Rosemaryino dieťa

Věrné předloze, ale stejně se jí nevyrovná.. (05.02.2009)

Hodně znepokojivý horor. Polanski opravdu napětí budovat umí. Atmosféra, která by se dala krájet, skvělý výkon Mii Farrow. Také se mi hodně líbilo, jak si téměř po celou dobu nemůžete bý úplně jistí, jestli jsou teorie Rosemary skutečností, nebo je rozvíjející se paranoiou těhotné ženy. 10/10 (16.03.2010)

Je pravda, že hororových prvkov je tam minimálne (asi 2 záblesky na akési satanské oči:), ale aj tak mám pocit, že Polanski ani nechcel, aby to bol horor. Skôr ma to zaujalo ako dráma, kde má jedna postava (Rosemary v podaní Mii Farrow je fakt dobrá) neuveriteľne veľa priestoru (až by som povedal, že to nemuselo byť až tak veľa a film mohol byť tým pádom trochu kratší) na to, aby diváka presvedčila o svojich pocitoch a strachu. Záver, aj keď tak trochu otvorený, mi prišiel celkom dobrý a moje vysvetlenie mi nahráva na to, aby som film hodnotil nadpriemerne. (22.07.2011)

Po přečtení knihy jsem se chtěl kouknout na film, abych zjistil, jak moc se liší či, jak moc je adaptace věrná.Film je knize možná až moc otrocky věrný.Tedy kromě konce(úplného), který je v knize geniální a ve filmu mdlý.Jinak je vše na správném místě.Mia Farrow, je jako Rosemary velmi dobrá a dokáže hodně dobře prodat svoji postavu, která tápe.Díky přepálené stopáži jsem se lehce nudil.Trochu mě zamrzelo, že tady krom závěru a pár odboček není nic jiného.Kdybych, nečetl knihu, jako první byly by to jasný čtyři, takhle bohužel silný tři. (26.02.2012)

Trochu rozvleklé, ale velmi napínavé. Ve své době byl film bezpochyby děsivým hororem, dnes už působí trochu jednoduše, zejména kvůli dlouhým, pro samotný děj nedůležitým scénám, i když samotná zápletka a rozuzlení jsou opravdu skvostné. (01.10.2012)

Fasáda z břízolitu.¬         Umělecké dílo se z pravidla hodnotí jako celek. Je to pro to, že působí jako celek, že jednotliviny čivy a mysl analyzují až po onom prvotním celkovém pohledu; až po něm se všímáme jednotlivostí, až po něm přicházejí rozběr a hodnotící soudy. Má-li někdo za to, že tomu tak není, potom jej ubezpečuji, že tomu tak je. Uvedu příklad. Namítne se, že film není socha, kterou obsáhnu jedním pohledem, a teprve potom si všímám paží, hlavy atd., teprve potom si všimnu třeba drobných nedostatků či naopak ladů oné sochy; ale film je jako socha: ten, kdo není schopný jej nejprvé obsáhnouti syntheticky, to jest jako prostý divák, ten je deformovaný svou profesí, svou zálibou, znalostí, čímkoli podobným. A nemůže si jej doopravdy užít.¬                 Umělecké dílo nemusí míti zřejmý smysl, ale co má vždy to je působivost; a ta se odvíjí ode mne jako pozorovatele: jaký jsem já, tak na mě dílo bude působiti; na někoho nějaký vjem třeba vůbec nepůsobí, poněvadž on má v sobě určitou oblast prázdnou či nedostatečně rozvinutou; nezvyklé hudební komposice skladatele O. Messiaena se nebudou líbiti člověku, který nemá rozvinuto hudební vnímání, který není hudebně vzdělán, ale také tomu, jenž nemá v sobě rozvinuty jisté citové a mravní podklady spojené i s jinými než hudebně odbornými znalostmi; je tedy vidět, že vnímání a vstřebávání uměleckého díla není záležitostí jednoduchou. Platí to také obráceným směrem, vždyť víme, že dítě hltá pohledem kdejakou "pastvu pro oči", protože nemá v sobě zabudováno ještě kritické vnímání.¬                 Já se na umělecké počiny pana Polanského dívám spatra. Mám-li hodnotiti jednotlivosti, je v leččems výbornej: umí grádovat a vůbec profesionálně pracovat s dějem; je dobrým režisérem, co se vlastní profese, tedy vedení díla, týká. Ale co se týká práce s vlastním příběhem, s duší ukazovaného, v tom je dost slabej: nedokáže se vcítiti až pod kůži, pracuje dobře pouze s povrchem, je chirurgem, a ne léčitelem. Srovnám-li dílo pana Polanského s dílem O. Wellese — jenž byl, kromě toho, že byl výborným režisérem technicky, také mistrem ve vytváření vnitřní, citové stránky díla — nebo s tvorbou takového Larse von Trierse, který je Polanskému blíže než dříve zmíněný, vyjde mi z těchto porovnání pan Polanski jako zedník proti architektům.¬                 Nebýti poněkud nepodařeného, uspěchaného konce snímku, líbilo by se mi to víc, a asi bych snímek ohodnotil o něco málo lépe; ale pouze o něco málo: mám v sobě totiž rozvinuty určité oblasti a to mi brání obdivovati fasády ze "solidního" břízolitu, i kdyby měly snad býti vyvedeny v té nejkrásnější červeni, zeleni nebo modři. (16.05.2016)

