Karmínový príliv

Asi největší problém je, že je od začátku konfliktu jasné, jak jsou karty rozdané. Scott vlastně nedává šanci divákovi zapochybovat o tom, který z důstojníků má pravdu, což je škoda, protože předpokládaná nejistota měla být největší devízou filmu. Není to zrežírované špatně a pokud nepočítám poněkud úmornou první třetinu, bylo se pořád na co dívat, ale v konečném důsledku to nemělo ten správný efekt. 60% (14.08.2019)

Tohel mohlo být velké téma, film měl všechny předpoklady, aby vyústil ve velké drama. Ale nedošlo k tomu. V tomhle vidím zásadní slabinu americké kinematografie - že se podbízí divákům, drží se zaběhaných schémat, která spolehlivě vydělávají peníze, ale bojí se jít do konfliktu. Shodou okolností jsem viděla nedávno Vzpoura na lodi Caine, který pojednával také o převzetí velení i když tam nebylo tak velké ohrožení. Zato byly důsledky dotaženy do konce. Téma ohrožení planety zpracoval jako komedii i Stanley Kubrick, který je v roce 1964 projevil jako velký vizionář. Tony Scott platí za velkého režiséra, ale zatím jsem od něj neviděla žádný film, který by mě dostal do kolen. (08.01.2019)

Tento typ filmů je pro mě, jakožto hodnotitele, nejtěžší. Jde prostě o skvělou záležitost, co mě bavila. Nemám proti ní větších výhrad (pokud tedy vynechám to, že jsem té zápletce do detailu nevěřil) a možná si na ní i někdy vzpomenu. Ale jestliže chci další dny v klidu spát, nemohu dát filmu více jak tři, jelikož se prostě jedná o snímek, který se sice snaží o varování formou zábavy, s filmařského hlediska mu však nejde o nic, je to prostě takový ten akčňák, na který je radost koukat. Ale mně jde především o nápad, chcete-li, tak námět a tento bych vymyslel (asi jako většina z nás) bez mrknutí oka. Dost lidí zde vyzdvihuje hudbu. Já bych byl při tomto chválení opatrnější. Zimmer vykrádá očividně sám sebe ( i když možná až v budoucích filmech (při závěrečných titulkách jsem měl pocit, že si skladbu pro Skálu omylem prohodil do Krvavého přílivu)) , jeho melodie jsou někdy značně primitivní, proto se líbí širokému publiku a já, i přesto, že podrobně znám minimum jeho tvorby, jeho postupy (alespoň v akčních filmech) se mi líbily tak možná při první zkušenosti, teď je to už ale dost otravné. (08.04.2006)

90% Velkolepý herecký koncert opravdových mistrů této profese Denzela Washingtona a Gena Hackmana jejichž charizma naplňuje ponorku doslova až po poklop. S jinými hreci by to asi těžko byla taková bomba, scénář je trošku slabší, ale na to, že se celý film odehrává na jednom místě (na palubě ponorky) je to zatraceně napínávé a dramatické. (17.05.2006)

Je ukrutně nezáviděníhodnou prací zfilmovat „ponorkový“ thriller, kdy veškerá akce pramení z nervózního čekání na neviditelná torpéda blížící se mílovými kroky ke zdánlivě nedotknutelnému kolosu. Tony Scott nicméně převedl um vymáčknout adrenalin i ze záběru na růst mechorostu a tudíž si hravě poradil i s "ponorkou". Samozřejmě by nebylo tak dobrého filmu bez nepřetržitě hrajícího superakčního Zimmerova soundtracku, Tarantinových dialogů (-„Vy jste byl první na seznamu“, -„To jsem rád pane“, -„Nebyl moc dlouhej“), plného hereckého nasazení Hackmana, Washingtona i Mortensena a Gandolfiniho a množství proslovů o válce a politice. Není to film hluboký svou myšlenkou, ale spíš ponorem. Vyznačuje se výbornou gradací od pošťuchujících dialogů k přímé konfrontaci hlavní v hlaveň. Nedoporučil bych jej akčním maniakům, jedná se spíš o takový „akční film pro odrostlejší“, což tentokrát překvapivě znamená pravý opak slov „nuda k zbláznění“. Apendix: Film, po jehož zhlédnutí jsem o Scottovi definitivně přestal přemýšlet jako o režisérovi neinvenčních akčních béček. 80% (09.04.2006)