Dunkerk
Dunkirk
Dunkirk
Dunkerque
Dunkirk
Dunkirk
Dunkirk
Réžia:
Christopher NolanScenár:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Hans ZimmerHrajú:
Fionn Whitehead, Tom Hardy, Cillian Murphy, Kenneth Branagh, Mark Rylance, Harry Styles, Aneurin Barnard, Jack Lowden, Will Attenborough, James D'Arcy (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
Operácia Dynamo bola hromadnou evakuáciou približne 400 tisíc Nemcami obkľúčených spojeneckých - britských, francúzskych a belgických - vojakov z pláží a prístavu francúzskeho mesta Dunkerque. Prebehla medzi 27. májom a 3. júnom roku 1940.. (Continental film)
Recenzie (1 733)
Originální válečný film vyvolávající překvapivé asociace. Uznalý pohled komandéra Boltona na Spitfire pilota Farriera, přelétajícího nad pobřežím u Dunkerku na neutrál, mi silně připomněl podobně zasněný pohled předsedy Kaliny na kroužící práškové letadlo bratrů Slováků. A i když Kenneth Branagh nepronesl nic ve smyslu: "A dneska Štefan", přesto jsem si v té chvíli připadal jako u nás, v té naší vesničce, malé, střediskové. A když pak Tom Hardy přistál a zapálil své letadlo, místo německých vojáků jsem málem očekával pana Pávka s jeho Avií a se slovy: Vy jste se v tom zase vrtal, že? Pane doktore.... No nic, každopádně se Nolanovi zase podařilo splácat něco neotřelého a byť jsem jiné a později se nijak teatrálně střetávající časové roviny začal tušit teprve ve chvíli, kdy se Cillian Murphy objevil na dvou místech zároveň, a to jednou za bílého dne a podruhé v noci, i tak jsem si tuhle ve své podstatě nejnudnější kapitolu druhé světové války opravdu užil. Zejména kvůli libým tónům Hanse Zimmera, jehož hudba by dodala na dramatickém rázu i záznamu páření hlemýžďů. Čtyři. ()
Nebyla to teda žádná prdel tam přežít, ale to ostatně během války kdekoliv. Nejvíce mě dostávala kamera, ta je tu naprosto perfektní, hlavně ty širokoúhlé záběry. Casting byl tak nějak Nolanovsky klasický. Bylo také zajímavé sledovat dění z různých rovin, že spoda zápolení a boj vojáků o život ve 100 +1 potapejicich se lodí, shora stejné dění jen z pozice letecké bitvy. Asi to není nejlepší Nolan, ale rozhodně je to skvělé a to ani nezmiňuji podmanivě mrazivou napínavou hudbu ()
Christopher Nolan opět nezklamal a i válečný film podle skutečných událostí natočil po svém. Výborně fungují jeho hrátky s časem, ke kterým divák dostane prostou nápovědu časovými titulky na začátku filmu (jeden týden, jeden den a jedna hodina). Slavní herci jsou dobře namícháni s neznámými, dialogů je minimum, Němci jsou prakticky neviditelní (což skvěle ilustruje skutečnou válečnou zkušenost vojáků), kamera špičková (obzvlášť na obřím plátně v IMAXu), hudba zní prakticky pořád (a pokud ne, tak si těch pár chvilek zaručeně všimnete) a triky jsou tak dokonalé, že divák nemá šanci poznat, kde končí reálně nasnímaný záběr a pokračují pixely. Zřejmě film roku už v červenci. ()
