Přízraky v Benátkách
A Haunting in Venice
A Haunting in Venice
A Haunting in Venice
A Haunting in Venice
Réžia:
Kenneth BranaghScenár:
Michael GreenKamera:
Haris ZambarloukosHudba:
Hildur GuðnadóttirHrajú:
Kenneth Branagh, Tina Fey, Camille Cottin, Kelly Reilly, Jamie Dornan, Kyle Allen, Jude Hill, Riccardo Scamarcio, Emma Laird, Ali Khan, Michelle Yeoh (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Film nás zavedie do povojnových strašidelných Benátok, kde teraz žije na dôchodku a vo vyhnanstve slávny detektív Hercule Poirot (Kenneth Branagh). Poirot sa so všetkým rozlúčil. Jeho skúsenosti so zločinom, vyšetrovaním a videním toho najhoršieho z ľudstva prostredníctvom ďalšej vojny spôsobili, že sa vzdal. Svoj čas trávi tým, že robí všetko pre to, aby na zločin nemyslel; ale zločin, samozrejme, prichádza za ním. Je deň pred sviatkom všetkých svätých a Poirota navštívi stará priateľka, slávna spisovateľka Ariadna Oliverová (Tina Fey), ktorá mu musí niečo jednoducho ukázať, a sľúbi mu, že to nie je zločin. Chce, aby sa k nej pridal na seansu a pomohol jej dokázať, že to nie je skutočné. Poirot napriek svojmu úsudku zistí, že ho to zaujalo, a neochotne súhlasí s účasťou na seanse v rozpadajúcom sa strašidelnom paláci, ktorý vlastní slávna operná speváčka Rowena Drakeová (Kelly Reillyová). Keď je jeden z hostí zavraždený, všetci prítomní hostia sú považovaní za podozrivých, čo belgického detektíva opäť vtiahne do zlovestného sveta tieňov a tajomstiev. (Cinemart SK)
(viac)Recenzie (334)
Soudruhu Bráno, soudruhu Bráno! Tak tomu ty říkáš konstruktivní sebekritika?! A takový jsi byl po „Zmrd na Nilu“ perspektivní kádr se zářnou stranickou budoucností! Zklamal jsi, soudruhu Bráno, zklamal! A to nejen celý Ústřední výbor strany pro násilnou asimilaci parazitickými kulturami a Revoluční odborové hnutí privilegizace deviantů a labilních minorit, nýbrž i, a to zejména!, všechny funoušky historicky nade vši pochybnost prokázaného progresivního revisionismu soudružky Christie! Hanba ti, soudruhu Bráno, hanba! Natočit totiž Halouvinovský večírek bez jediného mouřenína, ve čtyřicátých letech minulého století zjevně zcela dokonale asimilovaného a respektovaného i velkobritskou smetánkou, bez všeobecně oblíbeného a všemi přirozeně podporovaného sexuálního dezorientáta, transpohlavníka či přesilné muženy, sveřepě bojující proti znásilňování pohledem [sic!], to je jednoznačně kontrarevoluční krok zpět, trestuhodné porušení stranické linie a neodpustitelný prohřešek proti diverzitní demagogii a pokrokovému zkreslování, jakož i anachronistický plivanec do tváře příkladné soudružky Christie, jejíž díla nyní tak pracně uvádíme na pravou míru! A to ti strana dokonce zaplatila a podpořila tvůj nechutný buržoazní výstřelek přemístit děj do Benátek! S takovým přístupem příště pojedeš leda tak do prdele, soudruhu Bráno, a pro nadcházející tři korektní pokračování – „Heteroseksuální běloch pod sluncem“, „Záhada Rüžového vlaku" a „Deset malých Afrobritečků“, jsme nuceni pomalu hledat někoho uvědomělejšího a pro naši věc patřičně zaníceného, jako například soudružku Bythewoodovou. *** Stylová a zábavná staroškolská detektivka s jemně nahororlou atmosférou, a to především díky uhrančivé benátské patině. Tentokráte sice evidentně za méně peněž, ovšem muzika zcela bez nucené bolševizace, účelového zkreslování a manipulativní stádové převýchovy mas v lhostejně přežvykující a ostentativně všetolerující světoovčany. A dokonce i Erkülúv knír je méně homo. Počítám, že po tomhle bude Keňák neprodleně kancelačně zkulturněn. ()
