Sólokapr

„Slyšel jsem, jak se topíš. Tak jsem dopil čaj, dojedl koláčky a hned jsem přišel.“ Tak s Match Pointem to jistě má některé věci společné, ale Sólokapr je hlavně komedie, což dává v celkovém vyznění kapánek něco jiného. Film mě začal moc bavit už na lodi Smrti a hned při první scéně s Woodym jsem zajásal, že svého oblíbence zas po delší době uvidím v jeho osvědčené poloze. A samozřejmě si zase vložil do úst pár parádních hlášek, které v jeho podání zkrátka umí mířit do černého. Ale hlavně se dala brzdy do kupy kouzelně nesourodá dvojice a začalo jejich vyšetřování, které mě bavilo, a zároveň místy napínalo, to když se „otec s dcerou“ pohybovali na tenkém ledě (jinak nepřekvapivě převládala pohodová atmosféra). A závěr se mi svou „poťouchlostí“ moc líbil. Škoda jen nižší koncentrace opravdu kvalitních hlášek a sem tam hluššímu místu, proto „jen“ solidní 4*. „Dal mi kombinaci k sejfu. Ale nemám ponětí k jakému.“ – „Žádný sejf jsem neviděla.“ – „No a dosáhla jsi tam vůbec něčeho, kromě potenciálního otěhotnění?“ (13.07.2016)

Woody Allen je jako sympatický stařičký hyperaktivní strýček, který jednou za rok pošťastní své příbuzenstvo návštěvou, kde pobaví okolí líčením svých příhod žertováním a nezastavitelnou vyřídilkou. Sice se zdá, že pár vtipů v mírně pozměněné podobě jste už slyšeli před pár lety, ale to vůbec nevadí, protože má svůj nenapodobitelný šarm a patří přece do rodiny. Woody Allen natočil jednu ze svých typických komedií, kde se tradičně obsadil do jedné z ústředních rolí. Matchpoint-Hra osudu sice výrazně vybočoval z jeho tvorby a svou svěžestí u mě bodoval, ale ani tahle tradiční Allenova poloha mě nezklamala. Je to jeden z mála režisérů, který snad ani špatně točit neumí. Jeho filmy jsou v nejhorším případě dobré a pokud mu už výjimečně nadělím dvě hvězdičky, pak jen proto, že se míjíme tématicky. Sólokapr sice k jeho nejlepším filmům nepatří, ale je to v rámci jeho tvorby rozhodně slušný kousek s tradičními bonmoty, vtípky na židovskou obec i své okolí. Nutno konstatovat, že Woody Allen je přece jen v letech a měl by za sebe najít, pokud jde o herectví, vhodnou náhradu. Scarlett Johanson je půvabná a vzhledem k tomu, že ji režisér obsadil už třikrát, vzniká možná mezi nimi zvláštní chemie, kterou by Allenova partnerka patrně nazvala jinak. Celkový dojem: 75 %. (09.01.2010)

Já vlastně nevím proč, ale po shlédnutí Sólokapra jsem měla takový až slastný pocit, že jsem právě viděla Woodyho nejlepší film po roce 2000. Přitom by se dalo říct, že Match Point je takový "lepší", nebo spíš "propracovanější" nebo tak něco, což dávám do uvozovek proto, že podle mě to právě není pravda. Na Sólokaprovi si cením toho, jak je výsostně osobitý. Match Point je realistická vyprávěnka o zločinu a trestu, mohl by ji natočit kdokoli. Kdežto Sólokapr s lehkostí plácá dohromady všechny možné prvky a to je právě ono, to je Woody. (11.02.2011)

"I was born of the Hebrew persuasion, but I converted to narcissism." Woody Allen patří mezi mé velké oblíbence. A opětovně mě svým novým filmem nezklamal. Po minulém snímku Match point zůstal věrný Anglii a nádherné, charismatické Scarlett Johansson..a udělal dobře. Oproti Match pointu odlehčil děj a přidal tam sebe, věčného neurotika. "'Oh, you always see the glass half empty.' 'No, I always see the glass half full. Of poison!'" :) Scarlett mu na výbornou sekunduje a jejich rozhovory se dostávají do těch nejbizarnějších a nejabsurdnějších poloh. :D Mno, jsem zvědav, čím nás Woody překvapí v dalších dvanácti měsících. "16 blue ponies, 21 airplanes, and 12 spinning midgets." (06.12.2006)

"Ten chlap je lhář a vrah. A říkám to s naprostou úctou." Pokud by mne nějaká mrtvola informovala o totožnosti sériového vraha, tak bych to před svým psychiatrem raději nezmiňoval. Jenže kouzelník Sid a tvůrkyně nekrologů Sondra v sobě mají dost zvědavosti na to, aby vyrazili podle indicií mrtvého investigativce Strombela. Já jsem si to tedy docela dost užil, protože Američané jezdící vlevo měli na anglických silnicích zábavné problémy, sympaťák Lymanova typu byl zcela evidentně obviněn neprávem, poznatky stále otravnějšího Strombela postupně ztrácely na jednoznačnosti a dialogová smršť mě několikrát smetla do křesla. (06.12.2016)