Ninotchka
Ninotchka
Réžia:
Ernst LubitschKamera:
William H. DanielsHudba:
Werner R. HeymannHrajú:
Greta Garbo, Melvyn Douglas, Ina Claire, Bela Lugosi, Sig Ruman, Felix Bressart, Alexander Granach, Rolfe Sedan, Edwin Maxwell, Richard Carle, George Tobias (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Garbo mluví! hlásaly reklamy, když hvězda němého filmu Greta Garbo debutovala ve filmu zvukovém. O devět let a dvanáct klasických filmových dramat později byla talentovaná filmová legenda připravena na novou změnu. Garbo se směje! slibovala reklama její první komedie, jiskřivého příběhu o přísné ruské komisařce, která vyměnila svou ženskost za sovětské bratrství – dokud se nezamilovala do elegantního pařížského světáka (Melvyn Douglas).
Ernst Lubitsch, který pracoval s rafinovaně sžíravým scénářem, jehož spoluautorem byl Billy Wilder, věděl lépe než kdo jiný, jak spojit vytříbenost se skvělým vtipem. "I ta nejdůstojnější lidská bytost je minimálně dvakrát denně směšná,” vysvětloval svůj proslulý "Lubitsch Touch”. A přesně tak vnímáme zamilovanou Ninočku Grety Garbo: jako klidně důstojnou a přesto roztomile směšnou. Uvidíte ji stejně.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (99)
Starý dobrý Hollywood ve své nejlepší formě - ten film i po letech udivuje svou svěžestí, vtipem a řemeslnou dokonalostí. Způsob, jímž kombinuje vtip a nekompromisní satiru, mě zcela ohromil, a všechny dialogy do jednoho jsou prostě dokonalé, stejně jako herecké výkony ústředního dua Greta Garbo & Melvyn Douglas. S časovým odstupem se ten film jeví skoro prorocký a člověk je až v pokušení se domnívat, že je v něm řečeno, proč se nakonec musel Sovětský svaz položit - protože si ze sebe (na rozdíl od "prohnilého kapitalismu") neuměl udělat srandu. ()
Snažil som sa, aby sa mi to páčilo, väčšinou sa na staré komédie naladiť dokážem. A rozumiem v roku 1939 všetkej úmyselnej naivite. Ale sorry, viac nesympatická jak Greta Garbo bola už len postava, ktorú hrala. Preto na mňa nefungovala romanca. A ako komédia je to málo vtipné. A ako akákoľvek satira málo ostré. Len to tak jemne škrabká, aby sa to dostalo ku koncu, ktorý ma nezaujímal. Tri hviezdy za objektívne kvality, ale za nežnosťou chodím inam. ()
Láskou voči politike všetkých krajín a zriadení. Bohvie, čo by na to povedal Lenin. Hlavná ženská postava je na pohľad suchárka, ale keďže ju hrá Garbo, tak by ste sa aj tak do nej zaľúbili. A počkajte si, keď sa začne smiať. Hlavná mužská postava ma prekvapila pomerne nezakrývanou láskou k chlastu, ak je problém, tak si dá dvakrát dvojitý panák a ak sa vec nevyrieši, tak tretí je trojitý. Nie je to nonstop bláznivá konverzačka (ale skoro hej), nie je stále vtipná, ale občas veľmi. Povedal by som, že tento film sa kedysi páčil aj najzanietenejším komunistom. ()
Celkom dobre som sa zabával na 80-ročnej romantickej komédii Wilderovského razenia. Greta Garbo ma prekvapila hneď dvakrát. Spočiatku tým aspergerovsky ladeným ideologickým prejavom a la Sofia Helin z Mostu a neskôr uvoľneným smiechom, ktorý bol u nej taký vzácny. Na časti dialógov je možné sa zasmiať aj dnes. Nepovažujem Ninočku za mimoriadny film, ale ako som napísal v úvode jednorazovú zábavu napriek veku poskytne aj dnes. ()
Velmi příjemná romantika s úžasnou Gretou Garbo, která boří ideály komunistům a podtrhává poslední vratké společenské pilíře tehdy zmírajícím aristokratům. Nejlepším státním zřízením je tedy pochopitelně republika a nejlépe kapitalistická. Že to není tak úplně pravda, to nemohli v roce 1939 vědět a v USA to koneckonců neví dodnes. Greta Garbo se svým zvláštním půvabem na sebe nestrhává veškerou pozornost, přesto je každá scéna s ní, zejména její roztávání z kamenné komunistky v zamilovanou ženu, nádhernou ukázkou inteligentní romance bez naivního nanynkování. ()