Fakt se mi líbí, že Branagh přistupuje k Poirotovi jinak, ostatně, je to jedna z mála nových cest, ostatní už jsou dost prošlapané. Hrátky s kamerou, hororové prvky a vynikající hudba film dost zachraňují, konečné rozuzlení je lehce za hranou uvěřitelnosti (se kterou Agatha Christie vždy bojovala), velmi sympatický je étos snímku směrem k naději. 70%. ()
Sice za méně peněz pořízený, za to ale s obrovským náskokem nejlepší Branaghův Poirot. Komorní, vkusné, decentní, atmosférické. Ta tam je přepíčenost a digihnusota Orient expresu a Nilu, překrásná mysteriózní rezidence v Benátkách si vystačí s hravými úhly kamery, žádné digikejkle navíc nepotřebuje. Hororový přeliv příjemným bonusem, kupodivu drží po celý film, nejednalo se jen o trailerové lákadlo. ()
Není to tak stylozovaně vypravný jak předchozí dvě dílka majstra Kennetha a myslím si, že vypravění občas přešlapuje na místě, na druhou stranu pozornost příběh udrží až do konce. I když pokud jde o žánr tak nám do sekce "musím tomu přijít na klobout" leze větší napětí až strašidelnost, ale spíš než bu bu bu čekej občasné baf. ()
Přízraky v Benátkách jsou hodně jiné než předchozí poirotovky od Kennetha Branagha. Méně hvězdné obsazení a menší rozpočet nevadí, potěší snaha využít uzavřené prostory pro chytré a efektní hrátky s kamerou a dovede to být sympaticky strašidelné. Zajímavá a příjemná změna. Pokud si takhle s atmosférou a žánrem bude Branagh hrát i v dalších adaptacích, rád budu u toho. ()
Do třetice jsem okusil Hercula Poirota z úst Kennetha Branagha (jeho francouzská angličtina je tu opět naprosto skvostná) doufaje, že konečně dojde k nadšenému zvolání, že tohle je ta atmosféra, kterou jsem si celou dobu tak přál. A ano, do třetice se to opravdu povedlo. Přízraky v Benátkách vydělávají především na tom, že sází na neokoukané herce. A hlavně tu opulentnost předchozích dílů, která mi tak vadila, konečně nahrazuje komorní atmosféra, která mi k detektivovi sedí tak nějak víc. Nádherné záběry na interiéry inkriminovaného domu se neokoukají. Benátky bez lidí snad nikdy nezevšední. Rozbouřené počasí pro navození atmosféry tak snad musí být i povinnost. Možná vítězí i fakt, že tenhle příběh není tak okoukaný. Za mě tedy super. Tajuplné, až hororové a s závěrečnou třešničkou, díky které jsem odcházel s kina na výsost spokojený. ()
Zpracování Poirota od Kennetha Branagha jsem odkládal tak dlouho, až je tento první který jsem viděl. Protože jsem si to nechtěl nechat opět ujít v kině. No byl jsem velmi mile překvapen. Ztvárnění legendárního detektiva v podání Branagha mě strašně baví. Herec a režisér v jedné osobě, krásně balancuje na vážnosti, nadsázce a humornosti, jak svým herectvím tak i režii. Samotný lehký mix hororu s detektivkou udržuje film svěží napříč celou stopáží, která má příjemnou délku. Veškeré osazenstvo taky velmi baví. Samotný případ přiznávám nepatří mezi ty nejzajímavější, to však na druhé straně vyvžuje debata postav ohledně jejich přesvědčení, víry a vnímání duchovna, kdy samotný Poirot prochází těžkým testem jeho vlastních přesvědčení. No a to je na filmu asi nejpříjemnější, probádání samotného detektiva pomocí případu, který vyustí i v nový a unikátní příběhový oblouk. Teď už si ty předchozí díly musím fakt dohnat. Přísahám! Jednou to bude... ()
