2001: Vesmírna odysea

no nevim, zkusim se na to podívat jeste jednou tentokrat zhuleny, sice mam rad Kubricka ale toto se me nelibilo.

Finále s proplouváním vesmíru je snad nejhypnotičtější scena vubec.

jo, já bych řekl, že platí.

dobou noc.. já musím ještě na něčem pracovat

no, ono je z toho textu bez smajlíků (někdy i s nima) dost těžký poznat, kdy to nemyslíš úplně vážně. Ale teď už budu muset jít spát, ještě že mám zítra volno. :D
A ta poslední věta je fajn. Platí to i na Odyseu, no ne? : )
Tak tedy zítra, možná se tu někdo připojí, teď všichni chrápou. Dobrou noc.

Mikeš: prosím, nevysvětluj si to jako ubírání práva se otevřít. v tomhle bodě jsem to radikalizoval schválně. v nadsázce bývá ledacos mnohem patrnější, a tak jí často používám. nešlo mi o nic jiného, než o zdůraznění, že čistě pocitové komentáře jsou hrách na zeď. samozřejmě jsem ten ban vážně nemyslel, bože, vždyť tu celou dobu jen lobuji za více tolerance a za svobodu projevu :) já říkám, ať si každý říká, co chce, jen musí počítat, že totéž právo má i druhý, a co vysloví může být stejně tak dobře i zničující kritika tvého názoru. tak to prostě v demokracii funguje, pravdu nemá každý jen proto, že každý má svobodu svůj pohled zveřejnit, ale pravda vzniká až v konfrontaci těchto názorů (implicitně je v tom vyjádřený předpoklad, že ty názory se zkrátka musejí střetávat, o to se tu marně snažím celou dobu a nebýt flankera a tebe, bylo by to úplně marné). takže jsem pro svobodu tyto postoje vyjádřit, ale jsem proti postojům samým. no prostě v duchu Voltairova slavného bonmotu: "Nesouhlasím s tím, co říkáš, ale budu se do smrti být za tvé právo to říct." ... možná si to nevybavuji úplně přesně. a k tomu Stalkerovi bych jen zopakoval, že na autorovy intence nehleď. dílo mluví samo za sebe a kolikrát je i moudřejší než autor, jak říkává Kundera :)

no vida jaká pěkná diskuze se nám z toho vyvinula. Jseš v tomhle hodně radikální. S komentama to cítím zhruba stejně, s pocitama jako záležitostí intimní ještě víc, ale ubírat lidem právo se ostatním otevřít? To by bylo špatné, je dobré, že se o to někdo snaží. Je to tady potom jako nějaká skládanka, kterou si člověk může skládat před filmem i po filmu. Je to fajn. Samozřejmě - nikdy se nedočkáme přesného popisu pocitu, ale složením více nejasných získáme jeden jasný - snad ten náš. Od Tarkovského jsem viděl Zrcadlo, pokochal se u Solaris a nechal se totálně vycucat od Stalkera, který má pro mě osobně hodně vážný význam, byť se asi můj názor na smysl filmu moc neshoduje s Tarkovského ideou. (ale kdo ví, upřímně mi to je celkem jedno, jen jsem mu za ten film dost vděčný - asi tak nějak, jak ti lidi, které si tu citoval, za Zrcadlo)

