Život je krásny

Dlouho jsem se tomuto snímku bránil s představou nějaké hloupé komedie. Ale některé komediální prvky a absurdnost jsou v tomto snímku tak promyšlené a vyhnané na samou hranici snesitelnosti, že ať jste předzaujatí jak chcete, stejně se vám tato smutná a zároveň inteligentně vtipná hra na soutěž o hlavní cenu - tank začne líbit. "Marie - hoď mi klíč" 75% (06.06.2009)

Jsou filmy, které jsou krásné, herci v nich podávají strhující výkony a vy víte, že se díváte na něco výjimečného. A pak jsou filmy, které jsou jedním slovem nezapomenutelné, filmy, jenž se vzpírají jakýmkoliv škatulkám, zkrátka filmy, na které už nikdy nezapomenete a říkáte si, jak jen jste mohli žít, aniž byste jej viděli. A přesně takovýto film je Benigniho Život je krásný. Samotný snímek by se dal rozdělit na dvě části, ta první oplývá úžasným lidským humorem, ta druhá (v koncentračním táboře) už pak vyloženě samotným lidstvím. Děkuji Roberto, že ještě stále existují lidé, kteří věří, že Život je opravdu krásný. Jeden z mých osobních filmů roku 2014. (18.07.2014)

Přestože mi především začátek filmu příliš neseděl, díky komediálním kouskům, tak jsem vytrval až ke zhruba druhé čtvrtině, kde se film jakoby láme do vážnosti a přestože v něm jsou stále prvky komedie, už je to jiné. Pomalu jsem začínal cítit určitou tíhu situace, která se ve zbytku filmu naplno rozvinula a mě z toho bylo pěkně úzko, že jsem místy nevěděl, zda je to to k pláči nebo k smíchu, a to na tom bylo opravdu krásné. Bez pochyby jde o velmi emocionální snímek, jehož shlédnutí lze rozhodně doporučit. (21.09.2008)

Nejvtipnější tragédie. A to je v tomhle případě pochvala, ta největší. UNIKÁT! (19.06.2010)

Po dlouhé době film, který mě hodně dostal a stojí za zhlédnutí, ale přitom ho co nejdéle nechci vidět znovu (kontrastní průběh filmu proti jeho závěru). Velice umně, i když pro někoho možná trochu absurdně umístěný děj, kterému spousta lidí neodpustí jeho naivitu. Ale právě v tom se pro mě skrývá jeho kouzlo. Z lehkostí vyprávěný příběh jednoho pološíleného Itala, který se neuvěřitelnou souhrou náhod dostane ke své vysněné, následně k dítěti, se kterým skončí i se svou ženou nakonec v koncentračním táboře. Zde, aby zachránil svého syna, snaží se ho přesvědčit, že je to celé pouze hra k jeho narozeninám. [Spoiler] Což se mu až do konce daří, a to i přes zvěrstva, které se v koncentračním táboře dějí (upalování dětí, zplynování jeho strýce či dalších vězňů a obrovskou hromadu mrtvých těl schovanou v mlze). [Spoiler end] Všem můžu jen a jen doporučit, jen se může stát (stejně jako mě), že vám nezůstanou po celou dobu oči úplně suché.  90%. (22.02.2011)

On je to tedy strašnej doják. možná až na samotné hranici citového vydírání. Benigni se s tím pere, jako scénárista, režisér i představitel hlavní role. Místy je zábavný a výborný, místy mi až pil krev. Teď, asi napotřetí, jsem si všiml jisté podobnosti s francouzským kolegou Pierre Richardem, v určitých pasážích, jako bych viděl jeho samotného. Zda to bylo záměrné, nebo se jen slily stejné komické figury, nevím. Každopádně, předkoncentráková první půle se velmi vydařila, ta síla prostého, jednoduchého, malebného a krásného obyčejného života dokáže pozitivně nabudit takřka stejně jako Amélie. Snaha o podobné zůstala i v druhé půli, ta však lavíruje na hranici možného/nemožného, představitelného/nepředstavitelného a trošku jí ubírá, přesto, když nacistický doktor pokládá napjatému a záchranu vidícímu Guidovi hádanku, hroutil jsem se v křesle. Jak jsem již psal, herecky je Benigni dost roztržitý a tu a tam na pilu tlačil až moc, naproti tomu jeho syn a Micoletta Braschi v roli jeho ženy skvělé výkony. Výhodou tohoto filmu je, že člověk jednoduše a lehce pochopí, co má na srdci, že se to ne zcela dokonale povedlo vyjádřit, je možná i vedlejší. Život totiž je krásný, navzdory všem blbům, zmrdům, dementům, magorům, debilům a idiotům. (30.06.2013)