Z jedné strany je film úsměvný skrz konfrontaci uvědomělé a svůdné Ninočky s přežraným kapitalismem, z druhé strany je to i ukázka základních lidských potřeb a pohledů na rozličné státní zřízení. ()
,,Chcete bývať v hoteli, kde z kohútika na teplú vodu tečie studená a z kohútika na studenú netečie nič?“ Táto romantická komédia s výrazným politickým podtextom ma veľmi milo prekvapila. Tak ako u nás vznikali filmové paródie na americké bondovky (Konec agenta W4C…) či westerny (Limonádový Joe), tak sa dá povedať, že americká Ninotchka naopak paroduje žáner “východnej“ agitky typický v tej dobe pre Sovietsky zväz či neskôr po roku 1948 aj pre Československo. Pre toho, kto aspoň jednu dve agitky má za sebou, bude Ninočka asi ešte zábavnejšia, ale vďaka vtipným dialógom tu nebude núdza o humor ani pre ostatných. Greta Garbo bravúrne stvárnila kovanú súdružku zo ZSSR, ktorú ako správnu budujúcu komunistku svet a vzťahy zaujímajú len z technického hľadiska. Nemohol som sa prestať vo veľkom smiať, keď z jej úst padali „uvedomelé“ hlášky ako „neberte ohľady na to, že som žena, všetci sme tu kvôli práci, tak nemárnime čas!“ alebo „počula som o povýšených mužoch v kapitalistickej spoločnosti, váš druh čoskoro vymrie.“ Úplne som dostal záchvat smiechu, keď sa Leon (Melvyn Douglas) snaží neustále vážnu Ninočku neúspešne rozosmiať vtipmi (napríklad tým o Škótoch) a nakoniec sa Ninočka po dlhej dobe zasmeje, keď Leon nechtiac spadne zo stoličky! Postupne v druhej polovici film prejde v atmosfére pred 2. svetovej vojne aj do vážnejšej nálady, ale nestratí humorný nadhľad. Ako pravdepodobne väčšina divákov, po celý čas som fandil láske mezi Ninočkou a Leonom a aj očakával predvídateľný milostný happyend na záver… avšak spôsob, akým bol dosiahnutý, ma naozaj prekvapil. Na scenáre sa podieľali hneď traja autori a určite scenár neušiel ani zásahom od režiséra ako štvrtého tvorcu, ale rukopis Billyho Wildera /Byt, Niekto to rád horúce/ ako jedného z nich je vďaka vypointovanej milostnej línii príbehu neprehliadnuteľný. (90%) (52 rokov filmu za 52 týždňov) ()
Greta Garbo jako předobraz Schwarzenegerrova Terminátora. "Why do you want to carry my bags?" Why? Why? ()
Veľmi príjemný film s dobrými hláškami a výbornými dialógmi (hlavne v prvej polovici) a tá romantická časť bola ako zo starého filmu :-) apropo, môj prvý film s božskou Garbo. ()
Ľudia sa veľmi nezmenili, keď humor spred 80 rokov by fungoval aj dnes. Takto sa niekedy točili decentné komédie bez zbytočného tlačenia na sexualitu a fekálie. Prosté pravé džentlmenské komédie, ktoré nikoho neurazia. ()
Jeden vtip za druhým. ()
Občas lehce naivní představa chování sovětské komisařky v Paříži, nicméně pokud to přijmete jako dobovou satiru, budete se bavit. Mnohé hlášky Grety Garbo jsou geniální: "Vždy mě trochu mrzelo, že vlaštovky odlétají na zimu do kapitalistických krajin." ()
Garbo se sice smála, ale já ne.. Divný film. Garbo všeobecně se mi líbí mnohem více na civilních záběrech, kde je uvolněná, přirozeně krásná a to tak, že velmi a doslova nadčasově. Chápu, že její póza chladné ženy byla tahem filmového studia a ona na tu hru přistoupila. Nebo naopak, to je fuk, ale mě ten její kamenný výraz příliš neoslovil. V Ninočce se směje, pije, baví se, pro mnohé diváky to musel být zlom. Sklidila za to vlnu nespravedlivé kritiky. Mě se veselá Greta vcelku líbila, ale přesto mi to nějak nestačilo. ()