Mikeš: myslím, že ti začínám lépe rozumět. a zkusil bych nějak navázat. zdá se mi, že sdělit něco univerzálního, co by bylo srozumitelné už většině, protože se to dotýká toho, co máme všichni společného, lidství je opravdu nejlepším příkladem, to je neporovnatelně snazší, než sdělit něco tak osobního, tak subjektivního, dalo by se říci, že i intimního, že to není komunikovatelné, to je kumšt! každý máme nějaké pocity, třeba právě z filmů. já často říkávám, že se o nich bavit odmítám, a že neschvaluji stavět komentáře jen na "dojmologii", že bych takovým uživatelům bral práva komentovat a bla bla bla, a proč to? protože pocity jsou něco výsostně intimního, je to tvůj pocit, a nelze ho zprostředkovat druhému člověku. to je vyloučené. můžeš o něm mluvit, zkoušet ho popsat slovy, ale to není adekvátní. ani zdaleka není! větších úspěchů, jak ho zachytit slovy, dosahuje básnictví. a existuje i poezie filmová, nebo chceš-li - poetická výstavba filmového díla. tak svá díla buduje například Andrej Tarkovskij, každý viděl Zrcadlo a dobře to zná. to je tak důvěrný, tak intimní film, že jeho myšlenku plně nepronikne nikdo krom jeho autora. divák je subjekt, autor je subjekt a to jsou dva body, mezi nimiž je nekonečná přímka, když mi odpustíš geometrickou metaforu. ale přeci se najdou tací, kteří Zrcadlu dokonale rozumí! jak je to možné?! protože Tarkovskij byl génius, a i když do značné míry intuitivně, rozuměl těm nesmírně sofistikovaným výrazovým prostředkům filmu, které jsou tak složité, že se v jejich systému nemůže plně orientovat nikdo, protože to je spleť možností jak pavučina, a v jeho poli se dílo realizuje. ale když se povede využít tohoto obrovského potenciálu, který překonává ostatní umělecké směry, protože je do sebe synteticky integruje, jak se do daří Tarkovskému, vzniká umělecké dílo. strašně se mi líbí některé reakce na Zrcadlo:

Děkuji Vám za Zrcadlo. Měla jsem stejné dětství... Ale jak jste o tom mohl vědět? Stejný vítr i bouřka... "Galko, vyhoď tu kočku!" křičí babička... Tma v místnosti... Stejným způsobem zhasla petrolejka a celou duši zaplnil pocit Očekávání matky. ...A jak překrásné je ve Vašem filmu probuzení vědomí a mysli u malého dítěte!... A jak je to věrné. Bože... vždyť my opravdu neznáme tváře našich matek. Jak je to přitom prosté. Víte, v tom temném sále, když jsem se dívala na ten kus plátna osvětlený Vaším talentem, jsem poprvé pocítila, že nejsem opuštěná..." to není žádný sentiment, myslím, že autorka filmu opravdu porozuměla, nebo jiný:

"Váš film jsem v průběhu jednoho týdne viděla čtyřikrát. Chodila jsem na něj ne proto, abych se pouze dívala, ale abych alespoň několik hodin prožila skutečný život se skutečnými umělci a skutečnými lidmi... Vše, co mě trápí, čeho se mi nedostává, po čem toužím, co mě rozrušuje a z čeho je mi nevolno a dusí mě, vše, co vydává světlo a teplo, vše, čím žiji a co mě ohromuje - to všechno, jako v zrcadle, jsem viděla ve Vašem filmu. Film se pro mě poprvé stal skutečností, a to je důvod, proč na něj chodím, proč ho chodím do kina žít."

a všechno to vrchovatě dorovnávají ohlasy nechápavé, dožadující se exaktního vysvětlení, a dopisy velmi negativní, ohánějící se slovy jako "propadák", "šmejd", "slepý výstřel, který nedostřelil k divákovi, a to je podstatné" nebo odsudky "takovéto filmy nepotřebujeme". a je to snad kvůli těmhle lidem horší než Hollywoodský kasovní trhák... tím upomínám zase citaci Valušiaka.

