Reklama

Reklama

Tančiareň

  • Česko Tančírna (viac)

Obsahy(1)

Snímek Tančírna zprostředkovává divákovi intenzivní pocit míjejícího času a historie, ve kterém se prolíná "malý" osobní život pravidelných návštěvníků jedné typické pařížské, předměstské tančírny s během "velkých" dějin. Film je natočen úplně beze slov. Divákovi ale vše mistrně zprostředkovává pomocí syntézy hudby, tance, pantomimy, masek a kostýmů. V několika epizodách, odehrávajících se v rozpětí takřka padesáti let (1936-83), jsou v Tančírně připomenuty významné momenty z minulosti Francie a spolu s ní vlastně i celé Evropy. K popularitě snímku přispívají četné a charakteristické melodie oněch časů, včetně šansonů Edith Piaf a písniček Beatles. Originální koncepci tanečního vyprávění převzal známý italský režisér Ettore Scola z pantomimického divadelního představení, uváděného pařížským Le Théatre du Campagnol v roce 1981. Do filmových rolí byli obsazeni přímo herci úspěšné divadelní adaptace, neboť sehranost kolektivu byla v tomto případě zárukou celosvětového úspěchu filmu. Mimo jiné inspirovala i vznik představení brněnského Divadla v 7 a půl. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (97)

Enšpígl 

všetky recenzie používateľa

Dlouho jsme kolem toho filmu jen tak chodil a dělal že ho na gauči nevidím. K tanci totiž nemám až takovou důvěru. Ne, že by se mě tanec nelíbil, ostatně nočních kaberetů na Václavském náměstí a v přilehlých ulicích jsme s klukama vymetli bezpočet a třeba tanec prsaté Vendy u tyče byla přímo taneční balada. Jenže jakmile má tanec vyjadřovat nějaký příběh či sdělení je zle. Většinou totiž pozoruju baleťákovi vycpaný koule v uplých bílých elasťácích a nebo naprosto nechápu co to skákání do výšky a otočky na jedné noze mají vyjádřit. Navíc když jsem viděl začátek filmu, vybavily se mě vzpomínky na mé pokusy o tanec na diskotéce pro starší táborníky v Ledči. Vždycky, když se šli ostatní kluci připravovat do sprch a házet na sebe tuny gelu a dvě tuny různých vůní, já hrál ještě fotbal s mladšíma táborníkama na škváře v domění, že když budu špinavej a spocenej nebudu muset na diskotéku. Bohužel tyhle diskotéky byly sice nepovinný, ale když někdo nepřišel měl pak celej zbytek táboru kratší večerku. Holky dopadly ještě hůř, ty dokonce nesměly odmítnou žádost kluka o tanec, což bylo, ale pro mě velký plus. No, šel jsem na diskotéku rovnou ze škvárovýho hřiště a fakt jsem se mezi převoněnýma klukama vyjímal. Pak přišla klučíčí volenka a já se rozeběhl samozřejmě k nejhezčí holce tábora, bohužel se mnou ještě tři další kluci, jednomu jsem stačil podrazit nohy ještě při běhu k samičce, ale další dva k ní doběhli se mnou. Vznikla tak situace, kterou bytostně nesnáším, totiž, když oxiduje kolem holky, kterou chci já, ještě nějakej jinej parchant. Okamažitě jsem s obouma vyvolal potyčku ve které jsem oba soky celkem slušně pohaněl. Bohužel nejkrásnější holka tábora mě řekla, že jsem ubožák a bylo po srandě, ale ani tyto krušné vzpomínky na mou tančírnu nezbránily, abych si tu filmovou tančírnu pořádně užil. Úmění v kombinaci s originalitou totiž málo kdy dokážu odolat, ale vždycky umím ocenit ! Sledovat tančírnu je skvělý zážitek mnohem, mnohem lepší než ten můj na táboře v Ledči. ()

Jossie 

všetky recenzie používateľa

Neuvěřitelný film , nepadne tam ani slovo a přesto sem zírala bez dechu celých 109 minut. Historie vyjádřená tancem , opravdu dobré. ()

igi B. 