Je to sice tak trochu podraz a útok na divácké city, nicméně já osobně nemám nic proti. (19.03.2009)

Ne normální život nic vyjímečného aspoň já teda neviděl něco víc. (20.11.2018)

Velice dojemný citový příběh odvážně pojatý v úsměvné atmosféře, která však má svůj účel. Příběh je o milujícím otci, který se snaží svého malého syna ochránit před hrůzami holokaustu a jde na to právě s dětskou fantazií a představivostí. S realitou to samozřejmě nemá nic společného, neboť tak jednoduché by to zase nebylo. Tento film si mě získal ať už láskou k dítěti, kterému se snažíte udělat z pobytu v koncentráku co nejsnadnější pobyt, ale hlavně také výborným hereckým výkonem onoho otce. Co na tomto snímku ale oceňuji nejvíce, je že díky zlehčenému komediálnímu nadhledu se ukazují zrůdnosti druhé světové války tak příšerné, jak jen ve skutečnosti byly. Jsou věci, na které by se nemělo nikdy zapomínat a tento film nám je znovu připomene. A taky nám ukáže, že život je opravdu krásný, když máme pro koho žít. Zkrátka jsou filmy, na které když se podíváte, zapomenete a tím to hasne. Ale jsou i filmy, které když shlédnete, nemůžete zapomenout a dostat je z hlavy. A Life tento je rozhodně jedním z nich. (21.01.2020)

K Benigniho klauniádě v stále silněji doléhajících kulisách fašistického šílenství jsem si předlouho hledal cestu. První dějství, zachycující cestu zamilovaného Quida k jeho principesse, je okouzlující hrou životu otevřeného muže ignorujícího lživá a vše znehodnocující pravidla, které neodolá žádné klišé ani demagogie. Ve druhém, podstatně problematičtějším, pak moc nemocných zavládne nepřehlédnutelnou silou a jen duchapřítomnost věčného dítěte pomůže milujícímu otci, aby zachránil v samém epicentru hrůzy své dítě. Přes množství geniálních detailů, leckdy originálně protkávajících a zrcadlících oba akty příběhu, se mi film zprvu zásadně vzdaloval rozporem mezi naturalistickým podáním a nerealistickým obsahem, který jakoby sebezáchovně ukročuje v těch nejděsivějších okamžicích k elipse a tlumí, ne-li maže, vše, co by hrdinovo neohrožené konání zastínilo svou tragikou. Quida totiž poznáváme jen v okamžicích hry o tank, čili jako muže s nasazenou maskou, a proto je také těžké uvěřit trpkému naplnění jeho osudu. S ohledem k nadsázce, která snímek organizuje, si myslím, že jej lze přijmout jen jako metaforu – jako židovskou anekdotu svého druhu, která má povzbudit k prudší lásce k životu nejen vlastnímu, ale i těch druhých. Opačné čtení totiž neodbytně odvádí od každého okamžiku k mnohem děsivější propasti, o níž se mluví jen v náznacích, což může vyvolat – mylný – dojem, že je ignorovaná. Svár výkladů nejživější tematizuje vymykající se scéna v mlze: hrůzný výjev nastavuje Quidovi zrcadlo, v němž může najít i sebe sama a v děsivém odrazu se i se svým maličkým ztratit; odvrací se od něj a vteřinu poté je již opět s chlapcem na pryčně a válka končí. Osobně bych přivítal poetičtější stylizaci, snovou distanci a třeba i zcela němé scény nebo taneční vstupy – vše, co by oslabilo ten falešný realismus, který zdar výsledného díla zpochybňuje. (15.03.2024)

