Maják

Maják je baladické drama o vině a trestu. Maják je dekadentní báseň, v níž Eggers po vzoru básníků konce 19. století hledá novou definici krásy. Zlověstné mraky, električtí hadi, zuřící moře a maják stojící jako poslední útočiště před světem, který zešílel. Maják je penis, pevnost, vězení, tajemství. Skutečnost a sny se prolnou, halucinace se spojí s dávnou mytologií. Šerosvitná kamera, souboj světel a stínů, mrazivá a místy vskutku strašidelná hudba, hluk a křik mořských ptáků. Život končí, rozklad ale není smrt, nýbrž další život. Vše spěje k očekávanému poslednímu záběru, jehož symboliku si může vyložit divák po svém. Čarodějnice mě nijak zvlášť neoslovila, tohle je ovšem něco zcela jiného. Pro okrajové publikum. (30.01.2020)

"Ponorková nemoc" jinak.. (17.08.2020)

Eggers má evidentně brutální vize a na rozdíl třeba od Astera a jeho Midsommaru se mu je daří naplnit tak, abych ke konci filmu neuvízl někde na půli cesty mezi transem a zklamáním. Jsem plný. Klaustrofobní, mytologické peklo, které je stejně tak opojné jako zábavné. A Dafoeho věta „Člověk, který nepije, ať raději dobrý důvod k tomu má“ je moje nová oblíbená hláška. (04.01.2020)

Vizuálně strhující balada, černobílý neo-formalistický art-house, surreálná námořnická báchorka, klaustrofobická psychologická elegie, anebo obyčejný brakový horor o šílenství a samotě? Tím vším Lighthouse je a zároveň není. Ústřední duo Pattinson/Dafoe exceluje snad ve všech ohledech - ať už jde o pasáže kdy spolu chlastaj, prdí, nebo na sebe řvou žargonem jak manželé. Rob Eggers je vizionář.... [#A24RULES!] (26.12.2019)

Hrozně prázdná exhibice talentovaného stroje na hutnou atmosféru, které nelze upřít vystižení dobových reálií a záměrně zastaralých formálních postupů (statické záběry, detaily, expresivní herectví, precizní geometrická kompozice), ale divákovi lačnícímu po smysluplně organizovaném vyprávění či nějakých ozvláštňujících postupech nemá absolutně co nabídnout. Čarodějnice za něčím směřovala a utahovala smyčku kolem diváka, jenž si vytvářel určitá očekávání, Maják je zahleděný do sebe a od první do poslední scény se jeho nátura a nátlak na publikum nemění - a byť to samo o sobě není špatné a rozčilující, rozhodně to není nijak obdivuhodné a jakýmkoli způsobem podvratné (o což se přitom Eggers snaží). 60% (18.01.2020)

Dneska se indie říká už skoro všemu ať už v hudbě nebo ve filmu, ale tohle opravdu indie je. Brutální, násilné, sprosté, ale také artovní a opravdu jiné... Kulisy příběhu jsou až banálně jednoduché. Kus šutru kdesi v moři daleko od severoamerických břehů neustále otřískávaný rozbouřeným mořem a plískanicemi, maják, jeho strážce a pomocník. Kolem jen moře. Nečekejte však žádný Jadran. Tady se vlny za vichřic tříští přes skálu o samotný maják až do jeho poloviny... A moře je tu rozbouřené často. Klidnější počasí doprovází mlhy, takže pro zajištění bezpečnosti lodní plavby je třeba o maják náležitě pečovat. Nejen o to světlo tam nahoře, ale i o parní stroj, který pohání sirénu. Ta v pravidelných intervalech hukotem ohlašuje pozici skály. V kakofonii tohoto houkání, děsivého hučení moře a vytí větru ve střeše domku strážce majáku se divákovi velmi pomalu odvíjí příběh totální paranoi. Dva chlápci, chlast, hříchy z minulosti, výčitky a děsně malý prostor ze kterého není kam utéct . Pár dnů to jde vydržet, ale služba na majáku je dlouhá... A tak tu máme poctivé drama v opravdu interesantním prostředí. Místo bylo vybráno dokonale. Dafoe i Pattison hrají o stošest, Dafoe měl navíc skvělou starou mluvu, ale tomu celému něco prostě chybělo. Něco u čeho by se člověk více bál a pokud to mělo být drama, mělo by to divákovi zrychlit tep. Bohužel se tak nestalo a o hororu tu už vůbec nemůže být ani řeč. Buď jsem v sobě neměl flašku ginu, nebo nevěřím na mořské panny a Neptuna, snad je to i tím, že nejsem námořník, zkrátka a dobře nebyl jsem s filmem na stejné vlně. Někdy prostě super vizuál a výborné herectví nejsou vše... Dávám za 3 mrtvé racky. * * * (19.01.2020)