Celý ten ošiaľ okolo filmu je mi veľkou záhadou. Hodnotenie na úrovni top historického filmu, hoci skutočným topkám nesiaha ani po členky. Pozitívom filmu je skvelý audiovizuál, najmä hudba vyniká od začiatku do konca. Scenár tu takmer neexistuje, dialógy sú na minimálnej úrovni. Vlastne ani nemôžu existovať, pretože nemajú kam dej posunúť. Celý príbeh je bez napätia, bez nejakej vzrušujúcej situácie a vlastne by sa dal zhrnúť pár vetami, pretože takmer nič neobsahuje. Herecky tu vyniká určite Murphy, ale koho napadlo zaangažovať do tohto filmu speváka z One Direction??? Hoci som sa tešil na skvelého Hardyho, ten je tu neviditeľný (jeho tvár doslova) a svoje umenie nemá ako ukázať. A keď prestane hrať hudba, máme tu scény, kde je dlho, dlho ticho, ako by sa na niečo čakalo a nakoniec nepríde nič. Jednoznačne najslabší Nolanov film. ()
Je těžké hodnotit film jednoho z mých oblíbených režisérů, který si víceméně s každým svým počinem drží určitý (v tomto případě velmi vysoký) standart. Po všech filmech Ch. Nolana jsem i od Dunkirku očekávala obrovskou podívanou plnou napětí, zvratů, kliček, efektů a emocí, na které jsme u něj zvyklí. A ano, dostalo se mi toho, ale přeci jen musím (možná právě pod vlivem jeho předchozích snímků) při hodnocení jednu hvězdičku ubrat. Věřím, že kdyby toto válečné drama vzniklo pod taktovkou někoho jiného, byla bych ohromena ještě více, ale zde asi opravdu malinko zapracovalo vysoké očekávání. Oproti Počátku, Mementu nebo Interstellaru jsem zkrátka měla pocit, že se film drží malinko při zemi. Skvělé herecké výkony, prostředí, výprava, efekty i hudba H. Zimmera jsou pro jeho filmy už tradicí a ani zde nechyběly. Jediné, co mi prostě tak trochu scházelo, byl typický Nolanovský styl, který mě donutí o zhlédnutí přemýšlet ještě několik dní a jen se dohadovat, jestli moje pochopení filmu je to správné... ()
Vizuální ráj. Nechápu propracovanost každého jednotlivého záběru. A ten soundtrack. Pane bože. Děkuji. Tolik ale k lyrice, ta epická část (mnohými kritizovaná) není prázdná, bezduchá, odehrává se během kratičkého momentu na výseku jedné lokality (perimetru), kde se bojuje marně o život. Ukázka odvahy a chuti přežít. Duch nad hmotu. Jediné, co mě mrzí, rád bych viděl Hardyho trochu více, ale co už. ()
Lepšie premostenie, ako pozrieť si Dunkirk po Darkest Hour, som si nemohla priať. Film je kvalitný po všetkých stránkach, menej známe herecké tváre beriem ako plusový bod, hudba to posunula o jeden level vyššie. Zvuk excelentný. Operácia Dynamo sa vydarila nielen v skutočnosti, ale aj na filmovom plátne. ()
Jedním slovem? Nuda. Dvěma slovy? Dvouhodinová nuda. Už po deseti minutách mi bylo úplně ukradené, co se s většinou postav stane. Prostě přiletěly stíhačky, několik vojáků zastřelily a jiní se utopili. Pak znovu přiletěly stíhačky (nebo bombardéry) a znovu několik vojáků zařvalo. OK. Podruhé jsem si říkal, že asi tím chce Nolan ukázat tu bezvýchodnost, ale když se to stalo asi podesáté, tak ukázal spíš svou vlastní bezvýchodnost. (Kdyby to bylo celé natočené na čtvercový formát, tak to komplet vypadá jako hipsterský Instagram). Necelé dvě hodiny jsem čekal, kdy ten film konečně začne, kdy konečně začne mít nějaký příběh ... no a najednou ten film začal přestávat. Znovu opakuji - začal přestávat, protože i konec je přehnaně kladné slovo k tomu, jak to dopadlo. Musím říct, že mě to emocionálně minulo. Ale fakt úplně, prožitek na nule. Možná „Dunkirk“ hezky vypadá, ale tím to začíná i končí. Svým způsobem mě fascinuje, že Nolan, který