Ucho

Check my paranoia. (05.04.2009)

Skvělý film, jehož hlavní přednosti jsou paranoidně tísnivá atmosféra a brilantní herecké výkony Radka Brzobohatého a Jiřiny Bohdalové (27.04.2009)

Scénář dal pevné základy parketu na němž se herecky přímo roztančili Brzobohatý a Bohdalová. Strhující drama. (01.10.2010)

Ludvo, já se bojím. No teda, to je ale atmosféra. Během jedné noci se toho dá tolik udát? A ty střídající záběry na tváře, záblesky z večera... (14.10.2010)

U mě teda dosti rozporuplné myšlenky. Upřímně, film mě nebavil. Tísnivá a nepříjemná atmosféra vznikala jen díky dostatečně traumatizující hudbě. Herecky jde samozřejmě o český vrchol, i když J. Bohdalovou bych si raději nechal pro komediální role. R. Brzobohatý převyšoval těžce všechny. Bylo to zajímavé, drsné, odvážné, ale pro me ne zábavné. 3* za herecké výkony. (16.03.2011)

Už od začátku vidíte, že to je naprosto precizně natočený film. Obsahově úžasně popisuje komunismus i komplikovaný vztah mezi mužem a ženou. (07.10.2017)

Další Kachyňův majstrštyk. Herecky i atmosférou dokonalé. (11.02.2019)

Na tento počin má upozorňoval už otec, že patrí k nebezpečným. A nečudoval by som sa keby bol nebezpečným nielen pre tých, ktorí za ním stáli, ale aj tých, ktorí sa o ňom vtedy čo i len rozprávali. Čo ma ale oslovilo, že je v ňom ešte niečo viac. Darí sa mu za meniacej sa atmosféry presvedčivo striedať širokú škálu nálad. Tá sa mení v spoločnosti dvoch ľudí- manželov, ktorí k sebe behom jedného dlhého večera cítili s výnimkou radosti snáď všetky pocity počnúc nezáujmom, opovrhovaním, miestami agresiou, cez strach o toho druhého až po obojstrannú náklonnosť. A to si predstavte v niekoľko vrstvovom pomiešanom balení. (24.11.2019)

[4,5*]     "Myslíš, že tam filipínkovali?"     Nervydrásajúca psychologická dráma zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorá skvelým spôsobom reflektuje atmosféru strachu v bývalom totalitnom režme a tým v podstate aj jeho celkovú nezmyselnosť. Perfektne je tu zvládnuté prelínanie dvoch časových rovín. Tou prvou je súčasnosť, v ktorej panuje čoraz dusnejšia nálada a tou druhou je súdružská oslava v čerstvej minulosti, ktorá má podmanivo snový charakter. Vynikajúcu prácu v tomto smere odviedol najmä kameraman Josef Illík (nesmierne sugestivne sú detailné zábery na tváre rôznych súdruhov). Film by ale vôbec nefungoval bez skvelých hereckých výkonov ústrednej dvojice - Jiřiny Bohdalovej ("Budu zase vypadat jak kráva."), ktorú som nikde inde takto hrať nevidel a Radoslava Brzobohatého. Okrem výbornej politicko-thrillerovej roviny je z hľadiska psychológie perfektne stvárnený i vzťah dvoch hlavných hrdinov, ktorý parádne kolíše medzi ostrými rozpormi a hlbokou náklonnosťou. Politické filmy inak nemám príliš v láske, ale tento je priam žiarivou výnimkou. Cením si ho o to viac pre tú obrovskú odvahu tvorcov, ktorá pre nich mohla mať (a v niektorých prípadoch aj mala) fatálne dôsledky.     "Já si někdy říkám: Copak tomuhle, nebo tomuhle rozumím? Tomu přece nerozumím. Dobře. Můžu si tu myšlenku připustit. Ale co revoluce? Počká? Takhle bysme imperialismu moc nezatopili. Tak rozhodnu. A vidím, že jsem rozhodl dobře. Ani to moc nebolelo." (19.04.2023)

