Ježiš Nazaretský

Zeffirelli tieto veľké príbehy vie natočiť a podarilo sa mu to, ako inak, nezabudnuteľne. Odkedy som ju niekedy veľmi dávno videl, tak pri akejkoľvek inej filmovej verzii biblickej rodiny a osudov Ježiša spomínam na to, ako boli postavy a scény zobrazené v tejto Zeffirelliho veľkolepej verzii. Herci boli vybraní skvele, to je bez akýchokoľvek výhrad, a rovnako aj hudba prináša filmu ďalšiu dimenziu. Možno len občasná zdĺhavosť a to, že príbeh nemôže priniesť akékoľvek prekvapenie, uberá na filmovom zážitku jednu hviezdu. (03.04.2015)

Zatím nejlepší zpracování o Ježíšově životě co jsem viděl. Jsou v něm skoro všechny scény z evangelií a ještě nějaké navíc. Hlavně zdůrazněná linie se Zelóty a Barabášem byla velmi zajímavá. Pochválím rovněž herecké výkony - samozřejmě samotný Ježíš je ztvárněn skvěle, ale rovněž například Petr nebo Jidáš jsou úžasně herecky ztvárnění (ani nemusí mluvit, stačí jak se dívají). Pro každého věřícího i nevěřícího MUST SEE :-) (04.02.2012)

Nad průměr to pozvedá plejáda slavných herců skoro v každý, třeba jen epizodní roli, viz.minutová role Claudie Kardinál, a i vhodně vybraný hlavní představitel a dále Zeffirelliho realizační schopnost, a i když je to dlouhý jak nechci říkat co, nenudilo to. V rámci možností, je to z těch klasickejch interpretací Ježíšova života, ta lepší verze. Líbilo se mi nepatetický obraz ukřižování, Římani se s tim asi moc nesrali. Zároveň člověk po zhlédnutí této minisérie nebo spíš maxisérie ocení Život Briana. Když se to tak vezme, tak Ježíš byl vlastně Father of All Superheroes a Supermanův bratranec, jenom lítat neuměl. Musí se to fakt brát všechno strašně s rezervou, hlavně to, že Ježíš konal zázraky a vstal z mrtvých, zbytek lze celkem chápat a brát. (26.12.2021)

Nálepka "nejvěrnější zpracování" pro mě v tomto případě znamená "nejlepší", nejlepší film o Ježíši Kristu. Pro věřícího má tento film jistě svou hodnotu, ale myslím, že by jej měli ocenit všichni napříč názorovým spektrem. Ano jsem věřící a tento film obdivuji, nejen kvůli tomu, že nesází na megalomanské scény, ale naopak je velmi intimním. Zcela nadpozemsky zahraná postava Ježíše mu dodává nezaměnitelné kouzlo, obrovské charisma vycházející z jinak běžně vypadajícího chlapíka je přesně to, čím musel skutečný Kristus disponovat. Skloubení něhy a až strašidelnosti Kristovy postavy podbarvuje silná hudba, která tytéž esence obsahuje. Jarre složil až démonický motiv, neskutečně majestátní, který zní často z plátna. Nemyslím si, že jde o film používající zaběhnuté charaktery postav, těžko si dokážu představit Marii jako sveřepou feministku vzpírající se establishmentu a Josefa jako gaunera pašujícího přes Izrael drogy z Indie. Režisér používá postavy, jak jsou v Bibli charakterizovány, to není neoriginalita! To je to, proč vůbec točí takovýhle film...o Ježíši Kristu, Synu Božím. (11.11.2007)

Očekával jsem příliš a byl jsem zklamán. Tento snímek je standardním a v dobrém slova smyslu nerevolučním zpracováním Ježíšova života, ale přesto se mi tolik nelíbil. Převody evangelií na plátno jsou vždy ošemetnou záležitostí; neznám žádný, s nímž bych byl zcela spokojený - a i tento je jen velmi důstojným selháním. Alespoň pro mne. Sám Ježíš je již jako dítě ukázán jako modrooký andílek a též v dospělosti se mi zdá být příliš barvotiskový, odtažitý, spíše jako postava ze zbožného obrázku na záložce v breviáři než jako ten, který je zároveň pravý Bůh a pravý člověk. Jeho lidství je v průběhu filmu neustále ve stínu - namísto paradoxního boholidství tu máme jakési kompromisní nadlidství s pronikavým pohledem. To je má největší výhrada. Powellova interpretace hlavní postavy mě na několika místech až provokovala. Za další nedostatek považuji pojetí Jidáše jako idealistického intelektuála, který to vlastně myslel dobře. Též citáty z evangelií jsou někdy neúplné a nevhodně vytržené z kontextu (viz například scéna s bohatým mladíkem a následující výrok o velbloudu a uchu jehly). Z uměleckého hlediska nešťastné jsou některé vysvětlující dialogy. Zélót říkající zélótovi: "My jsme zélóti, chcem římskou vládu svrhnout násilím," je směšný. Podobné zmínky patří do encyklopedie spíše než do filmu. Mnohá místa snímku jsou však zdařilá a nápaditá a totéž platí i o některých postavách (Pilát, Jan Křtitel). Pro nejširší křesťanské publikum je Zeffirelliho zpracování jistě dobrou, korektní volbou ke zhlédnutí. (27.03.2007)