Ako by to vyzeralo, keby Melville napísal weird tale? Ďalšia skvostná štylistická hra Roberta Eggersa, ktorý po The VVitch opäť geniálne rekonštuuje dobový jazyk a žánrové motívy. Čiernobiela kamera je nádherná a konečne ju má v ruke niekto, kto vie ako nasvietiť scénu a nejde tak len o umeleckú pózu. A ústredne duo je absolútne famózne. Willem Dafoe podáva životný výkon, kedy človek úplne zabúda na slávneho herca, ktorý hrá postavu, ale pred očami sa mu zjavuje skutočný pomätený námorník. (16.01.2020)

Nejlepší adaptace Lovecraftovy povídky, kterou Lovecraft nikdy nenapsal. Mistrovsky děsivá kompozice alegorií a symbolů smíchaná s naprosto dokonalou formou a herectvím. Kdyby se mě někdo zeptal, co si představuji pod slovem "horor", odkázal bych ho přesně na filmy tohoto typu - filmy, kde největším děsem je právě lidská mysl (mnohdy spojená s něčím, co není s to obsáhnout) a kde tvoří film atmosféra, nikoliv (více či méně) laciné krátkodobé útoky na divákův obranný reflex. (18.04.2020)

Ťažko hodnotitelný film, pri ktorom som si veľmi užil dvojicu Dafoe-Pattinson a tiež výsostne stiesnenú atmosféru malého ostrova. (21.01.2020)

a tak dobrý to bylo, lepší než Čarodejnice. Ale mohlo to být ještě odváznejší psycho - takhle spíš čajíček pro dorostence. (09.01.2020)

Nuda ako prasa. Nejaké to ukájanie nad rybou, nosenie oleja do schodov a dole schodmi, kecy pri večeri, ktoré iritovali svojou tuposťou.... no jednoducho presne podľa gusta pána Dafoa. Jeho filmy stoja v poslednom čase za prd, to som si už zvykol. A na to, že si to zakladá na obrazovom výklade príbehu tak ani obraz nebol bohviečo. Myšlienky a zmysel filmu tiež odleteli niekam do vetra a už sa nevrátili. A tak to je lepšie. Strata času. Na hranici odpadu. 30/100 (27.01.2022)

Další z filmů, který jsem delší dobu odkládal. Né snad proto, že bych si myslel, že to bude špatnej film ale věděl jse, že na tenhle film musím mít tu pravou náladu. Konečně nastal jeho čas a já tak mohl spatřit světlo majáku. Po The Witch(2015) jsem měl od The Lighthouse potažmo od Roberta Eggerse velký očekávání. A byla naplněna. Dostal jsem propad až na samé dno šílenství. Film jenž táhnou herecký výkony dvou hlavních hrdinů( o W. Dafoeovi jsem nepochyboval o R. Patizónovi jsem měl jistý pochybnosti ale i ten zahrál na výbornou), depresivní a deprimující atmosféra, děsivá zvuková složka filmu v čele se zvukem majáku, skvělá kamera a i ten čenobílej look a formát obrazu měl něco do sebe. Snímek má v sobě víc skrytých významů a je jen na divákovi jestli je najde. Celkem mě ale udivuje tak vysoký hodnocení. Normálně bych řekl, že tenhle film bude pro normální filmový konzumenty jen těžko stravitelným soustem.  Evidentně bych se mýlil. Na závěr jen dodám, že The Lighthouse e výborným psychologickým hororem ale přece jenom předchozí The Witch mi asi sedla o chloupek víc. Silný 4hvězdy(skoro5). (01.04.2023)