„…JE PŘEDVEČER VŠECH SVATÝCH. MRTVÝ K NÁM UŽ NEMOHOU MÍT BLÍŽ. TAKÉ JSTE BYL MRTVÝ, PANE. I KDYŽ JEN NA CHVÍLI. MYSLÍ, ŽE PATŘÍTE K NIM…“ Začíná to trochu pitomě (sic možná mám jen k Branaghovi podvědomou nedůvěru…), ale za chvíli to nabere celkem fajn hororovou atmosféru. Hlavní příběh se odehrává v noci, v loučemi osvětleným starým baráku, občas se objeví přízrak. Nebo mrtvola. A já – neznaje předlohu, se tím bavím, páč to má fakt zajímavý rozuzlení! Vážený pane Branaghu, tak tohle jsem opravdu nečekal… /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Příběh je volně založený na románu Agathy Christie z roku 1969 „Hallowe'en Party“. 2.) Film je údajně lepší než kniha. Díky scénáristickým vylepšením… 3.) Thx za titule „Jakub Doležal“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Že já blbec mu dal znova šanci, ale za mne to teda ani do třetice to nevyšlo. Hercule Poirot je pro mne snad nejnudnější a nejméně zajímavý detektiv ze všech ( třeba srovnání se Sherlockem je to 100 a 1). Je to opět natočeno a podáno tak, že by to mohlo bavit mou babičku s dědou,ale pro mne a věřím, že i pro mladší generaci je film těžce strávitelný. Tentokrát ani Cásting za moc nestál, kde se odráží nezájem herců v tomhle hrát, celý film je hodně slow bez žádného náznaku napětí či atmosféry ( ne žádné hororové prvky jsem zde neviděl), to že filmu chybí spád a drajv je jedna věc, ale že mě nebavily ani dialogy, příběh a postavy je už věc druhá. Vraha jsem sice neuhádl, ale finální rozuzlení se mnou neudělalo vůbec nic, to finální vysvětlování, kde mají přijít správné grady ( jak třeba v Saw) se tady zkrátka nikdy nekoná. Tenhle styl detektivek bez vražd, kde se celý film vysléchají lidé znuděným Branaghem mě fakt nebaví. Smazat, zapomenout, čest.4/10. ()
„Zábava nie je nič pre mňa.“ Chvíľu som si myslel, že by z toho mohol byť najvydarenejší Kennethov Poirot, ale napokon to tak úplne nedopadlo. Bolo to zrovnateľné so Smrťou na Níle (ktorá sa mi dosť páčila), ale na Vraždu v Orient exprese (ktorá sa mi páčila veľmi, hoc na verziu so Suchetom nemala) sa to predsa len nechytalo a to napriek ladeniu do hororového hávu, ktorý je mi od detstva najbližší. Bál som sa, že to Branagh nezvládne a ponúkne klišé a zastaranú formu hororového strašenia, ono ale napokon našťastie o žiadne veľké strašenie nejde. Film určite ale disponuje skvelou, temnou atmosférou rozľahlého starému domu s nepeknou povesťou. Pritom samotný dom nie je nijak extra vizuálne interesantný. Kameraman Haris Zambarloukos (Thor) sa s jeho chodbami, záhradami, komnatami atď. pekne pohral, ale aj tak vidno, že Branagh musel pracovať s o čosi nižším rozpočtom, než je bežne zvyknutý a tak si takúto zápletku možno nevybral ani tak preto, že by ho lákala, ale preto, že bola lacná. Môžeme argumentovať tým, že Benátky 40. rokov 20. storočia nie sú práve najlacnejšou záležitosťou, ale v ich kanáloch (a na strechách) sa odohráva 5% stopáže. Rovnako kasting poľavil, slávne tváre by ste tu temer nenašli, ale to nevadí, Poirot bol vždy o postavách. Branagh si to (do tretice) užíva, lahodne vychutnáva a labužnícky užíva. Jeho hašterenie o tom, prečo neverí na duchov, hoci by veľmi rád, patrí k (predčasným) vrcholom snímky. Najväčšou dynamikou sa sympatická