byl vždy lepší vypravěč příběhů než realizátor akčních scén, si pro svůj film vybral bezdějovou rekonstrukci jedné víceméně akční scény. Prostě dal filmový tvar jedné historické události, což mi ve vztahu k jeho chladnému přístupu nestačí. Natočil sice netypický válečný film - bez Němců, bez hlavní postavy, takřka bez dialogů, střídaje tři různě dlouhé časové roviny ... výsledek je pro mě ale nijaký. Byly to prostě tři rozstříhané linie jakýchsi válečných příhod téměř anonymních lidí, které se na konci daly dohromady. Co na tom bylo natolik geniálního, jsem tedy asi nepochopil stejně, jako některé nesedící prostřihy na potápějící se lodi. Nolan nedokázal divákovi zprostředkovat žádnou ucelenou představu o tom, jak je uspořádán prostor na pláži, co se odehrává za molem a co před molem, zda potápějící se loď z předešlé scény je v další scéně ještě nepoškozena (scény jsou přeházeny), nebo je to prostě úplně jiná nepoškozená loď. Hrozný chaos! Toto vše je korunováno nijakým soundtrackem Hanse Zimmera. Závěr - „Dunkirk“ je nudná, vypreparovaná, chladně neosobní, emoce nevzbuzující, dvouhodinová přehlídka několika lodí a pár letadel. Není zde ani nějaký osobní příběh, ke kterému by se divák přidal, ani velkolepost celé akce tu není vidět. Tudíž nemám jediný důvod dát nějakou hvězdičku. /10%/ ()
Apocalypse Nolan: IMAX or die. Najlepšie ozvučený film, aký som (v živote) videl. ()
Dunkerk je asi první film Christophera Nolana, ke kterému jsem byl docela skeptický. Naštěstí jsem se šeredně mýlil. Jak je u Chrise zvykem, látku si zpracovává po svém a podobně natočený válečný film jsem nikdy neviděl a určitě ani neuvidím. Jeho tempo je neskutečné a režisérova volba zkrátit filmovou stopáž na minimum byl geniální nápad. Opět nechybí ani nezbytné aspekty, jako dokonalá audiovizuální složka (výborná kamera, neselhávající Hans Zimmer, který pojem filmová hudba kompletně překopává po svém) a v rámci možností o bezchybné herecké výkony. Za plný počet to zatím nevidím, protože klasický chladné vyznění jako je u Nolana zvykem mi zabránilo v tom, abych měl v sobě po skončení projekce nějaké jiné pocity než jen, že to skvěle vypadalo a znělo. Určitě se ale těším na další projekci v klidu domova, která mě možná přesvědčí o té poslední hvězdě. U Nolanových filmů to zažívám docela často. ()
Spíš se tam plave, než válčí. ()
Všechno z první ruky: panika, šok, dezorientace, živočišný strach, sobecká touha přežít za každou cenu a zároveň odvaha, obětavost, neokázalý smysl pro povinnost, hrdinství. Důmyslně vystavěný děj natočený tak řemeslně poctivě a realisticky jak je to jen možné (až na do očí bijící absenci naturalistických a okázale krvavých záběrů, což je ovšem jen nepatrná skvrna na kráse). Dokonalý, nervy drásající zvuk (samozřejmě včetně nenápadné, ale naprosto funkční hudby) spolu s vynikajícím střihem dokáží doslova od prvních vteřin filmu vytvořit až nepříjemně bezprostřední zážitek a troufám si tvrdit, že po shlédnutí tohoto snímku jen málokterý divák zapomene na to co to byl Dunkerk. ()
Film je stylizován jako obrázky z válečného dokumentu. To působí realisticky. Žádné velké výbušné efekty. Později se ale film kvůli pokulhávajícímu příběhu stane monotónní. Hrdina je trochu plakátový. Vynikající zvuk a hudba. ()