všetky recenzie používateľa

Historie - hudba - tanec - divadlo - film... . . . Doslova šarmantní kvintesence půlstoletí francouzské (ale vlastně i jakési všeevropské) kulturně společenské zkušenosti a lidských typů, povah a emocí v necelých dvou hodinách nadčasově symbolické, bezslovně doslovné, brilantně pantomimické panoptikálně artistní hříčky... . . . G e n i á l n í ! ! ! . . . Nač více slov... ;-o ()

Skejpr 

všetky recenzie používateľa

Krásná čistá věc, aneb jak na parketu jedné tančírny popsat celé moderní dějiny, pohrát si s neustále se opakujícími archetypy, popsal sílu hudby a význam tance a nakonec se vysmát moderní zdegenerované společnosti... Jediná výtka je k délce... Krátil bych... ()

gudaulin 

všetky recenzie používateľa

Artová záležitost pro fajnšmekry, kteří si dokážou vychutnat film beze slov, navíc odehrávající se v jediné místnosti, kde jen dekorace a převleky herců spolu s jejich mimikou připomínají měnící se společenskou atmosféru a ubíhající desetiletí. Divák může sledovat 30. léta a období levicové koalice proti francouzským fašistům, porážku Francie a následnou okupaci, osvobození Američany, příchod rockenrollu a uvolněné atmosféry bohatnoucí konzumní společnosti, koloniální války, nástup rasismu a mnohé jiné. Snímek je náročnější na pozornost a vyžaduje cit pro tuhle pozoruhodnou hru s divákovou fantazií. Celkový dojem: 90 %. ()

Aky 

všetky recenzie používateľa

Naprostý meister stick. Bylo by jalové cokoliv popisovat, vyzdvihovat, zdůrazňovat. Je to naprosto ojedinělé dílo svého druhu, které je nutno vidět, aby mohlo být doceněno. ()

Snorlax 

všetky recenzie používateľa

I když je Tančírna nezpochybnitelně inspirována snímkem Jedni a druzí, jde naprosto vlastní cestou, cestou plnou nápadů a holdu síle filmového vyprávění. Kdo nerozliší jednotlivé epizody podle hudebního motivu, může se orientovat dle oděvu a chování postav. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. ()

nascendi 

všetky recenzie používateľa

Mimoriadne náročný film. Musel som vynaložiť veľké úsilie pri zisťovaní, čím zaujal ostatných, spravidla nadšených, divákov. Aj tak som to nezistil. Moja nechápavosť však nemá nič spoločné s tým, že sám tancujem iba v spoločensky nevyhnutných prípadoch, a aj to nerád. Neprekážala mi ani absencia slov, veď v kreslených vtipoch mi takisto neprekáža. Aj hudbu z filmu poznám. Len stále nechápem, čím ma mala táto hudobno-tanečná prechádzka niekoľkými desaťročiami, sprostredkovaná bizarnými postavičkami, nadchnúť. A na precítenie "intenzívneho pocitu ubiehajúceho času", ako sa o ňom píše v upútavke, nepotrebujem v mojom veku žiaden film. ()

eLeR 

všetky recenzie používateľa

Celý čas som nevedela spustiť oči z prítomných hercov a z toho, čo celý čas predvádzali. Originálny prierez históriou, kde ani tak nešlo o tanec. Skvelé! ()

Willy Kufalt 

všetky recenzie používateľa

(2x Jeden podzemný tanečný sál. Prešli ním stovky tanečníkov i obyčajných ľudí, stal sa obľúbeným miestom pre mnohých z nich, bol svedkom mnohých zábavných, osudových i vážnych momentov, priestorom pre vyjadrenie lásky i odporu, cez vojnu poslúžil ako skrýš pred bombardovaním, neskôr v 60. rokoch ako útočisko pre rebelujúcu mládež... TANČÍRNA sprevádza diváka takmer 50 rokmi veľkého diania v tomto priestore, čím mapuje nielen vývoj hudobných a tanečných trendov (okrajo i módneho oblečenia, časopisov a nápojov) od medzivojnového obdobia až do doby vzniku filmu, ale aj samotnej histórie. Aj keď nezaznie jedna hovorená veta a nad spievanými piesňami prevažuje inštrumentálna hudba, bolo rozhodne čo počúvať i na čo sa dívať od samotného vizuálu historického prostredia a kostýmov až po skvele rozohrané siutácie zo života počas tanečných večerov. Jedinečné predvedenie originálneho námetu! Osobne mám výhradu iba k príliš dlhému (a trochu i nudného) úvodu pred samotným "výletom" do histórie, než začala krásna hra umenia a charakterov naprieč históriou. Najmä v momentoch náhleho pokusu o samovraždu jedného z hostí, válečného bombardovania a neskôr oslavy víťazstva má tento osobitý artový film až prekvapivo silnú dramatickú výpoveď... Skvelý film sa obvykle (okrem hercov a réžie) odvíja od dobrého scenáru, o tomto filme možno povedať, že má výborný scenár aj napriek tomu, že v ňom chýbajú dialógy. (95%) (prvýkrát videné v rámci Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) ()