a ponurá detektívka môže pochváliť v scénach vypočúvania, v ktorých Poirot skôr či neskôr (väčšinou skôr, než neskôr) odhalí slabiny jednotlivých podozrivých, ich traumy a vtedy je to príjemne ľudsky smutné a uveriteľné. Samotný zločin je trochu divný a finálne rozuzlenie ma nedostalo. Po stovkách detektívok, aké som v živote videl, som čakal v podstate všetko, vrátane toho, že vraždil papagáj, takže ma vlastne sklamalo, o akú banálnu, hoc realistickú pravdu napokon šlo. Ale bolo fajn. A taký je celý film. Fajn. ()
// Parádně obsazené, zase zcela jinak a odvážně pojaté, nicméně opět s případem, který je na tom to nejmíň zajímavé. Naštěstí to ale zase tolik nevadí, protože když nic jiného, hlavní postavě se tu konečně dostáváme pořádně pod kůži, zatímco režisér servíruje doposud nejatmosféričtější díl série. Krásných 7/10 ()
Vykalkulovaná snaha o elevaci nezáživné detektivní zápletky se dle očekávání zvrhla v absolutní hororovou křeč. Nechte popraskat pár žárovek, přitlačte na hlasitosti a předstírejte, že se jedná o horor. Třeba se některé z méně bystřejších diváků podaří opít rohlíkem. Doufám, že se studiu tento směšně průhledný marketingový tah vymstí a snímek skončí v červených číslech. Ale A Haunting in Venice trpí i mnoha dalšími neduhy: afektovaným herectvím, chaotickou kamerou či naprosto zbytečnou změnou lokace oproti knižní předloze. Místo toho, aby si režisér při budování atmosféry ulehčil práci a opřel se o benátská specifika v podobě spletitých uliček či stísněných kanálů, tak celý děj zcela nesmyslně zasadí do jakéhosi bezpohlavního interiéru. To už rovnou mohl natáčet někde na statku v Horní Dolní. Katastrofa. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku A Haunting in Venice mohu udělit pouze jednu slabší hvězdu. ()
Představuju si, že za Branaghem přišli producenti a řekli mu "Můžeš natočit dalšího Poirota, ale rozpočet bude poloviční. Zvládneš to?" A Branagh, protože je schopný, natočil tohle. Nápad s nadpřirozenem, které se na plátně možjná vyskytuje a možná ne, je nejzajímavější aspekt filmu, který i při střídmých 105 minutách občas nebezpečně připomíná nudu. ()
To byla ale nesmyslná snůška blábolů. ()
„After death there's...“ - „Nothing.“ Poirot je vytržen z benátské zahálky a zahradničení, aby racionalitou podpořenou neblahými životními zkušenostmi zatnul tipec nadpřirozenu. „Irresistible case“ se ovšem nekoná. To by se mezi vlhkým zdivem muselo ubrat na divadlem načichlých manýrech a nefunkčním strašení a trochu vyvětrat výraznější atmosférou whodunit nejistoty. Pak by možná postavy nebyly tak mdlé a bez zápachu. Pro Belgičana se zbytky lepidla a rododendronového pylu pod nosem to nicméně přineslo zajímavé poznání, že malé šedé buňky mohou rozlousknout případ, i když jsou pod vlivem. Nebo to bylo díky tomu..? ()
Po vyloženě trapné Vraždě na Nilu jsem s autorem nechtěl mít již nic společného. Nakonec si však myslím, že jsem udělal dobře, dát mu ještě šanci. Sice to opět trvá než se začne něco dít, ale stojí to zato. Detektivka je zajímavá a jistý nádech hororového mystična dramatu velice prospělo. Vzrostlo tak celkové napětí a řešení záhady tak pro mne bylo mnohem zajímavější. Finální dvojité odhalení nemělo chybu a já, přesto že stále nejde o můj oblíbený žánr, jsem velmi spokojen. 75% ()
