Una Lucertola con la pelle di donna

Scenáře nikdy nebyly Fulciho silnou stránkou, ale realizátor vizuálně podmanivých scén byl mistrný. Příběh je taková melodramatická mýdlová bublina, trochu naivní a trochu psychedelická (jo, to LSD tehdá tak hodně frčelo :o). Spiknutí, okolo kterého se to celé točí, je trochu na hlavu postavené, závěrečné odhalení nemá vypravěčskou sílu, ale jinak film nabízí dostatek bizarních momentů, aby upoutal pozornost. Všechny ty optické hrátky, skvělý timing scén (varhany!!), občas příjemné erotické dusno (sexuální revoluce tehdy na vrcholu), navíc Fulci perfektně dokázal pracovat s ženami a ženským tělem, většina jeho filmů měla nějakou silnou ženskou představitelku, tady to je podobné. Hodnocení tak na pomezí, bylo to příjemné, ale za půl roku na to asi zapomenu. (16.01.2019)

Tohle Fulciho giallo mě moc nezaujalo. Halucinace a podobné deformace reality mě v těch starších filmech kdovíproč hrozně vytáčí ... Kostelní scénu si však rozhodně zapamatuju, ta je výtečná. (28.02.2010)

Notně netypický Fulci, který místo klasického šrotování bezbranných lidí dává přednost detektivnímu příběhu o halucinacích mladé ženy, které jsou možná s vraždou sousedky spojeny více než jenom ve fázi snu. Výrazně je v tom cítit Hitchcockovská paranoia (sny, barevné spektrum), ale taky, i když je to díky roku vzniku přirovnání notně scestné, DePalmovský úlet (LSD, lesbičky). Fulci se projevuje jako zdatný řemeslník, který tentokráte kočíruje i výrazně výtvarnou kameru, úžasně pracuje se střihem a celkově umí i po letech napnout (scéna v útrobách varhan). Bohužel standardně prohrává na poli vypravěčském a chvílemi je film zbytečně roztahaný a upovídaný. Jinak ale asi to nejlepší, co jsem od něj prozatím viděl. 4 ½. (29.11.2007)

70' giallo móda, která nemohla minout ani mistra gore Luci Fulci. Na první Fulciho giallo "A Lizard in a Woman's Skin" jsem byl skutečně zvědav, zvláště po nedávném opravdu mimořádném zážitku s o rok starším "Don't Torture a Duckling". Nedostatek sražené krve a množství krvavých vražd zde režisér Fulci vynahrazuje úplně něčím jiným, svým talentem pro tajemno à la Hitchcock. Předností tohoto filmu je jako u "Don't Torture a Duckling" brilantní technické zpracování téměř po všech stránkách. Psychedelická halucinogenní atmosféra (úvod je opravdu znamenitý), lesbické orgie (pěkná scéna Bolkan+Strindbergh), hippie charaktery, schizofrenické motivy (lidem s touto nemocí film spíše nedoporučuji), oslnivé speciální a visuální efekty (Ascani+Rambaldi), osvětlení, známé rozdělení obrazu, velmi komplexní scénář zahrnující nějaké ty falešné stopy a početná kroucení, snové sekvence s velmi tísnivou místy až klaustrofobickou atmosférou. Dobrá je i creepy hudba od mistra Morriconeho, která spolu s atmosférou zrychluje místy zbytečně rozvleklé a natáhnuté tempo filmu. Florinda Bolkin je ve své hlavní roli opět velmi přesvědčivá, především pak v pocitech strachu a úzkosti. Dlouhá hororová sekvence v opuštěné katedrále, kdy je Florinda Bolkan (Carol) sledována maniakem s nožem, patří k tomu nejlepšímu nejen z tohoto filmu, ale z celého subžánru, tam jsem viděl Hitche hned několikrát (viz např. schody, podobně jako ve Vertigu atd). K této scéně patří ještě jedna neuvěřitelně realistická, ohavná a šokující, která se odehrává na stejném místě. Týkala se zvířat a dokonce došla až k soudu, kdo film viděl, jistě mi dá za pravdu. Nadprůměrná giallo detektivka s trochu upovídaným koncem, nicméně i tak šlo stále o skvělý zážitek, o který se postaral neuvěřitelně komplexní tým kolem jednoho všestranně nadaného režiséra. Komentář zde jako pátý v pořadí.. (04.02.2010)

50% Lidi, dospějte! Ne vždy, když se na plátně exhibuje krásné poprsí, musí to být hnez za 4*. A LIZARD IN A WOMAN'S SKIN je značně nadhodnocené a poněkud vyčpělé giallo, které si zde jistě vysloužilo tak vysoké hodnocení především díky několika (byť mistrným) erotickým lesbickým scénám, které Fulci natočil ve stylu omané psychedelie. Zaujme i několik dalších sureálných / snových scén, ty se ale s úderem 30 minuty již neopakují. Napětí je pak nulové, záplatka relativně laciná, giallo, které se odehrává v Londýně mi nesedí (obecně) a tvrzení, že se jedná o Fulciho variaci na Hitchcocka - prosím, NE! Moje mírnější hodnocení jde hlavně na vrub několika dobře komponovaným scénám a jako vždy skvostnému soundtrack od Morriconeho, bez kterého by tenhle film byl ještě míň než poloviční. (24.03.2017)