no, nemáš zač, kdyby mě to vadilo, tak sem nepíšu. Velkou pravdu máš s tou životní zkušeností. S tím v zásadě souhlasím. Ekonom nejsem, to byla jen snaha o redukci mých delších vět, které mi zmizely. Ale právě těmi čísly jsem chtěl tu rozmanitost zahrnout. Masy lidí spojuje jedno - jejich lidství. Naopak těch pět jednotlivců spojuje něco specifického, nějaká životní zkušenost, kterou masa z většiny nemá. Nevím, kdo to má s předáním hodnot jedné či druhé skupině těžší, ale ti, co se snaží "útočit" na většinu podle mě mají komplexnější schopnosti, než nějaký dejme tomu režisér klubových filmů. Třeba Michalea Baye za umělce pokládat nemůžeme, ale třeba takového Tima Burtona ano. Ten dělá chytré věci mainstreamovým způsobem a to já miluju nejvíc, protože se ta krása dostane k více lidem. Je to snad v každém z nás chuť předat zážitek někomu dalšímu, ne? Já jsem možná introvert, ale tuhle chuť mám po shlédnutí dobrého filmu vždy. Klubový režisér mi dává do cesty za předáním dost hrubé překážky, mainstreamák mi naopak cestu usnadňuje. A promiň, jestli tímto přímo neodpovídám na tvůj příspěvek, docela se v tom už motám. :D

ta první otázka nijak nerespektuje neopomenutelnou rozmanitost lidí, jejich osobností, citových životů, nerespektuje názorovou pluralitu, mnohoznačnost a mnohovýznamovost umění, jeho symbolické aspekty. redukuješ umění na mediální komunikace, které zprostředkovávají jakási kvantifikovatelná data. hlubší zkušenost s uměním a s filosofií, by ti ukázala, že myšlenka nebo téma se nedá kvantifikovat, to mé jediný rozměr a to je hloubka. a záleží na víc i na recipientovi, jak moc si dokáže do té hlubiny sáhnout a kolik si toho tím pádem vezme. takže těžké to mají oba stejně, záleží na tématu a na každém jednotlivém jedinci zastoupeném v té pětici nebo té tisícovce a na celé jeho životní zkušenosti. jsi snad povoláním ekonom, že vše redukuješ jen na ta čísla? ale jinak je to dobrá otázka, podněcuje to k diskuzi. podle tónu to často nebývá zjevné, ale věř mi, že si moc cenním toho, že ty tahle témata stojí za těch pár slov v diskuzi a za ten vynaložený čas. díky.

Vemem to stručně, protože jsem tady teď něco psal a zmizelo mi to - kdo to má těžší: ten, co chce něco předat skupině o 1 000 lidech, nebo ten, který chce něco předat skupině o 5 lidech?
(následující text má být pod tvým posledním příspěvkem, nechtěně jsem ho předtím upravoval a pak přidal zrovna v době, kdy ty ten svůj)
Naprostý nesmysl. Pokud umělec svým výtvorem nezaujme lidi, není dobrý. A platí, že čím víc lidí zaujme a to navíc takovým způsobem, že ho ti lidé budou uznávat, tím přístupnější své dílo udělal. A na umění není nic krásnějšího, než lehce podaná složitost. Protože nejde o to, posloužit intelektuálům, jde o to posloužit lidu jako celku. A kdo si tohle z umělců neuvědomuje, ten pro mě - bohužel - není pravý umělec. BTW, Kubrick si to sakra moc dobře uvědomoval. ;)

Ale o tom se bavit nechci. Třeba sám něco tvoříš a trápí tě ohledně toho nějaké věci. Rozebírat to tu nechcu, jen ti předkládám svůj pohled na věc.

A základ Odysei vidím pořád v té povídce a v tom, že film měl původně hlavně fascinovat obrazem, nikoli myšlenkou.

