Maják
The Lighthouse
The Lighthouse
The Lighthouse
The Lighthouse
VOD (2)
Obsahy(1)
Režisér a scenárista Robert Eggers, který na sebe strhl pozornost žánrových fanoušků i vyznavačů artových sfér debutem Čarodějnice, opět spřádá důmyslně vystavěné dílo, které provází pověst strhující divácké podívané, osobité autorské vize i hypnotického klaustrofobního dramatu. Robert Pattinson a Willem Dafoe podávají fenomenální výkony coby strážci titulního majáku ve vyprávění zasazeném na konec devatenáctého století. Soužití větrem a lety ošlehaného, i notně vypitého námořníka a jeho nového nezkušeného asistenta se začne propadat do šílenství a paranoie, zatímco novic poodkrývá okolnosti záhadného osudu svého předchůdce. Strhující kompozice černobílé kamery v kombinaci s precizní zvukovou režií utvářejí přízračnou, ale současně uhrančivou atmosféru, do které se spolu s postavami propadnou také diváci. Eggers vytvořil vrcholně estetickou a všechny smysly atakující podívanou, která v sobě snoubí vytříbenou krásu i dravou krutost. (Kinoaero.cz)
(viac)Recenzie (474)
"Ponorková nemoc" jinak.. ()
Eggers má evidentně brutální vize a na rozdíl třeba od Astera a jeho Midsommaru se mu je daří naplnit tak, abych ke konci filmu neuvízl někde na půli cesty mezi transem a zklamáním. Jsem plný. Klaustrofobní, mytologické peklo, které je stejně tak opojné jako zábavné. A Dafoeho věta „Člověk, který nepije, ať raději dobrý důvod k tomu má“ je moje nová oblíbená hláška. ()
Vizuálně strhující balada, černobílý neo-formalistický art-house, surreálná námořnická báchorka, klaustrofobická psychologická elegie, anebo obyčejný brakový horor o šílenství a samotě? Tím vším Lighthouse je a zároveň není. Ústřední duo Pattinson/Dafoe exceluje snad ve všech ohledech - ať už jde o pasáže kdy spolu chlastaj, prdí, nebo na sebe řvou žargonem jak manželé. Rob Eggers je vizionář.... [#A24RULES!] ()
Hrozně prázdná exhibice talentovaného stroje na hutnou atmosféru, které nelze upřít vystižení dobových reálií a záměrně zastaralých formálních postupů (statické záběry, detaily, expresivní herectví, precizní geometrická kompozice), ale divákovi lačnícímu po smysluplně organizovaném vyprávění či nějakých ozvláštňujících postupech nemá absolutně co nabídnout. Čarodějnice za něčím směřovala a utahovala smyčku kolem diváka, jenž si vytvářel určitá očekávání, Maják je zahleděný do sebe a od první do poslední scény se jeho nátura a nátlak na publikum nemění - a byť to samo o sobě není špatné a rozčilující, rozhodně to není nijak obdivuhodné a jakýmkoli způsobem podvratné (o což se přitom Eggers snaží). 60% ()
Dneska se indie říká už skoro všemu ať už v hudbě nebo ve filmu, ale tohle opravdu indie je. Brutální, násilné, sprosté, ale také artovní a opravdu jiné... Kulisy příběhu jsou až banálně jednoduché. Kus šutru kdesi v moři daleko od severoamerických břehů neustále otřískávaný rozbouřeným mořem a plískanicemi, maják, jeho strážce a pomocník. Kolem jen moře. Nečekejte však žádný Jadran. Tady se vlny za vichřic tříští přes skálu o samotný maják až do jeho poloviny... A moře je tu rozbouřené často. Klidnější počasí doprovází mlhy, takže pro zajištění bezpečnosti lodní plavby je třeba o maják náležitě pečovat. Nejen o to světlo tam nahoře, ale i o parní stroj, který pohání sirénu. Ta v pravidelných intervalech hukotem ohlašuje pozici skály. V kakofonii tohoto houkání, děsivého hučení moře a