salahadin

Na co slova, když emoce, příběh, vztahy mezi postavami a postavy samotné dokáže vyjádřit hudba a výraz tváří? K čemu silnější a komplikovanější příběh, když to, co se děje na plátně vás přikove do sedačky? Tenkrát na Západě nepotřebuje laciný kýč, aby okouzlil. Stačí, když se Jill usměje, když kamera zabere její pronikavé oči, když Cheyenne přimhouří zrak, když se objeví Frankova oční modř a když Harmonika řekne s nostalgickým pohledem: "Some day". A je vymalováno. Pokud existuje filmový RÁJ, pak jediní, kdo vás do něj zavedou, jsou Leone a Morricone. Nehorázně bezchybný film, film s velkým F, nedostižný vzor, nedostižná filmová poezie. Plnohodnotné filmové umění, při němž mě osobně mrazí v zádech i po sté projekci. Filmový skvost, který bude navždy vzdorovat prachu, času i moderním technologiím. Konec.

Se7en čili 7 důvodů, proč se bát smrtelných hříchů. Dnešní svět smrtelné hříchy toleruje, protože už jsou pro nás až příliš běžné...John Doe vznáší obžalobu celé téhle zkažené civilizaci svým fanatickým kázáním plným brutálních skutků. Proč? Aby lidé poslouchali, nestačí poklepat na rameno, ale zabušit kladivem. Kladivo Johna Doea udeřilo. Nebyl vyvolen, ale věřil tomu, v tom je síla veškerého fanatismu. David Fincher natočil masterpiece, krimi thriller, který svou atmosférou uhodí jako čelo kladiva do naší hlavy. Depresivní, ponurý film se skvělými hereckými výkony (Spacey obvzlášť), přesnou režií, vymazleným scénářem a drtivým koncem. Fincher netočí filmy tak, že si odškrtává všechna žánrová klišé a postupy, ale přidává víc. 95%.

Jeden z nejkrásnějších příběhů souboje dobra a zla dostal svou kvalitní filmovovu podobu. Malý hobit versus Sauron. Tolik krásných myšlenek v jednom díle, tak úchvatná fantasy atmosféra podepřená geniální hudbou Howarda Shora (skladba Breaking of the Fellowship je pro mě vrcholový zážitek poslechu hudby vůbec). Celá ta mytologie Středozemě, všechny ty národy a jejich zvyky i zlozvyky...konečně, filmový skvost, kterým se nechám rád okouzlit, protože já jsem od přírody pohádkově založený homo sapiens sapiens. Na mém hodnocení se nepodepsala mediální propaganda, ale láska, s jakou Jackson natočil téměř nezfilmovatelný knižní opus moderní fantasy literatury a to, jak dokázal megalomanský filmový kolotoč ukočírovat. A stejně tak mi nezáleží na pompéznosti scén, ale na vztazích, na Frodově oběti nést Prsten a Samově silném přátelství a odhodlání jít kamkoli, protože proti zlu má vždycky cenu bojovat. I za cenu vlastního života. I za cenu ztráty pohodlí v Dnu pytle.

Tenhle film mi splnil mé veškeré filmové choutky a patří k nejsilnějším filmovým zážitkům mé pozeračské kariéry...miluju plachetnice a jejich dobu, charisma upocených herců sálá jako horko od ohně, fantastická atmosféra (Acheron po celou dobu nahání přesně takový stísněný pocit, na jaký nedosáhne ani Voldemort, i když se jeho jméno bojí každý vyslovit, pche), zvuk moře a vichru, zvuk pnoucích se plachet a tření lan, vrzání dřeva a klapnutí mušket, nemám nejmenší výhradu, zvukař měl dostat doživotní rentu za nadlidský úkol. K tomu vážná hudba a extraligový scénář (zvlášť rozhovory mezi doktorem a kapitánem jsou eňo ňúňo). I když nám umře pár sympatických námořníků, ani jednou (!!) se film nevydá cestou levného kýče. Safra jak toho ten Weir docílil? A i když se film odehrává na jedné lodi (hrdinové si jen jednou odskočí vyslunit se na tropický ostrov a pak pořádají afterparty na francouzské lodi), ani nanovteřinu nenudí. Byl jsem vtažen do děje jako snad nikdy. Nemůžu jinak, 100%