Mikeš: jak jen můžeš mít rozum a prohlašovat o axiomu, že je nesmyslý? vždyť neděláš nic jiného, než že papouškuješ pravidla tržního hospodářství, jen tomu, čemu by se mělo říkat bohapustý tovární produkt říkáš umění. ale umění není nálepka, kterou si každý vyloží, jak se mu zachce, nebo podle nějakého sedimentu dobové konzumní společnosti, jak to děláš ty. ono to slovo význam má, i když se možná v moderní době začal vytrácet. a to vůbec nebudu brát ohled na ten socialistický apel jak vystřižený z manifestu minulého režimu. a já žil v přesvědčení, že ideologiím, podle kterých "film patří lidu" už se smějí i děti na písečku, jak byly prostoduché a naivní. tohle je tedy pro mě jak polití kýblem ledové vody. umění je samozřejmě pro diváka, i pro svého tvůrce, který je i sobě divákem, ale nesmí být za každou cenu pro každého, jak jsme se o tom právě bavili s Djkomou a shodli jsme se. to by nebyl jen kompromis, to by byla degradace, banalizace, profanizace uměleckosti. to, co popisuješ, je naprostá smrt krásy. skutečné umění bude vždy pro elitu. a tím nemíním žádné intelektuály! to v žádném případě. někteří z nich možná, ale tohle se nedá ohraničit nijak jinak, než že tou elitou jsou diváci s citem pro krásu a se srdcem, s láskou a pochopením k uměleckému vyjádření. a to se dá říci o málokom. nesejde na věku, vzdělání na ničem. umění nikoho nediskriminuje. je jen tvojí volbou, zda mu budeš chtít porozumět. ale většina zákonitě neporozumí a většina rovná se průměr, to je neoddiskutovatelné. nejlépe, když zajdeš do knihovny a doplníš si mezery ty sám. přečti si kratičkou kapitolu Pohyb v knize O duchovnosti v umění od Wassilyho Kandinského. také ti ocituji dalšího, kdo je moudřejší a filmu znalejší, než my, Josefa Valušiaka, viz a věz:

"Odebíráme umění sílu léku a degradujeme je na předmět konzumace, moderněji řečeno objekt tržního hospodářství. Nesouhlasím s převládajícím názorem, že i umění (speciální film) je zbožím. Ano, má určitý vnější atribut zboží: směňuje se za peníze. Ale rozdíl je přece v samé podstatě věci: nevím, jestli podle ekonomů zboží, které nikdo nekoupí, zůstává zbožím, ale rozhodně ztrácí smysl. Naopak umění, které nikdo a dokonce nikdy nekoupí, svůj smysl neztrácí: okouzluje a promlouvá! Často se tvrdí, že nejlepší je dílo, které je umělecké a zároveň navštívené mnoha diváky. Ale to je přece evidentní směšování pojmů, klasifikace z oboru ekonomiky, která nemá nic společného s kritérii estetickými. Umění je uměním, plní-li výše naznačené funkce (estetické, noetické atd.) zcela nezávisle na počtu diváků, kteří zaplatí vstupné. Umění není výdělečný artikl, ale není to ovšem ani sbírka nesrozumitelných formálních výstřelků. Nechci být obviňován z elitářství. Vím, že existovalo a bude existovat umění pro náročné a přemýšlivé a současně (nikoliv pod nebo nad ním) i umění pro širší publikum. Ale obojí musí mít své charakteristické znaky: určité minimum formálních (estetických) kvalit a určitou hloubku obsahu."

základ neodvozuj z intencí autora a v povídce nehledej fascinující obraznost, která je opět Kubrickovým přispěním.

Mikeš: možná z hlediska konzumní společnosti, která všechny kvality redukovala na hodnoty tržního hospodářství a umění se stalo zbožím. leda v takovém nastavení, kdy jde o kvantitu a v žádném případě o kvalitu, může být masová produkce známkou kvality a rozsáhlá cílová skupina lichotkou výrobci. nemá to co dělat s popularistou, je to otázka napětí mezi kvantitou a kvalitou.

a krom toho, základ Odysei je přeci mnohem hlubší, než nějaký nápad rozepsaný do povídky. nejhlubším základem je nekonečně inspirativní, nadčasové téma, které nevyplývá z příběhu samotného, ale přichází k němu zároveň s formou v aktu tvorby. a to je pozdější, Kubrickův vklad. jak říkám, Clarka z toho nevynechávám, stejně jako nevynechávám tvůrce filmových efektů a žádného ze statistů, ale upozaďovat jimi Kubrikovo přispění, bez nějž by byla odysea prázdnou bublinou, si nedovoluji. a jak říkám, od Clarka jsem přečetl víc věcí, nutné, ploché, nezajímavé a neoriginální mi připadly všechny, proto si troufám smýšlet o něm jako o průměrném autorovi. a na čemkoliv se shodne většina v reprezentativním vzorku, je zkrátka průměrné, to je zákonitost. v pravém slova smyslu axiom. už to je tedy příznakem.

