Siedma pečať

Stále jsem film odkládala, protože ostatní (komentátoři) tvrdí, jak je špatně dívatelný, a zase jsem se jednou nechala nachytat!!:)) (už to fakt nikdy číst nebudu před filmem!) Film je překvapivě vtipný, plný života, skvělých hereckých výkonů, které vás upoutají k obrazovce a velmi sugestivní atmosféry středověku. Také se mi líbí nenápadná kritika církve a zobrazení hanebného vlivu církve na obyčejné lidi. Kněží je krmili hloupostma a mor výborně zapadal do strategie, jak si lidi k víře ještě více upoutat. (04.05.2012)

Nebojte se tomu dát hodnocení ODPAD! Čeho se bojíte? Moru? :-) Ale vlastně bych se měl radovat, protože pokud tohle někoho zaujalo, znamená to, že i já se můžu stát režisérem... (06.10.2013)

Tak som prvú partičku s Ingmarom prehral. Myslím, že mi neunikli pravidlá hry, rozumel jej figúrkam, len s nimi nepociťoval ten strach, čo prežívali na šachovnici osudu. Strach zo samoty, nevedomosti, rôznych chorôb, aké sužovali stredovek. Neprepadol poverám, ani atmosfére akú zacítil iba končekmi prstov pri poslednej večeri, kedy prah dverí mal byť prekročený posledný krát. Zvyšok si iba tak plynul, miestami až nepríjemne stál a ja s obavou, že ma čaká ešte polhodina, tam stál s ním. Po stopách "Ostrovnej trilógie" sa i tak vydám, len z nej už necítim toľké nadšenie. (05.02.2017)

Absolutní kult a skvost! Tolik životních pravd a mouder v jednom snímku, ta pochmurná atmosféra, to věčné utrpení lidského bytí, srdcovka. (09.02.2022)

"Čo ty, ktorý tak hlúpo civieš? Nestuhne večer tvoja huba v poslednom zívnutí?"     Fantazijná stredoveká dráma s filozofickým podtónom, zaradená v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Bergman sa v nej zaoberá svojou obľúbenou náboženskou tematikou, v tom jeho neutíchajúcom úsilí hľadania (či spochybňovania) boha, pričom jeho nikdy sa nekončiace úvahy o bohu sú silne prepojené s hľadaním zmyslu života, nášho pozemského bytia. Na režiséra ide o pomerne výpravné dielo, odohrávajúce sa prevažne v exteriéroch (rozhodne tu nejde o takú tú typickú komornú drámu odohrávajúcu sa takmer výhradne v uzavretom priestore), s veľmi pestrými, výborne napísanými postavami. Z nich ma okrem hlavného hrdinu, rytiera Antonia Blocka (ako vždy skvelý Max von Sydow) upútal hlavne jeho zbrojnoš Jöns v skvelom podaní Gunnara Björnstranda, ktorý chrlí jednu sarkastickú životnú múdrosť za druhou ("Nech sa otočíš ako chceš, vždy máš riť vzadu."). Z ďalších predstaviteľov, či lepšie povedané predstaviteliek, by som ešte chcel vyzdvihnúť pôvabnú režisérovu dvornú herečku (ešte pred érou Liv Ullmann) Bibi Andersson (komediantka Mia) a mlčanlivú, zato o to výrečnejšiu výrazmi tváre, Gunnel Lindblom.     "Musíme robiť modlu z nášho strachu a nazývať ju bohom." (16.02.2024)

Těžko uchopitelná, přesto hodně zajímavá klasika. Netvrdím, že bych Bergmana úplně chápal, ale některé scény(Smrt podřezávající strom, závěrečný tanec smrti) jsou nezapomenutelné. (13.05.2007)

