Pán času

Jodie je fajn a moc jsem se těšil na epizody s ní. Rozhodně není ta, která by si zasloužila jít na pranýř za úpadek do té doby jednoho z nejkvalitnějších sci-fi seriálu všech dob. Ne, viníkem je scénárista, který těžce zaostává jak v tempu (což by někdy tak nevadilo, Moffat to občas dost přeháněl), tak v originalitě a (hlavně) inteligentní kontinualitě celé mytologie. Že se po nemasté neslané sérii aspoň ve speciálu konečně objevil Dálek, fakt neskutečně potěšilo. Ale ta radost skončila jen u toho faktu. Absolutoroim zůstává na krku Tennanta a skvělé sezóny si díky kvalitním zápletkám i skvělé společnici ukradl Capaldi (který mohl stejně jako Jodie skončit v průměru, kdyby pro něj psal Chibnall). Nó, máte co dohánět, abyste doktora vrátili zpátky na vrchol. (06.01.2019)

Snad jediná epizoda celé 11. série, která měla co říct a beze zbytku do dokázala, navíc velice citlivým způsobem. I tak ale oproti tomu nej za posledních 13 let je to průměr. Hodnotím proto v rámci série, nikoliv seriálu (to bych pak všem dalším série musel dát odpady). (07.01.2019)

Na dno klesající prů*** to vysloveně nebyl, ačkoliv to mnozí kmenoví fanoušci tak cítí. Trpí to ale (ostatně celá série s Jodie) enormním ústupem od "doktorské civilnosti". O hrdiny se vlastně nemusíme bát, za každou cenu dostaneme nějaké morální ponaučení a i ti nejlegendárnější padouši celého kultu se záhy vztahují do průměrných vod. Tenhle speciál je však jistým extrémem na obou stranách - v té nezvládnuté rovině (vážně *SPOILER nemohli taťku nechat zhynout s Dálekem ve vesmíru? Hned by to nabylo osudovosti a hloubky aspoň jedné vztahové linky KONEC SPOILERU*), ale i v doposud neviděné nekompromisnosti Dálekova chování (takové zrůdy byly doposud jen Kyberlidé). Jodie je fajn a moc jsem se těšil na epizody s ní. Rozhodně není ta, která by si zasloužila jít na pranýř za úpadek do té doby jednoho z nejkvalitnějších sci-fi seriálu všech dob. Ne, viníkem je scénárista, který těžce zaostává jak v tempu (což by někdy tak nevadilo, Moffat to občas dost přeháněl), tak v originalitě a (hlavně) kontinualitě celé mytologie. Že se po nemasté neslané sérii konečně objevil Dálek, fakt neskutečně potěšilo. Ale ta radost skončila jen u toho faktu. Absolutoroim zůstává na krku Tennanta a skvělé sezóny si díky kvalitním zápletkám i skvělé společnici ukradl Capaldi (který mohl stejně jako Jodie skončit v průměru, kdyby pro něj psal Chibnall). Nó, máte co dohánět, abyste doktora vrátili zpátky na vrchol. (06.01.2019)

O chloupek lepší jak předcházející série, která se spíš utápěla v genderové nebo sexuálně orientační opojnosti, než v nějaké příběhovém posunu. Jodie sic pochopila, že na své cestě v Tardis musí víc zamakat na epice doktorovi vlastní (ať už příběhové nebo scénické), ale scénárista jí to prostě zase skoro nenabídl. A tak tu máme naprosto debilní (fakt se to jinak říct nedá) zápletky, které sem tam prolne o něco zajímavější pomrknutí na milovanou mytologii s předchozími doktory. Společníci ale fakt nemají ci říct a je jich příliš na to, aby vůbec uměli to své nic prodat. Světlou výjimkou je tedy epizoda s návratem Jacka a zajímavým rozuzlením doktorovy minulosti (budoucnosti?), ke které se ale s žádnou patřičnou tíhou scénář po zbytek série nevrátil. Ach jo, Chibnalle, už běž... víš kam. (21.10.2021)