berg: já ale neočekávám nic, co není naprosto samozřejmé. očekávám, že se nikdo nebude přistupovat k virtuální diskuzi s naprosto neznámou osobou jako k osobnímu sporu dvou lidí, protože to je podle mě zcela proti rozumu. jde vždy jen o spor dvou přesvědčení. že do toho tím pádem nikdo nebude vnášet žádné emoce, a že má jakousi přirozenou citlivost, kterou má snad každý, k ironii, nadsázce atd. to jsou podle mě naprosto samozřejmá a univerzální nepsaná pravidla, protože jsou smysluplná a rozumná a nedržet se jich je naopak hloupé a iracionální. a to jsem prosím misantrop, tolik důvěry v oponenta na diskuzích přeci mám ;)

Eodeon: Klasický problém představy krásného stromu, to je celkem normální. V tvém případě musí ale jeden luštit i rozpoložení, ve kterém tu či onu větu/slovo myslíš (protože to zpětně v reakcích a komentářích evidentně očekáváš), což ten problém moc neulehčuje. Víc už k tomu ale moc nechci trousit.

Eodeon: být masově uznávaný lichotkou je. (svým způsobem sice není, nikdo nechce, aby se na veřejnosti producíroval a okouněly na něj davy lidí - ale to si snad neměl na mysli)
A Clarka bych si průměrným nazvat neodvážil, byť se v literatuře vyznám jak koza v petrželi. Proč neodvážil? Protože bez něj by nebyla Odysea. Nevěřím, že je možné vystavět tak úžasné dílo na průměrných základech a průměrných podpěrách (základy = Clarkova povídka Sentinel; podpěry = Clarkův podíl na filmu).

berg: já vím. ale s kým ne že. navíc záleží vždy na všech zůčastněných a ještě na tématu. například mám pocit, že my dva používáme velmi často stejná slova ve velice různých významech, to věc hodně ztěžuje :) ale dycky to stojí za to, to se tu snažím pořád omílat :)

Eodeon: Rozpor je v tom, že polovina reakcí se týká toho, co z toho ses zrovna rozhodl použít / jak jsi se co zrovna rozhodl interpretovat. Kdybych tě znal dvacet let, možná by to problém nebyl, v tomhle případě ale není chyba na straně příjemce. Zjednodušeně: někdy se s tebou prostě diskutuje pěkně blbě ;)

berg. možná jsi unavený, ale ty věty, které cituješ, si ani v nejmenším neodporují. jedna říká, že nadhled je nutný, druhá dodává, že nesnadno dosažitelný. co je v tom prosímtě za rozpor? ... a ne, diskuze není o pravdě, to leda v nějakém filosofickém semináři. ta věta, které se chytáš, to přeci říká zcela jasně, pravda se v dialogu SEBEprosazuje. a o jedince rozhodně nejde, to je přeci nesmysl.

Eodeon: "ale ono je velice těžké brát něco s nadhledem" ... "mě není radno brát nikdy smrtelně vážně" Co má tedy člověk brát vážně a co s nadhledem? Kdyby sis v tom udělal trochu pořádek, možná by se předešlo mnoha zbytečným diskuzím. Jinak to, že "v diskuzi nejde o sebeprosazování jedince, ale sebeprosazení pravdy je taková krásně romantická pozitivistická představa, která funguje spíš jen na papíře. Diskuze je o jedinci, kdyby byla o pravdě, není o čem diskutovat.

