Kapsy plné dynamitu
Giù la testa
A Fistful of Dynamite
A Fistful of Dynamite
Réžia:
Sergio LeoneKamera:
Giuseppe RuzzoliniHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
James Coburn, Rod Steiger, Rik Battaglia, Antoine Saint-John, David Warbeck, Corrado Solari, Romolo Valli, Franco Graziosi, Rosita Torosh, Giulio Battiferri (viac)Obsahy(1)
Nenosí kolty a své nepřátele kosí účinnějším způsobem... Juan Miranda je chladnokrevný zloděj a šéf početné rodiny, která se živí okrádáním náhodných pocestných a přepadáním dostavníků. V době, kdy kolem něho doslova „vře“ mexická revoluce, zajímá se jen o to, jak rychle naplnit vlastní žaludek. Zlomyslná náhoda mu jednoho dne postaví do cesty muže, s jakým se ve svém životě ještě nikdy nesetkal: John H. Mallory jezdí na motocyklu, z ničeho a nikoho nemá strach, přímo ďábelským způsobem zachází s dynamitem a dělá jen to, co chce. Na rozdíl od všech členů své tlupy Miranda rázem pochopí, že to je ten správný člověk, který mu může pomoci splnit dlouholetý sen. Tím není nic jiného než vykradení velké banky v městě Mesa Verde. A tak se pokusí Johna H. Malloryho pro svůj záměr získat. Ten však má naprosto odlišné plány, o nichž ale příliš nemluví. Přesto se cesty obou rozdílně uvažujících mužů spojí… Western natočil producent a režisér italského původu Sergio Leone, který se proslavil tím, že na jedné straně bořil zaběhnutá schémata žánru (ve filmech Pro pár dolarů, Pro hrst dolarů navíc, Tenkrát na Západě), aby jim současně vrátil původní jednoduchost a humor. Také v tomto příběhu, v němž revoluce v Mexiku a motivy terorismu mají důležité místo, rozhodně nechybí drsnost, neotřelý pohled na westernové postavy, prvky nadsázky i černě laděná komika. Hudbu napsal známý skladatel Ennio Morricone. Postavu svérázného a nevypočitatelného Johna H. Malloryho ztvárnil James Coburn (Sedm statečných, Náš muž Flint), úlohu živočišného Juana Mirandy vytvořil Rod Steiger (Zastavárník, V žáru noci, Takhle se s dámou nejedná). (Česká televize)
(viac)Recenzie (231)
Western velice chutný a zábavný...musím říct že je zde toho mnoho na co koukat.Dva zločinci na cestě za svými velkými plány v pozadí mexické revoluce 1910-1911.Shodou všech okolností a vlivem všemožných překážek však pro tyhle dva přestane být revoluce jen hloupá politická šaškárna pro bohatý.Chtě nechtě se musí do masakru také aktivně zapojit.Co začalo u sprostého vykradení banky(toho času ale již politické věznice) jde přes boje proti kolonám vojáků až k vyhazování vlaků a mostů do vzduchu.Tato paráda Sergia Leoneho je bláznivá směsice špagety-westernu,komedie a válečného dramatu.Samozřejmě není nouze o plno střílení.Dokonce hrdinové poznají i nové technologie zbraní jako jsou kulomety,granáty a zcela nový Colt 1911 který je prý na prd...nevěděj jak se to nabíjí....Rod Steiger byl naprosto skvělý... ()
Návrat SL ke klasickým spagetti vesternům? Ani náhodou. Duck, you sucker není typickým westernem, stejně jako výborný James Coburn není klasickým kladným hrdinou. Připravte se na podivný humor, vybuchující všechno a podivný rozpor mezi smrtí pojatou humorně a tragicky. Těžko stravitelné a pekelně dlouhé :) ()
Taková paráda a dlouho mi zůstala skryta pod nablblým českým distribučním názvem Hlavu dolů. Kapsy plné dynamitu jsou především dalším výrazným Leoneho filmem se všemi spaghetti atributy a dlouhými záběry. Mexická revoluce v třaskavém balení s dvojkou Steiger a Coburn, Morriconeho hudba a to vše v promyšlené režii Sergia Leoneho. ()
Geniální dvojce Leone - Morricone si tentokrát střihla spíše válečný film než western. V mexické revoluci mám docela bordel, a tenhle film mi to rozhodně nevysvětlil. Ale tady jde zejména o efekt a ačkoli jsou ty předlohuhé scény zdánlivě nudné, težko se od nich odtrhnout. Normálně prolínačky zrovna nemusím, tady ale ten kontrast Mexika s Irskem byl hodně působivý, holt to se musí umět. Ačkoli je první půlka na hranici komedie, pak se to zvrhne v pořádný masakr. Sergio se navíc nechal poněkud unést a pro lepší efekt tam namontoval zbraně z druhé světové, zejména kulomety (pro zajímavost se tam mihne český ZB-53 Vz.37) a dokonce lehké minomety. ()
