imaginer21

Obecné hodnocení tohoto filmu se dle mého odráží od očekávání i vkusu spojeného s novozélandským zázračným režisérem Taikou Waititi. V tomto případě já nemohu níže jak pod 80 procent, protože jsem dostal překvapivě nadstandardní good-feel podívanou, která nikdy nesklouzvá za hranici vkusu, jak tomu pro mě bylo u tolik vyzdvihovaného Králíčka Jojo, ale i ve čtvrtém Thórovi. Taika servíruje příběh se svou trhlou lehkostí, sám si přitom střihne jednu z průvodních roliček (potitulkovka je doslova boží!) a bolestné momenty dokáže předat bez přehnaného patosu (záverečná řeč, vztah mezi Thomasem Rongenem a jeho bývalou ženou). Pokud jde o celou tu transgender linku, zrovna v tomto případě má své místo (ostatně je to podle skutečné události), ačkoliv cítím z toho takový Waititiho kalkul se tématu věnovat zrovna teď, kdy je tak ožehavé. Snad bych si přál jen víc reálií ze samotné Samoy, na kino mi těch pár komorních záběrů na kousek pláže, jeden obchůdek a jednu chatrč nestačilo.

Slabé. Slyův přesun na vedlejší kolej chápu, ostatně se z toho vyzpovídal ve vlastním dokumentu. Ale čekal bych alespoň nějakou pisatelskou invenci z jeho strany, které dá čtvrtým (a snad posledním) Postradatelným smysluplnou formu. Ale bohužel. Celé je to vlastně čistokrevná Stathamovka, přičemž ani Statham se nijak dvakrát ze svého "výsluní" neraduje. Megan Fox je tu čistě pro okrasu, Dolph Lundgren jen slaboučce pomrkává na podařený první díl, postava Andyho Garcii vysloveně trapná a zbytek ansáblu si nevybavuji, i když to má být pocta osmdesátkovým akčňákům a jejich hrdinům. Celé to je jedna uplácanina, dějově toporná, choreograficky plytká (navzdory slibované angažovanosti týmu Jackieho Chana) a s humorem pro náctileté gejmboje. Zbytečnost tohohle projektu z něj srší prakticky v každé minutě.

Málo hodnocený a málo promítaný filmeček, který i přes zjevně "hallmarkovskou" náladu umí fakt pohladit na srdci. Jednak milým výkonem mladičké LeAnn Rimesové, která prorazila hlavně jako uznávaná zpěvačka, ale také pro na svou dobu vkusně využitý dějový twist a neposledně pak pro krásnou závěrečnou píseň.  Mít to v rukách zručnější režisér a dát tomu trošku áčkovější kabát a trošku méně pánbíčkářtví (i když to k té kultuře i k tomu příběhu holt patří), dovolím si tvrdit, že by to i v kině svou cílovku našlo.