nerozumím, jak si to můžeš myslet. vždyť tu celou dobu není řeč o ničem jiném, než o téhle vazbě. já jí pouze vykládám jinak, než mnozí ostatní, jako vztah uměleckého díla a jeho interpretace. samozřejmě, míním tím vztah kvalit obou děl, faktickou historii vzniku a těsné spolupráce obou autorů znám. ve filmu je hodně Clarka a v knize je hodně Kubricka, ale ta díla u recipientů - diváků/čtenářů fungují samostatně, i tak je lze vnímat. a tím spíš mi vždy připadalo moc zajímavé je komparovat. ono to k tomu přeci přímo vybízí! :) a v tom je obrovská příležitost, jak se dopátrat dalších a dalších kvalit filmu, popřípadě i knihy, jako i jejich úskalí, kterých by bylo zatěžko se dobrat jinak. ale to napětí, které mezi oběma díly vzniká, je podle mě napětím na uměleckém poli, je to demonstrace toho, když se stejného tématu (a tím tedy ale vůbec nemíním příběh nebo děj) chopí génius a průměrný, i když masově uznávaný (ani to ovšem není žádná lichotka) autor. velmi se mi líbí hudební metafory, jak je tak rád používá berg. takže si představ třeba Beethovena, tím je Kubrick, a klavírního mistra Františka Raucha, který Beethovena hraje. oba jsou to talentovaní hudebníci, jeden legendární génius, druhý mistr. přesto bude Rauchovo podání vždy a jedině nedokonalé v porovnání s překrásnou idealitou Beethovenovy skladby, vlastně právě té krásy samé. vždy to bude jen výklad a byl by to výklad, i kdyby byli současníky. musím ale upozornit, že něco úplně !jiného! je otázka Clarkova podílu na filmu. jeho přínos je nesporný. ale protože největší umělecké klady 2OO1čky jsou patrně filmové, dávám jednoznačně větší kredit Kubrickovi. nevím, v čem je tento názor závadný, když je tak dobře zdůvodněný. neříkám, že je to dozajista právě takhle, že mám pravdu, říkám jen to, že si své názory nezakládám na bezvýznamném "voní nevoní", ale mám je relativně slušně zdůvodněné a to mě, jak doufám, opravňuje k sebevědomí, přes které se tolik lidí nedokáže přenést a mě tak trochu uniká, co jim vadí, dokonce myslím, že jim to uniká také :)

nechcu do tvé hlavy lozit, mysli si o tom filmu co chceš. Ale - úplně rušíš jeho vazbu s knihou a to mě osobně nevoní.

tak to bylo samozřejmě nadsazené schválně :) mě není radno brát nikdy smrtelně vážně :) nu a co je vadné na mých nározech na 2OO1čku, smím-li se ptát?

nejsem si vědom, že bych tě zatratil. :D Upravování topky je běžná věc...

osobně si myslím, že zatracovat lidi kvůli jejich názorům, je projev netolerance a nikdy bych si to nedovolil.

nevím, koho Djkoma všechno myslí, každopádně v posledních dnech jsme se s ním o tobě bavil já. Vysvětlil jsem mu, proč jsem si tě vyndal z topky a co se mi nelíbí na tvých názorech na Odyseu. Pak jsme se dostali k dalším věcem, nejenom k filmům, a zjistil jsem, že to vlastně fajn kluk. :D

Djkoma: no pokud by existovala nějaká funkce diskuze moderovat, jen aby se zabránilo vzájemnému napadání a hlavně offtopicům, tak by mi osobně ani moc nevadilo, kdyby se to tu víc podobalo facebooku. samozřejmě by původní obsah musel zůstat, jaký je, a nějaký news feed mých oblíbenců (jakési rozšířené top20) by mi přišel jako užitečná věc. ... a ještě k té šedé eminenci: máš pravdu, to je jak přeposílat cizí maily osobní povahy, ale minimálně se té osoby můžeš zeptat, zda by jí to nevadilo. na tom se nejlépe ukáže, kolik má cti, nebo ne?