Pořád se nemůžu zbavit dojmu hlubokého úpadku vůči předchozím doktorům, ačkoliv přiznávám, že zejména závěr mě vskutku potěšil. Vlastně celá výstavba tohoto dílu byla v rámci Jodiiny reinkarnace tím nejlepším, o minimálně dva řády jinde než zdařilé epizody předcházející (propadákové) série. Jen celá parta společníků ani tady nemá moc co nabídnout; upřímně i smrt jednoho či více z nich by mnou nepohnula ani za mák (taková smrt Clary byla úplně jiný level). Uvidíme, kam to Chibnall posune v druhém díle. (07.01.2020)

No pane jo. Velice (ne-li převelice) příjemné překvapení. K dokonalosti tomu ještě dost chybí, ale tohle je jednoznačně nejlepší epizoda s Jodie! Ačkoliv trestuhodně ignoruje některé ze stanovených prvků novodobé doktoří ságy (a žel se nedrží ani příběhové linie; prakticky odsuzuje The Day of the Doctor ke zbytečnosti), je to konečně ten Doktor, kterého rádi sledujeme. Nové vermírné kreatury, pohyby v čase, dynamický děj, dramatická hudba (dokonce pár tónů pomrkává na Tennantovu ságu za rytmu River Songové) a hlavně pohled do duše Doktorky sražené na kolena osudem její domoviny (v téhle póze jsme Jodiinu reinkarnaci ještě nepoznali). Závěr slibuje návrat ke kořenům, snad to tedy není jen zbožné přání. (07.01.2020)

Po nadějně slušném rozjezdu s první dvojepizodou zase sešup na to nejhlubší doktoří dno. Tohle už nemá snad s Doktorem nic společného, krom Tardis a sonického šroubováku. Moffat uměl alespoň v divákovi udržet napětí v tempu, vhodném načasování ve vykládání karet na stůl a občasném dávkování zdařilých časových prolínaček, takže i když šlo o blbost, člověka bavil způsob vyprávění. Tady jde všechno do kytek už se samotným námětem, humor tatam, charizma kohokoliv (je-li nějaké) absolutně zabito příšernými dialogy, které by dokázal napsat i puberťák s cigárem na záchodě, když se zrovna ulejvá z hodiny matiky. Deset let si Dr. Who držel laťku vysoko jako máloco a stačila výměna scénáristy a všechno tak důkladně budované se sesypalo jak domeček z karet. To tam nikdo z BBC nemá dost soudnosti, aby tohle zarazil, najal pořádné talenty a zvedl to z úplného dna aspoň k oceněníhodnému průměru: Dvě hvězdy jen za Jodie, ta se snaží, i když v tomhle díle fakt ani její síly nestači. (14.01.2020)

To jsou skoky. Zatímco při předcházející epizodě bych hledal nejbližší volný kýbl ke zvracení, tohle je zase jedno z toho nejlepšího s Jodie (ne-li nejlepší vůbec). Tak nějak... klasicky doktorské, jak to máme rádi. Praštěné, inteligentní a hlavně svěže zahrané bez příšerného (klasicky amerického) patosu. Tohle se nejvvíc blíží britskému Doktorovi. Tesla spíš než klasická jednohubková epizodní osobnost historie by si zasloužil povýšit na pravidelného parťáka v TARDIS. Kam se na něj hrabe celá současná trojice dohromady. Zdá se, že dvanáctá série bude zatím nebývale schizofrenická, co do kvality dílů... (20.01.2020)

Dokážu si představit, jak by z tohoto brilantně vybruslil Moffat či Russell, aby to mělo hlavu a patu. Ale nechci se unáhlit. Jako segment k potenciální mytologické skládačce ovšem over the top, oproti jiným mám dojem, že toto byl jeden z vrcholových dílů i mezi Tennanty a Capaldiho momenty. A možná i náběh na (aspoň jemnou) smysluplnost jinak nejzbytečnějších doktorových souputníků (Doktor je sám, rodina mu chybí...). Přál bych si už jen další takovéhle kousky, snad se ještě do konce série dočkám. (29.01.2020)

Začátek příjemný, střed překombinovaný, konec ubohý. Marně jsem doufal, že po předchozím návratu ke kořenům se doktor konečně vydá k zajetým kolejím. Ale ne... Společníci k ničemu, Tardis k ničemu, příběh rádoby napínavá a nepředvídatelná agitka proti plastům, žalostně zaobalená do Hitchkokova epického díla. A jako bonus: Jako obvykle jsme zase na Zemi. Chci doktoří cestování napříč vesmírem i časem. Ale asi chci pořád moc. Pozitivum epizody je jen dobré tempo a opě parádní Jodie. (12.02.2020)

