Requiem za sen
Requiem for a Dream
Requiem for a Dream
Réžia:
Darren AronofskyKamera:
Matthew LibatiqueHudba:
Clint MansellHrajú:
Ellen Burstyn, Jared Leto, Jennifer Connelly, Marlon Wayans, Christopher McDonald, Louise Lasser, Marcia Jean Kurtz, Suzanne Shepherd, Mark Margolis (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Ovdovělá Sara Goldfarbová žije na Coney Island a snadno podléhá mámení televizních pořadů. Právě teď drží dietu, aby se mohla účastnit jedné ze show. Její milý ale bezmocný syn Harry má novou přítelkyni Marion a společně se snaží čelit bolestné realitě útěkem do snů. Ani Harryho nejlepší přítel Tyrone, který se živí prodejem drog, nemá snadný život. A tak se čtveřice lidí, jimž osud nepřál štěstí, točí v bludném kruhu bezmoci a beznaděje. (AČFK)
(viac)Recenzie (2 531)
úzkost at its finest. ()
Temná dravosť Requia za sen tkvie v silnom scenári, ktorý sa už od začiatku pohráva s rôznymi bodmi ľudskej psychiky. Zvláštnou kategóriou je hudba, ktorá je čírou substanciou najhorších pocitov, ktoré v sebe človek uschováva. Za všetko hovorí ústredná melódia od Clinta Massela, ktorá vám z hlavy nezmizne celé týždne. Skvele to podporujú herecké výkony, ktoré sú jednoducho perfektné. Jennifer Connelly hrá skutočne ako o život. Veľké prekvapenie pre mňa znamenal veľmi dobrý výkon Marlona Wayansa, ktorého si mnohí pamätáte ako zhúleného negra zo Scary Movie, ale to, čo sem si nedokázal predstaviť kam až v herectve sa dá zájsť, predvádza Ellen Burstin. Čo film sťahuje na priemer je dĺžka a depresia. ()
Nejdřív to vypadalo spíš na vítězství formy nad obsahem, ale pak mě ten film naprosto vyždímal. Navíc vedle perfektního originálního zpracování je tu i dokonalá hudba. Víc k tomu nemám, co dodat, fakt síla. ()
Po druhé projekci musím chtě nechtě napsat, že Requiem za sen se zařadil k těm vůbec nejvlivnějším a nejsilnějším filmovým zážitkům v mém životě. Málokterý jiný snímek dokáže vyvolat takový pocit deprese a současně ohromit svou prvotřídní formální stránkou, která hranici dokonalosti ani tak neatakuje, jako spíše posouvá mílovými kroky. Jestli se mi napoprvé něco zdálo mírně nedotažené nebo naopak přehnané, napodruhé už mě gejzír neotřelých nápadů a odvážných záběrů totálně smetl, vše se zdálo být přesně na svém místě a intenzita příběhu byla o to více zdrcující, že jí bylo dosaženo vlastně bez nějakých velkých zvratů nebo myšlenek. Je až neskutečné, jak Aronofsky dokáže vyždímat diváka pouze pomocí několika chytrých střihů, a jak umí Clint Mansell navodit hned zpočátku dusnou a nepříjemnou atmosféru zásluhou jediného hudebního motivu, který v rámci možností nemohl být lepší a člověk si jen říká, jak je možné něco tak krásného a mrazivého vůbec složit. No a jako poslední trumf naprosto úžasní herci- Leto, Connely i Wayans předvádí životní výkony, ale všechny ještě strčí do kapsy fenomenální Ellen Burstyn, jejíž kreace vyráží dech a akademici by zasloužili pořádně omlátit o hlavu slovníkem, aby pochopili, co znamená slovo herectví. Možná teď píšu trochu unáhleně, když se mi hlavou pořád honí ústřední melodie a dechberoucí, bezchybně sestříhaná závěrečná scéna, ale z mého pohledu se jedná o jeden z nejhodnotnějších filmů všech dob- jestli jste někdy byť jen na kratičký okamžik přemýšlěli o užití tvrdé drogy, pusťte si Requiem za sen a chuť vás rychle přejde. 100% ()
Film, který jsemprvně viděla díky kamarádovi. Dost mě zasáhl a přivedl k úvahám, které normálně člověk neřeší. Přemýšlela jsem, která z postav nakonec dopadla nejlépe. V prolínajícím se příběhu se vyskytují největší problémy (když nepočítám ekologické) lidsta: Anorexie a touha po kráse a uznání, drogy, kriminalita a sex za peníze. Herci hrají velmi přesvědčivě, navíc práce s kamerou a strhující hudba vás uvedou do stavu hluboké deprese. Ne nadarmo je Aronofsky můj nejoblíbenější režisér... ()