Roku 71' bylo giallo díky Argentovi na vrcholu, tak není divu, že všichni se chtěli svést na tak úspěšné vlně. Fulci také přidal svou trochou do žlutého mlýna, i když na něj poněkud atypickou. Drtivou část filmu totiž zabírá policejní vyšetřování, vyslýchání podezřelých a odkrývání falešných stop po pravé identitě vraha. Pokud tedy čekáte mordýřské orgie, hledejte jinde (rozpitvaní psi jsou ale docela mňamkou). Předčasným koncem se jeví ona napínavá desetiminutová honička v kostele, protože následující dění je už spíš povinným rozlousknutím pointy. Díky Morriconeho umu a bizarním halucinacím však nedovolí nudit, což je taky důvod, proč ta čtvrtá hvězda. (24.10.2011)

Ano, je tam víc hitchcockovské psychologie než čistého gialla, ale je to moc pěkně natočené. Překombinované, nicméně plně funkční. (02.10.2022)

Keď príbeh ustupuje atmosfére, nastupuje Luco Fulci.Nie však úplne. Vizuálne psychedelické hodovanie nie je totiž jediné čo upúta. Psychoanalytická rovina príbehu pekne ukazuje, nakoľko možno dôverovať vývodom slovutných pánov psychiatrov a ich snovým, skvele zaplateným, analýzam. (03.10.2020)

Trip na hraně reality a fantazie, hipíci, lesbičky a stalking. Odraz psychedelických šedesátek, kde slovo mysteriózní znamená spíše hitchcocka než giallo. (27.08.2009)

Skvostný Fulci! Žena v kožichu (že by Vanda?) prochází uličkou plnou nahých lidí. Těžko se skrze ně prodírá...až...k půvabné ženě, která ji zve na své lože. Červená postel, červené závěsy, červená krev...žluté giallo. Krásné ženy, nahá těla a hruď, ze které stříká krev. Psychoanalýza. Sny plné přeludů (ti psi neměli chybu). Hippies. Morricone se přizpůsobil květinovým dětem, i když v napínavých scénách zní mrazivě. Pátrání, honičky, smrt. Netopýři - do vlasů se sice nikdy nezamotají, ale jinak jsou fajn. ,,Viděl jsem ještěra v ženské kůži!"............děkuji PetruPanovi za titulky. (20.11.2016)

Nudné vykonštruované giallo s do veľkej miery nezmyselným koncom. Zároveň, keďže Fulci nemá estetické cítenie ako Argento, či Bava, film nedisponuje takou podmanivou atmosférou, či dychberúcim vizuálom, ako sa môže zdať. (07.06.2015)

Povedené Fulciho psychedelické giallo. Hned na začátku jsme svědky velmi barvité a stylové snové sekvence, dobře podtržené hudbou Ennia Morriconeho (i když zdejší hudební motiv nepatří k jeho nejvýraznějším). Filmu vadí jen mírná rozvláčnost, pro žánr giallo bohužel typická. Nicméně někdy film určitě zopakuji. (15.10.2011)

Fulci a jeho scenáristi prinášajú zaujímavú giallo detektívku, kde sa hlavnej postave sníval sen o vražde jej susedky. No a vražda prebehla presne tak ako vo sne. Skutočne originálna premisa a v priebehu deja sa dočkáme aj niekoľkých zvratov. Okrem úvodnej vraždy ale ide opäť skôr o civilnejšie poňaté dielo, takže chúťky na krvavé orgie si radšej nerobte. Otázne je, či bol tento plán až tak dokonalý, skôr by som povedal, že bol značne riskantný, ale ako súčasť fikcie, a špeciálne v tomto subžánri, to fungovalo. (10.10.2021)

Fulci bohužel velkou část svého filmu věnuje největší slabině žlutého žánru, tedy kriminálnímu vyšetřování, a ani on nedokázal do tohoto hnisajícího vřídku na kráse italského gialla vpíchnout léčivou esenci. Invence v podobě vynikajících snových pasáží, tak typicky fulciovsky syrových, střípky žánrové atmosféry, zejména honička v temném podzemí se povedla, či náznaky erotického dusna jsou spolehlivě ubíjeny sáhodlouhými a nezáživnými etudami s kriminalisty a jejich pátráním. A samotné finále pak místo gradace napětí nabídne pouze poklidný rozhovor. WTF Lucio?! A tak bohužel jen velmi odřená trojka. (21.11.2016)

