Faye

… „Jestli to vyjde, bude to bomba. Je v tom všechno. Známí lidé, vraždy, prostituce.“ Obávám se, že to nevyšlo a stejné překvapení, jakým byl pro mě Match Point se tentokrát, alespoň v mém případě, skutečně nekonalo. A to, že se mi „ Sólokapra“ podařilo vůbec dokouknout, je hlavně zásluha urostlého Hugha Jackmana na kterého jsem se opravdu dívala se značným zalíbením, v jinak nepříliš vtipném a nepříliš zábavném, ale o to víc rozvleklém dílku, sestaveného ze všeho co už tu (a ne jednou) bylo.

… „ Sobota 24.března 1984. Shermerská střední škola. Vážený pane Vernone, chápeme, že jsme museli zůstat za trest v sobotu po škole. To, co jsme udělali, bylo špatné. Ale jste blázen, že jste chtěl, abychom psali práci o tom, kdo jsme. Copak vám na tom záleží? Vnímáte nás tak, jak chcete vy. V jednoduchých pojmech a nejvýhodnějších definicích. Vnímáte nás jako génia, jako sportovce, jako blázna, jako princeznu a jako vyvrhele. Je to tak? Tak jsme vnímali jeden druhého dnes v 7 hodin ráno. Byli jsme zmanipulovaní.“ Pět poškoláků zavřených v jedné škole a v jedné třídě. Neznají se, nesnášejí se, každý je úplně jiný, ale proti autoritě v podobě kantora jsou tým už od začátku a co teprve, když se po počátečních vzájemných konfliktech stanou týmem skutečným. Bez okolního vlivu svých part si začínají rozumět a zjišťují, že mají mnohem víc společného než se nadáli. „Breakfast Club“ je nádherná vzpomínka na dobu, kdy člověk nebyl už dítě, ale nepatřil ani do světa dospělých, film plný humoru, báječné hudby. Film, který je přes svoje stáří téměř neznámý, což je velká škoda. Takže už jen velké poděkování do Holandska, kde kupodivu vydávají DVD i s českými titulky, což pro mě bylo skoro stejné překvapení jako film. A já si to jdu pustit ještě jednou :- ).

Na vztahu starší ženy a mladšího muže nevidím nic nepatřičného, natož šokujícího. Proč taky. Takže ani „Matka“ není žádný skandální film jak se nás snaží přesvědčit distributor. Trochu problematickým je ve vztahu jen fakt, že oním mužem je ten, kterým chce být milována, obdivována a držena v náručí její dcera. Jinak je to snímek hlavně o vztazích ve vlastní rodině „Jednou budeme taky takoví. Nikdo nás nebude chtít.“, o strachu ze samoty „Můj muž měl rád, když jsem byla doma a starala se o něj. Nesnesl by, kdybych se s někým přátelila“, a ze stáří, vždyť život tak pádí ….. „Kdybyste po mně chtěl, abych popsala, co jsem v životě dělala, musela bych říct: Nic moc. Jako bych vlastně nebyla. Jen jsem si pořád o všechno dělala starosti.“ Takže už jenom zopakuji velkou pochvalu pro úžasnou Anne Red a to nejen za její odvahu a jelikož se nedá spoléhat na to, že by nás v šedesáti mohl třeba jen potěšit muž s postavou Daniela Craiga, držela bych se rady „buďme živí, dokud neumřeme“ raději už teď !

…. „Vydrží tvé srdce šokující fakta o vykradačích hrobů z vnějšího vesmíru ?!“ Odpovídám ano, vydrží. Ale vzhledem k tomu, že mého srdce se film netknul vůbec, nezbývá mi než hodnotit rozumem a rozum opravdu zůstával mnohdy stát a zaseknul se na hodnocení odpad. Nicméně i tohle může být cesta, jak se zařadit mezi nezapomenutelné filmové tvůrce. Pokud vás ve filmu „Ed Wood (1994)“ okouzlilo nadšení pro věc tohoto ehm … nevšedního umělce, tak se určitě podívejte na výsledek jeho práce. A já se rozloučím stylově a to větičkou z „Plan 9 from Outer Space“, která ono „dílo“ vystihuje téměř dokonale. …. „V životě každého člověka jsou okamžiky, kdy nevěří vlastním očím.“

Přidávám 1* do plného hodnocení hlavně kvůli Ischii. Když jsem film viděla poprvé, tak jsem tenhle přenádherný ostrov ještě neznala, dnes už vím, že to je místo, kde jsem se měla narodit. „ Neuvěřitelné ! To počasí viďte, zvlášť pro toho, kdo bydlí v Londýně ( a nejen v Londýně). Loni tam bylo léto 2 dny v červnu a 3 dny v srpnu“. A pokud ještě k filmu přikusujete horkou Bruschettu s kořením ze sopky Monte Epomeo , tak je i 5* málo. Tak snad už jen doporučení, obojí stojí za vidění a Ischia nejenom jednou !!!!