vytí větru ve střeše domku strážce majáku se divákovi velmi pomalu odvíjí příběh totální paranoi. Dva chlápci, chlast, hříchy z minulosti, výčitky a děsně malý prostor ze kterého není kam utéct . Pár dnů to jde vydržet, ale služba na majáku je dlouhá... A tak tu máme poctivé drama v opravdu interesantním prostředí. Místo bylo vybráno dokonale. Dafoe i Pattison hrají o stošest, Dafoe měl navíc skvělou starou mluvu, ale tomu celému něco prostě chybělo. Něco u čeho by se člověk více bál a pokud to mělo být drama, mělo by to divákovi zrychlit tep. Bohužel se tak nestalo a o hororu tu už vůbec nemůže být ani řeč. Buď jsem v sobě neměl flašku ginu, nebo nevěřím na mořské panny a Neptuna, snad je to i tím, že nejsem námořník, zkrátka a dobře nebyl jsem s filmem na stejné vlně. Někdy prostě super vizuál a výborné herectví nejsou vše... Dávám za 3 mrtvé racky. * * * ()
Ako by to vyzeralo, keby Melville napísal weird tale? Ďalšia skvostná štylistická hra Roberta Eggersa, ktorý po The VVitch opäť geniálne rekonštuuje dobový jazyk a žánrové motívy. Čiernobiela kamera je nádherná a konečne ju má v ruke niekto, kto vie ako nasvietiť scénu a nejde tak len o umeleckú pózu. A ústredne duo je absolútne famózne. Willem Dafoe podáva životný výkon, kedy človek úplne zabúda na slávneho herca, ktorý hrá postavu, ale pred očami sa mu zjavuje skutočný pomätený námorník. ()
Nejlepší adaptace Lovecraftovy povídky, kterou Lovecraft nikdy nenapsal. Mistrovsky děsivá kompozice alegorií a symbolů smíchaná s naprosto dokonalou formou a herectvím. Kdyby se mě někdo zeptal, co si představuji pod slovem "horor", odkázal bych ho přesně na filmy tohoto typu - filmy, kde největším děsem je právě lidská mysl (mnohdy spojená s něčím, co není s to obsáhnout) a kde tvoří film atmosféra, nikoliv (více či méně) laciné krátkodobé útoky na divákův obranný reflex. ()
Ťažko hodnotitelný film, pri ktorom som si veľmi užil dvojicu Dafoe-Pattinson a tiež výsostne stiesnenú atmosféru malého ostrova. ()
a tak dobrý to bylo, lepší než Čarodejnice. Ale mohlo to být ještě odváznejší psycho - takhle spíš čajíček pro dorostence. ()
Nuda ako prasa. Nejaké to ukájanie nad rybou, nosenie oleja do schodov a dole schodmi, kecy pri večeri, ktoré iritovali svojou tuposťou.... no jednoducho presne podľa gusta pána Dafoa. Jeho filmy stoja v poslednom čase za prd, to som si už zvykol. A na to, že si to zakladá na obrazovom výklade príbehu tak ani obraz nebol bohviečo. Myšlienky a zmysel filmu tiež odleteli niekam do vetra a už sa nevrátili. A tak to je lepšie. Strata času. Na hranici odpadu. 30/100 ()
Eggersova Čarodějnice mě svého času hodně nadchla, rozhodl jsem se proto dát nakonec šanci i Majáku, byť mě poněkud odrazovalo obsazení (Pattinsona moc nemusím a Dafoa už vůbec ne) i ta retro forma (podobně jako mě odrazuje třeba u Pawlikowského Idy nebo Studené války). A když konečně naběhly závěrečné titulky, můj dojem byl takový, že kdybych ten film ignoroval, o nic moc bych nepřišel, ten film je divácky nepřátelský a skrz naskrz divný, ať už ve svém celkovém vyznění, nebo třeba v tom, jako by dělal velkou věc z toho, že muži masturbují, pouští větry, nebo páchnou, pokud se nemyjí - v tomto ohledu mi ta Pattinsonova zdrcující nekončící replika, v níž vyčítá Dafoeovi všechno, co mu na něm vadí - "Mám tě plný zuby! Zvracel bych z tvýho smíchu, tvýho chrápání a z těch tvejch zatracenejch prdů. Ty tvoje