Skvěle nasnímaný černobílý obraz ve čtvercovém formátu 1,19:1 evokuje jinou dobu, jako by hypnotický The Lighthouse vznikl mimo veškerý čas a prostor. Willem Dafoe a Robert Pattinson předvádí grandiózní herectví a vzájemně se předhánějí v tom, kdo si střihne zběsilejší obraz šílence. Rozklíčování symboliky scén a pointy snímku nabízí všemožné paralely sahající až do dob antiky, ale nechci nic prozrazovat, The Lighthouse je rozhodně filmem, který si každý musí vyložit po svém. Jde o velmi povedený artový horor, jemuž to osamocení a bezvýchodnost zcela věříte, jen teda u Roberta Eggerse stále ještě čekám na nějaký element, který mě při sledování jeho filmu naprosto sundá, což se zde nestalo. Každopádně uznávám jeho skvělé režijní schopnosti a unikátní vize, na jeho další režijní počiny budu velmi zvědavý. The Lighthouse v každém případě doporučuji vidět na velkém plátně a pokud možno s velmi kvalitně přeloženými titulky. [Sitges 2019] (06.10.2019)

Eggersova Čarodějnice mě svého času hodně nadchla, rozhodl jsem se proto dát nakonec šanci i Majáku, byť mě poněkud odrazovalo obsazení (Pattinsona moc nemusím a Dafoa už vůbec ne) i ta retro forma (podobně jako mě odrazuje třeba u Pawlikowského Idy nebo Studené války). A když konečně naběhly závěrečné titulky, můj dojem byl takový, že kdybych ten film ignoroval, o nic moc bych nepřišel, ten film je divácky nepřátelský a skrz naskrz divný, ať už ve svém celkovém vyznění, nebo třeba v tom, jako by dělal velkou věc z toho, že muži masturbují, pouští větry, nebo páchnou, pokud se nemyjí - v tomto ohledu mi ta Pattinsonova zdrcující nekončící replika, v níž vyčítá Dafoeovi všechno, co mu na něm vadí - "Mám tě plný zuby! Zvracel bych z tvýho smíchu, tvýho chrápání a z těch tvejch zatracenejch prdů. Ty tvoje zatracený prdy! Smrdíš jako chcanky, smrdíš jako semeno, jako shnilý péro, jako zanícená předkožka, jako když spařená cibule píchá s kadibudkou na hnoji. A já mám toho smradu po krk. Toho všeho! Je mi z toho zle, ty zatracenej ožralo. Ty zatracenej, bezcennej, prolhanej zkurvysynu! Přesně to jsi! Jsi zatracenej, ožralej, ukecanej, mrňavej, posranej lhář. Lhář!" - přijde zoufale nepřesvědčivá a bytostně novodobá - nevěřím, že na konci 19. století by někdo někomu vyčítal - nebo vůbec mohl říct - něco takového. Btw. silně mi to připomnělo skvělý ruský film Jak jsem strávil tohle léto, a to skoro tolik, až jsem v pokušení se domnívat, že zde zafungoval jako inspirační zdroj. (06.02.2020)

Na to, že film staví na obrazové stránce, je vizuál dost mizerný. Pár zdařilých záběrů nemůže omluvit zvolený formát 4:3, který naprosto nebyl využit. Dobrá, berme ho jako pokus o jinakost. Film se za patetických řečí a neskutečného přehrávání především Dafoa, u nějž nejsem na špatné výkony zvyklá, pomalu dotřepe k celkem zdařilému závěru. Jako pokus o biblické podobenství příchodu mesiáše film selhává ve zbytečně ukřičených a ordinérních scénách. Brát snímek jako sondu do postupně selhávající mysli bohužel též nelze. Eggers vrtošivě přeskakuje mezi jednotlivými polohami a snaží se předvést příliš mnoho. A výsledek bohužel odpovídá jeho tvůrčí nezkušenosti, kdy se proximálně soustředí na plytké zobrazovaní rozporů Tomovy mysli, aniž by se zaobíral konotacemi jejich vzniku. Připouštím, že je pro mne coby skalního ateistu složité nechat se unášet na liturgických vlnách tohoto značně náboženského díla. Uznávám, že k fanatickému uctívání boha jistá dávka přepjatosti patří, ale já se s hereckou manýrou vhodnou do o století staršího filmu těžko smiřuji, byť rozumím tomu, že Eggers prakticky vše podřídil tomu, aby film předstíral dobu dávno minulou. Tento snímek s díky přenechám všem učenlivým žákům katechismu, pro mě je škoda, abych jim ho okoukávala. (02.12.2020)

