokovaný) popud nebo už to "měl v sobě", jak sám později tvrdí? Další výraznou změnou (a ta mi připadá v rámci Chabrolovy koncepce jako zásadní) je skutečnost, že se o něj nikdo nezajímá, včetně policie, která ho ani nevyslechne, i když jako se jedná o "rodinného" přítele. Závěr se pak přiíliš neliší, zprostředkovaná sebevražda je "jistější", policie by ho mohla třeba ještě odmítnout... Tragédií zde tedy není samotný zločin, ale nemožnost dosáhnout trestu. Raskolnikov se ho nakonec domůže, Charles Mason se musí odsoudit sám. Pozn.: Kde nemůže být trest, nemohl být ani zločin. Zkusme si (za domácí úkol) zrežírovat film bez něj, bez oné krátké úvodní expozice nebo ji nahraďme něčím jiným, méně brutálním. ()
Zpočátku to vypadalo na tuctovou zápletku, ovšem vývoj děje a jednotlivých postav včetně závěru jsou docela nevšední. Proto lehký nadprůměr ( byť chování těch postav, jak zmínil argenson, je přinejmenším zvláštní )... ()
Přátelství a loajalita vás dokáží zahubit stejně rychle jako štíra jeho vlastní jed. ()