Tentokrát soudruzi, jsem si řekla, že budu přísně objektivní a objektivně přísná, byť se jedná o černobílý film. A díky tomu předsevzetí mohu směle říct, že... to je naprosto skvělý film ze staré školy, se spoustou hlášek a za dobu jeho trvání vyinkasujete spoustu pohlazení na duši. Samozřejmě, je hodně romantický: "Slyšíte? Je půlnoc. Jedna ručička se setkala s druhou a líbají se. Není to báječné?" Je to báječné... A komunistická Ninočka, která je na začátku přívětivá jako zima v tajze, v Paříži roztaje a otvírá okna: "Vždycky mě trochu mrzelo, že naše vlaštovky odlétají v zimě do kapitalistických zemí... teď chápu proč. My máme velké ideály, a oni správné klima." ()
Úsmev Grety Garbo stojí za to... Jej strohá, kŕčovitá komunistka stojí za všetko. Prerod smútku k radosti života je to najlepšie v tomto filme... ak mi rozumiete... ()
Nádhera. Konverzační mistrovství meziválečných holywoodských filmů (spoluautor scénáře je Billy Wilder!) v rámci celkem bizarní komické zápletky o sovětské agentce, která se zamiluje do francouzského hraběte. Nekončící vtipy na kontrast mezi omezující sovětskou ideologií a kapitalistickým vykořisťováním jsou podány s lehkostí vlastní těm nejlepším černobílým filmům zlaté éry. ()
Opět film plný protikladů. Jako komedie funguje Ninotchka výborně. Ve screwball momentech je cítit Billy Wilder na sto honů, ty slapstickové zase baví svojí upřímností. Menší problém jsem měl s linií romantickou, která tempo filmu zpomalovala, nemluvě o tom, že chemie mezi ústřední dvojicí nebyla podle mě nikterak výjimečná. Zásadní nedorozumění se však týká ideologické stránky Ninotchky. Chápu, film vznikl v roce 1939. To mi ovšem nepomůže přenést se přes vnímání očividné propagandy, která na diváka číhá za každým rohem a obrazem. Nemám nejmenší problém s tím, když někdo haní komunismus, nicméně propaganda zabalená do romantické komedie mi vadí z principu. 6/10 ()
Ninočka (1939) je svéráznou komedií o sovětské agentce, která má z USA přivézt zpět emigrovavšího soudruha a naivně se diví americkému způsobu života. Pobavit se u toho dá. ()
Tento snímek už má čtyřiaosmdesát let, ale za sebe můžu říct, že vypadá mladší. Švihák jeden. Příliš jsem si toho od něj nesliboval, ale příjemně mě překvapil, protože mě, i přes některé zjednodušené pohledy na jisté situace, po celou dobu bavil a ani ta romantická část mě nikterak nedeptala. Greta Garbo byla skvělá v uvědomělé i v méně uvědomělé poloze, použitý humor na mě i dnes výborně fungoval, a pokud se budu chtít vyhnout dnešní všudypřítomné politické korektnosti, asi mi nezbude nic jiného, než hledat únik ve starších filmech, které se točily pro diváka a ne pro schvalující komisi. Komunisti byli špatnými vládci, tomuto názoru rozumím a souhlasím s ním, proč ale téměř nikomu nevadí současná cenzura a stále se zvyšující mantinely, které drží stádo na jediné správné cestě, to nechápu. A když mě k takovým myšlenkám přivedl snímek z roku 1939, je jasné, že je stále aktuální, přestože politické větry už vanou z opačného směru. Ale to nebylo hlavním přínosem této záležitosti. Za nejdůležitější považuji to, že jsem se mohl zasmát a na chvilku zapomenout na všechno to, co mě štve. / "Tento pokoj by se vám hodil, ale obávám se, že by neladil s vaším přesvědčením." / "Stydím se v téhle místnosti vyndat fotku Lenina." / Poučení: Každý uvědomělý soudruh musí dbát na to, aby nepodlehl svodům prohnilého, buržoazního západu. ()