Nálepka "nejvěrnější zpracování" pro mě v tomto případě znamená "nejlepší", nejlepší film o Ježíši Kristu. Pro věřícího má tento film jistě svou hodnotu, ale myslím, že by jej měli ocenit všichni napříč názorovým spektrem. Ano jsem věřící a tento film obdivuji, nejen kvůli tomu, že nesází na megalomanské scény, ale naopak je velmi intimním. Zcela nadpozemsky zahraná postava Ježíše mu dodává nezaměnitelné kouzlo, obrovské charisma vycházející z jinak běžně vypadajícího chlapíka je přesně to, čím musel skutečný Kristus disponovat. Skloubení něhy a až strašidelnosti Kristovy postavy podbarvuje silná hudba, která tytéž esence obsahuje. Jarre složil až démonický motiv, neskutečně majestátní, který zní často z plátna. Nemyslím si, že jde o film používající zaběhnuté charaktery postav, těžko si dokážu představit Marii jako sveřepou feministku vzpírající se establishmentu a Josefa jako gaunera pašujícího přes Izrael drogy z Indie. Režisér používá postavy, jak jsou v Bibli charakterizovány, to není neoriginalita! To je to, proč vůbec točí takovýhle film...o Ježíši Kristu, Synu Božím.

Krásná historická fikce (co se týče postavy inkvizitora, je film úplně mimo realitu). Jméno růže je připravená porce al dente - nerozvařená, ale spíše uvnitř tužší, přesto měkká. Nejlepší možné převedení mé nejoblíbenější a jedné z nejbrilantnějších knih moderní literatury na plátno. Ecův epos lze zfilmovat jen takto (nebo ještě tak, že si před kameru sedne pět šest herců a začnou ji od začátku číst). Zpočátku jsem se trochu s negativními předsudky chystal na projekci tohoto filmu. Uklidňovala mě dvě jména - J-J Annaud a S. Connery. Annaud je Pan Režisér a Connery Herec, který svou roli zahrál precizně, věrně, je elegantní, moudrý a patřičně pyšný na svůj správný a rychlý úsudek... prostě tak, jak jsem si ho představoval při čtení knihy. Ani Slater nezklamal, všechny vedlejší role se taktéž povedly (Malachiáš, Jorge, Berengar, Salvátor...), atmosféra je dotažena do dokonalosti a výrazně k ní přispívá Hornerova hudba, jedna z jeho nejlepších nahrávek (podle mě). To, že se Annaud zaměřil na vyšetřovací část je dobře, navíc výborný scénář dostal do dialogů i mnoho poselství knihy. Jedna z nejlepších filmových adaptací a jeden z mých nejoblíbenějších filmů ever after.

Film o naivním citu dvou náctiletých. Normálně bych mu nevěnoval ani nanovteřinu své pozornosti. No považte - Romeo a Julie se zamilují na 1. pohled (doslova a dopísmene) a už plánují svatbu. A z úst jim vychází tak silná slova, že by i barbar Conan brečel na svých bicácích. Jistě, kdyby oba dva přežili, ve Veroně by předvedli čítankový exemplář italské domácnosti se všemi rekvizitami, co k tomu patří (létající talíře a nože, přespávání před prahy a slova, která se nesluší vyslovit ani v méně solidní splečnosti v zaplivaném baru čtvrté cenové skupiny). Naštěstí ale umřeli a tak jejich příběh, který scelil svár dvou rodů, žije nesmrtelně dál. I díky tomuto úžasnému a dechberoucímu zpracování! Zeffireli má rád velké příběhy a umí je odpovídajícím způsobem převést na plátno, což každý rozhodně neumí. Velmi citlivě a věrně se drží látky, což oceňuji. Oba hlavní herečtí představitelé do svých rolí velmi přesně pasují (nedostižná éterická krása Olivie Hussey). Tento film není kýčovitou plejádou celebrit a laciných slov, Zeffireli věří tomu, co točí, proto jeho počin nepůsobí odtažitě. Skvělá hudba pochází z pera výsostného skladatele Nina Roty, velmi dojímavé tóny a krásný historizující kolorit činí z tohoto soundtracku takovou perličku na poli světové filmové hudby. Love theme patří k jednomu z nejkrásnějších leit motivů, co byly k filmu kdy složeny. Asi nikdy se nepřestanu obdivovat tomuto dílu. Takhle si představuji UMĚNÍ - krásné a nedostižné.

