Ada
Dýrið
Lamm
Lamb
Lamb
Lamb
Lamb
Obsahy(1)
Bezdetný manželský pár, Maria a Ingvar, žije so psom, mačkou a stádom oviec na farme kdesi na Bohom zabudnutom cípe Islandu v súlade s behom prírody. Ich život plynie v pokojnej rutine práce a odpočinku. Každý rok je o niečo lepší ako ten predchádzajúci, alebo sa v tom aspoň manželia utvrdzujú. Niečo medzi nimi ale zostáva nevyslovené, niečo bolestne chýba. Snažia sa zmieriť so stratou, na ktorú zdanlivo neexistuje liek. Divoká islandská krajina im ale nečakane ponúkne riešenie v podobe bytosti, ktorá dostane meno Ada. Je to dar, alebo prekliatie? (ASFK)
(viac)Recenzie (100)
Oh my, jak já miluju Noomi. Ona je snad jen ve filmech, které vážně stojí za to. Sice jsem si hned myslela, že má Ada defekt, který se ukázal až po půl hodině, nicméně mi to nevadilo a jako nápad to považuju za originální. Vlastně je to celé dost rozporuplné. Na jednu stranu je to roztomilé, nicméně na tu druhou je to spíše zvrácené. ()
Noomi Rapace rodí holýma rukama jehňata v této folklorní islandské báchorce, která uhrane mistrovskými obrazovými kompozicemi se zvířaty, ale jinak spadá do kategorie čisté festivalové bizarnosti, která existuje patrně jen proto, aby vyváděla diváky z míry a narušovala jejich očekávání. Téma náhlého probuzení mateřských citů k obskurnímu tvorovi/bytosti na farmě uprostřed pustých planin je zpracováno na hraně roztomilosti a úchylnosti, samotný nápad pobaví, leč třeba pocitově a vykolejující atmosférou podobná skandinávská kuriozita Tina a Vore je svou prací s příběhem, vrstevnatými motivy a celkovým sdělením úplně jiná liga. ()
Nejbizarnější film (temná pohádka), za hodně dlouhou dobu. Hodně, ale hodně zvláštní, strohá, ke konci vše vysvětlující. Většinou mám pro podobné filmy pochopení, ale tady zůstal můj pocit tak nějak mezi. Oceňuji tajemnou, hodně napínavou atmosféru a pak hlavně Noomi, která udělala moc dobře, že se vrátila někam hodně blízko svého rodiště. Tři a něco málo pod půl. ()
Veľký bizár s dobrou atmosférou a prostredím. Ale celkový dojem je prázdny, rovnako ako tá celá pointa je vyprahnutá. A pozeranie sa na dieťa ovcu bolo miestami až negustiózne. Vôbec mi to nesadlo, vyslobodenie prišlo až na konci v podobe skvelej hudby Od Handela: Keybord Suite in D Minor, ktorá sa objavila aj v špičkovom dokumente o Osvienčime, a odvtedy ju nosím aj vo svojom Spotify. ()
Atmosferické WTF z Islandu, které je takovou sychravou variací na Lynchovu Mazací hlavu. Prostředí a atmosféra super, ale počáteční nepříjemné mrazení se mění v nechápající kroucení hlavou, korunované bizarním koncem. ()
Obcerstvujici film s metamorfickou silou a podivnosti. Pritom je nezny dotykajici se srdce. Blazniva zapletka je zpracovana se smrtelnou vaznosti podporena vybornymi herci. Film ma nadcasovou atmosferu starodavne vesnicke pohadky. Potrebujete ale hodne trpelivosti se dokoukat do konce tohoto pomalu beziciho pribehu. A mozna pak budete mit nocni mury. Nikdo by nechtel byt napul jehne a napul clovek. ()
3 důvody, proč jsem se královsky bavil, jakkoli zřejmě navzdory filmu. A přísahám, že jsem je měl v hlavě ještě předtím, než na mě ze závěrečných titulků vypadlo jméno Bély Tarra. 1) První třetina vypadá jako parodie na Turínského koně. Už ten první dialog, který nastane po víc než půl hodině: "Letos je lepší rok." "Čím myslíš, že to je?" "Traktor zní jinak." 2) Zbytek filmu vypadá jak parodie na Paddingtona 3) Celý tenhle kouzelně doslovný bizár je nasnímaný v opravdu překrásných obrazových kompozicích. Jakkoli se nabízí cynická poznámka, že není snad technicky ani možné vizuálně dojebat film, odehrávající se na podhůrské islandské ovčárně. Pokud se někde dozvím, že ten film je opravdu komedie, k čemuž jednoznačně navádí moment, kdy bratr jednoho z protagonistů tak nějak ze slušnosti zkousne, že k obědové tabuli přivedou nezletilého ovcodlaka, ale stejně mu to i další scénu nějak vrtá hlavou, tak půjdu na pět. ()