Kenneth Branagh to i do třetice dokázal. Jeho filmové meditace o potlačení ješitnosti a sebelásky a opuštění užitného, společensky uznaným právem nám vnucovaného pragmatického vztahu k pravdě ve prospěch odevzdání pronikavého intelektu a jemnocitu velkého génia do pokorných služeb vyšší pravdivosti životní a harmonii se dočkaly třetího opusu. (Více píšu zde: Vražda v Orient Expresu a Smrt na Nilu) *** Brilantně se tu navíc vypořádal s tématem vztahu vnitřní a vnější skutečnosti, komunikace s vlastní myslí, vztahu přirozena a nadpřirozena - vposledku je jedno, jak se nám co sděluje, odkud plynou informace a v jaké formě - harmonicky uspořádat se musí všechny tak jako tak, což se projeví ve všech existujících sférách zároveň, ať se všechny nacházejí uvnitř našich bohatých světů, anebo snad i mimo nás - tím se netřeba zabývat a rozhodně nutno nerozptylovat. *** A formálně opět vrcholně oku lahodící dílo, tentokrát místo rozlehlých prostor nad Nilem a marnivé opulentnosti v sevřené ploše esteticky specifického benátského paláce. Nechala jsem se naprosto strhnout k meditaci. *** (S Lí ve Třetím sále Světozoru) *~ ()
Branagh režisér pojal třetí díl své Poirotovské série úplně jinak než první dva díly. Hororová, schizofrenií atmosféra koketuje s mysteriózním žánrem a nechá hrdinu zpočátku tápat a znejistět. Zambarloukosova kamera střídá netradiční úhly podmáčených pokojů a pohledy na sychravé Benátky úžasným způsobem a onu nejistotu dokonale podtrhuje. Práce se zvukem je úžasná a v Dolby Atmos opravdu vyniká. Zápletka, pro mě neokoukaná a rozuzlení nečekané. Tohle pojetí mi hodně sedlo a nadšeně vyhlížím pokračování. ()
První Branaghova Poirotovka, která není adaptací známého románu, poprvé prověřila sílu jeho éry. Zatímco o Murder on the Orient Express a Death on the Nile se daly vést různé spory, protože tyto případy vždycky měly hodně verzí, Hallowe’en Party (1969, česky Viděla jsem vraždu, 1993) nikdy nepatřila mezi notoricky známé romány. Doposud existují jen dva televizní přepisy - Hallowe'en Party (2010) a Meurtre à la kermesse (2014). Koncept halloweenského hororu v uzavřeném prostoru benátského paláce je skvostný. Stejně tak Poirotova interakce s proslavenou Ariadne Oliverovou. Výborná záležitost, která se prakticky okamžitě stává podzimní klasikou. Pokud bude Branagh pokračovat, bude ideální opět zvolit méně známý případ. Jenom je potencionálně škoda to celé posunout do poválečného světa (tento film se odehrává v roce 1947) a uzavřít si tak možnost rozvíjet ten skutečný Poirotův meziválečný svět. #čsfdprojekce ()
Súvisiace novinky
Oppenheimer už má velmi blízko k miliardě
Skvělý Oppenheimer režiséra Christophera Nolana (Počátek, Temný rytíř) už má opravdu blizoučko k tomu pokořit bájnou metu jedné miliardy dolarů. Chybí mu k tomu v současnosti už méně než 90 milionů,… (viac)
„do tretice všetko dobré...“ ale je to naozaj tak? Tretí „vanity project“ od Branagha sa zdá byť zjavne asi jeho najlepším doposiaľ, aj keď, nemusí to byť zrovna pravdou. Začnem pozitívami: kulisy, kostýmy, masky = všetko pracuje na jednotku a človek má naozaj pocit, že sa nachádza v Benátkach tesne po vojne (jednoznačne veľké plus oproti tomu, čo bol ten CGI paskvil v predošlom filme). Ďalšie a asi posledné pozitívum = Michelle Yeoh, je asi jediná, ktorá dokázala ako-tak vytŕčať (spolu s Jamie Dornanom). Nasledujú negatíva: réžia je podľa mňa veľmi priemerná, scenár je úplne o ničom (taký nijaký, dosť