Je důležité poskytovat světu své názory, jsou-li takovéhoto rázu. Snad tento film pomůže a odradí zároveň. ()
Tento film je až tak dobre natočení až ho už nikdy nechcem vidieť.Ma to geniálnu hudbu a dobrý strih ale to je pre mňa asi všetko.Viac krát si to už určite nepozriem. 50% - 2* ()
Strašne intenzívny zážitok. Koniec je už vyslovene neznesiteľný. Toto budem púšťať svojim deťom. ()
Tenhle film je vizuální lahůdka. Detaily, kamera připevněná k tělu, rozdělené a zrychlené záběry, to vše navozuje atmosféru, jako kdyby jste byli ve stejném stavu jako postavy na plátně - závislé, zfetované či prožívající absťák. Od začátku je to jedna velká deprese, která na konci dosáhne do takových výšin, že má člověk co dělat,aby to unesl. Herecké výkony jsou dokonalé u všech čtyř hlavních aktérů. Kamera, hudba, střih, zvukové efekty, všechno to působí dohromady neuvěřitelně silným dojmem a ve spojení s tragickým a úžasným příběhem se do vás zakousne a nepustí. Opravdu výjimečný filmový zážitek, který ale není pro každého. Když začaly závěrečné titulky, nebyl jsem schopen slova ani pohybu! ()
Po delší době opět film s aspirací rozložit diváka. Mě teda rozložil dokonale - i ta sebetrýznivější scéna mě nedonutila odtrhnout se od obrazovky. Jared mě příjemně překvapil (má šmrnc chlapec) a Ellen Burstyn byla naprosto geniální, naprosto... člověk jí věřil první poslední, o to mučivější byl její osud. Na tomhle snímku je ale nejzajímavější precizní a neotřelá práce se zvukem, kamerou, střihem a hudbou - vzniká tak něco jako gesamtkunswerk nebo bel composto... Neopakovatelný zážitek, jedinečný film, perfektní prevence. HUDBA: Clint Mansell - smekám, tohle bylo totiž téměř to nejlepší, co jsem kdy slyšel. Spolupráce s Kronos Quartet přináší ovoce, rajské. ()
Videoklip o tom, ako sny ničia ľudí. Aronofsky sa nezahadzuje s názorom a poučovaním - on vám to jednoducho ukáže. Decentne a okázalo. Aspoň tak sa zdá, než dôjde na krájanie chleba a pasca zaklapne. 85% ()
Totální vymývárna mozků, ale těch drogových. Příběh se může tvářit jako tuctový dokument o drogách, kde se ti rádobychytráci snaží nakukat malým dětem, že drogy jsou zlé, že jsou škodilvé a že se jim život sesype jak domeček z karet. Pro mě ještě pře nedávnem neznámý Aronofsky totiž vytvořil jakoby sled tíživých obrazů a zvuků, které člověku nedělají dobře, stejně jako třeba u Kruhu :) A právě to je největší plus filmu: atmosféra, díky níž se film stane nezapomenutelným a leckoho odradí od užívání drog stokrát lépe, než ty rádobypoučné dokumenty na čé-té dvojce. Celkový úspěch filmu podtrhuje ještě úchvatný příběh a děsivě depresivní hudba. 95% ()
Spolu s Trainspottingem základní filmy o závislostech. ()
Pokud někdo po zhlédnutí tohoto snímku pochopil, kam až může vést nezávazné užívání drog, tak nevznikl zbytečně. Na druhou stranu je mi líto těch, kteří se k této informaci dostali touto cestou, protože žádné státem chráněné tajemství to není. Pro mne je to neoriginální film s myšlenkovým polovakuem, jehož emocionálně vypjaté okamžiky mne nechaly poměrně chladným. Skutečně nejsem tím, kdo by pro narkomanovy bolístky ronil slzy. ()
95% - Pane Aronofsky, tentokrát jste mě dostal. S vykulenýma očima na moc filmů nekoukám, ale tady to ani jinak nešlo. Co s člověkem dokáží udělat drogy je tady znázorněno lépe než jsem předpokládal. Navíc na mě film vyrukoval s jednou z nejkrásnějších ústředních písní co jsem kdy slyšel. Requiem za sen je opravdu mistrovské dílo a velmi ho oceňuji, ale jak už zde bylo několikrát řečeno, do mé topky se nedostane, protože ho už nikdy nechci vidět... ()