zatracený prdy! Smrdíš jako chcanky, smrdíš jako semeno, jako shnilý péro, jako zanícená předkožka, jako když spařená cibule píchá s kadibudkou na hnoji. A já mám toho smradu po krk. Toho všeho! Je mi z toho zle, ty zatracenej ožralo. Ty zatracenej, bezcennej, prolhanej zkurvysynu! Přesně to jsi! Jsi zatracenej, ožralej, ukecanej, mrňavej, posranej lhář. Lhář!" - přijde zoufale nepřesvědčivá a bytostně novodobá - nevěřím, že na konci 19. století by někdo někomu vyčítal - nebo vůbec mohl říct - něco takového. Btw. silně mi to připomnělo skvělý ruský film Jak jsem strávil tohle léto, a to skoro tolik, až jsem v pokušení se domnívat, že zde zafungoval jako inspirační zdroj. ()
Další z filmů, který jsem delší dobu odkládal. Né snad proto, že bych si myslel, že to bude špatnej film ale věděl jse, že na tenhle film musím mít tu pravou náladu. Konečně nastal jeho čas a já tak mohl spatřit světlo majáku. Po The Witch(2015) jsem měl od The Lighthouse potažmo od Roberta Eggerse velký očekávání. A byla naplněna. Dostal jsem propad až na samé dno šílenství. Film jenž táhnou herecký výkony dvou hlavních hrdinů( o W. Dafoeovi jsem nepochyboval o R. Patizónovi jsem měl jistý pochybnosti ale i ten zahrál na výbornou), depresivní a deprimující atmosféra, děsivá zvuková složka filmu v čele se zvukem majáku, skvělá kamera a i ten čenobílej look a formát obrazu měl něco do sebe. Snímek má v sobě víc skrytých významů a je jen na divákovi jestli je najde. Celkem mě ale udivuje tak vysoký hodnocení. Normálně bych řekl, že tenhle film bude pro normální filmový konzumenty jen těžko stravitelným soustem. Evidentně bych se mýlil. Na závěr jen dodám, že The Lighthouse e výborným psychologickým hororem ale přece jenom předchozí The Witch mi asi sedla o chloupek víc. Silný 4hvězdy(skoro5). ()
Skvěle nasnímaný černobílý obraz ve čtvercovém formátu 1,19:1 evokuje jinou dobu, jako by hypnotický The Lighthouse vznikl mimo veškerý čas a prostor. Willem Dafoe a Robert Pattinson předvádí grandiózní herectví a vzájemně se předhánějí v tom, kdo si střihne zběsilejší obraz šílence. Rozklíčování symboliky scén a pointy snímku nabízí všemožné paralely sahající až do dob antiky, ale nechci nic prozrazovat, The Lighthouse je rozhodně filmem, který si každý musí vyložit po svém. Jde o velmi povedený artový horor, jemuž to osamocení a bezvýchodnost zcela věříte, jen teda u Roberta Eggerse stále ještě čekám na nějaký element, který mě při sledování jeho filmu naprosto sundá, což se zde nestalo. Každopádně uznávám jeho skvělé režijní schopnosti a unikátní vize, na jeho další režijní počiny budu velmi zvědavý. The Lighthouse v každém případě doporučuji vidět na velkém plátně a pokud možno s velmi kvalitně přeloženými titulky. [Sitges 2019] ()
Na to, že film staví na obrazové stránce, je vizuál dost mizerný. Pár zdařilých záběrů nemůže omluvit zvolený formát 4:3, který naprosto nebyl využit. Dobrá, berme ho jako pokus o jinakost. Film se za patetických řečí a neskutečného přehrávání především Dafoa, u nějž nejsem na špatné výkony zvyklá, pomalu dotřepe k celkem zdařilému závěru. Jako pokus o biblické podobenství příchodu mesiáše film selhává ve zbytečně ukřičených a ordinérních scénách. Brát snímek jako sondu do postupně selhávající mysli bohužel též nelze. Eggers vrtošivě přeskakuje mezi jednotlivými polohami a snaží se předvést příliš mnoho. A výsledek bohužel odpovídá jeho