Paranoja po socialisticky a eštébácky. Nic dodať, nič odobrať. Klasika (22.12.2008)

Herecký koncert Bohdalové a Brzobohatého. Za komunistů se dělo opravdu všechno. (16.11.2009)

minimalisticko- psychologické inferno v jednu noc, v jednom dome s fantastickou hereckou dvojicou Bohdalová- Brzobohatý. ako hovorí pán Brzobohatý v bonusovom materiály na dvd, týka sa každej doby, nielen tej komunistickej. (02.03.2011)

Kdo četl knihu, bude lehce zklamaný. Přesto je filmové Ucho opravdu dobré. Jan Procházka psal geniální dialogy. Jiřina Bohdalová je tu přesvědčivá, stejně rázná jako knižní Anna. Ovšem konec vyzní jaksi naprázdno, u knihy se ještě klepete u tiráže... (28.11.2011)

,,Pardon, soudruzi nespí, soudruzi poslouchají!" Dojmy z Ucha se mi popisují dost těžko. Určitě se jedná o jedno z nejvýznamnějších psychologických dramat československé kinematografie. Je to mrazivé, napínavé, ale zároveň poměrně těžké na vstřebání. Něco mě neustále nutilo dělat při sledování přestávky a to se mi často nestává. A beru to jako částečný nedostatek. Od filmu (i s takovou tematikou) očekávám, že mě pobaví - tohle to nesplnilo. Cítil jsem napětí, mrazení v zádech, vnímal jsem dokonalou technickou stránku, téměř srovnatelnou s Hitchcockovými skvosty, ale nebavil jsem se. Proto nakonec zůstanu u 4*, i když velmi silných. ,,Důvěřuj, ale prověřuj!" (17.10.2012)

Film, který mě zaskočil na první pohled a trvalo mi delší dobu než jsem ho dokázala plně strávit. Syrová a krutá atmosféra neustálého strachu z pronásledování mi připomíná styl Franze Kafky, a hlavně jeho dílo Proces...nedivím se, že film skončil v trezoru během komunismu... (02.03.2013)

Jeden z těch mála filmů, které jsem shlédnul bez vypínání, takřka jedním dechem. Napínavé, klouzavé, moc dobré. (28.11.2014)

Manželé Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová asi jen nehráli. Ten strach a tíseň, obavy z každého slova, to znali z divadla, s tím se potýkali možná i doma. PS Jak říkal Bohuš: "Buďme rádi, že je to za nama" (07.03.2015)

Úžasný film. Bohdalová a Brzobohatý mě dostali. Skoro jsem jim to uvěřila. I když Bohdalku znám spíše z veselých rolí, tady válela! (03.07.2016)

Nedivím se, že tenhle film je ukázkovým příkladem trezorových filmů. Se divím, že vůbec to v 70. roce ještě povolili natočit ti zmrdi komunističtí. To bezmocnost a zároveň strach o to, že hlavní hrdina přijde o funkci, že ženuška přijde o pěkné postavení... Inu, Jan Procházka, nejlepší český scénárista. Jen na jeho osudu a na osudu jeho děl je krásně vidět zrůdnost bývalého režimu (který se mimochodem plíživě zase vrací se soudruhem burešem). Ale zajímalo by mě, jak by tenhle film vnímali dnešní teenageři. Asi ho na závěr devítky (učím dějepis) zkusím pustit žákům, až budeme brát normalizaci, co to s nimi udělá... (25.07.2018)

Naprosto chápu, že soudruzi nemohli tento film pustit do distribuce. Jedná se totiž o film naprosto brilantní, který krásně reflektuje dobu policejního, smíráckého státu a paranoidní doby 50. let. Brzobohatý a Bohdalová jsou ve svých rolích naprosto brilantní, tíživá hudba a všude prostupující strach tomu dodává potřebnou atmosféru stejně jako černobílá kamera. Takovýhle psychologický film v české kinematografii jen tak nenajdete. Film, který by si v dnešní době zasloužil mnohem větší reklamu a tv projekce, než se mu dostává. (27.11.2021)