Světlonoc
Nightsiren
Nightsiren
Réžia:
Tereza NvotováKamera:
Federico CescaHrajú:
Natalia Germani, Eva Mores, Juliana Oľhová, Zuzana Konečná, Marek Geišberg, Peter Ondrejička, Noël Czuczor, Jana Oľhová, Iva Bittová, Matúš Ryšan (viac)Obsahy(1)
Tridsiatnička Šarlota sa vracia do rodnej dediny hlboko v slovenských horách. Pred mnohými rokmi odtiaľto za nejasných okolností utiekla. Jej návrat v miestnych vzbudzuje podozrenie, po celý čas ju považovali za mŕtvu. Boja sa, že svojím príchodom prebudí bosorku, ktorá podľa legiend straší v okolitých lesoch. (Forum Film SK)
Recenzie (188)
Film ztracený mezi Argentem, Eggersem a sociálním dramatem, který hledá téma i formu. Ať na něj aplikujeme kritéria jakéhokoli žánru, smysl bude dávat jen část scén, ostatní vyzní nepřesvědčivě, směšně nebo nelogicky. Ke střídání žánrů, přepínání mezi realismem a alegorií, přitom nedochází s tím, jak se zápletka vyvíjí, podle rozpoznatelného konceptu (postupné budování napětí se zde neděje, střety s místními jsou od začátku vyostřené až na 11, ke krvavému zvratu může dojít kdykoliv). Od začátku jde o nekonzistentní směsici, což je dané i tím, že se film věnuje příliš mnoha tématům naráz a žádnému pořádně – kvůli malému prostoru musí být prezentace každého z nich hodně názorná, hodně na sílu. Společenské předsudky, transgenerační trauma, rasismus, alkoholismus, domácí násilí, homofobie, mateřství, potrat, čarodějnictví, sebepoškozování, nacionalismus… ok, slovenský venkov je zaostalý, I get it, netřeba vyjmenovávat všechny příklady. Mezi vágností a tajuplností hlavní hrdinky, definované hlavně dávným traumatem a bolestí, vede dost tenká hranice. Tmářství venkovanů - vyjma pasáka koz, který ve vyprávění slouží hlavně k tomu, aby Šarlota mohla dát průchod své sexuální energii - je tak okaté, až film svou černobílostí hraničí s hixploitation horory (předsudky vesničanů vůči emancipovaným ženám jsou tak trochu nešťastně obnažovány pomocí předsudků tvůrců vůči slovenskému venkovu, klín klínem). Jsou to jednorozměrná monstra, zosobnění zla, zjevující se vždy tam, kde se odehrává něco pro ně pohoršujícího (jako kdyby celé dny jen kempili v hlubinách lesa, aby mohli druhé šmírovat). To ovšem otupuje sociálně kritickou rovinu a zároveň to vede k ještě větší banalizaci dvou hlavních ženských postav a jejich utrpení. Ponížení, které zažívají ženy tváří tvář tradicím a „tradičnímu mužství“, je dost děsivé i bez toho, abyste z něj dělali horor. Ke konci, kdy dojde na polopatické vysvětlování všech záhad, navíc horor strašlivě generický. Za mě odvážný pokus zkusit něco nového, s výbornými herečkami a několika působivými scénami (Svatojánská noc), který si ale většinu času podráží nohy usilovností, s jakou podtrhuje své hlavní teze, ve skutečnosti jen výkřiky bez hlubších základů. Btw, kdybych film neviděl s anglickými titulky, často bych měl problém rozumět tomu, co postavy říkají (ne kvůli slovenštině, ale protože jsou špatně slyšet). 50% ()
Tady se budu zase odlišovat - na to, že je Svetlonoc druhý hraný film Terezy Nvotové, se jedná o filmařsky vyzrálou (ta kamera!) a společensky zdravě angažovanou práci. Chyby to má, ale dvojhvězdičkové a nižší hodnocení je fakt mimo. 70%. ()
Ne bohužel někdy se mylšenkově s tvůrci filmu prostě nesejdu. Kombinovat jakési mystické tajemství se sociální kritikou předsudků obyvatel na mě opravdu neudělalo dojem, mnohé věci šli naprosto mimo mě. Možná tomu napomohl i fakt, že jsem příliš nerozuměl dialogům, se slovenštinou obvykle vůbec problémy nemívám, tedy pokud se nemluví nářečím šariš, ale tady jsem fakt některé dialogy vůbec neslyšel, nevím zda to bylo špatným ozvučením kina, nebo technickým problémem a je to asi jedno, protože podstatný je výsledek. Tereze jako režisérce pořád fandím, ale tady teda bohužel. ()