tvůrčí nezkušenosti, kdy se proximálně soustředí na plytké zobrazovaní rozporů Tomovy mysli, aniž by se zaobíral konotacemi jejich vzniku. Připouštím, že je pro mne coby skalního ateistu složité nechat se unášet na liturgických vlnách tohoto značně náboženského díla. Uznávám, že k fanatickému uctívání boha jistá dávka přepjatosti patří, ale já se s hereckou manýrou vhodnou do o století staršího filmu těžko smiřuji, byť rozumím tomu, že Eggers prakticky vše podřídil tomu, aby film předstíral dobu dávno minulou. Tento snímek s díky přenechám všem učenlivým žákům katechismu, pro mě je škoda, abych jim ho okoukávala. ()
Tak toto bol skôr The hard-house. Dať to do konca a v triezvom stave (!) dokáže skutočne len hardcore divák! ()
ScarPoul mal pravdu, toto je film ku ktorému sa budeme vracať. Keby som ja bol režisér, chcel by som byť ako Eggers. Alebo Wheatley. P. T. Anderson. Soderbergh. Natočiť každý film originálny, úplne iný jak ten predošlý. A všetci o tom budú rozprávať. ()
Hezké gesto očividně schopného a velmi ambiciózního filmaře (předchozí Čarodějnice se mi velice líbila). Audiovizuálně je to úchvatné, ale dějově (vzhledem k stopáži) řídké. Dusnou, totálně temnou, pochmurnou a zdrcující (a chvílemi velice surreálnou) atmosféru umí Eggers jako v současnosti málokdo. Pokud existují filmaři, jejichž díla by skutečně dokázala působivostí svého umělecky nekompromisního stylu slabší povahy dohnat až k sebevraždě, Eggers by se celkem klidně mohl postavit do řady vedle Lynche nebo Cronenberga. Duo Dafoe-Pattinson funguje náramně (hlavně Dafoe je svým celkovým zjevem a hlasovým projevem skvostný) a jejich nejednoznačný vztah a vzájemné rostoucí napětí a paranoia jsou divácky dostatečně poutavé a zajímavé. Ale nestačí to na skoro dvě hodiny - na to je kombinace psychicky náročného (deptajícího) feelingu a zápletky, jež by vystačila na možná trochu delší povídku, až příliš vražedná. Pro vyznavače hardcore artu ale jasná volba. 65 % ()
keď som sa v piatok na tento film nedostal a v pondelok urobil dobre, že som si šiel lístky kúpiť hodinu vopred, lebo veľká sála bola znova na prasknutie plná, hovoril som si - čo môže byť na artovom old-schoolovom komornom filme, o ktorom som ja sám až donedávna nepočul, také príťažlivé, že sa okolo toho rozvíri taký "hype"... a potom som si to pozrel a musel uznať, že ten film bude určite ľudí rozdeľovať na 2 skupiny - na ODPADlíkov a 5-HVIEZDičkárov, lebo je to presne ten druh filmu... a možno to je aj odpoveď na to, prečo tie plné sály... každopádne toto považujem za vrcholnú filmárčinu, ten film skrátka v sebe niečo má, niečo, čo mali staré dobré filmy a nie dnešný generický produkt (nielen hollywoodsky, ale v poslednej dobe už aj "festivalový európsky"), konečne niečo, čo človeka vtiahne a zaujme, niečo, čo má mágiu. ()
Dosť možno najoriginálnejší film uplynulého roka. Eggers opäť režíruje spôsobom, že máme dojem, že sme našli niekde pod skalou filmový pás nakrútený v dobe, kedy sa príbeh odohráva. Pattinson predvádza zrejme najlepší výkon kariéry, Dafoe je, ani to netreba písať, opäť geniálny. Zabudnete, že sledujete týchto hercov a vnímate už len postavy. Na konečný verdikt ale treba vidieť film v kine, čo sa našťastie začiatkom januára na Slovensku uskutoční, človek občas dostane vianočný darček s oneskorením. Ono s týmito arachaickými eng titulami toho divákovi dosť unikne. K absolútnej spokojnosti mi chýbal nejaký ten twist, ale všetko sa ozrejmí asi až po tom druhom pozretí a tentokrát na veľkom plátne. Každopádne má to dosť spoločného s Prometheom a gréckou mytológiou a dosť možno iba v spojení s tým film doceníte. ()