divne a nelogicky napísaný), kamera sa snaží robiť všelijaké zábery od výmyslu sveta, strih je celkom otrasný, atmosféra duchovna je temer nulová, „ľakačky“ sú akoby z klasického béčkového hororového filmu, ktorý nie je schopný vybudovať „hustú“ atmosféru, tak sa snaží znížiť hudbu v pozadí v presnom momente, kedy sa máte zľaknúť = už je to naozaj obohrané a Branaghovi to v tomto žánri veľmi nejde. Najviac ma iritovali tzv. „dutch angles“, kedy je všetko točené na krivo alebo pod uhlom, potom rôzne použitia vzdialených záberov, alebo zábery, kedy je herec postavený úplne na kraji obrazovky = všetko sa to miešalo hore dole, do toho ten divný strih, ktorý bol niekedy v pohode a inokedy úplne lusknutím prsta prestrihol a ani neukázal poriadne, čo bolo snímané v scéne predtým (Branagh sa vykláňal z nejakého balkóna, tento prestrih bol taký rýchly, že ak by som vtedy žmurkol, tak si ten záber ani nevšimnem). Celé to pôsobilo veľmi silene, akoby sa Branagh na silu pokúšal byť príliš „artový“ a zároveň strašidelný, snaha o vyvolanie nejakého napätia alebo neistoty jednoducho vyšla na prázdno a celé to pôsobí tak „nijako“. Do detailu to spĺňa pomenovanie, ktoré som používal aj pre jeho predošlé pokusy o sfilmovanie Poirota = je to „vanity project“, Branaghovi sa nedarí navodiť tú správnu atmosféru kníh od Christie, ako herec hlavnej postavy je dosť smiešny a úplne zle obsadený = absolútne sa do tej role nehodí, a ani ju nerobí „svojou“, pretože pritom musíte zachovať aspoň „gro“ danej postavy z predlohy. To sa bohužiaľ Branaghovi vonkoncom nedarí, jeho „paPoirot“ je len taká karikatúra nejakého súkromného detektíva, ktorý zdieľa meno s postavou z kníh a taktiež nosí fúzy (do toho má neuveriteľne divný a otravný prízvuk, Branaghovi podľa mňa nejdú postavy s prízvukmi, už v Tenete znel komicky až groteskne, keď sa snažil hrať na zlého ruského oligarchu). Jeho „prehrávanie“ tejto vymyslenej postavy sa po dvoch filmoch veľmi nezlepšilo a aj tomto treťom počine = hrá tak isto, ako predtým. Nemyslel som si, žeby sa Branaghovi podarilo tromfnúť jeho zlé „seba-obsadenie“ do role Poirota, ale voľbou Tiny Fey sa mu to definitívne podarilo = neustále ma vytrhávala z filmu tým, ako to zle hrala a ako absolútne nesedela do tejto role. Ariadne Oliver má byť taký „meta“ vtip Agathy Christie na samú seba, Fey sa herecky na to absolútne nehodí. Obsadenie Zoë Wanamaker (v seriály so Suchetom) je dodnes nepokorené a tak to aj ostane. Ostatní boli celkom priemerní ale obzvlášť divný bol ten malý chlapec (syn lekára), ktorý bol napísaný, ako nejaký 10-ročný génius, zdal sa mi až neuveriteľne naschvál starší na svoj vek, ale to je skôr chyba scenára a nie toho, ako ho daný mladý herec zahral, čo bolo taktiež dosť priemerné. Najviac zvláštne na tomto filme mi príde to, že ho nevydali počas Halloweenu ale niekedy po konci leta (15. september), tržby by boli zjavne lepšie. Jednoznačne by im to prospelo, pretože po finančnom fiasku predošlého dielu - rozpočet: 90m (bez marketingu) = ozajstný zárobok: cca 70m, je aj tento diel taktiež dosť nevýnosný – rozpočet: 60m (bez marketingu) = ozajstný zárobok: cca 50m – 55m. Po prvom filme si ďalšie dva nedokázali zarobiť ani na seba, čiže zjavne dostane Branagh stopku, čo je v podstate dobrá správa, pretože tieto filmy jednoznačne pôsobia len čisto, ako Branaghove „vanity projects“ a nič