Jsou filmy, které se vychloubají a lákají diváky do kin prohlašováním, že se jedná o zfilmovaný skutečný životní příběh. U takovýchto filmů je jistě na místě zamýšlet se nad tím, zda je film dostatečně realistický či ne. Tento mezi ně zcela jistě nepatří. Scénář nezobrazuje skutečnost, ale nabízí mnohem více. Spojení lidské tragedie s odlehčujícím humorem, který nepůsobí rušivým a nevhodným dojmem. Robertu Benignimu se to povedlo bez ohledu na skutečnost, že se dějově jedná o tragedii jednu z nejhorších. Tragedii období nacistické okupace a s ní spojených koncentračních táborů. Syn v koncentračním táboře prožívá chvíle, které by žádné dítě na světě prožívat nemělo. Otec, ten láskyplný a do posledního okamžiku muž humorem oplývající a milující život se snaží svému synovi "hrou" ulehčit nejtěžší chvíle jeho života a současně i sobě jaksi myšlenkově odsunout ten neodvratný osud. (13.06.2007)

Nádherný film o šťastných i strašných věcech.Film,který oslavuje krásu života,který je třeba si užít i když vám zrovna nevychází.Bez filmu Život je krásný by byl svět nejen filmu o hodně chudší. 90 % (02.12.2008)

Moc pěkný film. Vždycky mě příjde strašný, jak s těma lidma zacházeli v koncentračích táborech a když se ještě natočí film s takovým silným příběhem, je z toho hezký, ale bohužel celkem smutný film. Ale k tomuhle filmu občas nechápu nějaké komentáře. Někdo filmu strhnul hvězdy za to, že nechápe proč Roberto Benigni zlehčuje situaci v koncetráku.. Pokud člověk ten film nechopí, pak je to těžké. A že se film přeceňuje ? Vůbec si nemyslím, i když u mě to je na 4,5*. (24.08.2009)

Vzniklo již hodně filmů, které válku přibližovali z pohledu vojáku a jako hlavní místo bylo bojiště. Tyto filmy se pak dělí na dvě kategorie. Jeden typ filmu jsou takřka dokumentární mající za cíl bližšího seznámení s válkou (většinou americké filmy). Druhá kategorie je válka jako něco směšného, kdy největší nešikové bývají vždy něměčtí vojáci. (většinou francouzské filmy). Tento film však nezapadá ani do jedné kategorie, avšak obsahuje obě složky. Ukazuje že ne vždy nemusí být válka tak krutá, pokud ji člověk nebere vážně a dělá si z ni legraci. Roberto Benigni jako hlavní protagonista je také režisérem. Dalo by se tedy řící že si tuto roli psal přímo na tělo. A výsledek - obdržel OSKARa za nejlepší mužský herecký výkon, za cizojazyčný film a hudbu.. (03.04.2005)

Nádherný film,pro který téměř nemám slov.První půlka filmu je krásný kouzelný a trochu komický romantický příběh na čtyři hvězdy,zato druhá půlka filmu je úplně o něčem jiném.O obětování otce pro syna,který svému dítěti zachraňuje život.Jako celek film působí skvěle a já nemužu jinak než 5* a 95 % (16.08.2010)

Ako okomentovať nevysloviteľné? Dlho som nemohla nájsť správne slová a ešte stále som si istá, že to verbálne nevystihnem. Preto použijem len jednoduché slovné spojenie-nádherný smutný zázrak... (19.10.2013)