Silná káva vďaka depresívnemu pohľadu na stredoveké položenie človeka. Príbeh o hľadaní pravdy, teda Boha. My ale nie sme tu pre to, aby sme niečo, alebo niekoho hľadali. Sme tu preto, aby sme sa radovali zo života, tešili sa z maličkostí ( už neraz som to písal ), a to je cesta k Bohu. Nemáme ho hľadať, ale k Nemu ísť svojim spôsobom života. " Jahody a misa mlieka....sú to lesné jahody, čuchni ako voňajú....je krásne, jeden deň krajší ako druhý....leto je lepšie ako zima, ale najradšej mám jar....napísal som pieseň o jari...boli sme mladomanželia, ospevoval som jej oči, nosík, ušká...jazdili sme na lov a po večeroch sme tancovali, dom bol plný života....nechceš ešte jahody ?...VIERA JE HROZNÉ UTRPENIE. AKO KEBY SI MILOVALA NIEKOHO KTO JE V TME, KTO SA TI ALE NEUKÁŽE, NECH VOLÁŠ AKO CHCEŠ...keď tu tak sedím s vami, pripadajú mi tie úvahy neskutočné a ničotné. Túto chvíľu si budem pamätať, to ticho, súmrak, jahody, mlieko, vaše tváre vo večernom svetle...ponesiem svoju spomienku v oboch rukách jemne, ako misku s čerstvým mliekom. Bude to pre mňa znamenie veľkého dostatku....SMRŤ: prečo tak žiariš ? ANTÓNIUS: to je moje tajomstvo. (12.03.2010)

Po shlédnutí se ptám na jediné: Proč je tady Bergman uveden dvakrát jako scenárista? Jo a chtěl bych slyšet tu píseň o lehkovážné rybě. (07.11.2019)

Neskutečná filmová lyrika plná skvostných metafor od názvu až po poslední scénu. Film plný protikladů zasazený do jedné z morových ran ve Švédsku sleduje návrat křižáka ze Svaté země, který musí dorazit ke své milé, kterou před 10 lety kvůli křížové výpravě opustil. Moje první setkání s gigantem Ingmarem Bergmanem rozhodně nezklamalo. Více než 60 let starý snímek poukazuje na úchvatně ztvárněné nadčasové existenciální otázky v prostředí ohromně depresivním. Každá z postav je vybraná z určitého důvodu a hraje svou vlastní roli, má své vlastní poslání, které má skrze film vstoupit do diváka. Během pouhých devadesáti minut režisér s velkým R postaví takovou atmosféru, o které by se mohlo moderním tvůrcům snít a kterou by nezvládli připravit ani za tři hodiny. Ohromně obsahově komprimované scény doprovází mrazivá hudba. Samotné ztvárnění smrti je vskutku geniální a bezpochyby z ní vychází další desetiletí filmařiny, nicméně ani Anthony Hopkins s Bradem Pittem mu nesahají ani po kolena. Metafora s šachovou partií prostupující celým dějem je prostě úžasná. Vnitřní rozervanost rytíře Blocka je vystřižená jako z vrcholného romantismu v kombinaci s prvky osvícenství. Sedmá pečeť je film, který je po právu na kinematografickém piedestalu, nicméně je to spíše studijní záležitost, jejíž řemeslnou krásu a zásadní důraz na význam obsahu ocení jen pozorný a zároveň sečtělý divák. Celé je to jako úchvatná komplexní báseň, jejíž sloky si musíte vybavovat při čtení dalších, abyste ji vůbec dokázali pochopit, nemluvě o tom, co je třeba vnímat, aby se film docenil. Zobrazení náboženského fanatismu společně s jeho odsouzením ze strany malíře tance smrti. Víra v Boha tak silná, že ji musí hlavní protagonista pochopit exaktně divákovi skoro evokuje orwellovský doublethink. Důraz na roli církve, duchovních, kterému se rytíř svěří se strategií jak obelstít smrt, což v závěru poukazuje na lidskou bezvýznamnost v boji s nevyhnutelným. Vše také z pohledu striktně racionálního zbrojnoše, který onu nevyhnutelnost komentuje slovy „Mlčím, ale protestuji.“ Významný je též pohled bezstarostných kejklířů toužící po obyčejném životě, které žádné z existenciálních otázek nezajímají. Před smrtí prostě ujedou a před myšlením se schovají v kočáře, až se bouřka přežene. Skutečnost vnímají pouze díky „vidinám“ včetně tance smrti, tance 6+1 na horizontu při mrazivém recitování zjevení sv. Jana. Končíme tak, jak jsme začali. Óda na život v podobě mistra zanechává dlouhý a hluboký dozvuk. (18.10.2020)

Smrtí se nekončí. (09.01.2022)