║Rozpočet $-miliónov║ Tržby USA ║ Tržby Celosvetovo $94,914▐ Tereza Nvotová je fakt klasa, artová parádička ale len vizuálna, obsahová ani náhodou, taktiež herecká brilancia ani z ďaleka, prevažne len amatérske prejavy od zúčastnených. Jediná tá Olhová sa s tým ksichtom tam hodí, do tejto bosoráckej báchorky. /35%/ ()
Neveril som, že niekedy v živote uvidím nie že kvalitný, ale vôbec nejaký slovenský folk horor. No a stalo sa. Opantávajúce. Hypnotické. Skvelé. Tomu odpovedajúce hecké výkony, od Evy Mores a Natali Germani, cez Janu Oľhovú až po Mareka Geišberga a Noëla Czuczora. Presvedčivé. Naliehavé,. Naturalistické. A azda i naturálne. ()
Konečne slovenský reálne autorský film, ktorý si ide v najlepších tradíciách nášho magického realizmu. Atmosférické a skvelo zahrané, až ľutujem, že som to zmeškal v kine. 9/10 ()
Mezi (převážně) shazujícími komentáři k nevyvedené 'béčkové' estetice filmu, potažmo jeho údajné povrchnosti, vypravěčské neukočírovanosti a motivické přesycenosti zaniká jednoznačný největší klad filmu: totiž jeho originální feministická perspektiva. Světlonoc totiž není typický progresivistický film v tom smyslu, že by feminismus jednoznačně spojoval se společenským pokrokem a cokoli tradičního rámoval jako konzervativní přežitek. Naopak provokativně sugeruje, že východisko může ležet ve feministickém přepsání tradičních hodnot, náboženských i přírodních, přičemž obojí je spolu provázané. ____ Jednak je tu nepřehlédnutelný biblický motiv hada, k němuž jako ke zvířeti Tamara (coby 'divoké dítě') opatrovnicky lne. Transgresivně tak překonává věčný motiv hada jakožto ďábla-pokušitele, který svádí Evu, vede ji ke hříchu a následně způsobuje vyhoštění původního páru z Ráje. Ve Světlonoci je naopak had prostředkem afirmace, uvědomění suverénní ženské sexuality, která se neodvíjí od poslušnosti k muži-manželovi, ale od svobody nezávislé na společenských normách. ____ S tím je pak spojený obecnější motiv ženského vztahu k přírodě, tedy k veličině, k níž se obvykle konzervativní společnost odvolává ve vztahu k přirozenému řádu heterosexuálního manželství. Jak ale Světlonoc (podobně jako třeba Přes kosti mrtvých Agnieszky Holland) ukazuje, ve skutečnosti je tzv. tradiční společnost od přírody odtržená, bojí se její živelnosti, nepředvídatelnosti a nejednotnosti a ženy, které se skrze tyto principy na přírodu napojují, pak označuje za bosorky. ____ Tvrzení, že je film stereotypizující nebo zjednodušující, je proto mimo. Nvotová využívá rámec hororu ne proto, aby napňovala jeho konvence, ale aby mohla na nadpřirozeně vykloubenou logiku žánru s divokou (ale tématu odpovídající) nespoutaností navěsit ambivalentní komentář k návratu ke 'tradičním hodnotám'. Ukazuje, že feministická politika dnes nemůže jen prchat od minulosti k zářným zítřkům, ale že také musí přezkoumávat, co bylo, a torpédovat společenský konzervatismus zevnitř. Nedemaskovat jej jako zpozdilý, ale rozkrýt jej jako pokrytecký. ()
Když už někdo najde odvahu zabrousit do žánru, který v našich končinách nemá tradici, tak si zaslouží respekt. Nvotová na slovenské dědině vykouzlila hodně nepříjemnou atmosférou plnou strachu, nejistoty a buranů. Pravda, čarodějnice už byly trošku navíc, ovšem pozitiva v čele s božskou Germani převládají. ()