Súvisiace novinky
Remake Nosferatu vznikne v Praze
Režisér Seveřana nebo Majáku Robert Eggers plánuje svůj příští film natočit v Praze. Potvrdil to v nedávném rozhovoru, ze kterého vyšlo najevo, že už zde nějakou dobu dokonce pobývá a pomalu se… (viac)
Nicole Kidman mezi vikingy
Režisér a scenárista Robert Eggers už si stihl udělat svými dvěma posledními snímky Čarodějnice a Maják celkem silné jméno. Nyní tvůrce chystá na příští rok revenge thriller o vikinzích, do kterého… (viac)
ČSFD skvadra zpět na Sitges Film Festivalu
Po úspěchu loňské filmové výpravy se čtyřčlenný ČSFD tým opět vydal na nejvýznamější festival pokleslých žánrů na světě. Hororoví fandové Filmmaniak, RUSSELL, Goldbeater a POMO (na spodní fotce zleva… (viac)
Nejsem vůbec fanda horroru Čarodějnice z roku 2015- Ta si už stihla najít své fanoušky a obdivovatele, která sice předvedla talent Anyi- Taylor Joy a ukázala, že v sobě Robert Eggers něco má, jinak ale Eggers za mně ve svém celovečerním debutu nabídl několik zajímavých pasáží a nápadů, které ale nefungují jako celek a atmosféru Eggers vytěžil jen na půl. Na jeho novinku Maják jsem se vlastně začal pořádně po oznámení Pattinsona a Dafoea těšit až tehdy když jsem se dozvěděl, že film bude natočen ve výrazně speciálním formátu- poměr stran 1.19:1 a především černobílá barva. A už to mi udělalo radost, protože Eggerse už po Čarodějnici beru jako člověka co nemá problém pohrát s vizuálem a tady dostal příležitost pohrát si s větší hračkou. A zatímco Čarodějnici fakt nikdy moc rád mít nebudu, Maják mám už po prvním vidění hodně rád a v brzké době ho chci i přes chvílemi velmi vyhrocené momenty, které mi dnes dost možná nedají spát vidět znova. Maják je film, který funguje díky tomu jak vypadá a jak byl natočen. Snažil jsem se Maják na chvíli v hlavě představit v barevné barvě a poměru stran bližšího k dnešní filmové produkci. Nemožná! Maják je prostě film, který by bez svého pozlátka nemohl fungovat a vlastně celkově existovat a důkaz toho, že tenhle formát funguje je fakt, že hned po 5 minutách v sále jsem úplně zapomněl fakt, že vlastně koukám do čtverce. Proč ? Protože Maják diváka jednoduše vztáhne tak moc, že je v transu a má dokonce chvílemi mořskou nemoc, protože si chvílemi připadá jako by byl na místě činu a o to víc jako by postavy mluvili vůči divákovi skrz plátno. Je to dle mého srovnatelný zážitek jako historka o tom, že Příjezd vlaku na nádraží v La Ciotat od bratrů Lumiérovych donutil diváky vyskakovat ze sedadel. Dobře, teď možná trochu přeháním, i tak si ale za téměř vším stojím. Nutno též dodat, že Maják nemá na první pohled zdánlivě komplikovaný děj. Chybí nějaké velké dějové převraty (i když se minimálně jeden určitě najde), složitě vedený příběh nebo nějaké hlubší spiknutí. Zároveň ale Eggers rozhodně diváka nevodí za ručičku a divák si může hodně vyložit po svém a mohou být nekonečný počet významů pro každého. Pro diváka co má nejradši vše naservírované na stříbrném podnose to bude těžký boj, který možná prohraje, opačný typ diváků si to ale pochopitelně užije a může si film vysvětlit po svém. A to je na něm též super. Pod Majákem je ukryto též spoustu skrytých významů