Tradiční bravurní režie S. Leoneho ve spojení s nadlidskou hudbou E. Morriconeho. 4* jen proto, protože to prostě nemá na ty Leoneho filmy, které známe, proto je tento asi i trochu ve stínu. Mrzí mě závěr, který byl natolik jasný, že jsem věřil, že ve své velikosti jej S. Leone změní, nestalo se. J. Coburn skvělý ve své roli a R. Steiger dokonalý. 85% ()
Nechápu, jak takhle nadprůměrný film může mít pouze 81% hodnocení! Ďábel nejspíš vězí v označení western, protože Kapsy plné dynamitu western v podstatě není a divák, který čeká další Tenkrát na Západě, bude asi zklamán. Snímek se odehrává za časů mexických revolucí (do USA se ani nepodíváme) a to je už docela dost let po roce 1900 (hádám předvečer první světové války, takže nějaký rok 1913 možná 1914). Klasické westerny jsou přitom situovány zhruba do období mezi koncem občanské války (Sever proti Jihu, 1861 - 1865) a začátkem století. Leone je zde nebývale drsný a jeho pohled na revoluci je tak blízký a silný, že divák úplně cítí tu paranoidní bezmoc a smrad střelnýho prachu z laufů popravčích pušek. Naštěstí se tu našlo místo i pro humor a nadsázku, bez kterých by se film proměnil do koncentrovaný deprese. Je to fantastická výpravná podívaná, velkofilm, který říká mnohem víc, než že válka je špatáná, áno, a násilí také, áno. Tarantinův Django, který má tady na ČSFD současný hodnocení kolem 90% (!) se kvalitativně plazí hoooodně daleko v prachu za tímhle klenotem světový kinematografie. ()
Slabší kousek z dílny Sergia Leoneho. Těch dlooooouhých záběrů očí tam bylo už nějak moc... ()
ačkoliv film nese všechny charakteristické znaky mého oblíbeného režiséra, přesto jsem se tentokrát u dlouhých scén místy až nudil, navíc mi tentokrát v některých pasážích neseděla ani hudba E. Morriconeho, občas jsem (díky ní?) měl pocit, že se dívám na nějakou parodii, čemuž ale vůbec neodpovídalo jinak dost drsné pojetí vážného tématu. P.S. bohužel v televizní podobě jsem měl možnost vidět jen cca 58 procent filmového plátna a cca 40 procent barev, možná by to mohlo lehce ovlivnit hodnocení směrem nahoru, ale opravdu jen lehce ()
Ne ne tohle nezachrání ani Coburn, začátek Leoneho slabších filmů. ()
Po brilantních snímcích Tenkrát na západě a westernové trilogii s Clintem Easwoodem přichází další western A fistful of dynamite (Kapsy plné dynamitu). I tento snímek velebí líbivé tóny Ennia Morriconeho. Westernová příroda, dlouhé záběry, výtečný Coburn, skvěle rozjetý začátek. Bohužel, pak už trošku nudné. Nic neříkající příběh a v tomto případě určitě i zbytečně natáhlý. Hlavní dějovou línii vyplňuje revoluce, která mne zas tak moc neuchvátila. Pár slušných sekvencí, ale celkově filmu chybí šťáva... ()
Po Tenkrát na západě bezesporu jeden z nejlepších westernů všech dob. Není ovšem jen westernem, dějová linie příběhu zasahuje i do zásadních politických otázek, obsahuje spoustu humorných scén a dokonce i vloženou vedlejší dějovou linii hlavní postavy s prvky dramatu. Celkově film působí jako dokonalá souhra několika žánrů, obohacená luznými melodiemi maestra Morriconeho. ()
Old school western so skvelou hudbou, len ta stopaz, keby bola trochu kratsia... ()
Western v ktorom nebola o nejaké tie explózie núdza. Ústredná filmová dvojica sa k sebe hodila, čo sa aj odzrkadlilo na filme. Príjemne strávené 2,5hod. ()
Z 5 Leoneho westernů je tento asi nejvíc neznámý. Vlastně je jediný vcelku neznámý. Ale to neznamená, že by byl horší. Naopak je skvělý. Hned úvod mi celkem připomněl 8 hrozných. Na tomto filmu je jasně vidět Tarantinova inspirace v jeho pozdější tvorbě a dokládá, že Leone byl jeho nejoblíbenějším režisérem. Jen ta délka mohla být malinko kratší. Jinak větších výtek nemám. ()
Tak dobrý jako Tenkrát.....a Hodný zlý a ošklivý není, ale práce Sergia Leoneho je tu jasně patrná, znovu velmi kvalitní a stylový snímek s vtipem a charismatickými hrdiny. ()