E:to je oboustranné :-D narážel jsem na možnosti vzájemného poznání na internetu :-D samozřejmě, čsfd jako pasivní server s informaci bez života by neměl šanci, jen bych tady z toho nechtěl dělat druhý facebook bez statusů a fotek:-) nejde o práskání práskače, ale když mi někdo zdělí svůj názor, nemíním ho posílat dál i s adresou:) jak říkám, "znám" je relativní, tady dvojnásob :-D

Djkoma: já se s tebou ani nechci poznávat "fyzicky" :D myslel jsem prostě poznat, no nevím jak bych to řekl líp, zjistit, jaký je ten druhý, něco o něm. a ČSFD vnímám jako komunitní server, místo, kde máš potkat lidi, které stejně jako tebe baví o film a baví je o filmu se bavit :) takže mám naopak pocit, že přesně proto to tu je. ne pasivní archiv bezcenných názorů, ale aktivní prostor pro živoucí názory, které se vždy váží na skutečnou osobnost. proto mě tu ze všeho nejvíc zajímají uživatelské profily a na seznamy hodnocení a komentářů se u jednotlivých uživatelů dívám jen zřídka. to, jaký jsi, bych nerad odděloval od toho, jak se díváš na svět nebo na filmy. to souvisí příliš úzce. a je to zajímavé i samo o sobě. no a k tomu druhému tématu: prásknout práskače nic nečestného není. a pokud to všechno o mě byla pravda, už vůbec není důvod to neříct. ale chápu tvojí pozici, stejně si myslím, že tu osobu nejspíš vůbec neznám :)

E:povídali jsme i před ST, opravdu:) tam to bylo i hodně tím, že já svůj názor (podle mě) dostatečně vysvětlil a nemělo to cenu psát tobě znovu (podle mě). Tak databáze jako čsfd nejsou založeny na fyzickém poznávání ani chození na kafe apod., nemyslíš?:-) takže se těžko ve virtuálním světě řeší skutečná míra poznání... nezbývá než spoléhat na vzájemné psaní, vnímání psaní a chování na diskuzích a tak.. to si myslím, že v dnešní době na názor stačí. Nejsme přeci bezpáteřní svině, nevymýšlím si, jen uznej sám, že prásknout ti někoho je nečestné ne vůči tobě, ale jim;-) na druhou stranu myslet si, že o tobě všichni mluví jen dobře je přeci naivní nemyslíš?:-) Na icq tě nemám asi 4 roky...(mažu lidi, s kterými si nepíšu, nic víc v tom tuším nebylo) to samé historii:) možné to opravdu je, jak říkám, nepamatuji si.

Djkoma: nezapomínej, že všechno tohle, co zmiňuješ, bylo až po tom prvním střetu u Star Treku. a ani jedno nebyla plnohodnotná diskuze, protože předsudky byly přítomny stále, do značné míry už i mnou opětované, takže to skončilo jen u vzájemného osočování. copak takhle můžeme poznat jeden druhého? a mají takhle nabyté "zkušenosti" nějakou váhu. nemají přeci. a nemáš se co omlouvat za offtopic, jak vidíš, žádná paralelní diskuze k filmu tady nefunguje, vůbec nic jsi tedy nepřerušil. a já neříkám, že jsi si ty pomluvy vymyslel, jen říkám, že je to velice pravděpodobná možnost, protože úzkoslivě tajíš jejich zdroj. kdyby ten byl důvěryhodný a informace pravdivá a čestná, neexistoval by důvod k takovému sveřepému tajnůstkaření. a to už logické rozhodně je. jistě, možná to ani pomluvy nejsou, ale možná je to úplná pravda, co já vím. ale vsadil bych boty, že ti to pověděl někdo, kdo o mě ví ještě méně než ty sám a možná jsem se s ním nebavil ani jedinkrát :) a s tím Ultraviolet mě moc neštvi, že já otevřu historii na ICQ a prohledám to jako tu interní poštu, když musíš mít nutně důkaz místo slibů :) já si tě z contact listu dodnes nesmazal narozdíl od tebe, takže opatrně s tím věčným zapíráním ;)