Mariňák

Zábavná a svojským spôsobom veľmi cool vojnová výpoveď bez mrazivých a vojnových scén? Ano! Sam Mendes je nad vecou, originálnym spôsobom vytvára hustú atmosféru púšte a bez sentimentu a emocionálnych výkyvov dokumentuje depresie mariňákov, ktorí sa tu miesto naplnených americko-chlapčenských snov dočkali iba životných strát. Pozoruhodne pohodový film o nepohodových veciach. (14.01.2006)

Mariňák není zatěžkán vlasteneckými frázemi ani patosem, je srozumitelný, vtipný a skutečně jaksi "lehký". Chci se jen zmínit o dvou momentech, které mi asi provždy zůstanou v mysli. První s koněm, kdy mé asociační kanály fungovaly asi takhle: zaběhlý kůň, zaběhlý voják, oba svým způsobem "ušpinění". A pak ten veterán v autobuse -dojatý, vděčný, tváří v tvář rozpakům. Je to trochu divné říct to o válečném filmu, ale byla to radost. (30.03.2006)

Odcházel jsem z kina tak se 78% na tachometru. Dost jsem se místy nudil. Ale jak jinak chcete natočit film o nudě na písečných pláních? Po hodině a jednom pivu jsem se ale na záchodě v pizzerii čučnul do zrcadla a viděl tam sprchujícího Jakea. Dámy prominou, ale jen od hrudníku nahoru - držel se za hlavu a myslel na svou holku. Pak se připojily mrazivé vzpomínky na Deer Hunter Video a mě docvaklo, že film o nenápadném, ovšem nezvratném dopadu na mariňáky snad nemohl být lepší... v reálu působí stejně jako válka na ně. Nic moc se neděje, ale i po titulcích tu pušku už nikdy nepoložíte. (14.01.2006)

Sam Mendes mě ani svým třetím filmem nezklamal. Navíc dokázal, že skutečně umí natočit pokaždé jiný film a tak se úspěšně vyhýbá jakékoli škatulce. Jarhead se jen těžko může zařadit do filmů z kategorie "srdcovka", ale syrovost s jakou je nahlížen válečný zážitek několika mariňáků, si rozhodně zaslouží své čestné místo mezi těmi nejlepšími válečnými snímky. A to přesto, že jde o velmi netypického zástupce tohoto žánru. (14.01.2006)

Jsem nadšen. Trochu jiný, ale neméně zajímavý pohled na válečný konflikt, který jde cestou zobrazení pocitů a frustrací, jaké asi musí zažívat chlapi, vycvičení v elitních jednotkách a kryjící pouze záda svým kolegům nasazených přímo ve válečně vřavě. Vidíme jejich nadrženost na boj ve scéně, kdy při promítání bombardování vietnamské vesnice v Coppolově snímku Appocalypsa Now freneticky skandují a ječí nadšením, stejně tak úplně na vlastní kůži jsem cítil frustraci jednoho z hrdinů, že se "toho" nemůže zúčastnit. Působivá scéna, kdy se zoufalstvím v očích škemrá u svého nadřízeného o zastřelení aspoň jednoho vojáka, má větší sílu a výpovědní hodnotu, než půl hodiny nepřetržité akce. Když hlavní hrdina blije mezi spálenými těly, vnímavějšího diváka zamrazí. Apokalyptický obraz s koněm, umaštěným po celém těle od ropy a do tmy zářícími hořícími ropnými vrty v povzdálí, nabývá i díky sugestivní kameře až jakési mystické krásy. Jake Gyllenhaal roste do herecké osobnosti a podává famózní herecký výkon (slušela by se oscarová nominace), spolehlivý Jamie Fox to zezadu jistí. Od dob Russellova filmu Tři králové tady nebyl tak cool snímek s válečnou tematikou. (02.03.2006)