(V první řadě radím před projekcí nečíst žádné komentáře ani anotace!) Zprvu jsem si lámal hlavu, co tím chtěl básník vlastně říct, třeba něco o vykořisťování zvířat, nebo o blízkosti a příbuznosti zvířat a člověka, a hledal i nějaké jiné symbolismy a paralely a alegorie, ale pak jsem si řekl, že tím dost možná nikdo nic říct ani nechtěl a jde "jen" o nádherně bizarní moderní fantasy, ve které je ale zároveň i cosi prastarého, pohanského, mytologického... I temného... "Ví Ada, žes zabila její matku?" No a pak přišel závěr a já zůstal paf, protože namísto nějakého vypjatého vyvrcholení ve stylu antické tragédie, které se nabízelo, přišlo vyvrcholení lehce horrorové ze směru, ze kterého jsem ho nečekal. Ale letmý odraz v Adiných očích, z jedné předešlé bílé noci, dostal v tom okamžiku smysl a vše do sebe krásně zapadlo. Moc hezké. Jen ta Noomi mi v tom nějak příliš neštymovala, tu její farmářku jsem jí moc nevěřil. P.S.: Jo a kvůli natáčení byla zřejmě zabita jedna ovce, ale myslím, že na Islandu si s tímhle asi moc hlavu nelámou. ()
Estetická mysteriózní festivalová jednohubka s poměrně neotřelým tématem, která je přesně taková, jak byste od ní čekali. Zhruba do první poloviny snímku se tedy nic moc zásadního neděje, nicméně v polovině druhé se Ada najednou stane osobitým, neuvěřitelně emocionálním a chytře si diváky hrajícím počinem, u něhož jsem se nemohl dočkat závěrečné pointy. Jen škoda té roztahané a prozívané první poloviny, která dozajista několik diváků od dalšího sledování odradí. ()
-SPOILERY- Manželský pár žije na ovčí farmě a při jednom rutinním porodu z vyleze ze samice půlovce. A protože se manželé vzpamatovávají ze ztráty potomka, ovčího Mínotaura adoptují. Ale ovce chtějí zpátky co jim patří! Vůbec nevím, jak se k tomu postavit. Původně jsem si myslel, že je to o tom, jak ženě začne hrabat a upne se k nedomrlému jehněti, ale to jsem se mýlil a jiná alternativa mě nenapadla. Na vysvětlení nasáklé mytologií jsem tak musel čekat až do samotné závěru, který byl fajn, ale do té doby film toho moc nenabídl. Pokud tedy nepočítám běžný život na farmě a pár hezkých scenérií. Asi jsem na hledání různých alegorií a symbolismů moc tupej. 30% ()
Islandský Otesánek. Príjemne bizarné a keď akceptujete pravidlá hry, tak si užijete rodinné drama hodené mimo bežné mantinely. Väčšinu času sledujete stereotyp manželskej dvojice žijúcej na farme uprostred prdele sveta. Do tohto pokoja a kľudu občas zaveje číhajúce nebezpečie. Na jednej strane, by som určite chcel, aby tam toho tajomna bolo oveľa viac, ale na druhej musím oceniť, že dávkovanie bolo ideálne. Jednoduchá zápletka by viac nezniesla. Celé to stojí na vzťahoch, hercoch, krajine, veľmi vhodne zvolených digitálnych trikoch a nikým nekomentovanej krutosti. ()
Ada je velmi sugestivní dramedy s hororovými prvky, rezonující nejvíce u párů, které nemohou mít z nejrůznějších důvodů dítě. Tato pseudokombinace Kačera Howarda a Světla mezi oceány svým příběhem komplementuje nad mateřstvím, manickou láskou a respektem k přírodním zákonům. Ada vyniká především svou originální korelací mezi svým temným atmosférickým zpracováním a láskyplnou rodinnou podívanou. Právě ona diametrální rozdílnost je společně s prvotřídními hereckými výkony, zejména Bjorna Hlynura Haraldsonna, tou největší zbraní celého snímku. Nezapomenutelný, a zároveň nejsilnější zážitek KVIFF 2021. Čtyři hvězdy s doporučením. 👍 (20.08.2021 KVIFF) ()
Čakal som viac, než mi LAMB/ADA mohla ponúknuť. Čiastočne som sa nechal oklamať, toto ani zďaleka nie je horor, ale tichá rodinná dráma zľahka okorenená fantastickými prvkami. A predsa som mal permanentný pocit, že sa niečo stane... To je vlk v ovčom rúchu, alebo satan, ktorý sa skrýva pod rúškom, hovoril som si pri pohľade na bytosť s ľudským telom a hlavou jahňaťa, no môj dojem bol skôr rozpačitý a komický. Biblická symbolika však bola zreteľná a zúfalí rodičia, ktorí stratili dcéru si privlastnili, čo im nepatrilo. Dúfal som, že je zarobené na poriadnu zápletku, ale nikto sa výraznejšie neprejavil. To podstatné som sa dozvedel za 5 minút a ďalších 100 minút som počítal ovečky a sledoval každodenný život islandských farmárov, ktorí neboli zhovorčiví. Predpokladám, že každý, kto vysoko ohodnotí tento film, pochváli jeho metaforiku a povie, že je alegorický, no mne jednoducho nesadol. ()