„Neviem, či budem dobrá mama. Vieš, moja mama, ona…no, to je jedno, prostě nechcem byť ako ona.“ Minulosti se však těžko uniká…Nvotová mě příjemně překvapila celovečerní prvotinou s názvem Špina. Jenže tam se opírala o autenticitu, uvěřitelnost. Svetlonoc se vydává úplně jinou cestou a Nvotová se tím pouští na tenký led. Ve chvílích, kdy vládne „atmoška“, mám spíš slova chvály. Vcelku hutná, temná, plná tajemna, to byl ostatně důvod, proč jsem film chtěl vidět, a v tomhle ohledu mě nezklamal. Ovšem slovy o přirozenosti bych naopak šetřil. „Nepojebkává“ totiž jen traumatizované Šarlotě, ale i všem okolo. S určitou mírou buranství bych problém neměl (to pomáhá navodit větší pocit sounáležitosti k „bosorkám“), avšak zde je to hnané ad absurdum, většina postav se chová strašně zmateně, motivace jejich chování jsem nepobíral (podobně jako některé detaily, částečně i díky halucinogenním, snovým výjevům). Úplný závěr (jakkoliv symbolický) zas nedává moc smysl vzhledem k předešlému dění. Škoda, nakonec to budou jen slabší 3*. ()
Vachrlatě rozkročené mezi civilní kritikou zaostalého venkova a mystickým příběhem o ženské síle - na sociální drama je to příliš plakátové, málo uvěřitelné a bez hloubky, na mystický příběh zase příliš banální a nedotažené, jedna linie přitom neustále sráží a zbavuje síly i směřování tu druhou, a z obou navíc svorně trčí umělost, prvoplánovost, hledanost, zploštělost, zjednodušování, černobílost a snůška klišé, jimž se nejde pod povrch... A obě linie pak jako kroutící se zmrzačené hady nemilosrdně dorazí poslední scéna, takový ex post dolepený happy end. Ještě bych asi unesla, kdyby Tamara do příběhu vstoupila, aby Šarlotě pomohla k iniciaci, a pak podruhé umřela (s ponechanou nejistotou jak stran její identity, tak i existence), ale takhle bylo toho "konec dobrý všechno dobré" fakt moc. ***** Škoda. Věřím, že Nvotovou zajímají důležitá témata a že jim i rozumí, ale neumí vůbec pracovat s filmovým jazykem a tohle je i přes sympatický výkon představitelek hlavních rolí exemplárně naivní režijní fušeřina. *~ ()
Slabota. JitkaCardova to napísala aj za mna. ()
Respektuju režijní uchopení, oceňuju myšlenku, vítám pokus zkusit něco nového, respektuju zvolené téma, které u nás nemá nějakou tradici. Přesto mi s ohledem na potenciál chybělo to hlavní – emoce. Několik scén mi nedávalo smysl, jiné vyznívají nepřesvědčivě, zmatečně jsme podklouzávali po povrchu ženské problematiky. Těkáme mezi realismem a alegorií, věnujeme se vícero liniím/tématům a žádnému pořádně. Týrající matka, dvě sestry, kdy jedna nedopatřením druhé umírá. Do horské vsi se vrací po mnoha letech, ozvěny minulosti přetrvávají a vyvrcholí vesnickým honem na čarodějnice. Mystika, předsudky, atmosféra, strnulá pobožnost, girl power, dost vaty i párů odhalených ňader. Líbí se mi, že Tereza Nvotová hledá důležitá témata, snad to příště vyjde o něco lépe. S jasnější myšlenkou a jednotnějším směřováním. ()
Mne osobne to tak tragické ako mojim "milovaním" tunáko na ČSFD - neprišlo. Herecké obsadenie sympatické, pričom z pohľadu nejakej dramatickej zložky, to vysloveným prešľapom nie je. Lenže toto by mal byť (aj) horor, čo však po vzhliadnutí tohto snímku, vyjde ako žart na úkor diváka. Chápem čo chcel užívateľ Arsenal83 svojim komentárom povedať, no "dedina" je proste taká. Nie síce všetci samozrejme, no podstatné množstvo sedliakov (vzhľadom na počet obyvateľov Vs mesto) pije ako kokot, potom im totálne jebe na hlavu, pričom nevedia rozlíšiť realitu a toto sa podarilo (za mňa) celkom slušne vykresliť. To zas viem Ja osobne z vlastnej skúsenosti veľmi dobre posúdiť. Na záver len dodám, že doposiaľ jediný slovenský horor, natočil Bebjak z Baťovky, a to: "Zlo" z Piešťan. ()