Jarhead začíná tak trochu jako Full Metal Jacket, úvod patří drsnému "gay" instruktorovi Fitchovi s knírkem v uniformě s kloboukem buzerující vše, co se jen pohne. Mariňáci projdou drsným fyzickým i psychickým výcvikem, stráví měsíce v poušti, válka v Zálivu konečně začne, ale nakonec si vlastně ani nevystřelí. Co zaujme, je především Mendesovo vizuální zpracování a kamera, noční scéna postupujících vojáků po poušti s pršící ropou a hořícími ropnými vrty v pozadí nebo záběr na koně potřísněného ropou jsou syrově dokonalé. Film však chce ukázat něco jiného, předhazuje nám téma USA a jejich militantní politiky, tuny $$$ nalitých do války v Perském Zálivu na přelomu let 1990-1991 a studuje morálku vojáků v praxi a zobrazuje vliv válečné atmosféry na jejich psychiku. Jake Gyllenhaal je skvělý už od dob Donnieho Darka a opět potvrzuje své kvality. Snímek má výborné hlášky a celý film doprovází vnitřní hlas hlavního představitele Swofforda. Ke všemu přispívá Newmanova hudba i pestře vybrané skladby podporující tamní atmosféru. Vynikající Mandes sáhl na potřetí sice do úplně jiného soudku než předtím, ale opět zabodoval a to především díky vizuálnímu podání, scénáři, hereckým výkonům, dialogům, hudební stránce, kritice i vtipu (pálení latrín je kapitola sama o sobě). (9/10) (31.01.2006)

Nedejte se mýlit tím, že je to film o mariňácích z doby první "války v Zálivu" - tohle je především film Sama Mendese. Takže je "trochu jiný". A tím nemyslím jen surrealistické vložky jako hořící vrt a koně. Místy jsem měl pocit, že jde o nějakou aktualizaci a prolnutí Čety a Apokalypsy, ale opět pozor - Jarhead není o boji a traumatech války, ale o hlavně jde o výbornou studii toho, co s mladými, přesvědčenými a do jisté míry naivními kluky udělá pouštní výheň, odloučení od domova, a čekání na akci. Humor tu sice je, ale je kromě zelené barvy dost přibarvený načerno. V armádě se názorová pluralita moc nenosí, takže proč si to neužít alespoň ve filmu? Zvlášť když se v něm vyskytuje hned několik vynikajících herců ve výborně - a v případě těch hlavních i ambivalentně - napsaných rolích. A k tomu je to celé vybavené naprosto dokonalou kamerou Rogera Deakinse (ačkoliv na jeho stodevadesátouosmou nominaci na Oscara to tentokrát nebylo...). Takže ode mě jedno "Hoo Rah!" pro USMC a pro tohohle konkrétního Mariňáka 80%. A i když není pro každého, rozhodně je přístupnější než Hurt Locker. (10.01.2017)

Skupinku elitních sniperů sledujeme od příjezdu do výcvikového kempu za zvuků Don’t Worry Be Happy přes krušné chvilky na buzerplace až k nemilosrdnému vystřízlivění uprostřed zoufale vyschlé kuvajtské pouště. Tohle není válka mariňáků, nýbrž satelitních družic a neviditelných bombardérů. Přesvědčí se o tom i dvacetiletý Anthony Swofford (Jake Gylenhaal), jenž by rád potěšil svou brzy nejvěrnější přítelkyni „em čtyřicítku“. Jak se však zdá, čas strávený v Kuvajtu nezužitkuje k o moc bohulibější činnosti, než k hraní rugby v protichemické kombinéze, k debatování o rozdílech mezi Mexikánci a Kubánci, k masturbaci nebo k odstraňování pozůstatků četných návštěv provizorní latríny. Slunce sadisticky žhne, zelené mozky měknou a dokonce i seržant Sykes (Jamie Foxx) přestává doufat že si vystřelí do živého cíle. Vytrénovali si mašiny na zabíjení a teď pro ně nemají (duševní) potravu – to nevěstí nic dobrého. Mariňák je hlavně o životních možnostech mladého Američana a pak taky o tom, že války se nemusíte přímo zúčastnit, aby vás nadosmrti poznamenala. Tohle všechno nám Mendes vypráví celkem nezaujatě, očima k politice lhostejného, poměrně inteligentního vojáka. Ten se obrní Olověnou vestou, stane se součástí Čety a bude si připadat jako Lovec jelenů čekající na Apokalypsu. Snad teprve když mezi hořícími vrty střetne zmateného koně, uvědomí si, že už není nač čekat. Mendes symbolické výjevy dávkuje velmi střídmě a víc sází na vývoj odehrávající se uvnitř Swoffordova mozku. Co prožívá voják tak vzdálený od domova a podezřívající svou dívku z nevěry? Jak na něj zapůsobí „rendezvous“ s ohořelou mrtvolou „kdysi taky člověka“? Celkem prostými prostředky se postupně dovídáme odpovědi. Jde především o efekt. Skoro hodinu a půl jsem měl pocit, že je to o ničem. Ani mě nenapadlo začít se nudit, ale bavil jsem se podobným nezaujatým způsobem, jako se bavíte při sledování VyVolených, čili party dementů, jejichž životní osudy jsou vám ukradené. Lidštější rozměry nabývají silnějších kontur až v téměř surreálné pasáži s „plačící Zemi“ a hlavně pak ve zbytečně přecitlivělém závěru. Je to škoda, protože skvělí herci dávají do svých rolí skutečné maximum. Hlavně mladická nedozrálost a naivita z Gylenhaala přímo sálá a zelenění jeho mozku vám brzy ani nepřijde jako handicap. Rovněž technická stránka dokonale naplňuje šablonu malého filmu s velkým rozpočtem a dynamický soundtrack zas pomůže, kde režisér nemůže. To díky Mendesovým schopnostem není až tak často. Jen kdyby zvolené téma zpracoval odvážněji a ne tak prvoplánově. Stále však platí dvě pravdy. Ta první – Mariňák o hlavu převyšuje většinu současně zámořské produkce. A ta druhá – Stanley Kubrick něco podobného natočil před téměř dvaceti lety mnohem lépe. A nejen on. 75% Zajímavé komentáře: Marius, k212, Fr, Hopper, Honza dAve (21.03.2006)

