Psycho

"Let them see what kind of a person I am. I'm not even going to swat that fly." Už úvodní titulky, jež jsou prací grafika Saula Basse, svou dravou strohostí dávají tušit, že v tomhle případě rozhodně nepůjde o film, jenž by svou pozornost zaměřoval na nějaké romantizující emocionální výlevy hl. postav, ale naopak se bude soustředit na přesnou, ničím nepřikrášlovanou, výrazně stylizovanou prezentaci podob násilí a jeho odnoží. Provází je impozantní hudba virtuózního génia B. Herrmanna, který za pomoci nervních smyčců postupem času připraví (Alfrédovou režií už bez tak dostatečně vyděšeným) divákům nejednu infarktovou chvilku, v níž bude krev zamrzat v žilách a srdce, pod zářezy drásajících tónů, vypovídat poslušnost. Opravdu nevím, zda-li důvod, že se "Psycho" natáčelo "jen" na černobílý materiál, zapříčinil pouze fakt, že ho Hitchcock točil s minimálními prostředky ve spolupráci s televizním štábem, ale chci věřit, že za tím vším stála mistrova obdivuhodná genialita. Nedovedu si totiž vůbec představit, jakým způsobem by se dalo s tak hrozivě bezprostředním dopadem na diváka docílit natolik tíživé atmosféry plné napětí a úzkosti, jež se prolíná celým filmem, než za využití šerosvitu, kontrastu černé a bílé, hrou strašidelných stínů na zdech... zbožňuju černobílé filmy! Zajímavá je na svou dobu nebývalá míra erotického napětí jež filmem místy probleskuje. Mám na mysli jak úvodní překvapivě uvolněnou mileneckou scénu mezi Marion a jejím přítelem Samem, tak i vzájemný rozhovor mezi Marion a Normanem, který rovněž nepostrádá jistý skrytý erotický náboj. Nehledě pochopitelně na následný Normanův rošťácký kousek, za který by se docela určitě nemusel stydět ani protřelý šmírák J. Stewart :-). A poté již následuje legendární scéna ve sprše, jež celý psychothriller dělí ostřím nože na dvě dějově v podstatě naprosto odlišné části. Zatímco v té první jsme svědky Marioniny krádeže 40 tis. dolarů a jejího následného útěku, u něhož se o veškeré napětí stará prostý pocit viny a hlavně strachu z případného dopadení, v té druhé už nám všem nezbývá nic jiného, než upřeně zírat a ani nedýchat (nechci zde radši nic naznačovat, jelikož pokud je vůbec ještě někdo kdo "Psycho" zatím neviděl, čeká ho nezapomenutelný filmový zážitek s jedním z nejvíc šokujících rozuzlení v historii kinematografie - kéž bych si ho mohl vychutnat jako napoprve :-(. "Psycho" je přelomový film. Zásadní mezník v dějinách filmového umění. Jeho revoluční střih, kamera a Hitchcockova famózní režie, která si vystačí jen s náznaky a hrůzu nemodeluje na plátně, ale nechává ji formovat se v hlavách diváků, oslňuje a inspiruje filmaře dodnes. Mám rád staré filmy především proto, že jsou krásné v tom jak jsou "jiné", u "Psycha" se ale o tenhle případ jedná pouze z části, poněvadž jde o dokonale nadčasové dílo, které vlastně ani nikdy stárnout pořádně nezačalo. Možná to bude znít trochu jako rouhání, ale asi nejčitelnějším důkazem o jeho nehynoucí slávě a popularitě je postava N. Batese, jenž se stal popkulturní ikonou, uctívanou náctiletými stejně vehementně jako módními trendy současnosti určené idoly. Ostatně, teď nedávno jsem viděl v nákupním středisku jeho plastovou postavičku vystavenou mezi Spider-Manem a H.Potterem. Potřebuje to komentář? :-) (14.11.2004) (menej) (viac)