Neviem, ci je to najlepsi slovensky horor...(zo zahranicnej produkcie som zvyknuty na "viac gore"... Jednoznacne sa vsak jedna o skutocne velmi dobre natocenu a vyskladanu spolocensku dramu s HUSTOU atmosferou. Len tak dalej Tereza Nvotova... ()
Mám veľmi zmiešané pocity z tohto ospevovaného filmu, ktorý pre mňa trochu nepochopiteľne pozbieral nejaké ocenenia. Popravde neviem za čo. N. Germani fajn, sympatická talentovaná, dobrá voľba. Začnem asi tým čo ma vytáčalo najviac. Artikulácia a dialógy...Hlavne Eva Mores ale občas aj N. Germani dokážu rozprávať bez toho aby otvárali ústa!! Artikulácia katastrofálna! Nie, užívateľ Enšpígl v tom nie je sám. Keď dialógom nerozumieme my Slováci, ako chcete preraziť s filmom na českom trhu?? Zrozumiteľnosť dialógov je v niektorých momentoch takmer nulová. Problém č.2 Nahota...Ok, Germani pekná kočka, povedia si mnohí, ukázala toho dosť...Väčšina herečiek má s nahotou problém a ak už má byť musí mať nejaký dôvod, význam pre film. Aký mala tu? Sexuálna scéna v lese, sexi tanec na diskotéke, naháči behajúci a plaziaci sa po lese..., keď to spočítame máme tu možno aj niekoľko minút, ktoré film nikam, ale vôbec nikam neposúvajú. Nemohla režisérka ten čas venovať postavám a príbehu? Postava nejakého pastiera je tu len pre to, aby sa vyspal s Germani? Osud detí okolo ktorých sa točí celý záver už na konci nie sú dôležité? Sú tu dobré momenty, ale príbeh je taký nepresvedčivý. Úchylom z lesa sa nevenujeme, neviem kto sú , čo chcú...je to realita? Sú to dohady? Celkovo zvláštne, nie veľmi presvedčivé, technicky hlavne zvukovo jedna katastrofa. Keď sú dialógy ťažko zrozumiteľné, pre koho je film? Na jedno pozretie, 50%. ()
Neuveriteľne podhodnotené. Nejak takto by to vyzeralo, keby Ari Aster remakoval Medenú vežu. A ak Tereza Nvotová v ďalšom filme obsadí anglicky hovoriacich hercov, A24 po ňom skočí jak nevykastrovaný kocúr. ()
Magické drama s přesahem do čarodějnického a pagan hororu mě uchvátilo. Tedy zpočátku jsem se mírně ztrácel, čemuž ještě napomáhala až příliš neklidná kamera, ale postupně jsem s příběhem splynul a užil si ho. Podobenství o lidech, tmářství a pověrách není zas až tak vzdálené od pravdy. A vůbec nemusí jít o dědinu ve slovenských horách. Temné drama o mladé ženě stižené vzpomínkou na tragédii z dětství, co se musí navíc vyrovnat se současnými životními problémy, dostalo postupně jasnější obrys. Klíčové se tak ukázaly mezilidské vztahy, kdy svoboda a volnost se dostává do křížků se zaběhlými pravidly a zvyklostmi. Nejen vizuálně uhrančivá je kapitola o svatojánské noci. V závěru pochopíte, kam vás chtěla režisérka postupně nasměrovat, když poodhalovala těžký závěs zakrývající celý obraz. Je zde dost nahoty, která ale působí naprosto přirozeně bez laciné vulgarity. Důležitou složkou je hudba, jejíž majestátnost ale, obávám se, vyzní jen v kině. Nekonečné lesy, plazící se mlha, paprsky prodírající se hustým větvovím, voda, bouře, hadi a vlci. Nemyslím, že jde o artový film, ale rozhodně nebude úplně pro každého. Každopádně doufám, že k prvním oceněním přibydou další. A byť je film slovenský, potěšila spoluúčast řady Čechů. Jak vidno, společně nám to stále jde. ()