Artová, strojená šaškárna. Nikdy bych neřekl, že Spielberg a jeho Hollywoodská pohádka bude mnohem víc ikoničtějším filmem, než cokoliv co by z druhé války natočil velký Nolan. Co naplat, že efekty jsou slušné, letecké souboje překrásně nasnímané a vůbec jako že vizuálně je to hezké, když to pojednává o jedné z nejnudnějších událostí celé války, celé je to natočené s pravítkem v prdeli, bez kapky krve, reálných dopadů hrůz a třeba takové maličkosti, že vojáci nedělali nic jiného, než že mohutně fuckovali a kouřili jedno cigáro za druhým...ani taková maličkost tu není ani jedna a ještě ten falešný konec, kdy admirál hrdinně zůstává, přitom ve skutečnosti utekl jako pes s ostatními vojáky. Nudil sem se, nejhorší Nolanův film. Strojená zbabělost ubohé armády která dostala na prdel. Pche.50%. ()
...A Chrisovi Nolanovi odovzdávam čestné VI_VY - (vizuálne vysvedčenie) za výnimočne odvedenú, filmovú prácu, ktorá si jednoducho zaslúži veľkú, obdivuhodnú pochvalu - par excellence... A následne nech si ho láskavo pripíše do svojho: «CURRICULUM VITAE» , keď sa bude neskôr automaticky uchádzať o lukratívnu, režisérsku pozíciu, kedy by mal mať všetky dvere otvorené dokorán, že ho musia privítať s otvorenou náručou, aby hocakého zelenáča odsunuli na vedľajšiu koľaj, ktorý tam nemá vôbec čo pohľadávať ! _ Od tohto progresívneho tvorcu z britských ostrovov, máme konkrétne už piaty film v 4K rozlíšení (spolu 15 diskov), že každý tu má svoje zastúpenie oprávnene, vieme si ich skrátka, obhájiť ! Nenakrúca zjednodušene, čiže úplne naopak - pomerne ťažko a komplikovane, a asi aj kvôli tomu je číry, filmový zážitok, oddať sa plnými dúškami jeho zaujímavým víziám. Odkedy vymenil dvorného DP Wallyho Pfistera za Hoyteho van Hoytemu, je to absolútne iný, lepší, odhodlanejší REŽISÉR s totálne voľnou tvorivosťou, akú si zrovna zmyslí, nikto sa mu nestarie, ako má postupovať počas nakrúcania, disponuje neuveriteľným vizuálnym cítením, a preto som si ho veľmi obľúbil, že aj takýto prístup k Dunkerku je naozaj extra ojedinelý. Operácia DYNAMO je vonkoncom jedna z najdôležitejších vojenských, záchranných akcií z druhej svetovej vojny, s niekoľko stá tisíc uviaznutými vojakmi na pláži vo Francúzsku, ktorým bezprostredne hrozil kolosálny masaker, čím by si spojenci skomplikovali konečné víťazstvo. A na túto vierohodnú problematiku sa pozerá Christopher Nolan pomocou 3. časových rovín, ktoré neustále prestriháva do jedného, celistvého celku. Sú to: pláž/vzduch/more. Pláž je tzv. retrospektíva. Vzduch a more sa odohrávajú takmer v reálnom čase. Prevedené do časovej terminológie: týždeň/hodina/deň. K hereckému ansámblu: prevažujú známi herci, ktorí nechcú príliš na seba pútať pozornosť, i keď Hardyho postava pilota Farriera je až moc COOL, a to netradičným spôsobom... Murphy, Rylance, Keoghan a Branagh - nadštandardné, úsporné herectvo, a to isté i neznámi herci, ktorí hrajú každý sám za seba. Strihová skladba Leeho Smitha je naprosto fantastická, aj keď sa miestami nájdu menšie kiksy + strih zvuku a mix zvuku = autentický filmový pôžitok ! Na pôvodnej kino-projekcii som Dunkirk trochu skritizoval, no s odstupom času a v 4K sprístupnení sa jedná o čosi strašne podnetné, s perfektne vycibrenou réžiou+kamerou, ktorá sa zbytočne nesnaží ovládnuť dianie na plátne, ako 1917, rež. Sama Mendesa... ()