marhoul 

všetky recenzie používateľa

Dnes již známější námět především četným adaptacím několika evropských divadel. Když jsem viděla filmovou Tančírnu kdysi dávno poprvé, velmi silně na mě zapůsobila. Nevšední nápad, perfektně zrealizovaný. ()

classic 

všetky recenzie používateľa

...A síce zrovna na tento koprodukčný titul, divák absolútne nepotreboval čítať žiadne (medzi)titulky; čo bolo na jednej strane asi sympatické konštatovanie súčasnej (rozumej: filmovej) situácie, nakoľko sa tým pádom začal vari intenzívnejšie sústrediť len na určité obrazy, no zároveň to, že samotný titul pôsobil snáď ešte oveľa „nemejším dojmom”, než je vôbec práve »Nemý film« sám, tak to už akosi ďalej nepovažujem za najšťastnejšie ["experimentálne"] riešenie zo strany režiséra E. Scolu. • V podstate by sa dalo celkom podotknúť, alebo dokonca i pochváliť, že titulom ma pomerne často sprevádzal i môj najobľúbenejší herec: "Jean Gabin", teda lepšie povedané; v tomto prípade jeho mimoriadne autentický dvojník, ktorý prichádza na scénu oblečený, ako protagonista z titulu: Pépé le Moko, pričom sa ešte zopárkrát následne vyskytol i v ďalších etapových dekádach; začínajúcich od tohto konkrétneho momentu, a končiac až v roku 1983; čiže počas zhruba asi 5.-desaťročí, sa režisér pokúsil zachytiť obdobia rôznych spoločenských nálad; [povedzme napríklad: obdobie II. svetovej vojny]; na čo mimochodom poslúžila len jedna tanečná sál, keď z môjho uhla pohľadu som to najskôr vnímal, ako akési, «divadelné javisko», na ktorom sa vskutku tentoraz vystriedalo asi neúrekom tanečníkov/divadelníkov, ku ktorým som si nielenže nevybudoval žiadny, bližší, citový vzťah či celkové sympatie, ak aspoň nepočítam "Jeana Gabina", ktorého ale nemožno považovať za jednu z ústredných postáv, i keď ho zase rovno môžem považovať za akéhosi sprievodcu naprieč dlhočizným dianím... • Ani častejšie prítomná Živá hudba v podaní tu prítomných energických hudobníkov, sa tým celkový môj postoj k danej veci nakoniec nezmení, keďže už podľa konečného (z)hodnotenia tohto titulu, je vari nad slnko úplne jasné, že som pri ňom skrátka pocitovo: pociťoval veľkú únavu, aj keď bol neustále v pohybe. • Už asi nemám ďalšiu potrebu sa viac vyjadrovať k tomuto rozpačitému počinu, v ktorom som i napriek tomu postrehol šikovnejšie poňatú formu spracovania, t.j. počas trvania titulu, totižto nezaznel ani jeden súvislý DIALÓG medzi postavami, a tak namiesto toho sa účinkujúci teda spoliehali iba na svoju "reč tela", ktorou sa ale takmer nikam neposunuli; čo by som na úplný záver prirovnal ku statickému charakteru: dezinfekčného prostriedku, typu DOMESTOS : Let's Dance, à la taliansky spôsob J. Ďurovčíka! ()

Flego 

všetky recenzie používateľa

V hlavnej úlohe je predovšetkým hudba a tanec. Na pozadí historických udalostí sme svedkami malých príbehov "tanečníkov" v rozpatí desiatok rokov. Je neuveriteľné, že to trvalo toľko rokov, aby som sa v tomuto filmu dostal. ()

Reklama

Reklama