Vizuálně, herecky i atmosfericky působivý film, který v úvodu vzbuzuje naději v nevšední zážitek. To svým způsobem i naplní, ale celkovým dojmem je tak trochu prázdnota a zbytečnost. [KVIFF 2021] ()
osobitá a dost zvláštní islandská artovka o (nejen) vyrovnávání se se ztrátou,která míchá žánry a zvládá si slušně hrát s divákem.Celý film by se dal rozdělit do tří fází.V té první se nic neděje,ale i tak se režisérovi daří budovat očekávání toho co přijde.Ve fázi druhé přichází bizár,který je skoro až černou komedií,aby následně přešel do třetí fáze,která už je víceméně regulérním dramatem.Co se Adě nedá upřít je svérázná (chvílemi až zvrácená) poetika,která to celé posouvá od divné,řadové a zapomenutelné artovky někam výš...70% ()
Pseudoartová samoúčelná podivnost s mizerným scénářem, která není ničím jiným, než prázdnou pózou. Ono to teda nejvíc připomíná jakousi temnou baladickou pohádku, ale nedokážu to brát jen tak, když si to celou dobu snaží hrát na těžké umění plné složitých symbolů. Ne, tenhle film si na to opravdu jen hraje a ještě používá tu vychcanou taktiku, že divákům neřekne skoro nic o postavách, ani o pozadí toho všeho a vlastně neřekne skoro nic. Diváku, domysli si všechno sám, já ti odvyprávím hodně jednoduše hodně jednoduchý příběh a ty si z něj vem co chceš a najdi si v něm hluboké přesahy jaké potřebuješ. Přitom je z toho dost patrné, že Jóhannsson žádné neměl, šlo mu jen o vizuál a na scénář se vykašlal. Přitom to mohl být tak úžasný film, protože ten námět svádí k tolika nápadům a myšlenkám, ale nic v tom není, opravdu je to jen póza, kterou na festivalech sežerou i s navijákem, protože je to přece něco jiného a to k úspěchu a bohatému uměleckému zážitku asi stačí. Spoustě současných "náročných" diváků asi jo, ale mě ne. A že by to u mě aspoň zachraňovala atmosféra nemůžu říct ani náhodou, protože je jasné už brzo, že zde není moc o co hrát. Klidně to mohlo mít i jenom 20 minut a bohatě by to na ten námět v téhle podobě stačilo... Takhle oceňuji jenom krásnou přírodu, skvělou kameru a to, že tam mluví postavy islandsky a že se to snaží být typicky islandsky pomalé. Jen teda nechápu, co v tom proboha dělá Noomi Rapace... 2* ()
Tohle je hodně fajnové severské mysteriózní drama, které má výborné herecké obsazení. Hlavní twist se dá sice s přehledem uhádnout hned v ten moment, ač je odhalen až déle, ale filmařsky je to obecně velmi uspokojující záležitost. Tvůrci dokonale vykreslují drsnost zdejších přírodních podmínek, náročnost rodinného života hlavních postav a celkové mysteriózno kolem jejich domu. I když v téhle oblasti bych řekla, že se dalo na pilu tlačit poněkud víc, protože divák tak nějak lační po zevrubnějším rozkrytí zdejšího folklórního aspektu. Oceňuji, že scénář nabídl i pár příjemně zábavných momentů a stopáž utíkala svižně. V sále ve Varech to cítím na čtyři, ale doma by to asi bylo skromnější hodnocení. Zkrátka se mohlo dát trochu víc prostoru pro to hlavní. KVIFF 2021 ()
Skvěle napsaný příběh, u kterého oceňuji pomalé tempo, protože to bylo jednoduše dokonalé. Postupně se to odkrývá, aby konec...no, čekala jsem hodně, ale tohle vysvětlení ne, protože film zanechal ještě víc otázek, než do té doby. Bylo to strašně fajn :) ()
Nečekal jsem velkou věc v tomhle směru, námět mě zaujal, ale tušil jsem spíš ukolébavku a tu jsem dostal. Prakticky mě na tom nic nepřekvapilo, čistě klidný slowburn, kde se schyluje ke špatnýmu konci už od prvního výstřelu. Chápu poslání i předání, ale mohlo to víc utáhnout oprátku, ať se vazy lámou a ne jen dusí (wtf). Pomalá skandinávská folklórní bajka. 3* a.k.a 55% ()
Celovečerní debut nadějného režiséra Valdimara Jóhannssona mi nejspíš na dlouho utkví v paměti. A to nejen kvůli tajemné značně zneklidňující atmosféře, kterou je skrz naskrz prosycený, ale především kvůli slušné dávce originality a ujetosti, jež dávají vyniknout baladickému příběhu plnému jinotajů o podivném soužití lidí a ovcí uprostřed drsné islandské krajiny. Musím se přiznat, že jsem byla napnutá od začátku až do konce, jak to vlastně celé dopadne, přičemž závěrečné rozuzlení mě dost překvapilo, vůbec jsem ho totiž neodhadla. (75%) ()