Válečné filmy moc rád nemám, válečné filmy, které jdou více do hloubky jsou mi sympatičtější, ale kdyby se o válce točilo jen takovým stylem, rochnil bych blahem a válečné snímky by byly moje nejoblíbenější. Tomuhle filmu zkrátka nic nechybí, ani zde nic nepřečnívá. Méně je totiž někdy více, jak zní staré dobré pravdivé přísloví. "Nuda" ve filmu - pro diváka absolutní spokojenost. A pro mě dvojnásobná, protože předchozí film Sama Mendese se mi líbil o dost míň. (20.11.2006)

V příbalovým letáku novodobých verbířů k mariňákům stojí : Budeš bojovat za vlast, budeš důležitou součastí největší armády na světě, budeš pomáhat všem lidem na světě, pro svou přítelkyni budeš hrdina. Budeš MARIŇÁK !! Jenže pak si tento leták přečte jeden z nejlepších režiserů současnosti Sam Mendes a řekne si: "ale hovno, ale hovno". Vytvoří naprosto skvělý a originální film a v něm stojí : Vůbec nemusíš bojovat, budeš mít jen pocti marnosti, budeš tahat hovna z latrýny a když budeš mít pocit že hůř bejt nemůže, pošle tě doprdele tvoje holka, na kterou každý den před spaním myslíš, aby si přežil to peklo. Budeš MARIŇÁK !! (08.02.2007)

Vážných pohledů na válku, jako peklo na Zemi, je v kinematografii habaděj. Odlehčených zábavných satir už je poněkud těžší se dopátrat. Ale dívat se na válku bez kapky sentimentu a přitom si zachovat sarkastický tón o tom, že „válka je vůl“, i když je v ní nuda? Sam Mendes prodělal žánrovou metamorfózu a místo rodinných krizí si všímá negativních dopadů bojového konfliktu na jedince, aniž padne jediný výstřel. Už od úvodu na buzerplace, který svým způsobem parafrázuje Kubrickovu Full metal jacket, přes nekompromisní nalévání ideologie do mozků vojáků, kdy je před veřejností potřeba navěky prohlašovat, jak je důležité bojovat za svou vlast, až po samotné (ne)setkání s nepřítelem, kterým v tomto případě nejsou irácké jednotky, ale vlastní frustrace z nebetyčné nudy a nekonečného čekání. Když Swoff myslí na svou holku, divák má chuť jít a poplácat jej soucitně po ramenou, když za trest čistí latríny, radši se odvracíme. A když obloha zčerná a z nebe začne padat ropný déšť, musí každému docvaknout, že horší už to být nemůže. Pak se nám vybaví vzpomínky na setkání s osamělým koněm či kolonu Hummerů putujících pouští a chceme kameramanu Rogeru Deakinsovi pozlatit ruce. A jakákoliv rozprava Foxx – Gyllenhall nám napovídá, že současná herecká generace má svá esa. a já si začínám říkat, že jít do války nebylo zrovna to nejšťastnější rozhodnutí. (15.04.2006)