Závěr byl skutečně drsný, z posledních dvacetiminut jsem se odvážila dívat skrz prsty asi tak jen na deset. Psychicky mě to teda vážně zasáhlo. Výborné herecké výkony, zajímavě natočené, silný příběh. Jsem ještě stále trochu mimo, takže nevím co víc bych mohla napsat, ale vzhedem k tomu, že je tu už napsaných 1 522 komentářů, předpokládám, že asi není nic moc co dodávat. I když preferuju od Aronofskyho Black Swan, tohle mě možná zasáhlo víc. Dávám 4*, teď si jdu dát panáka a za pár dní až se mi to uleží v hlavě to hodnocení možná zvýším. ()
Příběh postupuje nenásilně, nenápadně, stejně jako drogová závislost. Od téměř úsměvného pohrávání si, přes vzdorování, kdy se ještě zdá, že by všechno mohlo dopadnout dobře až po zdrcující konec, který je sice v takových případech nevyhnutelný, ale stejně se mu i jako diváci snažíme nevěřit a v duchu si přejeme, aby to tak tentokrát nedopadlo. Silnější protidrogový film aby člověk pohledal - a přitom zde nenajdete ani stín mentorování. ()
Opäť ďalší z rady filmov, na ktorých konto počujete iba samú chválu, ale až do tej osudnej hodiny odkladáte zhliadnutie. Väčšinou z dôvodu určitých obáv, prípadne čakania na správny čas, chuť a atmosféru. U mňa platilo všetko vymenované. A presne dnes nastal ten správny čas, chuť a atmosféra. __ Vravíte si niečo v zmysle "podobnú sračku by som do seba nikdy nedal". Ale keď sa už naskytne príležitosť? Prvý a posledný krát, no nie? A tak to začína... Requiem nie je len filmom o drogách a ich vplyvu na človeka. Je predovšetkým o všeobecnej závislosti a čo s vami konkrétna závislosť urobí. Chcete danú vec natoľko, že bez problému ukradnete vlastnej matke televízor. Alebo do seba šúľate dvojité - trojité dávky liekov kvôli chtíči po ideálnej váhe tela. Vynikajúci Leto&Wayans, nádherná Connelly, ktorej osud prudko zabolel a šialene dobrá Mrs. Burstyn. Ku*evsky depresívne! - http://www.youtube.com/watch?v=e2Ma4BvMUwU - ()
Aronofskyho celovečerní prvotina π byla kladně přijatá kritikou, leč z pohledu diváků šlo o poměrně náročný film. Když jeden z nejtalentovanějších režisérů posledních 20ti let přišel s tímto svým drogovým requiem, získal si krom kritiků i nehynoucí podporu davů fanoušků. Divácky mnohem snáze uchopitelný film, který stále těží z pulsující atmosféry koktejlu originálního střihového přístupu a kamery, podpořené Mansellovým soundtrackem, dokázal nemožné. Zboural zdánlivě nepřekonatelnou bariéru mezi nezávislým filmem a mainstreamem. Emotivně budované drama, které se nebojí prvků jako rozdělený obraz nebo scény halucinací, zároveň poskytuje velmi prozaický děj. Vážné společenské téma narkomanie dokázal režisér vypíchnout nikoli pomocí propracované dějové linky, ale pomocí série obrazů hrůzy, která se v mistrně vybraných detailech promítá znovu a znovu se stále silnější intenzitou. Postupný duševní i fyzický rozklad všech hlavních postav se projevuje od nevinných a naivních začátků až po hořký konec. Předností snímku je též to, že neukazuje pouze očekávatelné závislosti jako heroin do žíly, ale i ty běžnější méně čekané a o to zhoubnější. Heslo: Neberte drogy! tak není jediným poselstvím filmu, jak by se mohlo leckomu zdát. Vše je vztaženo k lidským slabostem, lidké závislosti v širších souvislostech. Málokterému filmu se podařilo předat tak silnou emoci ohledně bezmoci člověka stojícího tváří v tvář svému lidskému úpadku. Jak bezmocný je člověk vůči droze, která zabije i nejhlubší lidské city. ()
Súvisiace novinky
Zemřel herec Mark Margolis
Ve věku třiaosmdesáti let zemřel ve čtvrtek v nemocnici Mount Sinai v New York City po krátké nemoci americký herec Mark Margolis, mnoha divákům známý především jako zlověstný don Hector Salamanca ze… (viac)
Jak by vypadal Batman od Aronofskyho?