a symbolik, které nemusí pobrat každý. Eggers zde čerpá také z námořnických historek, mořských legend, vodního náboženství a stereotypních pohledech na bláznivé námořníky. Pod pokličkou má tak Eggers velmi šťavnatý materiál, kterým se může vydat mnoha směry a využívá toho. Film také hodně pracuje s tématikou toho jak je těžké soužití dvou lidí, kteří jsou navíc věkové odlišní, mají jiné priority, jiný přístup k životu a jakmile jste delší dobu uvězněn na vzdáleném místě s jedním a tím samým člověkem tak vám z toho prostě začne hrabat. Tyhle všechny pocity a momenty kdy se mezi hlavními hrdiny střídá vzájemný respekt a vzájemná nenávist by nešli uhrát bez parádní hlavní herecké dvojice a to Robert Pattinson a Willem Dafoe. Je to silné slovo ale stojím si za tím, že Pattinson podává nejlepší výkon ve své kariéře a je přímo geniální. Pattinson zvládá každé psychické zhroucení, zvládá uhrát reálné zděšení i reálný hněv, zvládne dokonce herecky excelovat i v pasážích vykonávání a ejakulace! Těžkej výkon, který Pattinson dává hodně parádně, jeho charakter je ale ve finále hodně těžko uchopitelná postava a opět platí, že si na něj musí každý divák udělat názor sám. Nebudu psát, že tu Willem Dafoe předvádí nejlepší výkon v kariéře, protože těch skvělých výkonů má dost a nerad bych nějaký urazil. Rozhodně ale musím potvrdit, že je tohle v TOP Dafoeových výkonů a on je prostě skvělej. Jako mořský vlk a starý blázen totálně geniální a přesně geniální protějšek Pattinsona. Mezi těmahle dvěma se počas filmu buduje silný vztah, který střídá aktuální postoje a je mezi nima něco co je spojuje, zároveň ale něco co se jednom na druhém hnusí. I Dafoeův charakter jde ve finále těžko uchopit, na rozdíl od toho Pattinsonova je ale tady tak nějak jasné jak na to Dafoeův Wake je...... Maják nestíhá zdržovat, protože jde pořád kupředu. Platí, že že nejde tolik o děj ale spíše o postupné budování nevraživosti jednomu vůči druhému a naopak, rozhodně je ale Eggersův scénář plných dialogů, které možná až příliš citují jisté pasáže a cpou symboliku až na hranu, rozhodně to ale není nic z čeho by si divák trhal vlasy. A vypadá to opravdu nádherně! Černobílá barva je nádherně využitá a tento film díky ní mnohem více vyniká. Tohle je prostě film, který už svoji atmosférou a temně budovaným napětím nemůže být barevný a těží především z faktu, že je černobílý. A díky tomu tak funguje. Opravdu je to vizuální pastva pro oči. Ve finále mám s Majákem problém jenom v tom, že několik pasáží přece jen mohlo jít stranou a mohli jsme se bez toho obejít. Pamatujete jak jsem pár řádků nahoru psal o tom vylučování a onanování? Představte si ještě jeden moment, který zde radši ani nebudu psát (rýmuje se na peřina mořské panny) a je vám jasné, že jde Eggers možná občas za hranu až příliš. Musí se na jednu stranu ocenit, že si Eggers opravdu servítky nebere a surovou realitu prodává za každou cenu, občas ale možná přece jen stačilo trochu ubrat. Několik pasáží je navíc po psychické stránce náročná až příliš, způsobí divákovi snadný bolehlav a je to jeden z důvodů proč ve finále budou mít někteří diváci s Majákem mít problém. Není to opravdu film pro každého. Eggers mě nicméně opravdu potěšil a ve finále za mně doopravdy dodal solidní psychoart na drogách , který je intenzivní, děsivý, parádně odehraný, svým způsobem kouzelný a především kurevsky nádhernej ; ) () (menej) (viac)