Naprosto výborný snímek o životě jednoho mariňáka v americké armádě. Film mi místy hodně připomínal Apokalypsu a Olověnou vestu. Není to film o válce jako takové ale o tom jak to v ní vypadá po psychický stránce. Vojáci se snaží zahnat nudu, jelikož tam není co dělat a tak si to zpříjemňují různými vtípky a jinými kravinkami. Film vlastně o ničem jiném není, ale zaslouží si pochvalu hlavně díky atmosféře, která Vás nutí stále děj sledovat. Američané stále ve filmech ukazují jak jsou přísní, ale pak to je vidět v daných situacích, kdy vojákům rupnou nervy... (04.08.2006)

║Rozpočet $72miliónov║Tržby USA $62,658,220║Tržby Celosvetovo $96,889,998▐ Tržby za predaj DVD v USA $52,162,773 //počet predaných kusov 2,981,375║ Netradičný pohľad ale aj z iných uhľov treba brať vojnu. /90%/ (18.05.2007)

Hodně problematický film. Svým dějem, provedením, přístupem i snahou ze sebe udělat něco čím není. Od začátku jedou oprátky na maximum, ale film začně před polovičkou stopáže zpomalovat až na nulu a konec vyzní doprázdna.Nejde tu ted o herce ani hudbu, ale o formu tohoto filmu. Je to malý dokument o vojácích, jejich životech, jejich válce, jejich zbraních a jejich oslavách. Mendes se chvílemi až moc snaží být okouzlující, ale nevytváří scény které by vyvolali úžas nebo naopak odpor. Vše je tu hezké, příliš uhlazené a moc moc umělé. Škoda, že syrovost vycházející z každé vteřiny snímku není využita k úžasu diváka, ale ke spokojenosti režiséra. Jake Gyllenhaal je budoucnost Hollywoodu a moc se těším co s tímto hercem provede David Fincher v jeho novém filmu. Jamie Foxx je čím dál lepší, ale něco mu do postavy tvrdýho kapitána chybí. Nevím jestli je to chybějící aura autority nebo o malinko drsnější charisma. Peter Sarsgaard je slušný herec a nevybočuje z nadprůměru. Ozvučení tohoto filmu opravdu stojí za to. Je dobové, vkusné a lehce satirické. Je velká škoda, že Sam chtěl být trochu kritičtější režisér než dříve a předvádí nám tu např. počety vojáků a jejich smysl pobytu v poušti. Ale proč? Počet vojáků je příjemný, jen škoda, že není podán způsobem, který nám vyrazí dech. Pouze si řeknem: "Další číslo? proč jich je tam tolik?". Pár dobrých nápadů jako je kamera v plynové masce je super, ale proč se nám snaží ukázat režisér, že v kusu umělý hmoty se asi dost blbě dejchá, běhá a kouká skrz skleněné očí?V jednu chvíli to tak je v druhé si všichni zahrajou americký fotbal a nikomu to nevadí. Nevyjde pak snaha o revoluční záběr v niveč? Kdo bude sledovat tento film a zamyslí se nad příběhem vojáka a jeho zbraně z které si vlastně nikdy ve válce nezastřílí(ale třeba nakonec jo :)) možná si řekne, že těch 123 minut je dost zbytečných. Kdyby obsahově bylo 123 filmu jarheada nabito stejnými náboji jako začátek a neměnili se průrazné náboje za slepé pravděpodobně bych shlédl film roku a rozplýval se nad krásou zapálených ropných vrtů. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale snaha o provokaci, kritiku, satiru a komedii se v tomto filmu míchá s příchutí nezvládnutelnosti. Andrew Niccol ať je podle hodně lidí o dost horší režisér než Sam Mendes zvládá takový to mix mnohem lépe a jeho Lord of war je ukázkou výborného filmu, což by Jarhead také rád byl. Možná příště, protentokrát jeden z nejméně vyvážených filmů tohoto roku. (19.02.2006)