Princezna zakletá v̶ ̶č̶a̶s̶e̶ v slovenskej dedine...... je možný natočit film o čarodějnicích ale bez čarodějnic? Ale kdeže, jasně že jo. Světlonoc tohle splňuje na výbornou, takže nečekejte slovenskou verzi Slunovratu nebo The Witch, ale anti-žánrovou dekonstrukci folk-horroru, halušky, pořádnou porci soft-porna a nekompromisní disstrack na heterosexuální bílé muže, nevzdělaný burany, zpátečnictví a lidový pověry. Práce s narativní kauzalitou [jedna postava něco udělá ale konsekvence žádný, což kupodivu platí i naopak], poskytováním příběhových informací, vedením herců, dramaturgií celkově, nebo polytematickou kompozicí [snímek balancuje jak mezi sociálním/psychologickým dramatem, tak anti-hororem, ale i feministickým podobenstvím či rodinným melodramatem, a prozkoumává tolik motivů až se v tom ztrácí] je někdy krkolomná, ale jinak jde o víc než kvalitní a vizuálně i atmosferický podmanivý art-house, který v (česko)slovenských končinách akutně chybí. ()
Toto nie je ani naturizmus Švantnera, ani súčasný art-house horror, ale autentický taliansky horor zo 70tych rokov. Nie, nie, nie je to žiadna post-moderná pocta ako Malignant Jamesa Wana, osobne pochybujem, že Tereza Nvotová videla niečo viac ako Suspiriu. Svetlonoc je nevedomá rekonštrukcia postupu Talianov s ich typickými debilnými dialógmi (polovicu z nich som regulérne prerehotal), wtf momentami (vlk! hus!), ťažkopádnym vyrozprávaním, papierom šuštiacimi zvratmi, "umeleckou" ale povrchnou snahou reflektovať aktuálne témy, ale aj s hutnou atmosférou, množstvom sexu, nahoty i násilia a s výbornou kamerou a jednou dychberúcou neónovou fantazmagóriou, za ktorú by sa nehanbili ani Argento či Bava. Toto je, dámy a páni, autentické Taliansko 70tych rokov na rozmedzí artových exhibícií, exploatácie a extrémne nevyrovnaného remesla, ktoré miestami atakuje až amatérske vody. A ja som to zožral úplne aj s navijakom. Guilty pleasure. ()
Súvisiace novinky
Cenu filmových fanoušků získaly Devadesátky
V pondělí 16. ledna v 11 hodin dopoledne proběhla tisková konference České filmové a televizní akademie (ČFTA), během které byly mimo jiné zveřejněny nominace pro jubilejní 30. ročník předávání cen… (viac)
9. ročník festivalu 3Kinofest již 9. listopadu
Slavnostní zahájení mezinárodního filmového festivalu 3KinoFest proběhne 9. listopadu v 18:30 hodin ve Velkém sále Městské knihovny v Praze na Mariánském náměstí. Promítán bude polský film Tata… (viac)
Napriek tomu, že je to tematický a vizuálny guláš, je to lepšie ako Nvotovej debut Špina. To, čo okrem prekombinovanosti Svetlonoci zráža nohy sú podobné problémy, ktoré sa vyskytovali v jej debute. Nvotová nevie veľmi dobre viesť hercov vo vypätých situáciách - v konfliktoch alebo hádkach, v tenzných stretoch dvoch protichodných agend a ani v ich osobných psychologických či traumatických excesoch. Čo bolo v Špine obrovským problémom, keďže film systematický stál práve na prežívaní silnej vnútornej emocionálnej traumy, a tak často pôsobil vtipne, parodicky až bizarne zábavne (hoci teda rozhodne nemal). V tomto snímku to ale nie je centrom (lebo žiadny nemá, haha) diania, takže scény, kedy je nutné pracovať s pátosom sú zle zvládnuté, ale je ich ďaleko menej. Napriek tomu vidno, že sa Nvotová poučila po prvej snímke a podobné témy znásilnenia, emocionálnej traumy, bolesti, bezmocnosti dokáže vo Svetlonoci stvárniť pomocou subtílnejšieho vizuálneho jazyka alebo cez herecké gestá a neuchyľovať sa k dvom postavám, ktoré po sebe smiešne hulákajú a nadávajú si do piče. Citlivosť celého filmu však ako celok rozhodne nie je dobre naladená a práca s pátosom (ideálne so "správnou mierou v nadmiere") je tak popri tematickom guláši jedným z najväčších slabín filmu. Témy sa teda počas filmu neprepoja, pretože ich je proste príliš. Aj hercom to znižuje ich možnosti a často nesústredene zahadzujú repliky aj v civilných, pokojných polohách, (ktoré sú zvládnuté omnoho lepšie ako tie vypäté). Problém je samozrejme už v scenári a varírovaní medzi autenticitou a zbytočnou slovnou vatou. Ten občasný mumblecore