Dostal jsem chuť na nějaký pořádný vyhlazovací film a protože má Schindlerův seznam ukrutné tři a půl hodiny a já taky musím občas jít do práce, sáhl jsem zase po letech po téhle ověřené klasice. A teď jsem vám z toho takový celý rozporuplný. Není pochyb o tom, že je Benigni trapný, krpatý, slizký Talián. Tady se mu ale nějakým zázrakem povedlo vybalancovat humorné eskapády a kabaret s neoddiskutovatelnými hrůzami a krutými nástrahami, které na ty nebožáky ve všech koncentrácích světa číhaly. Vybral pro své účely toho nejroztomilejšího chlapečka na Apeninském poloostrově a ke konci tlačí ne na pilu, ale na cirkulárku až moc, ale došel si tím silou ledabyle zabržděného buldozeru pro Zlatého naháče, protože mu to akademici sežrali i s navijákem. Není divu, že citlivějším divákům, jako například mě, mezi těmi humory občas zamrazí v zádech a roní kroupy. Život je sice krásný, ale občas to stojí za pěknou vyližpíču. Na rozdíl od kluků z Jad Vašem nezastávám názor, že se s holokaustem v žádném případě nešpásuje a tenhle druh srandy mi nevadí. Uvědomte si, jaký se v některých dílech skrývá nevyužitý komediální potenciál. Kdyby hrál Oskara Šindlera Chevy Chase, Kateřinu Horowitzovou Stella Zázvorková, chlapce v pruhovaném pyžamu Rob Schneider a sem tam někdo cestou z transportu nějak legračně zakopl o koleje, byla by to prdel k popukání, ne? (26.10.2015)

Odľahčené ale krásne. Benigni je utáraný až za hranice únosnosti. Ale film si veľmi pekne pohráva s líniou niečoho bezprostredného a čarovného, čím tú jeho ukecanosť zľahčuje. Prvá polovica je slabšia ako druhá a v zásade je Benigni veľmi opatrný. Nesnaží sa o veľké dejové zvraty až na ten posledný, aby sa mu náhodou koncept nerozpadol. Hoci aj tak je to stále neuveriteľné. A o nejakom realistickom poňatí nemôže byť ani reč. Bez rozdielu na to je film podaní citlivo. Vzťah medzi otcom a synom je veľkým ťahúňom filmu, rovnako ako v prvej polovici medzi Guidom a Dorou. Veľmi silná bola pre mňa scéna s nemeckým plukovníkom čo má rád hádanky. Zamrazilo ma pri tej arogancií. Je to iný POV a to veľmi oceňujem. Miestami možno ťažkopádne, ale predsa len na konci dojalo. (11.04.2016)

Toto je jeden z najkrajších a zároveň aj najsympatickejších filmov, aké som v živote videl (Vykúpenie z väznice Shawshank bude mať konkurenciu). A aj keď v polovici filmu príde veľmi drsné a nemilosrdné vytriezvenie, po ktorom už nič nie je také ako predtým, tak si myslím, že moje tvrdenie platí od začiatku až do konca. Máloktorý film má takéhoto sympatického hlavného hrdinu, ktorému jednoducho musíte držať palce, pretože to inak nejde. Je krásne a zároveň dojemné sledovať, ako si svoj úsmevný a pozitívny pohľad na svet ponechá aj v tých najtemnejších chvíľach a popritom sa vlastne iba snaží nepokaziť detstvo svojmu synovi... Niečo takéto, kontrast medzi veselou komédiou a smutnou vojnovou drámou, kombináciu pobytu v koncentračnom tábore a nedobrovoľného predstierania toho, že je to iba hra alebo aj filmu, ktorý jednoducho v každom slove, každej scéne srší dôvtipom a kreativitou... Roberto Benigni je bezpochyby génius, ak dokázal niečo takéto vymyslieť a zrežírovať... Patrí mu obrovská poklona, pretože aj keď som sa v niektorých momentoch usmieval, tak musím povedať aj to, že už dlho som si pri žiadnom filme takto úprimne nepoplakal... A toľko rôznych pocitov do jedného filmu nedokáže vtesnať len tak hocikto... Tento film je výsledkom práce génia, ktorá sa nedá ohodnotiť inak ako 1000 bodmi z 1000, a preto ešte raz skláňam Robertovi Benignimu obrovskú poklonu. Bravo! (04.12.2022)

Ozaj veľmi pekný a smutný film z čias druhej svetovej vojny keď si Nemci robili čo sa im chce. Neviem čo mám vytknúť. Ozaj hodnotný film na zamyslenie a právom ocenený oscarmi. 90% (14.08.2008)