Dcera říká, že tomu scházel nějaký vrchol, současně ale uznává, že se do takovéhoto filmu vrchol dát nedá. Až klaustrofobické. Důsledně z pohledu účastníka. Bez vítězství, protože záchrana přináší jen dočasnou únavu. Film stejný, jako samotná evakuace z pláží u Dunkerque - lépe to nebylo možné. Nemá smysl dumat, co scházelo - v rámci daného nejlepší možný výsledek. ()
Dunkerk je snímek, který doslova patří do série s Nejtemnější hodinou. A takto si je budu i v budoucnu promítat. Nolan mě velice překvapil! Jeho sci-fi počiny jsou parádní, ale tímto si mě definitivně získal. Dále velká pochvala za hudbu, obsazení, scénář, moc se mi to líbilo.. ()
Tak právě jsem byl svědkem skoro dvouhodinového obrazového dokumentu, ve kterém se nemluví, příběh neexistuje a jediné, co můžeme, je sledovat jakési bezejmenné angličany, jak se potulují po pláži v Dunkerku nebo se snaží utéct z potápějící lodi a velkou část stopáže sledujeme hrdinného Hardyho, jak téměř bez paliva kosí němčoury ve stíhačce. Jako vizuálně opravdu pastva pro oči - možná by se dalo říct - NEJLÉPE VYPADAJÍCÍ VÁLEČNÝ FILM. Ale to je asi tak všechno. Chybí příběh - jakýkoliv !!! Takže emoce nula a o Dunkerku stále nevím takřka nic. Achjo...Nolane, Nolane, vzchop se, jde to s tebou od Temného Rytíře s kopce dolů. ()
Nolan jde ve svém desátém filmu téměř anti-hollywoodskou cestou a představuje experimentální blockbusterový thriller, který nejvíce připomíná postupy sovětské montážní školy. Pokud v předchozích Nolanových filmech platily za vrchol střihové montáže, v Dunkerku je střihovou montáží celý film, vyčerpávající, hlučný a emocionálně zdrcující. Zážitek pro co největší plátno. ()
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (viac)
Tenet je Nolanův druhý nejdražší film
Nadcházející špionážní thriller Christophera Nolana Tenet bude režisérovým druhým nejdražším filmem vůbec. Film, jenž se bude zabývat manipulací časem, má podle serveru Variety (a následně potvrzeno… (viac)
Jaký dostal Nolan rozpočet?
Režisér Christopher Nolan se za poslední roky vypracoval do pozice, kdy je vlastně úplně jedno, co se rozhodne natočit, domovské studio Warner Bros. mu na to totiž dá takový rozpočet, jaký si řekne,… (viac)
90. Oscary - výsledky
Výroční 90. ceny americké akademie znají své vítěze. Nejprestižnější ocenění a díky tomu také „nejoblíbenější chlapík Hollywoodu“ se předával v Dolby Theatre, jak už je tomu dlouhou dobu zvykem.… (viac)
Film je vystavěný opravdu zajímavě, klasicky "nolanovsky" (perfekcionisticky), ale už od Počátku (nikoliv od počátku) projevuje Nolan čím dál tím silnější tendenci zabývat se spíše „architekturou“ než člověkem, což mne osobně docela mrzí (a to i přes možnost vztáhnutí Dunkerku na současnou uprchlickou krizi, o čemž budu mluvit v závěru komentáře). Avšak rád bych to rozvinul pomocí úvahy nad povahou (filmového) umění a nezůstal jen u pouhého konstatování. U významných režisérů jsou často k vidění dva druhy tvůrců – k ilustraci použiji dva slavné sovětské filmaře. Jsou tu tvůrci jako Ejsenstejn. jimž vše ve filmu slouží pro