Hluboký film, který dokáže na člověka zapůsobit. Připravte se na svou hru o život a vězte, že prohrajete, ubozí smrtelníci. Postavy Smrti i rytíře Antonia jsou zahrány opravdu skvěle... Nevím, co dodat. už jen při vzpomínce mě mrazí v zátylku. :O (29.03.2006)

Rozhodně to není nudný film (narozdíl od filmů pánů Felliniho a Triera - na ty mam spadeno :-)). Bergman je zdatný vypravěč a své práci rozumí. Stejně tak Max von Sydow jako rytíř Block svou práci odvedl nad míru slušně. (05.06.2006)

Poukázal bych jen na několik zajímavých jednotlivostí. Byl jsem zcela fascinován dlouhým (černobílým!) záběrem neklidného moře u pobřeží. Kameraman po několik minut jednoduše natáčel pouze takto prostý objekt - mimochodem bez hudby - a já se přisihl, že jej sleduju s naprostý úžasem. Moře jsem viděl mnohokrát osobně i ve filmu, tohle bylo ale překvapivě jiné a magnetizující. Na celkovém výrazu filmu se též podepsal specifický vzhled účinkujících včele s krásnou mladou "čarodějnicí", který mile dokládá jejich etnický původ (kam se hrabe celé švédské národní hokejové mužstvo). Takže přeci jen určitý bilanční komentář..: Existenciální podobenství o člověku a o jeho středověké epoše v její tragičnosti a depresívnosti (jeho vyhrocení zobrazuje symbolický výjev, zachycený i na filmovém plakátu - viz anglofonní mutace "The Seventh Seal") uzavírá Bergmann velkomyslným "happyendem", vítězstvím mládí, lásky, naděje a perspektivy - prostě života nad smrtí -, kdy mladá šťastná rodina odchází vstříc budoucnosti. (28.08.2006)

Neustálé hledání oněch odpovědí na věčné otázky. Snad jen láska? (16.09.2008)

Tak nějak nemůžu vyjádřit pocity z tohodle díla. Je to mé první setkání s Bergmanem, na které jsem se moc těšil, ovšem zůstal jsem nedotčen. Nemohu filmu upřít jeho kvalitu, ovšem něco tomu chybělo.. Film mne nepohltil a těch 96 minut mi přišlo nekonečných. (A to mi téměř tříhodinový Tarkovského Stalker vždy uteče jako voda). Asi bude nutná další projekce, ovšem k ní se budu přesvědčovat dlouho. (04.08.2009)

Tak další "nucený" filmeček z IMDB250, i přes relativní krátkost 96min jsem se neskutečně nudil a konec né a né přijít. 1* za veverku druhá ... vlastně za nic tak jen 1*. No ještě jeden bergman je v žebříčku, třeba peeepa tenhle za 5 tamten za 1 tak jestli bude 5x horší jak tenhle no tak to bude nejdelších 91min v mým životě .) (swe) (17.11.2009)

Hutné, těžké, Bergmanovské ... (11.11.2010)

Famózní Bergmanovo dílo. Doporučuji každému. Je to film, po kterém budete o ději minimálně ještě několik dalších dní přemýšlet. (13.07.2011)

Spíše než středověky opus na téma hledání určující roviny mezi životem a smrtí mě Bergmanův film zaujal jako stylizované dílo s mrazivou atmosférou a zjednodušeným, místy až karikujícím, pohledem na život různých archetypů. Právě atmosféra a způsob, jakým jsou jednotlivé hlavní postavy vykresleny, činí tenhle filmový počin tak zajímavým. Třeba kontrast pragmatického Blockova sluhy a naivního snílka Josepha a (nejenom) jejich přístup k životním otázkám je vážně dech beroucí. Sedmá pečeť vyniká hlavně vytříbenou hrou dialogů, kdy žádná věta není vyřčena, aniž by v sobě ukrývala nějaký hlubší podtext. ... Block pohybem ruky shodí část figurek z šachovnice: „Zapomněl jsem jak ty figurky stály. Smrt odpovídá: „Ale já ne, tak lehko se nevykroutíš…“ (01.10.2011)

Asi až sedmé zhlédnutí definitivně zpečetí můj názor. Zatím jsem na číslu dva, a tak poníženě mlčím. (21.10.2011)