Poté, co Batmana na pár let pohřbil Joel Schumacher a předtím, než ho znovu vzkřísil Christopher Nolan, koketovalo studio Warner Bros. s myšlenkou, že by netopýřího hrdinu mohlo na velké plátno… (viac)
100: Bitva u pokladen
Asociace českých filmových klubů vás už tradičně zve na filmovou přehlídku Projekt 100. Letos startuje 15. ledna, potrvá do 31. května a diváci budou moci na velkých plátnech shlédnout několik… (viac)
Než aktuálně v roce 2020 napíšu podrobnější názor na Requiem za sen, tak se vrátím ke svému zkracenému názoru z roku 2016: Většinou se mi stává že vidím dobře hodnocený film a pak............ no pro mně není tak dobrý jako pro ostatní. A tohle je ten případ. Film je poutavý a dobrý s zajímavým vizuálem a krásnými hereckými výkony ale přesto mi přijde nedostatečný na to správné vygradování. Rozhodně však nejde o špatný film. Právě naopak. Film je dobrý ale ne tak jak jsem slyšel. A je mi fakt líto Marlona Wayanse. Umí hrát a dneska hraje v nekvalitních shitech. Kdyby po premiéře tohohle filmu trošku na své kariéře zapracoval možná by se dostal výš. Ale toto je ten film který možná jednou docením i víc..... Píše se rok 2020 a stalo se! Requiem za sen je ten film ke kterému jsem si musel jako filmový fanoušek vztah pomalu budovat a to i přesto, že jsem se tehdy v roce 2016 vlastně zařekl, že už ho nikdy nechci vidět. A ne proto, že byl brutálně špatný a naprosté znásilnění pojmu filmová tvorba. Bylo to proto, že to byl jeden z nejdepresivnějších filmových zážitků všech dob, který ve mně ještě pár hodin poté budil ty nejhorší možné negativní pocity. Prohloubil mou nenávist k uživatelům drog a opravdu ještě dlouhou dobu ve mně vyzníval. Zároveň jsem ten film ale nikdy prostě tolik nemusel. Bral jsem to jako film s dobrými herci a především jsem zde cenil úlohu Marlona Wayanse, kterého po účasti v jeho komediích z poslední dekády nemůžu už vystát a zde předvedl, že by na to reálně mohl mít. Miloval jsem výkon Ellen Burstyn, stejně tak jsem hodně cenil výkony Jareda Leta i Jennifer Connelly. Vždy jsem měl rád jeho vizuál, vždy jsem si ale říkal, že mi tam něco chybělo. Nebyl jsem úplně spokojen s jeho gradací a snad jsem si i tehdy říkal, že bych chtěl mít film delší. Teprve po opětovném shlédnutí si ale uvědomuji několik věcí: 1) Vyvrcholení filmu je to nejlepší možné jaké mohlo být 2) Délka okolo 90 minut je dostačující a má díky tomu též bravurní živé tempo, které je podporováno živelným vizuálním pojetím a bravurní technikou rychlých střihů, která se ve filmové branži nazývá Hip Hop montáží 3) Jak bych vlastně mohl chtít víc od filmu, který skvěle funguje jako psychologické drama, drogová prevence, funkční romantické drama i geniální studie pádu člověka na dno? Byl jsem tehdy vlastně až příliš tvrdý nebo příliš hloupý? A změnilo se vlastně něco? To teď není podstatné, důležité je si ujasnit, že je Requiem za sen film, který sice není lehké zkouknout a někomu bude v životě stačit jedno shlédnutí i kdyby mu film přišel sebelepší, za divákovu oběť ale předvede skutečně depresivní a funkční drama o pádu člověka na dno kvůli závislosti. Tenhle film se pravděpodobně zasloužil o to, že i sebelepší dokument o drogové prevenci bude trochu nadbytečný, protože si aktuálně asi nedovede nikdo představit, že by se v téhle něco Requiemu za sen v dohlédně době vyrovnalo. I