Širokožánrový western, kořeněný top filmovou hudbou. Kladu si ruku na čelo, zavírám oči a ve vizi odříkávám, že je to právě on, tento skladatel, který má tu moc pozvednout jakkoli bohatý, komplexní a rozmáchlý scénář na vrchol. ()
Ono legendární, leč poněkud falešné glosování revoluce zasáhne i jakobína positivní dopady revolucí uznávajícího. Já sám jsem byl emočně udoláván nejvíce tam, kde jsem musel přemýšlet o nesmyslnosti tak lehkovážného vraždění a čekal, jestli si jí v zápalu boje o život, dirigovány pauperizací nastaveným konstantním východiskem bídy a ovládány jako jediným horizontem zisku, povšimnou samy postavy a začnou se ptát, jaký to má smysl, zkoušet spolu existovat bez vážně míněné společenské smlouvy, zcela podrobeny oligarchicko-anomickému brajglu. Záběry propojující pamětí reprodukovaný buržoazně pokrytecký odsudek „zvířata“ s detaily té nejbestiálnější části lidského těla, která jej takřka v jednom momentu vyslovuje a zároveň hltá kusy toho nejlepšího masa, jsou jednoznačně nápovědné a jako takové připomínají obdobná rozhodnutí v ostatních Leoneho filmech. Atmosféra všudypřítomné nedůvěry, dané nedostatkem a darwinistickou nezbytností emergentně improvizujícího prospěchářství, je střídavě, ze začátku jen vzácně, ke konci hutněji narušována motivacemi plynoucími z přátelství. Celkově však pachuť lhostejnosti a bezcennosti zůstává. Na tíživou otázku, čím a jakým právem je tu zabíjeno, mohlo by se cynicky odpovědět: „právem toho, kdo přežil“. To je, prosím, bída. Ten, kdo ji vědomě vyvolává, nemá se čím lišit od masového vraha. Když jsou vojáci jeden po druhém zabíjeni kulometnou palbou, vidím je takřka stejně zoufalé, třebaže nakrmené, jako jsou civilisté, kteří budou vyhlazeni z rukou přeživších článků armády. Jejich běh na smrt je takřka dobrovolný, chápeme-li, že dezerce by byla pro život pravděpodobně méně osudovou volbou, která by za takové situace obstála i morálně. Také je to poprvé, že jsem v případě záběru na mrtvé civilisty místo zhnusení pocítil potřebu si tento akt chladně vysvětlit: dospěl jsem ke stanovisku, že mentalita formovaná válkou považuje smrt za tak samozřejmou až banální součást života, až je v názoru na její šíření v podstatě rovnostářská a jakkoli to může pod vlajkami „civilizujících“ ideologií zapírat, myslí si zkrátka, kterak se odhaluje z četnosti těchto pohrom napříč válkami nezávisle na kultuře, že umřel-li mi včera kamarád trefen kulkou toho naproti, proč by nemohli jiný muž bez uniformy, žena nebo dítě? Válečný režim s jednoznačným účelem starat se o zabíjení implicitně musí navozovat tento poměr k životu jako eventuálně bezcenné eventualitě. ()
Jak si vážím Jamese Coburna, tak Sergia Leoneho za skvělé westerny, které vytvořil, tak bohužel tento mezi ně rozhodně nepatří. Nevím proč, ale hlavní dvojice Coburn a Rod Steiger mi nějak k sobě neseděla, nehledě na to, že Steiger mi přišel od začátku děsně protivný a navíc mnohem nevýrazný. Rick Battaglia se zde objeví na chvíli, prakticky naprosto nepodstatná role pro film nebo takhle, film by se bez něj tak nějak obešel. Příběh, ten je zvláštně rozkouskovaný a mnohdy nedává smysl a mohl by být více přímočarý. Samotná délka filmu je přemrštěná a diváka bude spíše nudit. Další věc, samotný žánr western to ani tak není, je to spíše válečný film. Jediná věc, která stojí za zmínku, je krásná hudba od Ennia Morriconeho, ale to je tak vše. Suma sumárum 45% za mě a už nikdy více, tohle se nepovedlo. ()
Zdá se, že zde velikánovi došel dech nebo elán. Je to velký film, ale postavy (ani jejich úsilí, tedy děj), mi nepřišly tak poutavé. Furt mám asi radši, když se westerny odehrávají ve vzdálenější minulosti, než kterou je mexická revoluce z roku 1910, ale jistě bych si užil i tento zapata western, kdyby byl poutavější. ()
Tak to je naprosta pecka od Sergio. Tenhle filmovej koncert jeste podtrhuje uzasna muzika od Morriconeho a duo hlavnich hrdinu Coburn a Steiger. Opravdova klasika. Doufam, ze to nekdy vyjde na DVDcku u nas. ()