iné. Oveľa lepšie by bolo, ak by sa snažil prísť s niečím vlastným a nesnažil sa zakladať počiatočný odrazový mostík na dielach od Agathy Christie. V tomto treťom „spracovaní“ sa vydal, čo najviac mimo predlohu a v podstate urobil niečo „svoje“, ale bohužiaľ to pôsobilo, ako taký neurčitý výstrel do prázdna. Z údajnej predlohy si v podstate zobral zopár postáv (resp. len ich mená) a taktiež, ako „predloha“, sa aj tento film odohráva počas Halloweenu, inak je podobnosť temer nulová. Scenár je dosť mdlý, nevýrazný, niekedy nedáva zmysel, niektoré repliky sú dosť na oko a miestami trápne divné („listnening, listnening“ – bolo to fakt potrebné?). Vsunutie hororových elementov na princípe toho, že bola hlavná postava náhodne zdrogovaná mi prišlo do istej miery úbohé a také „z prstu vycucané“, akoby nevedel nájsť poriadny dôvod, ako to okoreniť, tak si Green spolu s Branaghom našli takýto dôvod = všetko sa mu zdalo. Lenže pritom nastáva otázka: do akej miery sa mu všetko zdalo, keď niektoré veci nie sú poriadne dovysvetľované. Napr. točenie sa média na stoličke a následné napodobnenie hlasu mŕtvej dcéry, alebo postrčenie na konci filmu, ktoré spôsobilo smrť hlavného páchateľa. Celé to pôsobí tak nedotiahnuto a nelogicky. Potom, ako chcel Branagh vyloviť jablko z vody, som mal vlastnú teóriu, že vrahom musí byť muž, pretože Branagh sa nezdá byť, ako nejaké „tintítko“ a na také niečo by bolo treba mužskú silu, čiže som v podstate podozrieval hlavne toho Američana (muža mŕtvej dcéry tej opernej divy) = mal aj celkom dobrý motív, keď zistil, že sobášom s ňou nezíska žiadne peniaze od mamy, ktorá bola slávna operná diva, tak sa jej zbavil a pri seanse sa chcel následne zbaviť aj média, od ktorého predpokladal, že ho vydiera = toto celé by dávalo viac zmysel, ako to čo nám bolo naservírované a zároveň by to do istej miery zrkadlilo, to čo spravili páchatelia v predlohe. Ale namiesto toho máme matku, ktorá bola až chorobne majetnícka a ju vydieral dáky 10-ročný chlapec, ktorý je zároveň asi najinteligentnejší človek široko-ďaleko. Taktiež mi prišlo dosť blbo účelové to, ako mohol daný platonicky zamilovaný doktor „prehliadnúť“ takú základnú vec, ako prítomnosť vody v pľúcach, čo sa kontroluje, ako prvé pri utopení. Neskôr bola spomenutá istá vec, ktorá taktiež nedáva dva krát zmysel, taliansky bodyguard (bývalý policajt) spomína, ako bol Branagh taktiež policajtom, lenže to dáko nezapadá do toho, čo sme sa doposiaľ dozvedeli o branaghovom „paPoirotovi“. Ak sa nemýlim, tak v predošlom diely bolo spomenuté, že po WW1 sa z neho stal súkromný detektív, bez predošlých skúseností v policajnom zbore teda defacto nebol policajtom. Náhoda, akou na to celé Branagh prišiel mi tiež prišla, ako „vycucaná z prstu“ = náhodne ho Ariadne priotrávila medom, ktorý podávala operná diva svojej dcére, a on mal kvôli tomu mysteriózne halucinácie a taktiež kvôli tomu vyriešil prípad. Suma sumárum: Branagh zobral mená určitých postáv, do istej miery okopíroval motív páchateľa z filmu Run (alebo seriálu The Act), vsadil na priemernú zápletku s temer nulovou atmosférou a veľmi priemerným až podpriemerným scenárom. Pôvodne som tomu chcel dať 2/5 ale keďže prvý film som ohodnotil 1/5, tak tento je len o niečo lepší a nie o celý jeden bod, čiže 1/5 (za ako takú réžiu, dva dobré herecké výkony a dobré lokality, masky, kostýmy). () (menej) (viac)