A houpačka se zas zvedla do vzduchu. Tohle byl lepší díl. Nápad, zpracování, kus pohledu do duše spolucetovatelů (nechápu, že tohle tvůrci věčně opomíjejí - pak není divu, že ani jen z těch tří nikoho moc nenadchne). Určitě by dílu slušelo rozdělení na dvě části, katarze šla tak nějak do ztracena. (14.02.2020)

Vypadalo to, jakoby se Chibnall do psaní fakt zažral, ale někde v půlce koukl na hodinky, zjistil, že už je pozdě a že se musí věnovat jiným, důležitějším věcem. Do epizody s anděly to byla fakt jízda: Mělo to spád, skvělou doktorovskou atmosféru a místy takřka moffatovsky temný střih. Jakmile jsme se ale dostali na palubu základny Divize, začal Chibnal zázet jednu pitomost za druhou a sám sebe tak shodil neuvěřitelným způsobem. Těšil jsem se, že alespoň umně završí s nějakou silnou emocí znovushledání obou ztracených párů, ale i to odbyl bez mrknutí oka. Závěr mi pak připadal jako chudá kopie vypravěčského stylu Hvězdných válek. Jodie se přitom paradoxně až v druhé polovině mohla přetrhnout vejpůl, aby děj utáhla alespoň divokým hereckým projevem... ale neutáhla to. Přitom by bohatě stačilo, aby - podobně jako v předchozích sériích - vytáhl Chibnal pár flashbacků s předcházejícími doktory (šanci k tomu sám několikrát servíroval, hlavně v kontextu s chátrajícím děsivým dřevěným domem) a vsadil celý děj Fluxu do nějakého širšího kontextu se staršími sériemi. Ale ne, on se tak moc snaží si svou Doktorku urvat jen pro sebe, vytrhnout ji z proudu dění ostatních regenerací (a využívá k tomu právě onu výmluvu, že Doktorka ztratila paměť a záměrně chce minulost nechat pohřbenou), že tím divákovi naschvál odebírá tolik obdivovanou provázanost a komplexnost univerza tohoto někdejšího kultu. Světlou výjimkou je závěrečné rozloučení, ve kterém je konečně aspoň trošku toho vysněného fanservisu. Ale bez hlubšího kontextu, spíše tak pro parádu a potřebné pomrkávání na minulé série ve snaze fanouška na poslední chvíli potěšit. Nezbývá než doufat, že další regenerace (a staronový showrunner Davis) napraví vše, co se ještě napravit dá. (02.11.2022)

Nejdříve jen (pod)průměr, který se nedaří vytáhnout ani charizmatem navrátivšího Tennanta. Banální zápletka, hloupé dialogy (a LGBT, už zase?). Ale citlovou scénou v kabině lodi se cosi zlomí a naplno vysálá ta opojná esence starých doktorů, která z Tennanta dělá zase toho nejlepšího ze všech regenerací. Russel T. Davies ví, co měli (mají) fanoušci Doktora tak rádi. Teď už jen doufat, že opatrně výš posunutou laťku udrží, ne-li ji ještě o pár levelů zvedne. Zatím radost po Chibnallovi. (28.11.2023)

Do bigenerace pánčasová krasojízda. Harrisův Loutkař správně zvrácený a jeho loutková rekapitulace osudů všech posledních společnic (vyjma té podivné skupinky za dob Doktorky) opravdová perla. Bigenerace samotná taky vesměs fajn nápad, ovšem Gatwa bez kalhot jedno velké WTF. Žádná seberozpoznávačka po příchodu nové podoby, žádná osudovější chvíle dávající oběma prostor k pochopení celé situace (Donnin monolog neberu), žádná hlubší sebereflexe před Loutkařem (který byl ze scény po tom všem hororovém nějak příliš rychle a fádně odstraněn ze hry). Ovšem ponechání Tennantovy (re)inkarnace v záloze potěšilo, Davies zkrátka ví, co na fanoušky po Chibnallovi degradaci Whovianského fenoménu platí a nechtěl se jen tak vzdát úspěchu svého dítěte. A zároveň jakž takž úctivě zakončil celou éru s jeho původním Doktorem. Lišák jeden mazanej, umí si ponechat vskutku lákavá zadní vrátka. (15.12.2023)