Po shlédnutí se cítím, jakoby mi bratr Anatolij spálil boty a matraci vyhodil do moře. Všem nastavil zrcadlo vlastních nedostatků a to dost svérázným způsobem. Jedni by mohli mít Anatolije za blázna. Druzí za světce. Je v tom však nějaký rozdíl? Jen blázen pro Boha se může stát svatým. Výborný film plný poetiky klášterního života a kopanců pro zamyšlení nad svou vlastní cestou k Bohu. To ticho. Odřízlý ostrov. Každodenní rutinní práce (uhlí). Modlitba. Pokání. Děkování. Život s Bohem. Mnišství není útěk ze světa, ale poodstoupení (a to je rozdíl). Když jsme s věcí těsně na dotek, vidíme ji rozmazaně. Když poodstoupíme, vidím ji takovou, jaká je opravdu. Anatolij pro mě v tomto filmu viděl život takový, jaký je. Ačkoli sám byl nedokonalý.

S Wildou jsme kámoši - a když mi ho někdo hodí do obrazu z inkoustem nasáklého papíru, nemám nic proti, ba kvituji to s povděkem. Jenže natočit Mistra se musí umět. Zeffirelli na to šel moc, moc dobře a předvedl mou nejoblíbenější herní adaptaci. Radford se mu ale přiblížil tak těsně, jak jen to bylo možné. Když zdrcený Al hledí ke dveřím synagogy, kam nemůže vstoupit, chtěl jsem s Mertax vstát a tleskat ve stoje. Už jen díky Alovu ztvárnění zloby, chamtivosti a pomstychtivosti smíšené s hořkou bolestí má cenu film vidět. Scéna u soudu je herecký koncert Al-moll. Ale nejen kvůli tomu. Nechal jsem se dvě hodiny uchvacovat obrazem, kostýmy, krásnou hudbou a hereckými výkony všech zúčastněných. Původně jsem chtěl film jen rozkoukat s tím, že musím brzy spát. Dokoukal jsem ho celý.

Asi jsem se zamiloval - já vím, v mých letech je to už nebezpečná věc. Stardust je moderní fantasy pohádka, která dokonale sedla počátku 21. století, a to vším - příběhem, vsunutým humorem, odlehčeným tónem, romantikou. Cesta z Jelimánkova do Chlapákova je velmi zábavná, a to především dík božsky éterické Claire. Naprostý souhlas s flankerem.27 - dlouho jsem neviděl zábavnější pohádku a zároveň tak příjemnou chemii mezi ústřední dvojicí. Claire je k sežrání a její kukuč neodolatelný. Oběma prostě od začátku hrozně fandíte. Ale teď mám dilema, koho sežrat dřív, jestli Claire Danes, nebo Kate Magowan. K sežrání jsou obě. Jenže z filmu dýchlo i mnoho jiného, třeba to, že to všechny zúčastněné prostě bavilo! Tak si vychutnáte kankánového De Nira, mňamkoidně zuřivého Marka "Septimus" Stronga a jeho nechápavý výraz při voodoo souboji, kouzelně se rozpadající a taky povislující Michelle, Bernarda s nafouklými balónky, zarputilého hlídače ovládajícího bojové umění nebo sedmero duchů se smyslem pro voiérství a záhrobní humor. A taky poselství, že přes všechny krásy vesmíru je ze všeho nejkrásnější lidská láska - což je mimochodem stežejní myšlenka křesťanství :-) A pohádka skončila tak, jak pohádky končit mají. Takže mě omluvte za nekritičnost, ale Stardust je přes všechny své chybičky moje srdcová záležitost. Au.