Ucho

Oceňuji obrovskou odvahu režiséra, scénáristy, všech herců i vlastně všech autorů filmu. V roce 1970, kdy většina Čechů klopila hlavy pod tlakem normalizace, natočil Kachyňa úžasný film o jedné noci náměstka ministra a jeho ženy, kteří se vrátí pozdě večer domů po večírku se stranickými a státními špičkami. Doma je čeká jen tma, hluchý telefon, všudypřítomné odposlechy a tajná policie všude kolem domu. Film plný strachu ze zatčení, překypujících emocí a frustrace z nerovného manželství je hereckým koncertem pro živočišnou Jiřinu Bohdalovou a chladného Radka Brzobohatého... Podobně odvážně už snad jen Alexandr Solženicyn napsal v roce 1962 svou novelu z pracovního tábora - Jeden den Ivana Děnisoviče. Ukázka: http://www.sms.cz/film/ucho/ukazka (17.02.2009)

Brilantní a na svou dobu velmi odvážný film. Brzobohatý a Bohdalová odvádí jedny z nejlepších výkonů své kariéry. Depresivní snímek stojí ale hlavně na skvělém scénáři Jana Procházky. I přes to, že se skoro celý film odehrává v jednom domě, je víc strhující než lecjaký akční film. Ucho ale hlavně skvěle zachycuje paranoidní atmosféru strachu doby, kdy vám soudruzi viděli až do žaludku a odposlouchávání se stalo běžnou součástí života. Pro dnešní generaci něco naprosto nepředstavitelného. (21.03.2009)

Kachyňova formální strohost (střídání pouhých dvou lokací, statická Illíkova kamera) je přímo hozená rukavice ústřednímu hereckému tandemu, který ji zvedl více než důstojně. Tak strhující herecký koncert, podle skvěle napsaných not Jana Procházky, se jen tak nevidí. Paranoia doby, vrtkavost politických partají komunistického režimu a v neposlední řadě trhliny desetiletého manželství naservírované do jedné nekonečné noci. Před třiceti lety soudruhům nevonící odraz doby, dneska varovně vztyčený ukazovák, který si zaslouží více než pouhé promítání v klubových kinech! (01.03.2007)

Z historickýho pohledu je film hodně zajímavej. Ani se nedivim, že to soudruzi zavřeli do trezoru. Jenže z mýho pohledu, jakožto obyčejnýho diváka, kterej tento film poprvé viděl až v roce 2010, je to taková roztahaná televizní inscenace, kterou zachraňuje paranoidní atmosféra a pak posledních pár minut. Jen jsem na konci trochu nepochopil, proč jejich syn měl u postele připravenou školní tašku s učenim, když se to mělo odehrávat 17. července :-) Já dávám 3 hvězdičky, víc ani hovno. (28.09.2010)

Film, který by se skutečně hodně těžko hledal v jiné, než v československé kinematografii. Pravdivé pokrytectví doby a jasná politická moc, zkoušející svou (ne)omezenost. Manželský rozkol se nakonec mění ve strach, před okolním světem. Nádherný kontrast manželského domu, jako pevnosti, která je postupně dobývána kolegy soudruhy. Zesměšňující pohled na každodenní realitu režimu, v podání Jiřiny Bohdalové, je výborný. Stejně tak i dramatická část. Precizní režisér Kachyňa je mistrem podobných zvratů a vlastně i filmů. Vynikající záležitost. (15.10.2012)