Dokonalý film prostě nestárne. A je potom jedno jestli je mu 20, 40 nebo rovnou 60 let jako v případě Psycha, hororové klasiky Alfreda Hitchocka, která dodnes patří mezi základní pilíře žánru hororu. Hitchock pro realizaci svého nejznámějšího filmu udělal vše a navzdory nářkům studia Paramount se mu adaptaci románu Roberta Blocha podařilo realizovat (o tomto velmi těžkém natáčení, které navíc komplikoval ještě Hitchockův komplikovaný vztah s jeho ženou Almou pojednává celkem slušný film Hitchock z roku 2012, kde Hitchocka ztvárnil Anthony Hopkins) a jednoduše realizoval dodnes naprosto parádní atmosférickou klasiku, která má naprosto parádní gradaci a především šlo o přelomový a zásadní snímek, který je dodnes počítán mezi největší klenoty stříbrného plátna. A to naprostým právem. Mně osobně trvalo pár zhlédnutí než jsem genialitu Psycha dokázal plně docenit, teprve po třetím vidění mi ale došlo, že je tohle skutečně vrcholný hororový milník, který neměl obdoby ve své době a dodneška zůstal víceméně unikátním snímkem, který nikdy neomrzí i přesto, že máte po prvním vidění všechny zvraty na stůl a jakoby tím pádem neměl čím překvapit. Pořád tím ale film neztratí naprosto jedinečnou audiovizuální schránku a především skvěle vygradovaný příběh. Už úvodní titulky za doprovodu naprosto parádní znělky Bernarda Herrmanna (dodnes jeden z klasiků filmové hudby) jsou naprosto bravurně atmosférické a i tentokrát se díky tomu dá čekat, že mistr Hitchcock dodá něco mrazivého a potencionálně i jedinečného. To jak bravurně je poté vystavěna hlavní zápletka, jak jsou naprosto bravurně ukázány pocity hlavní hrdinky z nastavené situace (herecký výkon Janet Leigh je naprosto výjimečný) a jak je vlastně jedno, že se do Batesové motelu, hlavního dění tohoto snímku dostaneme až někdy po 25 minutách. Psycho je tak už ve své první půlhodině skvělou ukázkou toho jak nastavit atmosféru, jak diváka seznámit s protagonistou a jak dokázat, že jde vizuálně ohromit i černobílým obrazem. I tak je ale první půlhodina jenom předehrou skutečně bravurního hororu, kde Hitchock v podstatě bourá pravidla a zbaví se hlavní protagonistky už v první polovině (ou, spoiler!), což je v podstatě jeden ze dvou hlavních spoilerů filmů, který se stal stejně profláknutým jako známé zvraty z Impéria vrací úder nebo Šestého smyslu. Jestli ale po první půlce čeká, že jsou všechny karty rozdané na stůl tak je to opravdu jenom mylná domněnka. Krom Janet Leigh je tu velmi dobrá Vera Miles v roli Lily Craneové, dobrý John Gavin v roli milence Marion Sama Loomise (hádejte kde se inspiroval Halloween Johna Carpentera), výrazný Martin Balsam jako detektiva Arbogasta, ale především je tu Anthony Perkins, jehož výkon v roli Normana Batese je nejenom naprosto fenomenální, ale jeho výkon je také jedním z těch pochopitelných důvodů proč se Psycho dočkalo dalších 3 pokračování i přes to, že kvalit svého původce jednoduše nedosáhli. Perkins a jeho Norman Bates dodnes patří mezi hororové ikony a to naprostým právem. Šlo o první film kde se splachovalo (zajímavostí je, že kvůli tomuto záběru MPAA dlouho nechtěli filmu povolit adekvátní divácký rating i přes to, že tenhle zásadní filmový moment je poté přebit naprosto ikonickou a bravurní scénou ve sprše) a celkově jde v několika odvětvích filmařských postupů o revoluční film, jehož největší kouzlo je skutečně to, že ani po více viděních neomrzí a naprostým právem se dodnes počítá mezi největší filmové klasiky. Dočkal se zmíněných 3 víceméně zbytečných pokračování, ještě zbytečnějšího remakeu v režii Guse Van Santa (jde v podstatě o do nejmenších detailů stejný film, akorát barevný, s jinými herci a natočený o téměř 40 let později) a nakonec konečně důstojného navázání v rámci víceméně prequelového seriálu Bates Motel. Psycho Alfreda Hitchocka je ale jenom jedno a tahle ukázka talentovaného filmařského rukopisu je dodnes naprosto bravurní atmosférickou peckou, která je vyloženým uměleckým dílem. Toho kdo film neviděl a nějakým zázrakem se mu nepodařilo zjistit nic o závěrečném zvratu (tomu prvnímu se snad jednoduše utéct nedá) dost možná čeká zážitek ještě silnější..... (09.10.2020) (menej) (viac)