Králiček Jojo

Kralicek Jojo me hodne prijemne prekvapil. Podle ukazek jsem cekal, ze to bude fajn, ale vysledek to jeste prekonal. Samozrejme, ty nejstylovejsi okamziky uz byly provareny v ukazkach, ale i tak film celou dobu bavi. Waititi perfektne trefil hranici mezi absurdnosti, krutosti valky a vtipama a vysledek je skvelej mix, kdy se clovek pomalu smichy vali po zemi, aby za chvili napnute sledoval, jestli hlavni hrdinove prezijou. Trochu takovej Zivot je krasnej pro novou generaci. K tomu tu je naprosto perfektni herecky obsazeni s prekvapive skvelym hlavnim detskym hrdinou. Pro me po dlouhy dobe film, kterymu proste nemam co vytknout. (21.09.2020)

Skvelý film, ktorý mi poetikou pripomenul filmy Jana Hřebejka (Musíme si pomáhat, Pelíšky, Pupendo), ale nebojte sa, napriek tomu je to prvú polovicu „klasický“ Taika Waiiti: plno parádne absurdných komediálnych scén. Možno sa občas budete pýtať, či je práve TOTO správny smer, akým by sa mal režisér vydať, ak chce natočiť film o 2. svetovej a vravíte si, že asi nie, no ale šak točil to Novozélanďan, tak mu to prepáčite, lebo čo on vie o tom, ako to prebiehalo v Európe. No a potom sa to preklopí do druhej polovice  A začne vás to škrtiť. A škrtiť. A ešte viac škrtiť. Zdrapne vás to, bráni vám to dýchať, šokuje vás, mrazí, dojíma. Udiera. Vás a vašu dušu, srdce. A na konci ste zničení, použití, emočne vyžmýkaní, smutní, ale zároveň istým spôsobom naplnení a temer na maximum spokojní. Scarlett Johansson a Sam Rockwell sa predviedli v úžasnom svetle. Aplauz postojačky. Pár vecí som napriek snahe tak úplne nepochopil (SPOILER prečo sa Elsa objavila náckom a prečo, keď dostali Jojovu mamu, jeho nechali? SPOILER), ale i tak bravo. Za finálny tanec dvojité. (15.01.2020)

Neuvěřitelný mix dramatického lidského příběhu z druhé světové a bláznivé komedie. "Dramedie" není nic nového, ale nepamatuju si, jestli jsem vůbec kdy viděl něco v tomhle ohledu tak kvalitativně vyváženého (příběh je krásný a vtipy jsou boží) a tak rychle se proměnlivého - člověk ani nestačí utřít slzy a už se zase šíleně nahlas směje. Králíček Jojo je navíc úžasně natočený a herci jsou jeden lepší než druhý, dokonce i hlavní roztomilý kluk do filmu neuvěřitelně sedí a hrát umí. Naprostá paráda. Jeden z nejzajímavějších, nejvtipnějších... a nejlepších filmů o nacismu. (10/10) (24.01.2020)

To čo malo byť? Nech mi nikto nehovorí, že nemám zmysel pre humor, alebo že som neporozumel tomu, čo tým chcel autor povedať. Tu totiž nie je o čom. Nevkusné, trápne a plné gýču a lepkavého konzumu. To celé skrížené so zúfalým pokusom o stvárnenie nezmyselnosti vojny, holokaustu a ďalších holywúdsky extrémne dobre cuckavých tém, nad ktorými musia všetci producenti zamľaskať ako prasa po pive. A to všetko sa snažilo o akúsi paródiu či humor, ktorý vyznieval dosť čudne, ba priam až odpudivo. Na hranici odpadu. 30/100 (23.04.2020)

Taika Waititi je filmař, kterého se vyplatí sledovat - za předpokladu, že vám sedí jeho poněkud neuctivý humor založený na ironické nadsázce a osobitý druh poetiky. Na Králíčkovi Jojo je jeho talent ale i limity zřetelně znát. Režisér skvěle volí herce, ze kterých dokáže vydolovat maximum, což platí zejména o dětských představitelích, včetně Romana Griffina Davise. Má vyvinutý smysl pro nadsázku, absurditu a situační komiku. Humorná část snímku funguje o poznání líp než ta, která chce dojímat a vyvolávat katarzi. Takový Kachyňa ale dokázal prodávat tragiku i smích v rámci jednoho stylu, u Waititiho přechody mezi skopičinami a vážnou polohou vyprávění působí překotně a někdy i rušivě. Režisér se nebojí využívat anachronické hudební motivy, a tak jeho hrdiny můžete sledovat ve víru 2. světové války za doprovodu Beatles či Bowieho. Sam Rockwell je jedním z největších sympaťáků, kteří kdy oblékli uniformu wermachtu a jeho ležérního kapitána, který vyměnil frontu za bandu dětí v uniformě Hitlerjugent si pravděpodobně zamilujete. Úspěch Králíčka jojo spočívá v tom, že je zábavný, svižný a vtipný. Mezinárodnímu publiku bude ale především vyhovovat jeho schopnost přinášet jasně formulovaná morální poselství příjemnou formou. Je to typická hollywoodština, která je mnohem krotčí a méně kontroverzní, než by Taika Waititi chtěl. Podobný příběh jste už nejspíš párkrát viděli v poněkud odlišném balení. Osobně mi nesedla poloha, se kterou Waititi ztvárnil Hitlera. Na můj vkus je až moc dětinský a neškodný. Přece jen bych v tom jeho satirickém ztvárnění rád viděl i trochu temnější polohu. Se 75 % celkového dojmu ale přes výše napsané nemám problém. Je to divácký film, který zaboduje i u rodinného publika. Nechce od vás žádné hluboké znalosti historie a po pravdě je raději lepší nad způsobem Waititiho vyprávění moc nehloubat, nebo najdete kazy. (31.01.2020)