Velmi působivě natočený film podle stejnojmenné povídky Guy de Maupassanta. Lakomá bába Palchowa jako společník na poslední cestu ... … "Člověk, když umírá, mění se v cosi strašného, lidé se toho bojí, ale já to zbožňuji." A umírající hříšnice, která se na tu poslední pouť, z které není návratu, ne a ne vydat. … „ Ona se něčeho bojí, moc se bojí.“ Proto je potřeba ji popohnat……

Figura Katarzyny Figura má na mě většinou pozoruhodný vliv v tom, že si odpustím pozdní večeři. Tentokrát, ale poslechnu její doplňující radu (vlastně příkaz) k projevu nově zvoleného krále a je mi jedno, že už mi ji vyfouknul Jalu !!! útlocitné povahy a děti mladší 15 let dál nečtěte!!!... „Správně. Není sraní bez nažrání!", navíc ta Katarzyna tentokrát taky nevypadala tak exkluzivně jako obvykle, ale „ Matku národa“ Ubicu zahrála na výbornou.

!!! Možný spoiler !!! Jenom zopakuji, že se jedná o tři povídky z války. Smutek a nespravedlnost prvních dvou naštěstí odlehčuje ta závěrečná vdovská. „Kříž“ Mladý hrdina čerstvě vyznamenaný válečným křížem se po pěti letech těší domů na krátkou dovolenou. Spěchá se pochlubit co viděl, co zažil, co dokázal … „ Viděl jsem půl světa, za ty čtyři dny ani nestihnu všechno vypovědět“, aby zjistil, že chlubit se už není komu. „Pes“ Pes, který pouze člověku poslušně sloužil, pozná nenávist vůči bývalému pánovi na vlastní kůži. „Vdova“ Nádraží, na něm ve slavnostním půl vesnice, vlajky, květiny, transparenty. Přijela státní delegace? Kdepak jen vdova po kapitánovi. Veškeré obyvatelstvo k ní vzhlíží a taky jí pozoruje a jeden víc a v tom je problém. Protože ta prostopášná paní kapitánová se strojit začala „ Kdo to kdy viděl, aby vdova tak chodila“ a dokonce chlapa domů si pozvala ( na oběd tedy a i gardedáma byla přítomna). Někdo si prostě lásky spoluobčanů nedokáže vážit. …. „ Tak jsme ji milovali, tak jsme se těšili“ . Takže závěrem jen drobná oprava, ona i ta poslední povídka je vlastně smutná.

… „Vidím, že už nikde není klid. Dokonce i k vám ďábel proniká.“ Kdepak před úředníky se člověk neschová dokonce ani ve vesnici, kam zatím nedorazila ani kacířská informace, že země je kulatá. A tak bylo rozhodnuto, obyvatelstvo vzdělat a zcivilizovat. A hned začaly problémy a nejen s učitelkou. Kvůli zápisu dětí do školy, bylo potřeba vzpomenout si na vlastní jméno …... „ tolik let s ním žiju a nevěděla jsem, že se tak jmenuje“. Navíc hospodáři nedávají spát ani erotické sny o té tak jiné a „Nezvané“ ženštině. Takové narušení zavedených pořádků, vždyť odjakživa pro ženy přece platí „ Vdáte se, budete děti rodit, svini krmit, krávu dojit“. A teď tohle. „ A Pán Bůh ? Co na to Pán Bůh? – Pán Bůh je starší a starší, pořád častěji odpočívá“. Kromě filmu samotného, který můžu jenom doporučit, musím pochválit ještě vynikajícího Krzysztofa Majchrzaka v hlavní roli Kaziuka. A ty naprosto úžasné hlášky. Za nejlepší považuji odpovědi Franciszeka Pieczky na otázky „A Pambuk? Co na to Pambuk?“ To opravdu nemá chybu. Summa summarum 5*.

Spojuje je „ Smrt pod Viaduktem“. Dětská zábava, která skončila tragedií. Nevinná hra, která kvůli nešťastné náhodě připravila Magdu v dětství o oba rodiče. Dnes je jí asi třicet, je samostatná, sebevědomá a setkává se s člověkem, který tragedii nechtěně zavinil, a kterému se vina a výčitky svědomí změnily na posedlost po informacích o neznámě dívence a po snaze ji, dnes už dospělou ženu, poznat. Zasáhnout jí do života a sebe očistit. Film připomíná složité polské inscenace, které s oblibou řeší ještě složitější vztahy a pravděpodobně nebude pro každého.