vyjádření myšlenky, často světonázoru, jemuž podřizují své protagonisty a pro kteréžto jsou podstatnější, spíše než jednotliví lidé, velké ideály - myšlenky a jejich efektivní provedení. Jistě, zrovna Ejzenštejn byl neskutečně talentovaný chlapík (ačkoliv podle fotek by to člověk neřekl), ale nikdy jsem ho nebral jako umělce, který dokáže pohnout něčí duší – byl vždycky tak nějak strojovně chladný, uzavřený ve svých rafinovaných mechanismech výstavby snímků. Nad jeho filmy můžete žasnout a vzdychat a to je vše oprávněné, ale v konečném důsledku budete pouze žasnout a vzdychat nad spektáklem, kvalitně provedenou věcí (to slovo "věcí" je zde zásadní). A pak je zde druhý typ umělců, ve středu jejichž zájmu stojí člověk jako individualita, člověk jako komplexní, složitá a vlastně hluboce tajemná entita a úděl tohoto tvora ve světě vezdejším. Umělci, jejichž tvorba je natolik organická, že se pojí s dalšími žijícími bytostmi nikoliv pouze skrze smysly, ale i pomocí srdce. Mezi takové režiséry patří například Andrej Tarkovskij (který je mimochodem můj nejoblíbenější umělec vůbec). Tarkovskij, ač jsou jeho filmy čarokrásné, vždy a bez výjimky odhaluje člověka, nikoliv pouhé myšlenkové konstrukty. Zatímco Ejzenštejn kutí, měří, počítá, Tarkovskij dává prostor intuici, tajemství, citům, víře a věcem křehkým a těžko vyjádřitelným, což se odráží i na rozdílné tématice snímků těchto tvůrců – tam, kde Ejzenštejn řeší revoluci a organizaci mas, tam stojí v popředí u Tarkovského láska nebo svědomí. Proto si myslím, že novodobí filmoví badatelé typu Bordwella a Thompsonové se Tarkovskému tak účelně vyhýbají – nikoliv proto, že by byl bezvýznamný, ale protože ho prostě nechápou. Sahá mimo jejich strukturalistické a analytické pojetí filmu. Tím však na závěr nechci říct, že bych striktně odsuzoval „architekty“, jakými byli Ejzenštejn nebo jakým se čím dál tím více stává Nolan. Pouze chci vyjádřit své hluboké přesvědčení, že jakmile z filmu, který má být do jisté míry humanistický, přestane na diváka dýchat člověčina, je něco špatně – tím narážím na počátku (nikoliv na Počátku) zmíněnou možnost vztáhnutí Dunkerku na současnou uprchlickou krizi. V jejím zpracování postrádám konkrétní jedince, s kterými by člověk mohl vytvořit pouto či empatii. Svým způsobem je tak Dunkerk vlastně dobrou ilustrací současné tendence (zvláště) mladé generace člověka abstrahovat na jakýsi vzdálený pojem, který je potřeba chránit, zatímco se vytrácí skutečná citlivost vůči konkrétním lidem. Snad je to způsobené internetem a sociálními sítěmi, kdy jsou na každém rohu viděny skupinky lidí, kteří ač fyzicky blízko, spolu nekomunikují, ale baví se s očima upřenýma na mobily s někým mimo jejich dosah. Možná i proto jsem čím dál tím častěji svědkem podobných paradoxů, jakými jsou například vysokoškoláci horlivě se zastávající uprchlíků, s kterými nikdy v životě nepřišli (a nejpravděpodobněji nikdy ani nepřijdou) do styku, ale ti samí lidé nejsou často schopni ani druhému člověku zdvořile odpovědět na dotaz nebo půjčit spolužačce tužku, aniž by se u toho netvářili, jakože je dotyčná k smrti obtěžuje. Pro mě zklamání, ač se stále jedná o skvěle natočený film (proto i ty čtyři hvězdy). () (menej) (viac)