Tak toto bol skôr The hard-house. Dať to do konca a v triezvom stave (!) dokáže skutočne len hardcore divák! (23.12.2019)

ScarPoul mal pravdu, toto je film ku ktorému sa budeme vracať. Keby som ja bol režisér, chcel by som byť ako Eggers. Alebo Wheatley. P. T. Anderson. Soderbergh. Natočiť každý film originálny, úplne iný jak ten predošlý. A všetci o tom budú rozprávať. (12.01.2020)

Hezké gesto očividně schopného a velmi ambiciózního filmaře (předchozí Čarodějnice se mi velice líbila). Audiovizuálně je to úchvatné, ale dějově (vzhledem k stopáži) řídké. Dusnou, totálně temnou, pochmurnou a zdrcující (a chvílemi velice surreálnou) atmosféru umí Eggers jako v současnosti málokdo. Pokud existují filmaři, jejichž díla by skutečně dokázala působivostí svého umělecky nekompromisního stylu slabší povahy dohnat až k sebevraždě, Eggers by se celkem klidně mohl postavit do řady vedle Lynche nebo Cronenberga. Duo Dafoe-Pattinson funguje náramně (hlavně Dafoe je svým celkovým zjevem a hlasovým projevem skvostný) a jejich nejednoznačný vztah a vzájemné rostoucí napětí a paranoia jsou divácky dostatečně poutavé a zajímavé. Ale nestačí to na skoro dvě hodiny - na to je kombinace psychicky náročného (deptajícího) feelingu a zápletky, jež by vystačila na možná trochu delší povídku, až příliš vražedná. Pro vyznavače hardcore artu ale jasná volba. 65 % (10.01.2020)

keď som sa v piatok na tento film nedostal a v pondelok urobil dobre, že som si šiel lístky kúpiť hodinu vopred, lebo veľká sála bola znova na prasknutie plná, hovoril som si - čo môže byť na artovom old-schoolovom komornom filme, o ktorom som ja sám až donedávna nepočul, také príťažlivé, že sa okolo toho rozvíri taký "hype"... a potom som si to pozrel a musel uznať, že ten film bude určite ľudí rozdeľovať na 2 skupiny - na ODPADlíkov a 5-HVIEZDičkárov, lebo je to presne ten druh filmu... a možno to je aj odpoveď na to, prečo tie plné sály... každopádne toto považujem za vrcholnú filmárčinu, ten film skrátka v sebe niečo má, niečo, čo mali staré dobré filmy a nie dnešný generický produkt (nielen hollywoodsky, ale v poslednej dobe už aj "festivalový európsky"), konečne niečo, čo človeka vtiahne a zaujme, niečo, čo má mágiu. (14.01.2020)

Dosť možno najoriginálnejší film uplynulého roka. Eggers opäť režíruje spôsobom, že máme dojem, že sme našli niekde pod skalou filmový pás nakrútený v dobe, kedy sa príbeh odohráva. Pattinson predvádza zrejme najlepší výkon kariéry, Dafoe je, ani to netreba písať, opäť geniálny. Zabudnete, že sledujete týchto hercov a vnímate už len postavy. Na konečný verdikt ale treba vidieť film v kine, čo sa našťastie začiatkom januára na Slovensku uskutoční, človek občas dostane vianočný darček s oneskorením. Ono s týmito arachaickými eng titulami toho divákovi dosť unikne. K absolútnej spokojnosti mi chýbal nejaký ten twist, ale všetko sa ozrejmí asi až po tom druhom pozretí a tentokrát na veľkom plátne. Každopádne má to dosť spoločného s Prometheom a gréckou mytológiou a dosť možno iba v spojení s tým film doceníte. (30.12.2019)