Polanski natočil slušný thriller o satanistech. Mia Farrow byla výborná a zdatně jí sekundoval Cassavetes. (05.12.2016)

Vybudovat hrozivou hororovou atmosféru jen za pomocí herců a scén bez děsivých scén dnešní doby ? Jde to a zatraceně dobře ! Klenot, který jsem dlouho obcházel, což byla chyba.S klidným svědomím přirovnatelné k Hitchcockovým kvalitám ! (31.12.2016)

Bravurně natočený horor s vynikající Miou Farrow, který by se mohl klidně řadit k takovým hororovým velikánům jako Vymítač ďábla a Psycho. Jenže nestalo se tak, protože malou, leč patrnou, pihou na kráse je závěr, jenž mě neuspokojil. (17.02.2008)

Ten konec opravdu není povedený, ale nezabrání mi v plném hodnocení. Předchozí dvě hodiny totiž byly vynikající stupňující se nejistotou, komu vlastně straší ve věži a výkon Mii Farow patří k absolutním vrcholům ženského herectví. 90% (28.08.2009)

Byl jsem až překvapený, jak nehorovou cestou se film ubírá. První půlka navodí skvělou atmosféru, ve druhé už jsem si jen užíval mistrně budovaný pocit nejistoty. Jsou to vše jen představy a paranoia hlavní hrdinky, nebo lidé z jejího okolí opravdu nejsou tím za co se vydávají? To jak Polanski nechává diváka tápat je jen dalším důkazem jeho režijní geniality. Bohužel, jak tady píše hodně lidí, závěr je hodně nepovedený. Takhle zůstává intenzivní filmový zážitek s dosti neuspokojivým koncem. 80% (13.10.2010)

Polanski má čuch na silná vztahová dramata, což dokázal především v pozdějších letech. Příběh Iry Levina ale není jen obyčejným milostným dramatem, v milostném trojúhelníku totiž figuruje sám ďábel, jež si jaksi při dovádění s Miou Farrow nedal pozor a ejhle - malý satanáš je na cestě. Na obranu hlavní hrdinky nutno říci, že se bránila. (31.10.2011)

Film je to pěkný, ale ten konec mě docela překvapil. takovej nijakej. Myslela jsem, že Rosemary ještě něco udělá a nejen to, že bude kolíbat dítko. (29.05.2012)

Psychologický horor, ktorý obsahuje nadmieru konverzácie a vlastne iba jednu hororovú scénu, ktorá je ale dokonale temná, násilná a zaobíde sa bez krvi alebo akýchkoľvek nechutností. Ďalej funguje psychológia a ani divák nemá šancu zistiť, kde je pravda a či biely odporný sajrajt je liekom alebo otravou a či náhrdelník obsahuje liečivý koreň alebo halucinogénnu hubu. Záver dáva na dnešnú dobu príliš jasné vysvetlenie, ale aj ten sa dá pochopiť druhým spôsobom ako ďalšia halucinácia po vynechaní tabletiek a tak posúva film o stupienok vyššie. Mne ale viac prekážala prílišná ukecanosť a tým aj dĺžka filmu, takže zhodnotím len ako priemer, naviac slovenský dabing nebol celkom podarený. (10.07.2014)

Stupínek po stupínku se Ďábel blíží! Legendární (na můj vkus až trošičku utahanější) satanský horor. [8/1O] (24.03.2007)

Polanského klasika. Horor, který jako typický horor nevypadá. Dneska by byl plný krve a pořezaných lidí. Tady jde spíše o psychologickou podstatu a hororem je spíš děj filmu a jeho mrazivá atmosféra. Mia Farrow hraje na jedničku. (10.08.2007)

Je spousta filmu,ktere si jiste zaslouzi pozornost a o kterych spousta lidi nevi... Ja na tenhle narazil nahodou a sem za to zatracene vdecnej.. Rozjezd filmu je takovy pomaly a nejdriv sem si rikal, s cim to ztracim cas.. Ale postupne me to chytlo a uz nepustilo.. Zaverecna scena o lasce matky k diteti za kazdych okolnosti je zlaty hreb filmu a ja jsem slintal blahem i kdyz je mi 20 let a kazdy by asi rekl ze bych mel slintat nad kulervoucima scenama se spoustou vybuchu... Diky tomu kdo me privedl na tenhle skvely snimek... Skvela hlavni herecka a Polanski uz v tu dobu zaril... (28.10.2007)

Ira Levin je excelentní autor, co dílo to skvost a co natočený film jakbysmet. Mia Farrow se mi líbila ještě víc než ve Woodyho filmech a to je co říct. Ale takové sny ?!? fakt jen na plátně. Pro připomenutí, třeba i těm, co víc koukají než čtou, - Levin napsal Stepforské paničky, Hochy z Brazílie a Někdo se dívá, vskutku fenomenální. (13.06.2008)

Opravdu vydařený snímek za 4*, tu pátou bych dal, kdyby bylo vidět dítěti do obličeji a vůbec kdyby ho ukázali, takhle je to bez závěru a to je velká škoda. (08.10.2009)

Skvela atmosfera a stoupajici pocit beznadeje, ale zaver, rekl bych, Polanski opet nezvladl... (16.03.2010)