Vow, no tak tohle je parádní. Naprosto úžasně natočené giallo pod vedením mistra Fulciho. Máme tu úplně všechno, co giallo žánr obsahuje (záhadná smrt, jak jinak ubodání nožem, vyšetřování, spletenec postav, falešných stop, náznaků a střípků událostí, řádně zamotaný děj) a to vše pod Fulciho konceptuálním vedením. Dočkáme se mistrovsky barvitých eroticko-snových sekvencí a vhledů do psychedelických sexuálních orgií, Fulciovského gore (včetně jeho typického bublání a šplouchání tekoucí krve) a také totálně deprimujících halucinací. U té se psy jsem teda přiznám docela vyvalil voči, to jsem fakt nečekal, brr, vypadá to sakra reálně. Vůbec jsem o téhle scéně předtím neslyšel, až teď jak píšu komentář tak tady na netu čtu, že film kvůli tomu šel k soudu a Fulci měl na krku trestní oznámení. Mazec. Některé snové scény jsou dokonce tak surreálné, že mohou připomenout o něco mladší noční můru The Last House On Dead End Street. Jinak scéna s hejnem netopýrů na půdě katedrály je trochu podobná jedné sekvenci z House By The Cemetery, evidentně Fulciho oblíbený motiv :-) . Tohle je jasná pětka, fakt skvělej film, kdo neviděl, vřele doporučuju. (03.11.2010)

Dva dni po sebe na taliansky film do kina v LA. Trochu iný zážitok ako Cinema Paradiso. Giallo mám rada, ale nechcem stráviť celú dovolenku v kinosále (teda chcem, ale zároveň aj nechcem). Ale Ennio mi to predal, tak som samozrejme išla. A jeho hudba v tomto filme je naozaj skvelá. Ak poznáte najmä jeho ľúbivé film scores, tak táto experimentálnejšia, divokejšia a občas rezavá hudba môže prekvapiť. Uvedenie bolo dosť špeciálne, American Cinematheque sa podarilo získať 35mm Technicolor print, ak si správne pamätám, tak Lizard bol premietaný v USA len raz a toto bolo premietanie druhé. Inak predstavenie bolo vypredaný do posledného miesta. A v úvodných titulkoch sme tlieskali Enniovi, lebo on si to zaslúži. A hej, aj Fulcimu sa tlieskalo. (Cinematic Void Presents + January Giallo / Los Feliz Theatre, Los Angeles - 2.1.2023) (03.01.2023)

Lucio Fulci již během své kariéry prokázal všestrannost několikrát. Dokázal natočit vůbec ty nejlepší horrory jakož i naprosté takřka odpadní záležitosti. Vybudoval si auru mistra gore, přesto se dokázal naladit i na vpravdě kriminální giallo. V tomto případě s notně silnou snovou a psychedelickou aurou, plnou lesbiček, nahoty a barev. Ani zde však nezapře svůj sofistikovaný a otevřený přístup ke krvavým scénám, neb svými chuťovčičkami nešetří ani v tomto filmu. Jeho negativem je však nesympatická hlavní hrdinka a holmesovsko-columbovský ukecaný závěr, který nemá žádnou gradaci a napětí. Ten film prostě ztrácí dech. (20.04.2016)

Fulci v 70tých letech. Plný sil a skvělých nápadů. Skutečně povedené giallo plné LSD atmosféry , Hipíků , paranoidních představ a nějaká ta krásná dívka. Do toho ještě mistrovský Morricone . Co si přát od Fulciho více? Více TU (31.12.2008)

O nádherný vstup do filmu sa postarajú farebné halucinačné predstavy mladej ženy z vyššej spoločnosti (Carol Hammond, hrá ju Florinda Bolkan), ktorá je nespokojná s vlastným životom. Nespútané erotické vízie a lesbické orgie ostro kontrastujú s realitou a konvenciami. V jednom takomto poblúznení mladá Carol zhodí zo seba spolu so šatami aj zábrany a dôjde k vražde. Fulci však rozohráva dômyselnú hru s divákom, v ktorej sú sen so skutočnosťou previazané užšie, než sa spočiatku zdá. Osobne som žasol nad prepracovanými dialógmi mladej Carol s psychoterapeutom. Ich súčasťou boli aj prenikavé analýzy halucinačných "stavov". Fulci tu zjavne vychádzal z kvalitne napísaného scenára. Aj vyšetrovanie záhadnej vraždy Julie Durer (keďže nebolo jasné, či išlo o skutočnú alebo vymyslenú bytosť) pôsobilo veľmi kultivovane a tajomne, ale dopĺňali ho statické obrazy. Našťastie film dospel k strhujúcemu záveru. Nálety netopierov do vlasov krásnej Carol, ohlasované búchaním do zamknutých dverí, ktoré znelo zlovestne ako zvony na poplach, už vyvolalo pocit ohrozenia a úzkosti. Túto scénu považujem za jednu z najzaujímavejších v rámci "žltého" žánru. Ešte viac ma zaujal vražedný nástroj. Aká je asi smrť nožíkom na listy? ... tak to sa už dozviete v tomto Fulciho rannom gialle:) (22.10.2010)

Pomalý, rozvážny, atmosferický, psychedelický kúsok. Zovretý a sústredený, nádherne natočený, s krásnou Floridou Bolkan a Anitou Strindberg, a prekvapivo, na 70s veľmi násilný a kontroverzný. Plne som ho docenil až na druhé pozretie. A tá hudba od Morriconeho! Giallo masterpiece! (22.03.2021)