proto se dá snadno pochopit časté umíštění Requiemu za sen třeba na seznam nejzásadnějších či nejdůležitějších filmů všech dob. Darren Arafonsky se tehdy v roce 2000 zapsal do hledáčku těch talentovaných režisérů, které se vyplatí sledovat. Po svém debutu Pí se Arafonsky vrhnul na adaptaci románu Huberta Selbyho Jr. (autory scénáře filmové adaptace jsou oba dva) a i když jsem román nečetl tak se údajně adaptuje opravdu věrně. Arafonsky se nicméně dokáže postavám dostat velmi správně do kůže a je velmi snadné hlavní postavy odsoudit a nenávidět je, stejně je ale ve finále možné si k ním i najít cestu a pochopit je. Návykovost totiž opravdu není snadná disciplína a i když každý z nás může zarytě tvrdit, že se jemu nemůže stát, že by se stal závislým tak to rozhodně neznamená, že se závislým nestane. Hlavní postavy se přesně do takové fáze dostanou. Jsou závislí, ale neuvědomují si to. Jde to s nimi z kopce ale neuvědomí si to. Někteří z nich padnou doslova na dno a uvědomí si to..... ale příliš pozdě. Arafonskyho naprosto šílené vizuální uchopení spojené s perfektním střihem Jaye Rabinowitze je ve finále naprosto geniální a dodává hodně snadno neskutečně silný audiovizuální zážitek, který ještě více podtrzuje tu veškerou ,, všichni jsme v prdeli´´ atmosféru. Téhle atmosféře většinou až naprosto šíleně též dopomáhá kamera Matthewa Libatiquea, především v těch pasážích ve kterých Libatique použije rybí oko. A do téhle už tak šílené kompozice si ještě přidejte naprosto mrazivou hudbu Clinta Mansella, jehož geniální Lux Aeterna jednoduše nejde vypustit z hlavy jen tak snadno. Už jen díky naprosto mrazivému finále, kterou tahle hudba dělá ještě silnější než by to bez ní šlo. Už první hodina skvěle buduje napětí a postupné zhoršování závislosti, poslední půlhodina je ale naprosto brutální a nemilosrdná. Je jedno jestlli přistoupíte na hru, že si za to hlavní hrdinové můžou sami nebo jich budete litovat.... Jejich následky vás zničí stejně. Ve finále se dá určitě diskutovat jestli ten film není přece jen až moc doslovný a ještě brutalněji se dá hádat o tom jestli je skutečně dokonalý. Ve finále dost možná přece jen není. Veškerá ta psychická nálož, audiovizuálně silná stránka a herecké výkony ale přece jen přesvědčí, že se tady nemá jít pod níž než plnou palbu. Spíše těsně nad ale rozhodně ne pod. Už jen kvůli opravdu naprosto parádnímu výkonu Ellen Burstyn, který je i určitě její životní. A bohužel to samé musí automaticky platit i o Marlonu Wayansovi. Film, který jsem až napotřetí ohodnotil tak jak by si objektivně zasloužil a budu se jeho opětovnému zhlédnutí bránit méně než po prvních shlédnutích. Pořád ale platí, že na tento film musí být člověk silně psychicky naladěný a pokud si někdo myslí, že po opětovném zhlédnutí už ho především ten skutečně silný závěr nemůže rozhodit.... Tak ano, může! Od Aronofskeho jinak spíše budu mít více rád Černou labuť, která je sice úplně jiná, stejně jako Requiem za sen je to ale neskutečně silný psychologický zážitek. A vlastně skoro o všech Aranofskyho filmech (Pí jsem neviděl) platí, že je mám fakt rád a beru ho jako neskutečně talentovaného tvůrce, který u každého filmu zkouší jiný styl a zároveň mají všechny jeho filmy něco společné (jen k té Fontáně a Matce! si asi nikdy pevný vztah úplně nevytvořím)....... () (menej) (viac)