prednes (a ako sa viacero Čechov sťažovalo kvôli nemu takmer vôbec nerozumeli slovenčine, s ktorou už tak majú problém) je v tak štylizovanom filme veľmi rušivý. Čo ale zaujímavé je, je vizuálna stránka filmu. V kontexte slovenskej kinematografie to skutočne nie je žiadny Žiaran alebo Chlpík a vklad zahraničného kameramana otvoril nové možnosti. Dá sa to zotrieť jednoduchým protiargumentom, že je to len pastiš filmov spoločnosti A24 alebo seriálu Eufória, ale to by bolo neúprimné, vzhľadom na to, že ten film v najlepších momentoch skutočne vyzerá krásne. Príroda je fascinujúci fenomén, ale snímať ju podmanivo a nie nudne je obrovská výzva. V tých horších momentoch to bohužiaľ síce vyzerá ako reklama na minerálnu vodu Rajec, no znovu sa mi zdá, že je to skôr režijný problém - napr. scéna sprchujúcej sa nahej protagonistky, ktorú pozoruje vlk. Kontroverzná scéna drogového tripu à la Gaspar Noé je v tomto prípade vizuálny exces ďaleko viacej zvládnutý než tie dramatické - napriek tomu, že je symbolicky dosť zbytočná. Čisté snímanie ako u von Triera v snímke Antikrist podobných sémantických prvkov prírody a odľahlosti a šialenstva by bola ale lepšia autorská stratégia. Nakoniec teda tým najväčším tŕňom v oku je žánrovosť a tematickosť - o tých sa tu v komentároch aj píše najviac. Prihodím svoj názor aj ja, naraz o oboch, pretože sa mi zdá, že sa v tomto prípade prepájajú. O čom ten film chcel naozaj byť a čím chcel naozaj byť? Ak to napríklad porovnám s Eggersovou Čarodejnicou - tá sa dokáže uzavrieť do vlastného koherentného mýtického sveta, vytvoriť jeho pravidlá a pracovať s žánrovými prvkami okultného a folk hororu. V prvom rade tieto prvky nepopiera, nesnaží sa im vyhýbať, ale ide priamo do nich, pretože ich rozprávačsky potrebuje a seriózne s nimi pracuje. To sa o Svetlonoci povedať nedá. Mýtus tu nie je nosná téma ani v opozícii ku (ženskej) racionalite. Pretože snímka si vlastný mýtus nedokáže vymyslieť (v zmysle inšpirovať sa ľudovou kultúrou alebo priamo prejsť ku skúmaniu toho katolíckeho) len k nemu v odrobinkách odkazuje ako k čomusi, čo len chce aby bolo všadeprítomné a inherentné svetu postáv - ale nie je. Snaží sa neustále uprednostniť psychologickú rovinu charakterov, ale tým, že ju nezasadí do žánrovo pevného sveta a rozprávania sa rozplýva v prázdnote a bezvýznamnosti. Prežívanie postáv tak pôsobí len ako koncept a anekdota. Čo je o to bolestivejšie, lebo toto prežívanie by malo byť o takých silných témach ako je smrť, zneužívanie, týranie a strach. Vnoriť sa hlbšie do pravidiel survival hororu alebo backwoods hororu - ktorý snímka naznačuje okolitým nebezpečím iracionálnych vidiečanov, ich stupňujúcou sa agresiou, všadeprítomnými súdiacimi pohľadmi - by pomohlo zoškrtať všetky zbytočné témy (vďaka sústredeniu sa na naratívnu líniu) a budovať fiktívny svet filmu. Možno by pomohlo aj skrátiť film o 15 minút, nerozdeľovať ho zbytočne do kapitol, šikovnejšie pracovať so subverziou stereotypov (rómska paní bylinkárka, komplexnejšie spracovať maskulínnu pýchu a trest, záver "návratu" do - ženského - raja, rurálnu masovú paniku a chudobu a pod.). Svetlonoc nie je zlý film, mal šancu byť ďaleko lepší, dokonca možno až vynikajúci. Množstvo nápadov prítomných vo finálnom produkte je veľmi pútavých, ale zostávajú často buď protichodné v naratívnej rovine (rušivý konflikt žánru a umeleckého rozprávania), alebo nedotiahnuté do konca a zbytočné v tej tematickej. A nakoniec - neváži si hororový žáner, z ktorého tradície vychádza, na ktorom stavia, necíti k nemu nevyhnutnú vášeň pre to, ako sa rozhodol rozprávať. () (menej) (viac)