Scénář: William Broyles Jr. .. Místy velmi zábavná, místy zbytečně pozvolná vojenská satira, popisující denní pracovní náplň prázdných, zelených hlav americké armády aneb vítejte v pakárně, pane!!! Válečný konflikt se v průběhu dvacátého století rapidně změnil a ani ten Lovec Jelenů už zde není co býval.. Absenci nějakého děje vynahrazuje režisér Sam Mendes více či méně známými scénami, přidává spoustu nových a originálních, to vše koření velmi dobrým humorem a ironii. Stejně špičková je kamera a parádně sedící soundtrack. Ač se vlastně jedná jen o mozaiku úryvků z života vojákova, navíc protkanou několika současnými politickými narážkami, bez nějaké strhující akce a napětí, rozhodně si výsledek zaslouží pozornost. A to i díky hercům, neboť Jake Gyllenhaal skutečně září a to i vedle takové hvězdy jakou je nejen zde Jamie Foxx. Co dodat závěrem ?.. Sam Mendes natočil netypický film, který bych za válečný opravdu neoznačil, spíš se jedná o polodokument z moderní války, která, ač všichni tvrdí, že tomu tak primárně nebylo, je už podruhé vedena jen a pouze kvůli irácké ropě. Rozhodně dejte snímku šanci! Jinak nepochopíte, proč správný voják už nikdy nepustí svoji zbraň a péro z ruky. (17.02.2006)

Zcela jiný, značně sarkastický, pohled na americké vojáky a na válku, ve filmu o frustraci a nudě. Na „cvičišti“ dril, buzerace, ale i motivace. Na „bojišti“ každodenní nejistota, čekání a pozvolný rozklad .... osobních jistot, disciplíny, morálky. Rozhodně velmi zvláštní pocity vyvolává noční poušť ozářená hořící ropou, připomínka o co vlastně v téhle válce šlo. „Každá válka je jiná. Všechny války jsou stejné.“ (10.02.2006)

A pak, že se ve filmech o válce střílí a vojáci pak mají z toho depku. Tady mají depku z toho, že se nestřílí, a možná i větší. Nudíte se u zábavných filmů? Tady se budete bavit u filmu o nudě. (24.02.2007)

Velmi zajímavý film. Neválečný film o válce bez bojových scén, o nudě během moderního válečného konfliktu, osvětlující příčinu a vznik postbojových syndromů, které postihují vojáky současných válečných konfliktů. Už žádné bojové hrůzy Coppolovy Apokalypsy, strhující sledy válečného běsnění Stoneovy Čety či bezvýchodnost drilu Olověné vesty, tady se hrůza skrývá a dovedně maskuje v nekonečném čekání na cosi, co stále nepřichází a co by naplnilo obecně sdílené představy o válce a boji. Archetypální podvědomí se v moderní válce zcela míjí s její realitou, adrenalin vyprodukovaný výcvikem a očekáváním se nemá kde spalovat, válka zaměstnává nakonec jen vyšší nervový systém a oči vojáků. Nekonečná vlna stresu vzedmutá nenaplňováním bojovníkových očekávání. Obrovský tlak, který trvá nekonečně dlouho. A dokonce ani není fyzického nepřítele. Na to není žádný z těchto mužů připravený... (03.01.2007)

Narukuj! Strýček Sam si tě žádá! Bude ti u nás dobře, zastřílíš si, zabiješ pár neamerických parchantů, svou vlast ochráníš a i najíst ti dáme... A nebo ne? Nuda v poušti neboli Sam Mendes potřetí. A opět o něčem jiném a zcela jinak než ve svých minulých počinech. Tentokrát přichází se sugestivně syrovým pohledem na život mladého mariňáka během první války v Iráku. Ten nejdříve projde drilem a celý natěšený je nasazen do války kde se nic neděje a jeho vysněná akce nepřichází, jen hlídkuje uprostřed písečných dun a čeká a čeká... A čeká. Film je sice jen slepencem jednotlivých scének (zvláště ta kdy se vojáci dívají na Apokalypsu mi jen tak z hlavy nezmizí, ostatně jako spousta dalších), ale i tak či právě proto je působivý. Navíc je do celkového vyznění přidána řádná dávka sarkasmu a satiry. Technická stránka je precizní (ano, kamera je skoro neskutečná; scéna s koněm uprostřed hořících naftových polí je dokonalost nejdokonalejší), použitá hudba taktéž. Herci jsou, jak již je u Mendesových filmů dobrým zvykem, do jednoho skvělí. Mendesova režie opět dokonalá, invenční a hýřící nápady. Kapitola sama pro sebe je Jake "Donnie Darko" Gyllenhaal, který opět dokazuje, že je jedním z největších talentů současné zaoceánské kinematografie. Pohled na nudu uprostřed moderního válečného konfliktu a dopad, který to zanechalo na jeho účastnících je o to zajímavější a mrazivější, že stejný pocit dokáže aspoň z části přenést i na diváky. (20.02.2006)